Krvavé země ekniha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltských států sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/196532/krvave-zeme-196532.jpg 4.8200
Orig. název:

Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin (2010)

Žánr:
Literatura faktu, Historie
Vydáno: (ekniha), Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (45)

Kniha Krvavé země

Přidat komentář
Karek
18. února

Výjimečná kniha, která nabízí náhled do zločinů ideologií Stalina a Hitlera. Autor přináší jednotlivé příběhy obětí hladomorů, etnických čistek a terorů. Při jejich četbě se člověku svírá hrdlo a nabíhají slzy do očí. Vřele doporučuji přečíst,je třeba připomínat a nikdy nezapomenout.

tartan
12. února

Čítanie tejto knihy nezriedka berie dych. Ako sa niečo také vôbec mohlo stať? Nie je to vôbec jednoduchá otázka a odpovedať na ňu je ešte ťažšie. Nacistický a sovietsky režim spravili z ľudí čísla. Je na vedcoch, aby po týchto číslach pátrali a zasadzovali ich do historických súvislostí. A je na nás, aby sme za týmito číslami znova videli ľudí. Pretože „ak sa nám to nepodarí, Hitler so Stalinom neformovali iba náš svet, ale aj našu ľudskosť“ (s. 335). Kniha Timothy Snydera na túto požiadavku odpovedá skutočne vynikajúcim spôsobom.

Babo
06. ledna

Všechny ty knihy o holocaustu , utrpení v koncentračních táborech 2. světové války, o Velkém teroru v Rusku , to jsou jednotlivé střípky . Až po přečtení této knihy jsem spatřila tu krvavou mozaiku jako celek .Spoustu věcí jsem snad pochopila , spoustu pro mě nových informací jsem se dozvěděla .
A ve svém věku jsem si znovu uvědomila jak hrozně nebezpečná je jakákoliv ideologie.
A to teď nemám na mysli ani zvrácenou představu Hitlera o jednom velkém superstátu , ani šílenou politiku Stalina.
Spíš jsem si uvědomila , že tak jako nás ve škole učili , že nás osvobodila pouze Rudá armáda , tak v dnešní době jsem slyšela od jedné paní učitelky, že nás osvobodili pouze Američani .
A to jsem si myslela , že se to po 89 roku změní .
Nezměnilo , pořád jsou tady jedinci , kteří jsou ochotni historii pozměňovat .

V této knize jsou suchá čísla a počty zavražděných a umučených se nedají příliš překroutit. I když i o toto
se pokoušeli .
To utrpení ať už na Ukrajině nebo v pobaltských zemích bylo tak veliké , že to můj mozek úplně nepobral .
Myslím, že v tom je ten problém. Člověk si umí představit utrpení někoho známého, blízkého , ale miliony mrtvých mužů , žen a dětí , to je opravdu nepochopitelné .

Hodně jsem o této knize přemýšlela , ale nebudu zahlcovat DK svými názory ,ale určitě by bylo dobré tuto knihu zařadit do výuky evropských dějin 20. století .
Pro mě se už stala takovou učebnicí .

uplifter
10.11.2018

Skvelá kniha. Autor opisuje veľmi smutné a ohavné udalosti čitateľsky mimoriadne pútavým spôsobom. Toto by malo byť povinné čítanie na školách.

icewind
03.11.2018

Kolosální záležitost....když čtu ostatní komentáře není toho mnoho co bych chtěl dodat snad jen.....shodou okolností čtu souběžně v rámci Edice historických dokumentů Atentát na R. Heydricha, kde je v záznamu Frankovy návštěvy u Hitlera ze dne 28.5.1942 uvedeno "....Vůdce chtěl nejprve pověřit vedením záležitostí říšského protektora obergruppenführera SS von d. Bacha, protože v něm viděl záruku, že zasáhne ještě agresivněji a brutálněji než Heydrich, a bude se bez zábran brodit mořem krve. Právě to si mají Češi uvědomit, že pokud jednoho odstřelí, nastoupí okamžitě někdo ještě mnohem "horší". Protože však říšský vůdce prohlásil, že Bacha nemůže postrádat na Východě, přišla řeč na generálplukovníka Daluegeho, který byl právě přítomen v Praze, a Vůdce se rozhodl pověřit jeho."

