Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176769/bmid_krvave-zeme-evropa-mezi-hitlerem-a--nZL-176769.jpg
5
467
107
Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltských států sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2013 , Paseka , ProstorOriginální název:
Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin , 2010
více info...
Přidat komentář
Je to drsná kniha. Ale líbí se mi autorova myšlenka o tom, že nemáme zaokrouhlovat čísla. Že nesmíme podlehnout představě, že člověk je jen číslo. A že se máme mít na pozoru před stotžněním se s obětí, protože právě role oběti vede k největším hrůzám v historii.
Podrobněji jsem knihu recenzovala zde:
https://pochopte-dejiny.cz/timothy-snyder-krvave-zeme/
Dlouho jsem nezažil, aby mě něco tak překvapilo, jako kapitola této knihy o hladomoru na Ukrajině. Umírající hladem jsou zrádci, protože kazí dobré jméno socialismu a je třeba proti nim bojovat? Tohle můžou vymyslet vážně jen v Rusku. Je vidět jak absurdní propagandě jsou lidi schopni věřit a chorá mysl různých jedinců to ukazuje do teď. A to, čemu říkali poupata socialismu.. rozhodně bych dal na knihu nálepku 18+, tohle bylo vážně šílené.
Nemůžu si pomoct, ale kniha na mě dělá dojem, že je postavena na literatuře. Sice je v zadní části soupis archivů, ale v pozn. aparátu je čtenář téměř nenajde. Nepřijde mi, že by vzhledem k množství literatury, která již k druhé světové válce byla napsána byla kniha průlomová... Dále mě překvapily některé autorovy teze např., že SSSR neměl podíl na porážce Japonska :) Co operace v Mandžusku... Dále jsou některé části knihy vysloveně povrchní - hladomor na Ukrajině, národnostní problematika vzhledem k přesunům obyvatelstva na daném území... Typicky neuvádí v literatuře ani pozn. aparátu odlišný názor na danou problematiku od jiných historiků - viz. např. Katyň - Grover Furr. Chtěl jsem si od autora něco přečíst, tak jsem to udělal a další knihy od něj už číst nemusím.
Keď si predstavím napríklad Sovietskeho Ukrajinca narodeného povedzme v roku 1920, ktorý prežil všetky tie hrôzy a dožil sa dôchodkového veku, napĺňa ma hrôzou, čomu musel taký človek čeliť, akému teroru a neuveriteľnému utrpeniu a aké pre nás nepredstaviteľné voľby a rozhodnutia musel podstupovať . A čo to na ňom zanechalo. Ak bol humanista, taký človek takmer nemohol prežiť a tento druh musel vyhynúť. Obrovské a nezmyselné straty na životoch, kvôli dvom najodpornejším ideológiám a režimom všetkých čias - nacizmu a komunizmu. Kniha ponúka skutočne komplexný pohľad na históriu masového vyvražďovania na krvavom území a o tom ako sa tieto dva režimy na čele s Hitlerom a Stalinom prekrývali a ako spolu neoddeliteľne súviseli a v postate sa často živili navzájom ako dva parazity. Vedel som, že Hitler aj Stalin patrili k najhorším tyranom a ohavám 20. storočia, ale až táto kniha mi ponúkla komplexnejší pohľad na ich politiku, vďaka čomu som si uvedomil, že boli ešte horší ako som si myslel (Najmä Stalin). Až tu mi došlo, že Stalin bol nie že o niečo menšie zlo ako Hitler, ale bol úplne rovnaké zlo. Túto knihu by si mal prečítať každý a momentálne by som ju prednostne distribuoval mnohým ruským obyvateľom vymytým Kremeľskou propagandou. Ako povedal myslím Marx, história sa opakuje najskôr ako tragédia, potom ako fraška. Ten šašo v Kremli a jeho trúby, prekročili všetky hranice a história si ho zapamätá ako najhoršieho "sovietskeho" tyrana od čias Stalina. Prečo sa história stále musí opakovať a na vyvolávanie a ospravedlnenie konfliktov sa používajú v podstate tie isté argumenty, aby sa naplnili egocentrické, geopolitické mokré sny nedemokratických vládcov. Naozaj smutné.
Hrůzostrašný, vědecky vyčerpávající účet, na jehož konci je číslo 14 milionů mrtvých. Vystavený těm, kdo se v oblasti Polska, Ukrajiny a Běloruska dopouštěli záměrného masového vyvražďování civilního obyvatelstva přibližně v letech 1932 - 45. Přitom jde jen o úzce vymezené téma. Malou část vražedného šílenství před, během a po 2. světové válce. A počty jsou záměrně sníženy na dokazatelnou mez, čili nižší než důvodně předpokládaná skutečnost. Šokující i pro toho, kdo se domníval, že už o tom dost ví.
