Prohnaný
Kevin Hearne
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126466/bmid_prohnany-126466.jpg
4
527
116
Kroniky železného druida série
< 1. díl >
Atticus O'Sullivan, poslední druid, si poklidně žije v Arizoně, provozuje okultní knihkupectví a ve volném čase na sebe bere zvířecí podobu a vyráží na lov se svým irským vlkodavem. Sousedé a zákazníci ho znají jako pěkného potetovaného jednadvacetiletého Ira - ale ve skutečnosti nemá jednadvacet let, ale jednadvacet století. Nemluvě o tom, že čerpá sílu ze země, oplývá břitkým rozumem a nosí ještě břitčí meč známý jako Fragarach neboli Odpovídač. Po tom však touží jeden pořádně naštvaný keltský bůh, který prohání Attika po celá staletí. Nyní ho konečně vystopoval a Atticus bude potřebovat všechnu svoji sílu a k tomu pomoc svůdné bohyně smrti, upířího a vlkodlačího právníka, sexy barmanky a trochu toho starého dobrého irského štěstí, aby se mu podařilo nakopat pár keltských zadků a zachránit si krk.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hounded , 2011
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo pohodové čtení. Vtipné mělo to spád. Mám ráda knížky s kouzly a magií. Takže stejně jako Percy Jakson a Magnus Chase - super. Hned jdu na další díl
Ze začátku jsem se nemohla začíst ale pak se to poradně rozjelo...rozhodně skáču po dalších dílech
Začátek pro mě byl celkem dost těžký. Nějak jsem se nemohla začíst, vždycky jsem přečetla kousek a odložila to. Pak jsem měla volno, hecla se a... Jakmile jsem se dostala do čtvrtiny, začalo to odsýpat samo. Hodně cením způsob, jakým tam jsou zakomponované všelijaké bytosti. Není to úplně originální, ale působilo to na mě přirozeně a ne přeplácaně, jak to někdy bývá. Trochu - nevím proč - mi to připomnělo Nástroje smrti.
Knížka byla hezky, začátek sice takový zdlouhavý bez akce, ale potom se to docela rozjelo.
Zábavná a svižná kniha plná akce. Pobaví a člověk se dozví i něco o irské mytologii.
U této knihy se mi stala zvláštní věc. Už jednou jsem ji měl ve čtečce ale nemohl jsem se dostat ani přes prvních 50 stran. Nejen že jsem ji jen neodložil, že ji přečtu později, ale dokonce jsem ji ze čtečky vymazal, že to nestojí za to číst.
Asi po dvou letech jsem to zkusil znovu a ejhle. Přečetl jsem ji v podstatě na jeden zátah a v naprosté pohodě.
Každá věc chce svůj čas.????
Takže: pro mne to bylo naprosto pohodové čtení. Samozřejmě oddychové, v podstatě nic mi tam nedrhlo...
Železný druid je zábavná oddychovka, nic víc. Autor na nás začne chrlit hromadu popkulturních odkazů a je pouze na nás, jestli máme dostatek informací pro pochopení narážky. Příběh mě z počátku moc nezaujal, ale postupem času (a zvláště s příchodem mé oblíbené postavy právníka) jsem se do toho dostal. Bohyně, Oberon, funkce tetování a vlastně celá ta magie v příběhu... to vše je fajn. Problém mám s hlavním hrdinou, jehož jednání absolutně nesedí s délkou jeho života. Od jeho průpovídek až po způsob života, to opravdu sedí spíš na těch 21 let, na které se snaží tvářit.
Pokračování:
A teď pozitiva:
- Rozhodně kladně hodnotím nápad s ústřední postavou. Od doby, kdy se s fantasy roztrhl pytel, jsem už dávno vzdala snahu přečíst všechno, co z tohoto žánru vyšlo, ale i tak jsem něco přečetla. Nikde jsem ovšem nenatrefila na druida jako hlavního postavu. Celé pojetí magie mi přišlo nové a zajímavé (ačkoli slovo „vazba“ se v knize opakuje hodně často, takže pokud by někoho iritovalo, bude při čtení čím dál naštvanější).
