Krvavé levandule
Marian Kechlibar
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416104/bmid_krvave-levandule-w1z-416104.jpg
4
118
45
Jižní Francie blízké budoucnosti. Pouliční nepokoje v pobřežních městech se vymknou úřadům z rukou a přerostou v povstání. Proti džihádistům pod vedením samozvaného emíra Abdulláha bojuje směsice veteránů, partyzánů a zločinců z povolání. A armádní velitelé, vystavení těžkým rozhodnutím, čím dál méně respektují názory vzdálené Paříže…... celý text
Přidat komentář
Deset kapitol z partyzánské války bělochů proti jihofrancouzskému emirátu. Realistických, stručných a podaných syrově, ale i s humorem.
„Eskorta se zastavila před vypálenou budovou lycea a začala rozmisťovat vězně do dvoumetrových odstupů. Leclerc se zadíval na zničenou fasádu před sebou. Na ohněm nezasažené části bylo vidět zbytky grafitti hlásajícího FUGEES WELCO.“
Žijící autory téměř nečtu, ale „Krvavé levandule“ mě zaujaly nejprve názvem, pak obálkou a nakonec anotací. První čtyři povídky mi přišly slohově amatérské – vyjma přímé řeči, kterou autor všude zvládl perfektně. S pátou povídkou se úroveň podstatně zlepšila a zbylých pět bylo skvělých, poslední dokonce skvostná.
Občasné jazykové neobratnosti („vědomá mysl“) a předvídatelné momenty (závěr 2. kapitoly) vyvážilo napínavé podání, znalost reálií a detailní promyšlenost. A jak už tu několik čtenářů psalo, povídky mají atmosféru. Finis coronat opus.
Nejvíc se mi líbilo téma. Autor líčí rasově náboženskou válku a chování muslimů i Francouzů bez ideologických klapek, jako znalec povah. Oceňuji, že i Francouzi jsou tu občas idioti (komunisté stávkující v Montpellieru; vládce obchodního domu), ale většinou se chovají... no prostě jako běloši a muži, tedy s jistými morálními standardy. Jsou to povídky pro dobrou náladu, vracející člověku víru v budoucnost Evropy. RF!
Měla jsem zvláštní pocity - to téma by si opravdu zasloužilo zajímavý přesah do románového zpracování. Dokážu si představit rozvést zápletku, myšlenku, zrod, vůdčí ideu, což v této knize zůstalo zahaleno záhadou. Na druhé straně má každý čtenář možnost si za těmito nepopsanými dílky představit cokoli. Musím uznat, že válka vedena muslimskou vírou je opravdu něco zcela jiného - je demonstrativní, partyzánská, užívá mnoha léček, brutality a absolutního sebeobětování. Pro mě i nadále zůstává záhadou, jakým způsobem se vlastně dosáhne tak fanatického uctívání. A kdo ví, třeba to svět opravdu čeká až moc brzo.
Čtivě psaná knížka na aktuální téma. Pan Kechlibar mě překvapil, znám ho jako autora spíše zaměřeného na faktickou literaturu, ale tento jeho beletristický počin rozhodně stojí za přečtení. Těším se na další knížky, pan Kechlibar opravdu umí psát.
Knížka o tom , co může do budoucna způsobit multikulturalismus.
Náznaky takové hrozné budoucnosti již existují, ale i přesto se mnoho lidí tváří že se jich to netýká, a někteří kolaborantsky, s ohledem na nějaký svůj prospěch, se stávají tzv. sluníčkáři, a připravují pro tuto nenávistnou ,,kulturu " půdu.
Knížka je silná svým tématem, ale ač se autor snaží o ,,tah na branku", řekl bych že ještě není moc vypsaný.. a snad by tomu celkově pomohly i jiné ilustrace. Ty stávající přidávají knížce lehký punc amatérismu... i když zase, třeba obálka je dost dobrá .
Na každý pád, jsem rád že ta knížka vyšla, a moc rád jsem si ji, s lehkým mrazením v zádech nad jejím poselstvím , přečetl.
Asi zamýšleno jako varování před podceňováním hrozby dalšího muslimského vpádu do Evropy. Zdařilé úsporné povídky s pěknými pointami. Jen jsem nechápal proč se odehrávají ve Francii. +Jedna hvězda navíc za to, že autor dává volně k dispozici audioknihu.