V podstatě odpovídá na otázku, jestli a jak můžeme srovnávat zločiny fašismu a komunismu. Obyvatelé těchto míst zažili obojí, bez možnosti volby. Zároveň varuje před vnímáním obrovského počtu mrtvých jako bezrozměrné masy, nikoliv skutečných lidských osudů i před trpitelským přeháněním a cynickým podceňováním.
Pro čtenáře není jednoduché tu hrůzu vzít na vědomí v její úplnosti a musí nutně dojít k závěru, že něco podobného se už nikdy nesmí opakovat. Také je nasnadě myšlenka, že ve srovnání s tím vším jsou naše vlastní národní traumata jen málo významná.
Doufám, že se Stalin s Hitlerem a jejich následovníci pomalu smaží v pekle. Čtení této knihy jsem trestuhodně dlouho odkládal a pohnula mě až válka na Ukrajině v roce 2022. Takže nelze nedodat, že poblíž obou vraždících diktátorů se snad už vaří voda na toho, kdo nám ve 21. století do Evropy další zabíjení přinesl.
Absolutně vyčerpávající kniha narvaná fakty daty a statistikami. Opravdu dobře odvedený kus akademické práce a hlavně první kniha, kterou jsem potkala, která se zabývá zároveň Hitlerem i Stalinem a důsledky jejich teroru z hlediska dopadu na lidi, ne dopadů bomb na bojišti.
Je škoda, že se ve školách více nemluví o ukrajinském hladomoru a průběhu druhé světové války ve Východní Evropě (nebo u našich sousedů Poláků). Co si pamatuji, my jsme byli rádi, že jsme tu druhou světovou stihli narychlo dokončit. Pár dat bitev na tabuli v poslední dny školy, kdy už nikdo neposlouchal. Natož učit se, co bylo potom. Ne že by obecné povědomí o některých událostech nebylo, ale Snyder poskytuje komplexní a velice podrobný popis toho, co všechno se na tomto území v průběhu let událo a proč tomu tak pravděpodobně bylo. Při těch počtech mrtvých si člověk chvílemi říká, že tam ještě bylo koho zabíjet v dalších kapitolách. I tak se ale Snyder snaží, abychom na oběti nekoukali jen jako na šokující číslo tím, že zmiňuje vzpomínky a příběhy konkrétních lidí.
Jedna z knih, při jejímž čtení člověk lituje, že se vůbec narodil a musel se dozvědět, že se takové věci vůbec staly. A co horší, pokud sám zplodil potomstvo, může si pokládat za vinu, že když ne on, určitě některý jeho potomek nějaké podobné utrpení zažije znovu. Se stoprocentní pravděpodobností. Jinak musím říct, že i po přečtení této knihy mi Stalinovy i Hitlerovy pohnutky k takovým činům zůstávají utajené. Snyder se je sice snaží vysvětlit, ale přijde mi, že né moc logicky (doopravdy konečné řešení nastalo v důsledku porážky u Moskvy, aby Němci alespoň v nějaké oblasti "zvítězili"?). Jak si nacisté mohli myslet, že jim projde přeměna východních oblastí na krajinu řídce osídlenou německými osadníky, což znamenalo nechat zahynout hladem desítky miliónů lidí, původních obyvatel? Když museli zastavit i program euthanazie postižených lidí, protože se proti nim vzbouřilo německé veřejné mínění? To si vážně myslili, že se jich ti noví osadníci nebudou ptát, kam zmizely milióny lidí, a když se to dozví, že se přes to klidně přenesou? Na druhou stranu je pravda, že za tisíc let by byl Hitler v případě úspěchu vyzdvihován, protože historie uznává pouze vládce, kteří rozšíří hranice svého panství. Za jakou cenu, to většinou nikoho nezajímá. Taky mě temně fascinuje, jak jednoduše lze navždy zničit národ či kulturu části obyvatel, stačí je vyhladit. Východní města tak navždy ztratila svůj charakter, po stovkách generací lidí, co obývali nějaké území, nezbylo nic. Jako kdyby nikdy neexistovali.
Těžká, přetěžká knížka. Děsívá obsahem a děsivá tím, jak moc se dá pozměnit historie, aby z ní někdo vyšel lepší, než by objektivně vyjít měl. A taky tím, co vše se dá třeba ve školních osnovách "zamést pod koberec". A nejen tam... Jak žalostně málo toho víme...
Doporučuji audioknihu, čtení bylo u této knížky velmi obtížné.
Konečně objektivní pohled na krvavé dějiny minulého století, zejména na aktivity dvou světových mocností ve třicátých a čtyřicátých letech, které své děsivé činy schovávaly za hesla národnostní, socialistický, státotvorný, ap. Poučíme se už konečně ? Nejpřínosnější pro mne byly kapitoly o ukrajinském hladomoru a vůbec o dopadech války na Pobaltské státy, Polsko a Ukrajinu a jejích (zejména židovské) obyvatelstvo.