- Irskou mytologii neznám ani v nejmenším, takže by mne autor klidně mohl vodit za fusekli a všechno bych mu odkývala. Tedy další nový prvek pro mne a další bod pro Hearneho.
- Zapojení upírů, vlkodlaků, (proradných) čarodějek a dalších magických a mytologických postav (ovlivněna komiksovým Thórem jsem musela ocenit hned úvodní charakteristiku tohoto severského boha) bylo příjemné a osvěžující, byť - podobně jako třeba v True blood - se ukazuje, že skoro každý druhý je nadpřirozenou bytostí, jen to tají.
- Zajímavá pointa s Granúlje a Lakšou, u tohohle jsem zvědavá, co ještě bude.
- Stejně tak vtipné vedlejší postavy (Attikovi právníci, irská vdova i pes Oberon - musela jsem si vygooglit, jak vypadá irský vlkodav a to zjištění tomu dodalo nový rozměr).
- Úvodní zmínkou o výslovnosti si mne autor získal, přesně tenhle typ poznámek mi v současných knížkách chybí (zlaté KODky!), a za mne (možná to je jen zamýšlený psychologický fígl) působí efektem, že to autor má celé krásně promyšlené a chce, aby si to čtenář vychutnal. Ostatně v tomto smyslu na mne působila i závěrečná poznámka, a to já umím ocenit, když si někdo - i s četbou, která je prvoplánově myšlena jako oddychová - dá práci a promýšlí a ověřuje si detaily, které mohou zajímat jen jeho.
- Obálka mi vyteplená nepřijde, naopak oceňuji, že koresponduje s popisem hlavního hrdiny. I když mně tedy z profilu připomíná spolužáka Filipa z VŠ a to mne dost ruší. Ale hned na první stránce je zobrazený medailon, a to mne taky potěšilo, že si někdo ve vydavatelství dal práci nejen s obálkou, ale i grafickým sladěním s obsahem knihy.
Čekala jsem možná trochu víc, ale dostalo se mi oddechového čtení, které obsahovalo mnoho nových nápadů a prvků, kterých si cením asi nejvíc, protože to pro mne bylo dlouho chybějícím osvěžením. Další díly si přečtu, ale netrvám na tom, aby série byla trvale součástí mé knihovničky.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Do série jsem se pustila na základě zdejších komentářů. Narazila jsem na ni v diskusi Postava hledá autora a když jsem si první knihu chtěla přidat do kolonky "chystám se číst", zjistila jsem, že už ji tam dávno mám. Protože byly stále ještě zavřené knihovny, knížku jsem si - s ohledem na to vysoké hodnocení - koupila přes bazar, aby týden na to, co mi přišla domů, knihovna otevřela. Nu což... Aspoň jsem si pak mohla půjčit další díly. V hodnocení asi budu opakovat názory, které tu již zazněly:
Nejprve negativa:
- Nevím proč, ale úplně mi nesedl styl vyprávění v Ich formě (lehl jsem si na zem, zabořil do ní pravačku s tetováním, vyskočil jsem a kopl příšeru z půlobratu doleva, ...), zejména u popisů bojových scén by mi asi víc seděla Er forma. Ale to je samozřejmě věc osobního vkusu.
- Na to, jak se kniha jmenuje a že hrdina o sobě neustále opakuje, že je paranoidní, mi přišel zoufale lehkomyslný už jen svým incognito, díky kterému by ho vypátral nejen mocný odvěký protivník, ale i dítě. Nemluvě o tom, že bojoval s nepřáteli tak, že ho u toho viděla celá ulice, což mi z hlediska dalšího utajení a života v dané oblasti nepřijde úplně moudré...
