Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352497/bmid_krvave-jahody-3zE-352497.jpg
4
1345
359
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů. Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života.
Literatura faktu , Příběhy , Historické romány
Vydáno: 2017 , Ergo Brauner , Kartuziánské nakladatelství
více info...
Přidat komentář
Silný příběh, který by měl být povinnou četbou pro každého. Je sice pravda, že se asi nedá srovnávat se Souostrovím Gulag (pro mě je Souostroví Gulag srdcovou záležitostí, v porovnání s Krvavými jahodami je více autentická a osobní), ale je to vyprávění zase z jiného pohledu, které se i přes svou krutost čte jedním dechem. Je strašné, co všechno nevinní lidé museli zažít. A o to horší je, že se i dnes najdou tací, kteří tyto silné životní příběhy dokáží zpochybnit.
Velice silný a dojemný příběh. Doporučuji si to přečíst hlavně dnešní mládeži, která o té době a hrůzách nic neví.
Přečteno jedním dechem. Hrůza, co se dělo! Celkový pohled na knížku kazí množství překlepů ve vydání z roku 2015. Mám pak pocit, že si s tím někdo nedal žádnou práci.
Tohle určitě není o hodnocení literárních kvalit knížky nebo autora. Mimořádně přínosná je její vypovídající schopnost. Vypovídající o naprostých zvěrstvech, kterých se dopouštěli tyranské režimy na svých vlastních lidech. Na tohle by neměl žádný národ zapomínat, a historie, která bývá budoucností tak ráda upravována, by měla o tom všem pravdivě vypovídat. Proto bych tuhle knížku zařadila do povinné četby jako memento příštím generacím. Silný příběh, doporučuji k přečtení.
Jak hodnotit? Já měla dost už jen když měly odjet. Jediný způsob, jak tuhle knížku přečíst a neutrpět při tom velkou duševní újmu, je hltat hltat hltat.
Hodně silný příběh napsaný víceméně bez emocí, bez patosu. To co musely sestry zažít a hlavně proč, je skutečně otřesné. Myslím, že by se kniha měla dostat do seznamu doporučené četby k maturitě (pokud tam tedy již není).
Samotná kniha má stránek tak akorát, čte se velmi dobře, nenudí a nevyžaduje hluboké znalosti historických událostí (i když jsou samozřejmě jedině k dobru), protože je příběh popisován z pohledu Věry, která po celou tu dlouhou dobu stejně přístup k informacím o politické situaci neměla. A co bylo třeba, to je v knize stručně a jasně vysvětleno.
Doporučuju přečíst asi všem, slibuju, že nudit se nebudou ani ti, co pro ně historie není vášnivým koníčkem. Jen pozor kdo je slabší povaha...
Lidi jsou zlí všude stejně, jen ty mantinely, které je drží na uzdě jsou všude jinak velké. A za spoustou těchhle věcí je jen sobecký osobní prospěch, snaha si nekomplikovat život a beztrestnost.
Česká část této knihy ukazuje na to, že lidi jsou opravdu bestie, prospěchářské bestie, které vidí jen své vlastní zájmy a osud lidí je jim ukradený.
Už jsem četla Souostroví Gulag, takže vím, že vyprávění podané v této knize není vůbec nadsazené a zveličené. Hodnotu lidského života známe jenom pár desetiletí a v Rusku možná ani teď ne. Na Věře a Nadi (i na jejich matce) byla spáchaná hrozná křivda a je mi líto, že nevymohly odškodné. Gulag si s ničím nezadal s koncentrákem, akorát trýznění vězňů spíš způsobovala hloupost a liknavost nadřízených než důmyslná krutost.
Česká část je taky děsivá, protože ČSSR si nechtělo znepřátelit SSSR bojem o nějaké polorusky.
Knížka je zajímavá i díky čtivě podanému vyprávění.
Trošku kritiky:
- pan Kupka si občas domýšlí situace, u kterých nebyli žádní svědci. Třeba jak vedoucí nakládali s dopisy, proč dělali to a ono.