Obhájci postupu Německa v období druhé světové války často argumentují tím, že to byla nutnost a že takové věci, které dělali nacisté, se za války děly vždycky. Ten samý argument používají obhájci Rusů, Japonců, Čechů a dalších, kteří ve stínu války páchali nějaké násilí. Snyder ukazuje, že takové argumenty neobstojí, že krutost je prostě jen krutost.
Začnete číst první kapitolu a hned přichází pocit, že dál to prostě nejde. Doslova peklo na zemi, u kterého jsem před 4 lety ztroskotal. Tentokrát jsem zvolil audiobook, který je o trochu snesitelnější (ve smyslu tíže tématu, konzervativním zpracováním dobře odpovídá pojetí textu), přesto... Podobné výpovědi, včetně kanibalismu a vraždění dětí, jsem četl v čínských Hovorech se spodinou, ale jak jde o Ukrajinu kousek od našich hranic, nemůžu říct, že jde o jiný svět a kulturu. Nejde, je to naše společná evropská historie... Nedokážu porozumět tomu, že stále existují lidé Stalina obdivující a obhajující. Nechat cíleně hladem zemřít miliony a ještě si to mnoha dalšími rozhodnutími pojistit, aby náhodou někdo nepřežil, to už je opravdu úroveň diktátorské paranoii Mao Ce-tunga. A tak kniha pokračuje dál s každou stránkou, i když začátek je natolik silný, že následující kapitola o noci dlouhých nožů a souvisejících čistkách v nacistickém Německu a Stalinovu teroru je vlastně "klasická evropská válečná historie".
Krvavé země se každopádně nezastavují před ničím. Jedno za druhým sází obvinění všech stran, ukazují chyby, které si mnoho lidí v mnoha zemích nechtělo a nechce přiznat. Takto nějak by měly vypadat historické knihy a hodiny dějepisu. Velice dobře napsané, každé slovo má váhu (natolik, že zkracovat citace moc nejde), zdrojů je více než dost, nejde pouze o čísla a statistiky, ale především o lidské příběhy.
A hlavně - na tisíckrát převyprávěnou historii se Krvavé země dívají převážně střízlivýma očima badatele, který poodstupuje od historie zneužité ideologiemi. A připomínají, že holocaust nebyl prvním plánem, nebyl tak technicistní, jak se o něm často "odosobněně" mluví. Naopak. Byl to chaos, neustálé změny plánů na úrovni států i obcí. Šlo o nelidskost a rozhodnutí konkrétních lidí - nacistických zrůd. Že tolik zmiňovaná Osvětim se v literatuře objevuje vlastně proto, že o ní mohli přeživší vyprávět, kdežto o jiných mnohem horších místech už prakticky nikdo vyprávět nemohl - šlo doslova o továrny na smrt (jak velký je rozdíl mezi koncentračními a vyhlazovacími tábory). A pak taky, že dějiny druhé světové války a jejího začátku nejsou pouze o utrpení Židů (natož v Německu), ale například také Poláků doslova naháněných po celém Sovětském svazu.
Knihu Krvavé územie môžem určite odporučiť všetkým, ktorí si chcú rozšíriť obzor ohľadom zaobchádzania s obyvateľmi počas druhej svetovej vojny medzi dvoma mocnosťami (v predvojnových rokoch hlavne Sovietskym zväzom), Treťou ríšou a Sovietskym zväzom.
Najzaujímavejšie sú úvodné kapitoly, kde je podrobne rozobraný hladomor na Ukrajine v rokoch 1932 - 1933, na ktorý sa popri holokauste zabúda či prehliada.
Zo začiatku je pohľad na tie enormné čísla mŕtvych fascinujúci - samozrejme v negatívnom zmysle slova ale pri ďalších a ďalších stranách som ich len sucho, bez pocitu čítal...
O roli Německa ve 2.SV jsem už lecos věděla, ale po přečtení této obsáhlé knihy se stydím za to co nás učili ve škole. Zatajili nám záměrný hladomor na Ukrajině v roce 1933, Stalinův Velký teror v letech 37-38, následky jeho kolektivizace, kolchozy, gulagy, pětiletky... Následné spojenectví Sovětů a Němců, kteří napadli v roce 39 Polsko a společně si ho rozdělili. Měli srovnatelné počty obětí při masových popravách. Masakr v Katyni v roce 40, kde Sověti vyvraždili polské důstojníky. Zrada Němců v červnu 41, kdy operací Barbarossa napadli Sověty a začala Velká vlastenecká válka. Partyzánské hnutí v Bělorusku podporované Stalinem, při kterém německou odvetou umírali nevinní rolníci a civilisté. Varšavské povstání v roce 44 poražené Němci, zatímco Rudá armáda vyčkávala u Visly. Poválečné deportace, národnostní a etnické čistky, antisemitismus a Stalinovy zločiny v 50tých letech. Nacistický a stalinistický režim měl přes 14 milionů lidských obětí, vyhladověním, zastřelením, upálením nebo udřením otrockou prací ve vyhlazovacích táborech. Děkuji za tuto knihu, kterou by si měl přečíst každý, abychom si vážili toho co máme.