Představu čeho byl Erich von dem Bach-Zelewski schopen a co by se možná dělo pokud by dostal i v protektorátu volné ruce působnosti snad ani nechci domýšlet..... ale to jen jedna z mnoha věcí, která mě při četbě této pro mě jedné z nejzásadnějších knih mého čtenářského života, napadla. Srovnání krvavých -ismů v té nejkrvavější podobě, definice systémů kde lidský život nemá žádnou hodnotu, podání historie takovým způsobem, že i v jinak těžko uchopitelném čísle - 14 milionů mrtvých - dokážete vidět každý konkrétní zmařený život. Čtení, které ve vás zanechá tak hlubokou stopu, že už nikdy nezmizí a přesto, že kniha nabízí odpovědi, zanechá ve vás stále se opakující otázky - proč? Jak se tohle všechno mohlo stát? A může k tomu dojít znovu?

Petr1977
23.09.2018

O tomto období jsem četl už hodně knih, ale tahle je jednoznačně nejlepší. Dověděl jsem se strašně moc nového. Je to skvěle napsáno i když o hrozných věcech. Dal bych to jako povinnou četbu. Kdo si přečte tuhle knihu nemusí číst desítky jiných pojednávající o stejné době a stejných událostech.

petaSk
08.08.2018

[audiokniha]
Podobných knih by mělo být více. Nejen suché dějiny a čísla, ale konkrétní události a osudy.
Krvavé země jsou nejhorší a nejlepší kniha, kterou jsem si přečetla (poslechla). Kéž by lidé měli více povědomí o ohavnostech obou režimů a zastánci komunistů pochopily, jak hrůzná ideologie to je.

Chajda69
08.08.2018

Vyčerpávající kniha. Jak obsahem, tak stavem, ve kterém jsem byl při jejím (do)čtení. Snyder ukázal, jak malou hodnotu měl lidský život pro ty, kdo ve jménu světlejší a lepší budoucnosti neváhali obětovat cokoli - včetně životů milionů lidí.

Zrůdnost stalinistického režimu v období před válkou je neskutečná. Samozřejmě, věděl jsem, že na Ukrajině se udál hladomor, ale jaké byly jeho příčiny, průběh a důsledky... něco neuvěřitelného. A to jen kvůli velikášskému komplexu a paranoidní až pomatené mysli jednoho člověka, který má k ruce administrativní aparát třesoucí se strachem o vlastní životy. Aneb jak lidé pro zachování vlastního života vybírali na smrt stovky až tisíce jiných.

Postup nacistických vojsk, popis podmínek v koncentračních a vyhlazovacích táborech, zklamané naděje oněch milionů lidí, kteří trpěli pod sovětskou nadvládou a nacistická se neukázala o nic lepší. Platili svým utrpením a životy jen za to, že se narodili a žili v oblasti Krvavých zemí.

Poválečné zúčtování s opětovnou nadvládou sovětů za života Stalina je snad už jen trpkým koncem všeho zbytečného utrpení.

Když jsem četl o desetitisících, statisících a milionech popravených či zemřelých, říkal jsem si samozřejmě, jak je to strašné. Ale přece jen to stále byla "jen" odlidštěná čísla. Pak Snyder přijde s konkrétními osudy, v tu chvíli čísla dostanou jména a to na mě dopadlo naprosto zdrcujícím způsobem.

Velmi silné, zároveň zcela komplexní pohled na to, co se dělo a hlavně pokus o odpovědi na otázku proč.

ruzer
26.07.2018

Vyčerpávajúca publikácia. Pri čítaní človek nemá pochýb o tom, že Snyder je akademik. Množstvo odkazov nielen zvyšuje kredibilitu diela ale taktiež umožňuje človeku ďalšie vzdelávanie.
Nechcel by som žiť v tých časoch, ľudia umierali úplne zbytočne a v neuveriteľných množstvách. Obyvatelia dotknutých krajín si zažili neuveriteľné utrpenie.
Priznám sa, že o veľa veciach som absolútne nevedel a kniha mi v mnohom otvorila oči. Úrivky z nej by mali byť súčasťou učebníc dejepisu. 20 st. nás veľmi ovplyvnilo a pritom je mu v osnovách dejepisu venovaný minimálny priestor. Potom sa nemôžeme diviť tomu čo sa v našej spoločnosti deje. Pomali vymierajú pamätníci a tieto naše zverstvá nám nemá kto pripomínať.
Prečítať by si ju mal každí, ale hlavne hajlujúci extrémisti a osoby nosiace kosáky a kladivá alebo nápisy CCCP hrdo na zástavach alebo tričkách. Ale takýto človek už má svoj ,,správny názor''. Nenechá si otvoriť oči.