- to se Věra za 19 let nenaučila rusky? Připadá mi, že holky ztratily spoustu času doufáním v návrat, místo aby si snažily polepšit v Rusku (v době, kdy už vězení polevilo).
Pořád jsou na světě zlé režimy a takový příběh se může stát každému z nás. Stačí jet na dovolenou do nevhodné země...
Knížka, která vypráví o otřesných zážitcích a zkušenostech. Napsána ovšem zprostředkovaně, s odstupem, bez výraznějších emocí. Na knize je to bohužel výrazně znát.
Velmi zajímavá, "životně drsná kniha". Knihu jsem četl s velkým nadšením, zápalem a zatajeným dechem. Žasnu kolik toho lze "přetrpět, přežít" za jeden lidský život, žasnu kolik toho lze zvládnout a nic nevzdat a z ničeho se nezbláznit. A bohužel také žasnu kolik toho jsou schopni lidé udělat druhým lidem, jaký hyenismus v historii byl a možná někde i doposud stále je. Drsná životní zkušenost a cesta. Obdivuji paní Sosnarovou a smekám před ní. Tato kniha by měla být povinnou četbou pro všechny kdo mají krátkou paměť, pro ty kdo rádi zapomínají, pro ty kdo přikrášlují a přibarvují historii a obzvláště pak pro všechny kdo říkají, že nic z těchto "zvěrstev vlastně nebylo" a všechny obhájce a zastánce "bývalého režimu".
Tento reálný příběh české občanky Věry Sosnarové , která byla odvlečena se svou matkou a sestrou do gulagu na Sibiř, je opravdu děsivý. Spousta lidí byla po roce 1945 odvlečena a zabita za zradu socialistické vlasti. Věře se naštěstí podařilo po devatenáctiletém utrpení vrátit do Čech ,kde se nakonec provdala a žije konečně spokojeným životem. Opravdu silný příběh.
K této knize jsem se dostala díky přednášce paní Sosnarové, které jsem se účastnila. Její poutavé vyprávění mě donutilo vrátit se k jejímu příběhu znovu ... ale nutno podotknout, že ten osobní prožitek z jejího skromného slova kniha nepředčila. Autorovo vyprávění mi moc nesedlo, ale příběh, myslím, vše nahrazuje. Příběh ve mně zanechal silné emoce a všem tuto knihu, nebo lépe - vyprávění p. Sosnarové, doporučuji! Ač se u nás stále mluví jen o Německu a nacistech, příběh jasně ukazuje zvěrstva páchaná v SSSR. A jaká! Buďme vděční za životy, které vedeme ...
Kniha, která se čte jedním dechem a po jejímž skončení mi tekly slzy dojetí a vzteku zároveň. Silný příběh!
Pro ty, kteří doporučují, aby se kniha povinně četla ve školách, jen přidávám informaci, že ukázku z ní máme v učebnici literatury pro 9. ročník nakladatelství Nová škola a setkává se se zájmem dětí. Koupili jsme ji i do školní knihovny, protože si také myslím, že takové knihy by žáci a studenti měli číst, nicméně ponecháváme na nich samotných, jestli zrovna po tomto příběhu sáhnou.
O gulagu jsem sice slyšela,ale jen okrajově.Tohle byl pro mě masakr.Po válce zažily ještě větší hrůzu.Obdiv holkám,že to zvládly a nepohřbily v sobě víru.Taky bych doporučila jako četbu do škol.Nepovinnou.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Kniha Krvavé jahody je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 006x |
| Čtenářské výzvě | 403x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 424x |
| Chystám se číst | 844x |
| Chci si koupit | 192x |
| dalších seznamech | 16x |
Neuvěřitelný a silný příběh, který jsem doslova hltala a nemohla uvěřit, co hrozného musela za ty léta Věra Sosnarová zažít a přesto měla obrovskou sílu a odhodlání nenechat se zlomit krutým osudem.