Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352497/bmid_krvave-jahody-3zE-352497.jpg
4
1345
361
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů. Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života.
Přidat komentář
Uvědomujeme si vůbec jak dobře se máme? To mi běželo hlavou celou dobu co jsem četla tuto knihu, kterou jsem nejprve po pár stránkách chtěla odložit s vědomím, že na to nemám žaludek. Ale pak jsem si řekla, že nečíst dál by byla chyba."Je to jen kniha, kdo ví jak to bylo!" bylo mi řečeno když jsem se o příběhu zmínila. A já si uvědomila jak často právě takto reagujeme na to, co si nedokážeme vůbec představit že by se mohlo dít.
Strašně silná, autenticky a citlivě napsaná kniha, že člověk absolutně nechápal, že tohle se dělo! Zanechala ve mě hluboký dojem!!! Byla jsem si paní Sosnarovou i 2x poslechnout na přednášce a opravdu silný zážitek. V místnosti bylo takové ticho, že by byl slyšet i špendlík spadnout! Její vyprávění bylo tak silné, že jsem se několikrát rozbrečela. Od přečtení a přednášky jsem si uvědomila, jak se všichni máme dobře!
Silný příběh,na chvíli mě pohltil. Muselo to být šílené, co si lidé prožili. Čest autorovi,který to sepsal :-) doporučuji!
Skláním se před paní Věrou. Za její vytrvalost a touhu přežít to peklo, které ji život nachystal i za její odvahu otevřeně o tom podat svědectví. Je neuvěřitelné jak malou hodnotu má obyčejný člověk v jakémkoliv totalitním režimu.
Silný příběh, který nenechá nikoho na pochybách, že se máme moc dobře. To, co paní Věra okusila, je neskutečné a strašlivé. Příběh je psán velmi syrově, bez emocí, ale i přesto ve vás zanechá snůšku zvláštních a nehezkých pocitů z oné doby. Doporučuji nejen všem, co si chtějí rozšířit obzory, ale i těm, kteří možná dumají nad tím, že se Hitler od Stalina teprve učil...
Kniha, která ve mě zanechala hodně silné emoce. Moje babička také jako mladá utekla z Podkarpatské Rusi a po válce se do konce života obávala, aby se nemusela vrátit zpátky. I když byla vdaná za Čecha a měla svoji rodinu. Po přečtení této knihy mi dává její strach konečně smysl. Je mi líto paní Sosnarové a její sestry a jsem ráda, že jejich příběh měl, i přes nepředstavitelné utrpení, šťastný konec. Nezapomenutelná kniha.
Naprosto neuvěřitelné, že to dokázali a hlavně, že měli vůli vše přežít ...takových let!!! Uff!!!
Další děsivý - skutečný - příběh. Pro mě neuvěřitelné, ale děkuji za tyto vzpomínky. Doufám, že se nic takového nebude opakovat.
Reálie děsivé, ale kdyby to bylo napsáno procítěněji, tak se v polovině knihy nepřistihnu, že je mi vlastně úplně ukradené, jak to s nima dopadne.
PS: Ale jelikož se ukázalo, že jsou i ty reálie vymyšlené, snižuji hodnocení na jednu hvězdu.
Jahody v podání Kupky a paní Sosnarové nejsou sladké, jsou syrové, zmrzlé a krvavé... nenechávají nikoho chladným, děti nevyjímaje (o čemž svědčí sice krátká, ale o to drsnější scéna z vlaku). Tematicky podobná kniha "V šedých tónech" mi v porovnání s tímhle přijde "uhlazenější", taková více románová. A že Věra v knize nemá nějaký výraznější emoční vnitřní svět? Já se jí popravdě ani nedivím: "Byla připojena k neviditelné síti, která určuje tok myšlenek. Žila starostmi, které jsou pro člověka na svobodě nicotné, ale v lágru mají váhu zdraví a života. Nezmeškám kvůli průjmu nástup? Vyjde na mě patka chleba, která je o 10 gramů těžší? Dostanu dnes ostrou pilku?" Myslím, že ukázka hovoří za vše. Rozhodně doporučuji a stejně jako mnozí bych zavedla jako povinnou četbu.
Mama a dve dcery sa pocas vojny pretlkaju zivotom a ked si ku koncu vojny takmer vydychnu, zacinaju pre nich nepredstavitelne krute casy. Rusi ich vytrhnu ako zradkyne z normalneho zivota a vaznia na roznych miestach, az skoncia ako zajatkyne na Sibiri... uz po ceste prezivaju strasne veci, matka sa v gulagu zblazni, ale jej dcery Veru a Nadu drzi pri zivote stale predstava slobody. Preziju tyfus, vaznenie v jame, tvrdu pracu pocas sibirskej zimy, vyslobodenie, ktore ale nedopadne podla ich predstav... kruta kniha, pocity z nej umocnuje aj styl, ktorym je pisana - usecne a opisne. Odporucam kazdemu...
Jak je možné, že někteří lidé zažili tolik hrůzy a ponížení? A přesto nerezignovali.
Velmi poučná kniha. Už nikdy by se taková zvěrstva neměla dít!
Knihu jsem dočetla právě teď...