Je skoda, že knížka je jen útlá sbírka zdánlivě nesouvisejících povídek, ač postupně čtenář zjistí, že volně navazují a kopírují určitý vývoj. Téma by si zasloužilo ucelený román, schopnosti k tomu autor rozhodně má.
Obvykle podobnou literaturu nevyhledávám, takže jsem byla skeptická. Knížka mě ale chytla natolik, že jsem povídky přečetla za dva dny. Je to napsáno velmi čtivě, každá povídka je originální a po dočtení na sebe zanechá vzpomínky, které nejsou veselé, ale nutí Vás nad nimi přemýšlet.
Marian Kechlibar píše precizně vyargumentované, bohatě ozdrojované články, a má vzácnou schopnost dávat věci do souvislostí. Čekal jsem, že jeho sbírka povídek ponese tento styl, a připravil se na pečlivou drobnokresbu plnou úvah. Krvavé levandule jsou ovšem překvapivě svižné, úderné a atmosférické. Námětem se blíží Vondruškově Kronice zániku Evropy, ale postrádají její kostrbatost a šroubovanost. Zamrzel mě malý rozsah, protože autor má na beletrii talent. Rád bych si přečetl něco rozsáhlejšího, a nemuselo by ani jít o stejné téma.
Velice rád čtu páně Kechlibara blog - tak podložené a ozdrojované analýzy se jen tak nevidí. A stejně tak je to s touto knížečkou povídek do jedné kapsy. Velice pečlivě promyšlené do posledního detailu, psány poměrně strhujícím tempem, na velice aktuální téma. Dost mě to bavilo, klidně bych si dal 5-10x větší rozsah v nějakém rozmáchlejším románu. Nejděsivější pak je, že to nemusí být příliš vzdálená budoucnost, Evropa si na něco podobného slušně zadělala a stylem nevidím, neslyším, sama si ještě zacpu pusu a potrestám každého, kdo by o tom chtěl referovat, pak směřuje úporně k sebevraždě vlastní identity. Kdoví, jestli by takováhle kniha mohla být na tom demokratickém, ultrakorektním, fanatickými neomarxisty ovládáném, západě vůbec vydána. A ty ilustrace se k tomu taky výborně hodí. Spokojenost, chcu víc!!!!
Ač Mariana Kechlibara mám rád, kniha mě jako čtenáře pranic neuspokojila. Je to v podstatě jakási nahodilá kolekce několika drobných epizod z občanskou (resp. civilizační) válkou zmítané Francie. Pan Kechlibar má nepochybně spisovatelský talent, pakliže chce ovšem vytvořit hodnotné beletristické (či snad vizionářské) dílo, měl by mu věnovat daleko více času, podstatně ho rozšířit, mocně prohloubit a celkově uhladit. Zkrátka: tato útlá publikace působí jako ve spěchu splácané kusy souvislejšího textu z připravovaného dystopického románu. Jestliže si autor chtěl touto cestou pouze ověřit, zdali má smysl pokračovat, pak odpovídám: "ano, má, ale ušetřete prosím čtenáře podobných demo verzí".
Jedná se o realistické vyobrazení do budoucna více než pravděpodobného konfliktu mezi muslimskou a evropskou kulturou. Místem boje se tentokrát stane jižní Francie. Kniha je napsaná velmi uvěřitelně a čtivě, popisované scény se mi živě vyobrazovaly v mojí fantazii. U knihy budete sedět jako přikovaní a fandit našim hrdinům, kteří se všemi možnými i nemožnými prostředky snaží porazit jihofrancouzský emirát. Vzhledem k menšímu rozsahu (který je jedinou vadou na kráse) lze knihu přečíst za jediný večer.
Nejsou to povídky "na dobrou noc". Doporučuji číst jednu denně a "užívat" si autorův stále lepší a lepší vypravěčský um, který známe z jeho Zapomenutých příběhů a kterým čtenáře vtáhne do děje. Do děje, o němž si můžeme tak akorát přát, aby se nikdy u nás nestal skutečností; Francie už k němu má dobře nakročeno. Do děje, jenž je výsledkem autorova neskutečného portfolia informací a znalostí z historie a politického dění minulého a současného. To vše mu dovoluje vyvodit vize do budoucnosti tak katastrofální a tak podobné těm, které Evropa už několikrát prožila jen s jinými prostředky. Doporučuji zaslepeným, aby se jim otevřely oči - jestli ovšem zaslepení čtou...