Historik ve mě řve: zdroje, kde máš zdroje? Každé tvrzení musíš ocitovat.
Člověk ve mě řve: jak může! Kdokoliv a ve jménu čehokoliv! Jak někdo - kdokoliv - může.
Příběh východní Evropy ve 20. století - bezzemě - kdysi polské, pak ruské, pak polské, německé, ruské, německé, polské, ukrajinské... kde je pamět spojená s tradicí a musí být vymazána, aby se mohla spojit s ideologií. A že krev není voda a křivda je solí země. A že co mráz spálí, to neporoste. Těžko, přetěžko se hodnotí, tak to u pravdy bývá.
Obdivuji pana Snydera za tak neskutečně komplexní a zároveň podrobně ozdrojovanou knihu.Ukazuje (dokazuje) jaké jsou lidi zrůdy (Stalin ani Hitler nikomu z pachatelů zvěrstev osobně nestál za zády, nenutil je...)Tomu že dobyvačná armáda "masakruje" cizí území (lidi) se nedivím (i když to neschvaluji a odsuzuji), ale to jak nechal Stalin záměrně vychcípat hladem miliony vlastních lidí...přečetl jsem stovky knih, ale u této (konkrétně kapitola Sovětské hladomory) jsem prvně brečel...:(((
Tato vědecká práce se zabývá krvavou historií Evropy ve 20. století nejenom za 2. světové války. Zaměřena je především na stalinské pogromy na Poláky, hladomory Ukrajinců a vysídlování ukrajinských aj. kulaků a zejména na vybíjení Židů Hitlerem a ze všech jiných stran. Celkově hrůza plynoucí z boje za národnostní státy. ČSR je rovněž zmíněna - Heydrich, Lidice, vysídlení Němců a samozřejmě Slánský a jeho židovské protistátní centrum. Obtížné čtivo i pro náročné čtenáře historie, obávám se, že ostatní to zabalí po pár stranách.
Bude vám připadat, že tolik lidí, o jejichž smrti tahle kniha pojednává, se snad nemohlo ani narodit.
Neuvěřitelný výčet čísel a počtů mrtvých hlady, vlivem válek a chyb systému.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a zároveň jsem ji už chtěla mít za sebou, tak zle mi bylo z toho, co autor tak brilantně sesumíroval. Jak málo a zkresleně zná dějiny nejbližších sousedů téměř padesátileté Husákovo dítě, pro které je tudíž popisovaná historie až neuvěřitelně nedávná! Pociťuji bezmeznou lítost ke zdevastovaným národům, kterým nikdo nepomohl, k zavražděným, týraným a znásilněným a ke všem lidem donuceným jít proti svým. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak se jim žilo a žije s takovou zátěží. Jak se žije v zemi, kde bylo srovnáno se zemí 2500 "Lidic". Co zbylo z národů zbavených inteligence a co vzešlo z přeživších, kteří byli svědky něčeho tak příšerného nebo byli přímo vrahy?
... a odpověď najdu v Černé zemi
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler Josif Vissarionovič Stalin Ukrajina 1. pol. 20. století východní Evropa střední Evropa Pobaltí, Baltské státy holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2013 |  Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem |
| 2019 | Cesta k nesvobodě |
| 2017 | Tyranie: 20 lekcí z 20. století |
| 2015 | Černá zem: Holokaust - historie a varování |
| 2018 | Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999 |
Kniha Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem je v
| Právě čtených | 54x |
| Přečtených | 577x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 85x |
| Knihotéce | 302x |
| Chystám se číst | 546x |
| Chci si koupit | 168x |
| dalších seznamech | 11x |
Nevím, jak přesně napsat, že je dnes nesmírně důležité číst takovéto knihy, jakkoli jsem měl problém donutit se před spaním prohrabávat se těmi statisíci a miliony mrtvých. Ale musel jsem. Jsou události, na které se nesmí zapomenout, byť se to vždycky někomu hodí.
Tymothy Snyder je autor a historik, jaké potřebujeme. Po několika kapitolách se kniha stává seznamem, výčtem mrtvých. Neměli bychom ale zapomenout ani na jednoho z nich. A uvědomit si, kudy se relativně moderní dějiny Východní Evropy ubíraly a kdo těm dějinám vytýčil hranice. Snad se poučíme.