Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/4822/bmid_krvave-jahody-dEQ-4822.jpg
4
1345
359
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života. Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha „dnech Ivana Děnisoviče“.... celý text
Přidat komentář
Skutočný príbeh, .... ktorý sa nestal.
Prečo mala pani Sosnarová nápad spísať vymyslený príbeh, netuším. Zneuctila však skutočné obete GULAGu.
Preto, je jedno, či je príbeh silný, dojímavý, presvedčivý. Pretože "jej skutočný príbeh" je podľa historikov iba podvod.
Drsně čtení, když člověk ví že se tohle opravdu stalo.
Krvavé jahody vypráví děsivé svědectví Věry Sosnarove,deportované ve 14 letech spolu s 9 sestrou Naďou a jejich ruskou matkou-petrohradskou emigrantkou Libuši Šímovou roz.Melkinovou-z Brna Aldo Sovětského srazu.
V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy Stalinova teroru,které matka nepřežije.
Po propuštění putují jako sirotci bez dokladů na dálný východ.Kde pokračují v otrockých pracích v lese,na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí v dole,kolchoze, slévárně.
Do Československa se vrací až po 19 letech,za velmi nevýhodné smlouvy v jistém JZD musí odpracovat deset let jako levná pracovní síla.Obe děvčata vysvobodí ze spárů nelidského ponížení až láska a svatba.
A opět jedna povinná četba! Sice po Šedých tónech a Cilčině cestě už nechci číst ( poslouchat) další podobný příběh, ale všichni by měli znát zrůdnosti totality, obzvlášť když se v tomto případě jedná o českou/československou minulost. V podání paní Maciuchové je knížka opravdový skvost. Bohužel děj je, podle očekávání opravdu ponurý, smutný a neuvěřitelný. Jak může lidská bytost zvládnout tolik utrpení? Všude se najdou bestie, ale i slušní lidé, a zrovna v dnešní době je toto téma opravdu "hot". Nikdy bychom na tuto minulost neměli zapomenout. Velice doporučuji. Připravte si kapesník!
Hm, nehodící se komentáře jsou házeny vedle do diskuze. Prý prozrazuji děj či házím neoznačený spoiler nebo neříkám svůj názor.
Takže - paní sice v SSSR byla, ale kniha je vylhaná!
Nedojímejte se nad ní zbytečně. Stačí si na netu vyhledat její jméno či název knihy a najdete hromady článků.
Krvavé jahody jsou tak děsivý příběh, že to snad stačí číst pouze jednou. Kniha není obsáhlá, příběh plyne bez velkých obtíží.
Netroufám si hodnotit obsah knihy, protože toto je hodně drsný příběh podle skutečnosti; a jak je známo, tak realita dokáže být daleko více tvrdá než jakákoliv fikce. Osud sester Mělkinových ať tedy slouží jako výtka oněm dobám a lidem, a zároveň jako výstraha toho, co se tehdy dělo, a bohužel, co se někde děje dodnes. Budu tedy hodnotit spíš styl, jakým je kniha napsána, a ten mi opravdu seděl; popis jednotlivých událostí je, jak už někdo zmínil, po vzoru mnoha "dní Ivana Děnisoviče", a to je asi to nejsprávnější přirovnání. Kniha se četla opravdu "sama", a jsem rád, že se autor nepozastavil ani nad drsným popisem brutálních událostí typu vražd, znásilnění a dalších; právě toto dotvářelo celkovou bestialitu oněch dní, týdnů a let, ve kterých hlavní hrdinky musely žít. Za mě určitě doporučení k četbě komukoliv, kdo rád čte.
Četla jsem, dočetla a opět zůstala v zamyšlení, co všechno se může odehrávat mezi lidmi. Pak jsem zjistila, že přes vesničku, ve které paní Sosnarová bydlí jezdíme co 14 dní na chalupu. Musela jsem se tam zastavit a tu paní vidět a mluvit s ní. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Nedá mi to nevyjádřit se k tomu, jestli je kniha vymyšlená nebo ne. Tolik knih je vymyšlených a lidi je hltají. Já tuhle taky hltala a střídavě jsem u ní brečela, ono to totiž nešlo, nebrečet. Je to hodně silná kniha
Romány i faktografií z období 2. světové války a poté už člověk začíná být pomalu zahlcen. Kupkův příběh Věry Sosnarové (Mělkinové) z Brna však tentokrát nemluví o násilných odsunech německé menšiny z Československa. Věru ještě jako dítě i s její mladší sestrou a matkou odvlekli Sověti z Československa s koncem 2. světové války z právě osvobozené země do země Sovětů, odkud pocházela její matka. Znetvořená komunistická morálka totiž odsuzovala a trestala děti za "zločiny" svých rodičů a zbavovala je nejen lidství, ale i občanství a práva na normální život. Je to neskutečný životní příběh mladé ženy, který odhaluje ponižující a brutální sovětské (chce se říct nacistické) praktiky v trestních táborech. A aby toho nebylo dost, vytoužený návrat domů po mnoha letech ji zlodějskými a estébáckými praktikami a výhrůžkami návratem zpět do sovětských gulagů "zpříjemnili" ještě českoslovenští komunisté. Potud zaznamenaný autentický příběh.