Popko
30.03.2018

V knize najdeme ucelené informace o druhé sv. válce. Jedná se literaturu faktu, hladomor na Ukrajině, koncentrační tábory, napadení Ruska Němci, napadení USA Japonskem proložené krátkými příběhy o obětech války. Pro mě byla zajímavá část, že Hitler se chtěl nejdříve spojit s Polskem a pak napadnout Stalina, a protože Polsko odmítlo, Hitler se Stalinem napadli Polsko a rozdělili si ho. Pro mě kniha, která mi rozšířila obzory. Kdo se zajímá o historii, doporučuji.

Akana
18.03.2018

Mimořádně skličující čtení. Nepochybuji, že dané území v daném časovém úseku bylo tím nejděsivějším místem, jaké si umíme představit. Nebo spíš neumíme. Nenapíšu nic nového, ale musím znovu vyzdvihnout Snyderovu rafinovanou a působivou prezentaci těch otřesných faktů. Je známá věc, že čím větší čísla obětí, tím větší lhostejnost k nim cítíme. Tomu, aby v nás tahle hrůzná matematika vyvolala něco víc než jen údivem povytažené obočí, napomáhá Snyder vkládáním konkrétních svědectví a osudů, které těm jatkám vracejí lidský rozměr. Účinek je zdrcující, i když autor sám se snaží držet své emoce na uzdě.

Také si člověk uvědomí (a Snyder na to přímo poukazuje), jak bylo do pádu železné opony povědomí o nacistických, neřkuli stalinistických zvěrstvech zkreslené a jak pomalu se to mění. Osvětim byla dlouho tím nejvýraznějším symbolem holokaustu, přitom to, co se dělo v Treblince a na dalších místech „krvavých zemí“, bylo ještě mnohem větší peklo. A největší tragédie je v tom, že obyvatele této oblasti rozšlapávala okovaná bota dějin na krvavou kaši z obou stran. Poláci, Ukrajinci, Bělorusové, nikdo neměl na vybranou, pro Hitlera i Stalina byli všichni podřadný, postradatelný lidský odpad nebo přinejlepším levná pracovní síla a ani spojenectví s kteroukoliv stranou jim nemohlo přinést nic dobrého.

Rád bych napsal, že díky mementům jako je tato obdivuhodná kniha se zmenšuje hrozba opakování podobných události, ale obávám se, že to zdaleka nestačí. Potenciál k rozpoutání dalších hrůz v nás dříme napořád, stačí jen aby nás dějiny (je naivní si myslet, že dějiny tvoříme my) dotlačily k příslušné hraniční situaci a – nedělejme si iluze - začneme jednat tak, jak by nás do té doby ani ve snu nenapadlo. Pesimismus nebo realismus? To posoudí zase jen historie.

Lilithes
10.03.2018

Vše už bylo napsáno. Jen dodám, že je to ten typ knihy, od které se nelze odtrhnout, ale po pár hodinách čtení si nic jiného nepřejete. A když vás kniha konečně převálcujete, rozhlídnete se a zjistíte, že vám vše připadá šedé, neskutečné - a napůl čekáte, že uvidíte u cest hladovějící polomrtvé lidi, nebo plahočící se chudáky při divokých odsunech nebo záborech majetku. A to nejsem zrovna citlivka a většina textů podobného ražení mě nechává naprosto klidnou.

Juzzy
11.01.2018

Hodně náročné a silné čtení. Je nemyslitelné, aby něco podobného u nás vyšlo za minulého režimu. Krutovláda Sovětů, Sovětů s Němci a Němců neznala hranic, ani těch zeměpisných.