...A je to nepopsatelné... Ten pocit. Popravdě si neumím představit tu hrůzu, strach a beznaděj. A jsem za to velice vděčná. Tutu knihu doporučuji všem. Mužům, ženám, dětem...
Končí druhá svetová vojna, na Moravu prichádzajú Rusi... ako osloboditelia, ale pre istú malú časť ľudí ako pomstitelia. A to sa stane Verinej matke, ktorá z Ruska ušla s československými legionármi. Teraz prichádza trest a ten zasiahne aj jej dve dcéry. Už cesta do Ruska znamená prvé utrpenie, ktoré je len umocnené príchodom do gulagu. Verina matka to dlho nevydrží, zblázni sa, keď vidí dcéry trpieť a umiera. Štrnásťročná Vera s o päť rokov mladšou sestrou ostanú ponechané samy na seba... ďalších 20 rokov. A ani potom nie je všetko ružové a otázky ostávajú dodnes nezodpovedané.
Mne sa páčil aj taký ten "suchý" štýl, ktorý je knihe vyčítaný v niektorých recenziách. Podľa mňa by tá kniha v plnom citovom zafarbení bola nečitateľná. A nijako to neumenšuje alebo neznehodnocuje opísané utrpenie v nej.
Chvílemi byl jejich osud tak příšerný, až jsem si říkala, že to nedokážu, a knihu jsem zaklapla. Samozřejmě mi to nedalo a tou hrůzou, co se jim děla, jsem se musela pročítat dál do světlejších dní.
Rozpačité tři hvězdy. Tato kniha o neskutečném bezpráví je velmi potřebná, zvlášť v dnešní době, kdy určité skupiny lidí oblibujících Rusko mají plnou hubu všeslovanské vzájemnosti a dobroty a některé věci jednoduše ignorují nebo nad tím mávnou rukou, však co, my jsme to nebyli, nás se to netýkalo. Ale to zpracování, to se nepovedlo. Vůbec jsem se nedokázala vžít do postavy Věry, celé to bylo nějaké plytké, žádné emoce, nic, i přes všechny ty hrozné věci, kterých je čtenář svědkem.
Mám i výhradu k vydání z vydavatelství Citadella - na konci knihy je s paní Sosnarovou rozhovor, který stručně shrnuje její život (a tedy i obsah knihy), jenže některé skutečnosti se rozcházejí s těmi z příběhu; chápu, že ten rozhovor je novějšího data než původní vydání, ale i tak to působí tak nějak nepatřičně. A ano, když čtu překlad do slovenštiny, tak očekávám jisté úpravy textu, ale opravu bylo potřebné překládat zrovna Kapustný trh?
Krvavé jahody jsem si pořídila poté, co jsem se zúčastnila besedy s paní Sosnarovou. Výjimečný příběh, při jehož vyprávění nezůstalo oko suché, protože i paní Sosnarová při vyprávění některých vzpomínek plakala... Příběh stojí buď za přečtení, nebo vyslechnutí. Knížka pro mě ale byla trochu zklamáním - velké množství překlepů, jazykově nijak okouzlující. Přesto jsem přečetla velmi rychle právě kvůli osobnímu vyprávění.
Najsurovejšia kniha, akú som kedy čítala, ktorá vo vás zanechá veľa otázok, smútku, ľútosti k tým, ktorý prežili útrapy gulagu, ale zároveň aj veľký obdiv voči pani Vere Sosnarovej, o ktorej je kniha napísaná. Je to neskutočne silná žena, keď sa po tom všetkom dokázala normálne zaradiť do života a fungovať. Osud bol voči nej veľmi krutý a veľmi nespravodlivý. Verím tomu, že väčšina z nás by z toho, čo prežila ona nevyšla so zdravým rozumom, ak by sme vôbec v takých okolnostiach, v akých sa ocitla ona, dokázali prežiť. Zároveň nemám slov na to, že napriek tomu, že o nej vyšla kniha a jej problém, je dôverne známy, nikto z popredných predstaviteľov Českej republiky, tejto žene nepomôže aby si mohla nárokovať odškodné po všetkom, čo prežila, ale všetci klopia oči a situáciu ignorujú. Je to HANBA!!!...
Nemám slov. Předložit všem, kteří nekriticky říkají - kdysi bylo dobře, komunisti nikdy nikomu nic neudělali a podobné kecy. A taky všem, kterým se zdá, že se jim teď děje nějaké příkoří nebo že by se mohli a měli mít lépe. - Toto je strašný příběh a mě i moje děti zaujalo, že hlavní protagonistka, podle jejíhož životního příběhu byla kniha sepsána, stále na jižní Moravě žije, jezdí po republice a dělá besedy. Epizoda, podle níž je kniha nazvána, je taky velmi silná. Prostě - koho pálí dobré bydlo, ať si přečte, jak osud - a nesnášenliví lidé a režimy - někdy zamíchají kartami a zničí člověku dvacet let života pouhým lusknutím prsty...
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Kniha Krvavé jahody je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 2 007x |
| Čtenářské výzvě | 403x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 424x |
| Chystám se číst | 843x |
| Chci si koupit | 193x |
| dalších seznamech | 16x |
Je neuvěřitelné, jak je silná touha člověka přežít. Obdivuhodné, co dokázaly mladé dívky překonat. Paní Sosnarová si zaslouží obrovský obdiv.