- S ohledem na to, že se Šijóchán narodil ještě před Kristem, bych čekala trochu životní moudrosti a nadhledu, takový ten sofistikovaný humor někoho, kdo už všechno viděla a všechno zažil. Nikoli popkulturní hlášky, některé lehce pubertální, u nichž mi místy připadalo, že je autor do knihy cpe až násilně, aby byl za každou cenu vtipný. Jak navíc poznamenal můj otec, u většiny těch vtípků musí čtenář znát popkulturní kontext, jinak se nechytá. Zajímalo by mne, jestli knížka bude vtipná pro čtenáře i třeba za 10 let.
- Vtipné dialogy přicházejí i za situace, která sama o sobě moc vtipná není. Hrdina řeší nějaký problém, najednou od něj odběhne a začne se vybavovat se svým psem, jako by se nechumelilo. Vadil mi i velmi lehkomyslný přístup k lidské smrti. Jistě, druid je hodně starý a nějací smrtelníci mu mohou být ukradení, ale autor by stejně lakonický být nemusel. Nejen, že „jako by nic“ odpraví dva zhulence, co očumovali nahou bohyni, ale nechá jen tak z plezíru rozstřílet policistu pěti dalšími a život jde dál. Nikdo z toho nemá trauma, nikdo nevytírá krev z podlahy a ani si neublinkne v zadní uličce za krámem.
- Většinu knihy se skoro nic neděje. Za druidem vždycky někdo přijde, aby mu řekl, že po něm jde Engus Óg, ale Šíjochán celou dobu stojí na místě. Jistě, nakope na vlastním trávníku zadek obrům, ale kdybych byla paranoik, co se 2 000 let ukrývá a snaží přežít, tak po informaci, že je můj úkryt prozrazen, bych buď vzala roha a hledala nový, anebo se začala připravovat na boj a to tak, aby se uskutečnil za mých podmínek a na mnou vybraném místě. Namísto toho Attikus pořád čeká, řeší různé zástupné problémy, a nakonec - až když se nas*ere na tu nejvyšší možnou míru - začne konat.
- Ano, jsem přízemní, a pubertální myšlenky na sex mi nestačí, dopřála bych Šíjochánovi trochu víc než obracení pozornosti k baseballu.
- Na to, že celou knihu všichni chodí s tím, že Engus Óg chce zpátky meč, spřáhl se s peklem, ohrožuje svoji božskou sestru, krutopřísně se připravuje, aby druida rozmáčkl jako červa apod., byl konec velmi uspěchaný a neposkytl čtenáři potřebné nasycení. Uznávám, že většina soubojů, jak sám autor poznamenal ústy své postavy, trvá velmi krátce, ale… Ocenila bych i větší propracovanost intrik a zákulisních bojů, když se zamyslím do hloubky, tak jsem vlastně moc informací nedostala. Na to, jak dlouho ten spor trval, bylo - na můj vkus - v knize málo retrospektivy a vzpomínání na staré křivdy. To bych - vzhledem k hrdinově věku - ocenila moc.
Čtení knihy bylo docela fajn. Příběh je zajímavý, vtipný a akční.
Dlouho jsem se na ni těšila, ale úplně utržená jsem z toho bohužel nebyla. Uvítala jsem nové božstvo, se kterým jsem se ještě nikdy nesetkala, a celkově pestrou škálu nadpřirozených postav.
Hlavní postava mi byla sympatická. Ne zrovna mladý, fešný a vtipný druid byl prostě super. Myslím, že Oberona a sousedku si zamiluje každý :)
(Spoiler) Trochu mi vadil fakt, že na to, kolik mu je, se někdy choval opravdu jak dítě. Celý život ho stíhal jeden z bohů, jehož zabití zabral popis dvou stránek. No, to pro mě bylo docela zklamání.