Back
14.12.2017

Po přečtení ostatních komentářů ani nevím, co více bych k této knize dodal.. Škoda jen, že je poměrně neznámá, sám jsme na ni narazil čirou náhodou. Přitom se jedná o zvěrstva, která se odehrála ve století, kdy se většina z nás narodila, nedávno, a dnešní generace jsou tak zhýčkané moderním způsobem života a "přepychem" dostatku, že jim události zde popsané přijdou vzdálené stovky let.. Opravdu bych to zavedl jako povinnou četbu :)

Blekmun
19.11.2017

Úchvatná a hrôzostrašná kniha, ktorej stránky sa musia dávkovať v maličkých množstvách. V opačnom prípade sa už po polhodinke čítania človek prirodzene "obrní" voči všetkým popisovaným hrôzam a hlavne si prestane uvedomovať hodnotu čísel, ktorých je v knihe tak veľa. Keď spojenectvo Hitlera a Stalina zmutovalo v konflikt, okrem vojenskej porážky protivníka sa totiž súperilo aj v tom, kto z nich Európu lepšie "vyčistí".

Nehovoriac o tom, že Nemci vlastne svoj vyhladzovací plán museli oklieštiť, lebo blesková vojna sa napokon nekonala. Desivé je, že ak ich rukami napokon zahynulo "len" asi 10 miliónov ľudí, je to len zlomok pôvodného plánu. Fakt sa nad tým zamyslite, potom vás to musí paralyzovať, ak ste emočne zdravo vyvinutí...
Zverstvá, akými sa toto exekuovalo, sú v knihe tiež popísané až príliš... ehm, dostatočne.

V dnešnej dobe sme dlhotrvajúcou (relatívne) mierovou situáciou v Európe už tak zhýčkaní, že je takto strhujúco napísaná kniha od renomovaného historika tou najzmysluplnejšou formou, ako nám všetkým pripomenúť, že z minulosti sa treba poučiť. Už zostáva len otázka, čo treba urobiť, aby už nikdy nedostali priestor myšlienky, ktorých vyústením bola táto dehumanizovaná apokalypsa.

Ivetaa
02.11.2017

Fakta, fakta, fakta napsaná strhujícím způsobem, se kterým jsem se jinde nesetkala. Přehledné dílo, ale hlavně tragické a kruté lidské příběhy mě tedy dostaly doslova do kolen. Až jsem si říkala, jestli je to vůbec možné, ale bohužel ano. Trochu se až bojím, mám dva syny a dnes svět také není zrovna mírumilovný... Proto je dobře si připomínat tu hrůzu, abychom si vážili i obyčejných věcí a hodnot a nezapomínali na vděčnost, že můžeme žít tak, jak žijeme. Knihu doporučuji jako povinnou četbu. Moji synové už ji čtou...

FrankCastle
25.10.2017

Lidstvo je nepoučitelné...předtím Arménie, potom přišla Kambodža, Biafra, Jugoslávie...a stejně se najdou lidé/"lidé", pro které je nacismus nebo bolševismus legitimní platforma na prosazování svých obludných názorů. Každý, kdo tohle obhajuje si zaslouží ochutnat vlastní medicínu, genocidu přímo do žíly.
Při některých pasážích se člověku dělá až fyzicky špatně. Empatie není známka slabosti a tohle by mělo být zařazeno mezi povinnou četbu. Je děsivé, kam až dokáže člověk pod pláštěm ideologie zajít i navzdory tomu, že je všeobecně známý fakt, že každá revoluce žere svoje děti. Kolik katů pak skončilo na druhé straně sekery a stejně jí budou další a další generace pozvedávat nad hlavy druhých.

Miliarda
16.10.2017

Strhující kniha o zvěrstvech páchaných především Sovětským svazem a Nemeckem v období 2. světové války, jakož i v létech předchozích a následujících. Tymothy Snyder strhujícím popisem zdůrazňuje především fakt, že za každým mrtvým z "krvavých zemí" stojí vlastní osobní příběh a tak bychom k obětem sovětského a německého teroru měli přistupovat a nenahlíží na ně jako na pouhá "čísla". Kniha je sice poměrně náročná a podrobná, ale toto téma si přesně takový druh knihy zasluhuje. Výborná ilustrace této části dějin, kterou by mnozí nejradši vytěsnili, si zaslouží jednoznačně nejvyšší možné hodnocení.