Kniha je velmi realistická, jen v ní – po mém soudu – chybějí dvě kapitoly:
Jak manekýn, který právě z vůle voličů obývá Elysejský palác, není schopen se rozhodnout a dát armádě rozkaz povstání potlačit. Jak je svržen, vlády se ujímá generál NN a vzniká šestá republika.
Jak po potlačení povstání francouzská vláda konstatuje nemožnost dalšího soužití s muslimy v zemi, odvolává se na historický precedens Benešových dekretů a hledá zemi, která by francouzské muslimy přijala. Jak se předáci islámských zemí sejdou a smluví, že žádná z jejich zemí francouzské muslimy nepřijme. Jak je vláda šesté republiky nucena přistoupit k plánu B. Každému francouzskému muslimu je nabídnuta možnost zříci se islámu, přijmout francouzské jméno, nevládne-li jazykem republiky, ve stanovené lhůtě se mu naučit, žít na přikázaném místě a nesdružovat se s jinými bývalými muslimy – s tím, že alternativou je plynová komora, kyanovodík a smrt. Jak část muslimů nabídku odmítne a – po opakovaných neúspěšných pokusech umístit je v zahraničí – je usmrcena.
Kniha v dnešní zvrácené korektnosti (ne)příjemně nekorektní podává jednu, bojím se, že dost pravděpodobnou variantu, z možných blízkých realit. Příběhy, které se zrodily v důsledku chování a životního stylu zfanatizované lůzy jisté ideologie, naznačují, kam může vést dnešní bezpřehé přijímání středověké nenávistné ideologie. Jenom se obávám, že ten konec by nebyl reálný (abych více neprozradil) :-(
Autora sleduji několik let a upřímně řečeno, trochu jsem váhal s koupí, zejména s ohledem na jeho určitou rozvláčnost v psaném projevu. Jistě je to způsobeno jeho rozsáhlými znalostmi z mnoha oborů a proto jsem měl i obavu ze zahlcení textu spoustou odboček.
Naprostý opak byl pravdou, byl jsem mile překvapen úderností povídek, vypointováním, i (na tak malý prostor) výborným vykreslením charakterů postav, které čtenáři umožní se s postavami ztotožnit a prožívat jejich příběh.
Vřele doporučuji, nejen jako lehké akční dílko, ale i jako text, který sahá pod povrch a zanechává ve čtenáři podprahový pocit, že příběhy Krvavých levandulí se nás nepříjemně blízce dotýkají a na pozadí událostí dnešní doby se mohou velice rychle a velice brzy proměnit v krutou realitu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Francie terorismus občanská válka partyzáni přistěhovalci, imigranti imigrace české povídky antiislamismus
Část díla
Autorovy další knížky
| 2018 |  Zapomenuté příběhy |
| 2019 |  Krvavé levandule |
| 2020 | Zapomenuté příběhy 3 |
| 2019 | Zapomenuté příběhy 2 |
| 2020 | Zapomenuté příběhy 4: Pověšen za krk, dokud nezemřeš |
Kniha Krvavé levandule je v
| Přečtených | 144x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 1x |
Provence a opojná vůně a krása levandulí. Ano, to je Francie. Zářivá barva levandulí pod jihofrancouzským sluncem možná zůstane, kam se však posouvá Francie? Už dlouho se mi zdá, že francouzská bárka ztrácí na lesku, zatéká do ní čím dál víc a nabírá špatný kurz. Povídky moc krátké, aby se fantazie rozjela na plné obrátky, ale dost dlouhé, abych pochopila, jak může naše blízká evropská budoucnost vypadat. Vlastně všechny ty povídky tvoří jednu velkou mozaiku jedné mizerné budoucnosti. A jestli bílí partyzáni a jejich bojůvky proti vousáčům s ručníkem kolem hlavy představují pro někoho bílé světlo na konci tunelu, vč. Kechlibara, pro mně jsou to spíš poslední, marné výboje obrany mizících hodnot a principů. Muselo to dojít tak daleko? Ovšem partyzánské bojůvky pořád lepší, než podvolení se a la Houllebecqův scénář. A i historie zná lepší konce. Navíc české kotlině zatím snad podobný apokalyptický scénář nehrozí. Jenže. Evropa je tak malá....