Jiří Kupka je nesporně erudovaným spisovatelem. Nespokojenost a vcelku oprávněné dohady však vzbuzují Kupkovy cesty do zahraničí v době tuhého režimu, nebo jeho podíl na politické a kulturní komunistické propagandě. V uměleckých kruzích ale takových postav najdeme celou řadu a všichni se dodnes těší respektu a neutuchajícímu zájmu veřejnosti a fanoušků, což není vyjádřením podpory, ale konstatování. Nemyslím si proto, že bych měla v hodnocení této knihy nějak zvlášť reflektovat Kupkův vztah ke komunistickému establishmentu. Zvlášť, když popisy a chování všech zúčastněných v knize jsou naprosto uvěřitelné a nezaznamenala jsem v ní ani žádný jiný skrytý podtext. Možná vyjma Kupkovy snahy o vlastní rehabilitaci. Další otazníky se zvedají nad autentičností příběhu a věrohodností výpovědi samotné Sosnarové, která má dnes již 90 let, neb ji zpochybnili historici studující totalitní režimy. Ať už popsaný příběh prožila sama Sosnarová nebo jiná postava (o sovětských gulazích se lze dočíst v dalších knihách), Krvavé jahody nabízí nejen informovaný vhled do systému a praktik sovětských pracovních táborů, ale i strhující čtení.
Opravdu hodne silny pribeh pani Very a jeji sestry. Je neskutecne, co vsechno dokaze clovek prezit, v jakych podminkach, silou vule, chuti zit, vlivem i stesti samozrejme v tomto pripade. Je silene, ze se tohle delo nebo stale deje, ceho je lidska rasa schopna. Takovych knizek neni nikdy dost!
Kéž by takovéhle knihy byly jen fikcí, a spadaly do kategorie fantasy. Ale bohužel.
Krvavé jahody byly jen jednou z dalších děsivých výpovědí člověka, který vše zakusil na vlastní kůži. Svědectví ženy, která se stala jednou z obětí Stalinských čistek.
Ač dávno po skončení nacistického běsnění, po osvobození koncentračních táborů. Člověku stydne krev v žilách, když čtete o zvěrstvech, které byly páchány pod rouškou míru na území Sovětského svazu. Diktátor Stalin, si opravdu ani v nejmenším nezavdal s Hitlerem. Nevím který z těch dvou, byl větší zrůda.
Příběh sester Mělkinových, se zdá opravdu až těžko k uvěření. Kdo by dokázal tohle vydržet, a přežít ty nekonečné roky takové hrůzy? To snad ani není v lidských silách...
Nebudu přemýšlet, kolik věcí je v knize pravdivých, a kde už se vypravěč nechal unést. Protože tyhle věci se skutečně děly. Existovaly. A možná ještě horší, než je zde vylíčeno. A je potřeba o nich mluvit. Nezapomenout. Neupozadit je před hrůzami válečného pekla v Osvětimi a dalších táborech smrti. Byla válka. Ale tohle? To se dělo už dávno po ní. V dobách míru a opěvovaného komunismu.
Je to strhující a diskuze o tom, jestli je to pravdivý příběh nebo ne, mě nezajímají.
Je to strhující a diskuze o tom, jestli je to pravdivý příběh nebo ne, mě nezajímají.
Velmi mě zklamalo, když vyšlo najevo, že si to paní zřejmě vše vybájila. :-(
Strašné, těžko se mi četla....tedy takhle, výborna kniha s bolavým tématem. A konec..kočka se stočeným ocáskem..tak ten mě už rozbrečel. O koncentráku se píše často, ale gulag? Úplně stejné a hlavně po válce. Strašný zrůdy v Rusku. Chtěla jsem napsat strašný zvířata, pak jsem se úplně lekla, co že jim to chci přisoudit. Tahle kniha ve mě zůstane. Doporučuji a také do škol, jako povinnou četbu místo některých nesmyslů.
Je jedno zda je příběh pravdivý nebo ne - ale ta doba je vystižena perfektně !! Doporučuji !!
Takze, ohledne knihy se vyrojila pomerne silna kritika ohledne autenticnosti... Je pomerne absurni hledat pisemne doklady o nekom, kdo vlastne nemel oficialne existovat. Kde vezi pravda, vi asi jen 1-2 lide.... Ale ruku na srdce, kdo se rad prokousava moderni historii, tak vi, ceho tahle chaska byla a vlastne stale je schopna a to me zavadi do taboru te strany, ktera veri autenticnosti a nebo jeji vysokou miru a tez verim, ze je mozne, ze ne vse bylo dobre pojmenovane treba i proto, ze neco jako rozhled u mlade slecny v dobe valky svetove a posvetove asi zrejme ani nemohl nabrat nejakych zavratnych vysin.
K hodnoceni dila samotneho - Kniha je ctiva, misty nechutna (zalezi na citlivosti a empatie ctenare) a nekdy za par let se k ni rad znova vratim.
Nebudu posuzovat autentičnost je to velmi varující,co všechno se dělo.Poslouchala jsem audiokniha namluvenou paní Maciuchovou - silný zážitek.
(SPOILER) Kdyby se kniha netvářila autenticky a paní Věra Sosnarová nejezdila na přednášky do základních a středních škol, kde si její knihu kupovaly a nadšeně nechávaly podepisovat děti, asi bych nebyla tak přísná v hodnocení. Ale tohle se prostě nedělá! Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. A tyto úmysly ukázat na zrůdnost stalinských lágrů prostě nejsou obhajitelné.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Kniha Krvavé jahody je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 006x |
| Čtenářské výzvě | 403x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 424x |
| Chystám se číst | 844x |
| Chci si koupit | 192x |
| dalších seznamech | 16x |
Kniha mě velmi zaujala, četla jsem plná očekávání, jak to všechno dopadne. Myslím, že o těchto věcech by se mělo psát i mluvit. Další projev totalitní zrůdnosti z úhlu, o kterém příliš nevíme.