Tomas@S
08.09.2017

Drsna kniha o drsne dobe. Strasna predstava, kdyz si uvedomime, ze to vsechno se delo v dobe podstate nedavne, jeste za zivota nasich rodicu a prarodicu a nedaleko odsud, to je proste nepochopitelne. Jinak, jedna se o vynikajici shrnuti toho podstatneho, co se v techto oblastech a v dane dobe delo. Dozvedel jsem se dalsi, pro mne nezname, historicke skutecnosti, navic podane v celkovem znamejsim kontextu. Rekl bych, ze mnohe tyto udalosti maji presah i do dnesni doby a vysvetluji nektere soucasne situace, jako napriklad averzi obyvatel pobaltskych statu k rusum a obecne k Rusku. Jedina poznamka k dilu, Paul Johnson v Dejinach 20. stoleti uvadi, ze Stalin zpusobil hladomor na Ukrajine ciste z osobni msty, toto jsem takhle primo receno v teto knize nevidel.

David V
05.08.2017

Pro mě rozhodně jedna z nejlepších knih o období stalinismu a druhé světové válce v oblasti východní Evropy. Kniha by měla být povinným čtením pro ty, kteří mají zájem na vytváření dojmu velikého hrdinství rudé armády a utrpení ruského lidu.

lidunka1
02.08.2017

Kniha je odbornou studií a přesto je čtivá. Ovšem pro citlivé ženy takové čtení není. Přečetla jsem ji rychločtením, mnohé si uvědomila, ale číst to podrobně, na to prostě psychicky nemám.

francouz
31.07.2017

Musím říci, že kniha je opravdu obrovská studnice čísel a hlavně neuvěřitelně smutných osudů, které dva největší vrazi minulého století provedli. Ano ta důležitá otázka zní, co umožnilo násilně ukončit tolik lidských životů. Je opravdu jedno jestli se jedná o nacionální socialismus, nebo o stalinismus, vždy to vedlo ke zbavení lidské oběti práva na lidství. Nicméně mě přišlo, že byla tato kniha brána hlavně z pohledu Poláků, kteří byli nepřátelé jak Němců, tak historicky i Rusů. Ale nějak se pozapomnělo na další národy, v čemž mě utvrdila i zmíňka o atenátu na Heidricha spáchaným Čechem a Slovákem, které vyslala britské rozvědka. Na to jakou si dal autor práci v archívech s ostatními souvislostmi, zajména v té ruské, hladomor, Ukrajina, kulaci a opět hlavní nepřítel Poláci, tak mě to přišlo malinko zavádějící. Ale jinak musím přiznat, že je to pojaté opravdu ve velkém stylu a hlavní myšlenky knihy jsou burcující i v dnešním světě. Proto se na ty miliony často bezejmenných obětí nesmí nikdy zapomenout. To tato kniha určitě plně vystihuje.

Jack93
17.07.2017

Neuvěřitelně strhující a zároveň husí kůži nahánějící kniha. Výčet všech hrůz spáchaných nacistickým a komunistickým režimem v období let 1933 až 1945 nebere konců. Je to nesmírně depresivní čtení, při kterém si neustále pokládáte otázku: Jak je možné, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít?
Současně čtenář pochopí, že mezi Stalinem a Hitlerem neexistoval žádný rozdíl. Jejich ruce jsou potřísněné krví mnoha milionů lidí....
Timothy Snyder si zaslouží obdiv a uznání za toto vynikající dílo a dokumentaci těchto strašlivých zločinů. Poskládat všechny informace dohromady a vytvořit komplexní obraz dějin krvavých zemí musela být ohromná fuška, kterou americký historik zvládl na výbornou. Jeho práci obdivuji, Snyder je inspirativním příkladem, jak se podívat na danou problematiku z mnoha úhlů pohledu.
Krvavé země by měly být povinnou četbou, aby všichni pochopili, že nežijeme v tak špatné době, jak si mnozí myslí.
Už teď se těším na Černou zem. Pokud se o Snyderově bádaní chcete dozvědět více, stačí si pustit jeden z dílů Hyde Parku Civilizace, kde jako host vystoupil v listopadu 2015.

