Kruté poviedky

04.01.2023

Povídky poplatné svému názvu, některé krutě začínající, či končící, případně obojí, jiné krutě absurdní, krutě morbidní a nebo poeovsky temné, a další „jen“ krutě naivní …

Na Villiersovy povídky jsem narazila opravdu jen čistě náhodou – při hledání knížky se žlutou obálkou (čtenářská výzva 2023) – až doteď pro mě byl neznámým autorem, a tak jsem ráda, že jsme se našli :-) … ne, že bych hned pokračovala v četbě dalších jeho děl, ale jsem ráda, že teď už o nich vím :-).

Jeho literární styl mi docela sedl, při čtení totiž skoro fyzicky cítíte (podobně jako třeba u Poea) … jak jste klamáni, a jak „vaše vlastní myšlenky vybledají, a tak se držíte té hry!“
A pak, na okamžik zapomenete na skutečnost!

Pod tlakem toho neznámého magnetismu,
rozmlouváte s iluzí,
jež se rozprostírá všude kolem vás,
pod tlakem absurdna,
přicházíte o jistotu poznání …

Povídky mám poslední dobou prostě čím dál víc v oblibě, tedy, takové jejichž krátký text, dokáže říct víc, než očekáváte :-) …

„Já jej … z pouhé lidskosti zachránil pro přítomný okamžik …“

V dobe ubíjajúceho ovzdušia Druhého cisárstva, kde chýbala prítomnosť vznešených ideálov, vytvoril svoje dielo aristokrat ducha Villiers de l'Isle-Adam. Jeho Kruté poviedky sa vyznačujú nevšednou duchaplnosťou, výnimočným zmyslom pre orchestráciu prejavu; sú zložitou estetickou štruktúrou zloženou z nezvyčajných obratov a výrazov, kde nachádzame symbolizmus, rôzne podoby romantizmu, kritický realizmus až dekadenciu.

18.04.2019

K čemu alkohol? K čemu omamné látky? K čemu obyčejnou surovou chemii, když můžeme využít krásné, svůdné a halucinogenní podmanivosti slov? Všechno tohle najdete právě zde, v Krutých povídkách. Proto čtěte prosím, neodejdete bez úhony. Alespoň pokud vám nechybí ta pravá vnímavost.

12.02.2015

l'Isle Adamovy povídky jsou opravdu kruté. A dost pestrým způsobem. Některé jsou kruté Poeovským způsobem, jiné takřka cynicky kruté s přesahem do krutého absurdna, jiné zase úsměvně haškovské. Autor skvěle ovládá jazyk, má pronikavý vhled do lidí a všeho, co jej obklopuje, dokáže krásným způsobem odlišit ženské a mužské povahy a nazírání na svět (aniž by kterékoliv z tohoh upřednosťoval a vyzdvihoval - prostě padni komu padni). Povídky v knize jsou opravdu pestré, nejen ve své krutosti (ať už nepříjemné, zvláštní nebo zábavné), ale i co do obsahu, časového ukotvení. I proto se kniha čte nádherně a při štění zapojuje nejen oči, ale i mysl.