Eigis
04.07.2017

Velice komplexně zpracované téma, všechny ostatní dokumenty či knihy, které jsem k tomuto tématu viděl nebo četl se zabývají zvlášť Hitlerem nebo Stalinem, Timothy Snyder, ale poukazuje na vzájemnou propojenost těchto zločinů. Nad knihou jsem zažíval smíšené pocity, na jednu stranu jsem byl fascinován skvělou knihou, kterou jsem chtěl číst dál, na druhou stranu jsem si musel dávat přestávky abych se vyrovnal s hrůzami, které kniha popisuje. Všechny ty osudy popsané stručně pár větami, které člověka zasáhnou silou a tragikou lidského umírání mění anonymní davy a počty mrtvých na mozaiku smrtí jednotlivých lidí, kteří měli své životy, rodiny..... Doporučuji všem nejen proto aby nezapomněli, ale aby vůbec věděli co se dělo.

Silmarien
02.06.2017

Hotovo, dočítané. Množstvo faktov, ktoré si človek nedokáže zapamätať, ale prehrýza sa nimi lebo chce vedieť, trochu fascinovane, často zhrozene, občas nechápajúc. Snyder ozrejmuje, čo sa dialo na tzv. krvavom území približne v rokoch 1932 - 1945. Vymedzuje oblasť, zdôvodňuje a opisuje, čo sa dialo, prečo sa to dialo, dáva veci do súvislostí. A počíta... celú knihu počíta a pridáva na účet. Nenecháva nitku suchú, ale napriek tomu obviňuje vecne a svoje čísla podkladá faktami, hoci v závere píše, kde a prečo musel odhadovať.

A napokon hovorí o tom najdôležitejšom:

"Každý záznam o smrti naznačí, ale nemůže nahradit jeden svébytný, neopakovatelný život. Musíme tedy umět nejen správně spočítat mrtvé, ale i započítat každou oběť jako jednotlivce. Jedno hodně veliké číslo, které při podrobné analýze obstojí, se týká holokaustu: 5,7 milionu mrtvých Židů, z nichž 5,4 milionu připravili o život Němci. Avšak toto číslo stejně jako všechny ostatní údaje nesmíme vnímat jako 5,7 milionu - je to abstrakce, kterou nelze uchopit -, nýbrž jako 5,7 milionu krát jedna. Neznamená to nějaký druhový obraz Žida, jejž v 5,7 milionu případů potkala abstraktní smrt. Znamená to nesčetné jednotlivce uprostřed života, který byl zkrácený násilím: Dobciu Kaganovou, dívenku z kovelské synagogy, a spolu s ní všechny, kdo se tam tenkrát ocitli, všechny konkrétní osoby zabité za svou příslušnost k Židovstvu v Kovelu, na Ukrajině, na Východě, v Evropě.

Připomínky výročí se organizují u příležitosti kulatých čísel, desítek či stovek - ale čísla vypovídající o mrtvých se nám lépe pamatují, když údaje nejsou kulaté, když nekončí nulou. Pokud jde o holokaust, je tedy možná snazší myslet na 780 863 obětí Treblinky: ta trojka na konci může znamenat Tamaru a Ittu Willenbergovy, jejichž šatstvo se k sobě tulilo, zatímco sestry se už dusily v plynové komoře, a Ruth Dorfmannovou, která před odchodem do plynu plakala společně s holičem, jenž ji před smrtí stříhal. Může být snazší představit si jednu osobu na konci čísla 33 761 – tolik Židů bylo popraveno v Babím Jaru. Třeba to byla matka Diny Proničevové, ačkoli ve skutečnosti může být tou jednotkou každý zabitý Žid. Musí jí být. A také jí zůstává.

Při rozboru dějin masového zabíjení v krvavých zemích musí naše vzpomínka uchovat i jeden milion (krát jedna) Leningraďanů, které vyhladověla blokáda města, 3,1 milionu (krát jedna) sovětských zajatců, jež Němci pozabíjeli v letech 1941-1944, i 3,3 milionu (krát jedna) sovětských venkovanů, které stalinistický režim vyhladověl k smrti v letech 1932-1933. Tato čísla nikdy nebudeme znát přesně, nicméně i ona zahrnují jednotlivce: rolnické rodiny postavené před strašlivou volbu, vězně zahřívající se v zemljankách, děti přihlížející smrti svých nejbližších v Leningradě tak jako Táňa Savičevová.

Každý z 681 692 popravených za Stalinova Velkého teroru v letech 1937 až 1938 mohl vyprávět vlastní životní příběh: posledními dvěma zatčenými tak mohou být Maria Jurewiczová a Stanislav Wyganovski - manželé, kteří se setkali „pod zemí“. Každého z 21 892 polských válečných zajatců zastřelených NKVD v roce 1940 zastihla smrt v nejlepším věku. Těmi dvěma popravenými na konci by mohli být Dobieslaw Jakubowicz, otec, který snil o své dcerce, a Adam Solski, manžel, který si pořídil poznámku o snubním prstenu toho dne, kdy jeho život ukončila kulka.

Nacistický a sovětský režim proměňovaly lidi v čísla, z nichž část můžeme pouze odhadovat a část velmi přesně rekonstruovat. Jako vědci musíme po těchto číslech pátrat a uvádět je do souvislostí. A jako humanisté musíme oněm číslům vrátit lidský rozměr. Pokud to nedokážeme, znamená to, že Hitler a Stalin zformovali nejen náš svět, ale i naši lidskost.“

kní
30.05.2017

Výsledný dojem z knihy pro mě je, kromě zjištění, co všechno jsem o tomto tématu nevěděla (obzvláště objevné jsou pro mě úvahy autora na konci závěrečné kapitoly nazvané LIDSKOST), že muži (tedy samci druhu zvaného homo sapiens - člověk moudrý) mají rádi vybíjenou (ponižování, mučení, znásilňování, vraždění). A i ti, kteří ne, se k ní snadno těmi prvními dají přinutit...

"Nacistický a sovětský režim proměňovaly lidi v čísla, z nichž můžeme pouze odhadovat a část velmi přesně rekonstruovat. Jako vědci musíme po těchto číslech pátrat a uvádět je do souvislostí. A jako humanisté musíme oněm číslům vrátit lidský rozměr, Pokud to nedokážeme, znamená to, že Hitler a Stalin zformovali nejen náš svět, ale i naši lidskost."

z rezence Jiřího Peňáše (Vražedná vlna za vlnou, LN, 23.11.2013):
V rytmických vlnách se v líčení vrací základní motiv knihy: výčet vraždění civilního obyvatelstva. Stále znovu a znovu údaje a čísla: tři a půl milionu sovětských občanů, především Ukrajinců, vyhladověno sovětským režimem ze velkého hladomoru, tři sta tisíc sovětských občanů, především Ukrajinců, Rusů a Poláků, povražděno sovětským režimem za velkého teroru, dvě stě tisíc Poláků povražděno Sověty a Němci v letech 1939 až 1941, čtyři miliony Ukrajinců, Bělorusů a Rusů vyhladověny a zabity Němci v letech 1941 až 1945, pět a půl milionu Židů (polských a sovětských občanů) zastřeleno nebo zplynováno Němci v letech 1941-1945, sedm set tisíc civilistů, převážně Bělorusů a Poláků, zabito Němci v letech 1941-1944.
Apak ještě dohra: dvanáct milionů Němců přišlo o domovy vyhnáním, sedm set tisíc z nich zahynulo, dva miliony Němců byly po válce deportovány Sověty nebo Poláky, dvanáct milionů Ukrajinců, Poláků a Bělorusů bylo deportováno během války Němci i Sověty, sto padesát tisíc Poláků, 250 tisíc Ukrajinců, 300 tisíc Kavkazanů, obyvatel Krymu, Moldavska a baltských států přitom zahynulo - "jen" sto tisíc jich zahynulo v otevřeném boji proti Sovětům.
A tak dál. V nekonečných přívalech.
Topografie teroru a přesná aritmetika obětí, které Snyder ve své knize vykonal, mají smysl i po sedmdesáti letech od jejich smrti. Je to smysl zcela konkrétní: mrtví vždy sloužili živým k ospravedlňování jejich nároků, které mohly v krajním, ale nikoli výjimečném případě vést k dalším mrtvým. Mrtví z krvavých zemí měli jména, nějakou tvář, nějaký osud, představy o životě. Byly to ženy, děti a staří lidé, zdraví muži měli více šancí přežít. Tito lidé nebyli zabiti v boji a většinou se nebránili. Ale i tak byli zabiti úmyslně a plánovaně. Za smrt každého byl někdo odpovědný. Nedrtil je žádný abstraktní systém, ale zrůdná představa konkrétních lidí, že smrt těchto "zbytečných" tvorů přinese jakýsi užitek, vyřeší se tím nějaký problém, dosáhne se nějakého cíle.
Stejně jako kdekoli jinde, i v krvavých zemích jako první, Stalinem i Hitlerem, byly vybíjeny elity, první umírali ti nejčestnější a nejlepší: umění přežít se nekryje, ba je často ve střetu s etikou a mravností. Tak to bylo za hladomoru na Ukrajině: "Slušní umírali jako první. Umírali ti, kteří nechtěli krást a nechtěli se ani prostituovat. Umírali ti, kdo darovali jídlo druhým. Umírali ti, kdo nehodlali jíst mrtvoly, a ti, kdo nemínili zabít bližního. Rodiče, kteří se odmítli uchýlit ke kanibalismu, umírali ještě před svými dětmi. Ukrajina byla v té době plná sirotků."

ManželéMannovi
22.05.2017

Kniha jedinečným a podrobným způsobem dokumentuje historické události v komunistickém Sovětském svazu a nacistickém Německu. Nejsou zde pouze strohá čísla o počtu zabitých a popravených, ale i opravdové příběhy lidského neštěstí a naděje. Před autorem, skládám hlubokou poklonu (zvláště když si uvědomíme, že knihu napsal americký historik, který nemusí mít evropské dějiny pod kůží). Krvavé země jsou výjimečným a komplexním historickým dílem.
Mannová

pajaroh
26.04.2017

Výborná kniha, která s historickými fakty a čísly přináší i nový pohled na chápání, vnímání a snad i pochopení našich dějin.

Finn69
17.04.2017

Před přečtením této knihy jsem si myslel, že na téma holocaustu, koncentračních táborů a sovětských gulagů či hladomoru na Ukrajině mám informací až dost a začal jsem ji číst především proto, abych si trošku doplnil reálie po přečtení Nabarveného ptáčete. Inu, co jsem chtěl to jsem dostal, a k tomu o mnoho a mnoho víc.
Na téma hrůz, které se v "Krvavých zemích" od 30. do 50. let odehrávaly, byla už napsána celá řada knih. Většinou ale poukazují buď jen na zločiny nacistického Německa, nebo se omezují jen na zločiny stalinismu. To, jak Snyder dává do souvislostí německý i sovětský teror na území východní Evropy, je trochu jiný pohled. A je to pohled docela šokující. Vždyť na území Polska, Ukrajiny, Běloruska v těch dvaceti letech střídal jeden okupant druhého, a počty obětí v těchto zemích jsou tak vysoké, že se vymykají představivosti. V Krvavých zemích najdete jakousi kroniku překvapivě podobných metod obou diktátorů, které zřejmě směřovaly i ke stejnému cíli, čili k vylidnění východní Evropy a k její germanizaci, respektive rusifikaci. Nejde jen o suchý výčet počtů obětí, v knize najdete i řadu smutných osudů konkrétních lidí. Rozhodně to stojí za přečtení, nebál bych se srovnání např. se Souostrovím Gulag.

Metroušek
25.02.2017

Brrr! To byla síla! Vynikající kniha o zrůdnosti dvou totalitních režimů (fašismu a komunismu) jen pár set kilometrů od nás. Čtěte, pokud se odvážíte... Buďme rádi za to, že nás tohle minulo, respektive že jsme většinou zažili jenom soft verze (těm, kdo zažili hard verzi se rád předem omlouvám)! No, a když už budete tak krásně rozečtení, tak si zkuste dát nášup: Laskavé bohyně od Jonathana Littella. Je to román a slušná bichle, ale některé části jsou hodně dobré, zejména pro masochisty. A také nějaká vhodná hudba, kromě obligátního Mozartova Rekviem třeba Góreckiho Symfonie č. 3 nebo Laibach - Spectre.