~~
".. a svázal mu pár přírodních vláken ve spoďárech s jemnými chloupky uprostřed zad, zhruba pět palců nad nim. Výsledkem bylo, že se mu okamžitě zařízly. To neomrzí ani po dvou tisících letech, ale ještě směšnější to je, když se obětí stane takový rozumbrada, který se pořád snaží tvářit, že ví všechno líp. "
Nějak jsem se nedokázala sžít s hlavním hrdinou. Přišel mi moc namachrovanej a povrchní. Taky vymýšlení magických schopností za pochodu mi dost vadilo.
Do začátku musím říct, že přebal celé této série mě dost dlouho odrazoval od čtení. Vypadá to jak nějaká "teploušárna" ve stylu Stmívání. Nakonec mě kniha dost překvapila. Neobvyklý hlavní hrdina, božstva i pohled na magii. Akční, vtipné a rozhodně ne hloupé. Knížku jsem přečetl na jeden zátah a hned se pustil do dalšího dílu. A pak hned do dalšího...
Dal bych 5 hvězd, ale ten přebal prostě nepřekousnu.
Nemám co vytknout, snad jen... že to bylo moc krátké. Milá byla "ochutnávková" kapitola druhého dílu.
Jsem zvědavý na pokračování.
Já jsem spokojená. Nedávno jsem dočetla knihy od Briggs a tam je taky takový podobný ,svět" a toto je i vtipné. Jo, jdu do dalších dílů.
Začátek knihy mě moc nezaujal ale postupem času jsem se začetla a knihu můžu určitě doporučit. Jsem moc zvědavá na další díly.
Prohnaný je opravdu povedenou urban fantasy z Arizony. Zápletka je sice jasná od začátku, ale to na napínavosti neubírá. Kniha je nabytá akci, humorem a dramatičností a určitě ví, jak si udržet pozornost. Postavy jsou rozmanité a každá úplně jiná se svými vlastními úmysly. Atticus je příjemným hrdinou, který mi ani v nejmenším nevadil a mně nezbývá než čekat na další díly, abych jeho osudy mohla dál sledovat.
Mrzí mě jen to, že jsem nedostala odpověď na jednu moc zajímavou otázku: Potkal se Atticus s Asterixem a Obelixem?
Štítky knihy
upíři mytologie magie čarodějnice vlkodlaci městská (urban) fantasy druidové keltská mytologie fantasy
ProhnanýKniha Prohnaný je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 752x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 48x |
| Knihotéce | 364x |
| Chystám se číst | 441x |
| Chci si koupit | 83x |
| dalších seznamech | 8x |
Atticus a jeho pes Oberon jsou super dvojka, což pochopíte hned jak se do knihy ponoříte. Přestože je totiž Oberon pes, může s Attikem telepaticky mluvit, což z něj dělá plnohodnotného hrdinu. A věřte, že má ke všemu co říct, na všechno má názor a zároveň ale zůstává krásně psí, protože stále touží po klobásách a krásných fenkách. Atticus je vtipný, drzý, ale taky dost mocný druid, který vlastně nechce žádné problémy. Jenže když jste staří 21 století, tak nějak se stane, že si za tuto dobu stihnete nadělat pár nepřátel. A někteří z nich jsou bohužel ještě mocnější než vy.
Než se nadějete, potkáte se s démony, vílákama, vlkodlaky, upíry, čarodějkami a budou se tu promenádovat i samotní bohové. Zní to trochu jako takový mišmaš, což taky je, ale funguje dobře a nepůsobilo to na mě přeplácaně. Naopak to bylo příjemně osvěžující a oddechové čtení, kde rozhodně není nouze o akci a bojové scény. Závěr knihy bych čekala trochu epičtější, ale na druhou stranu se jedná o první díl docela dlouhé série, takže očekávám, že vše bude postupně gradovat.
Velké plus má autor za humor, který mi sedl už od první strany a musím říct, že už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nezasmála.
Hojně jsem využívala i slovníček s výslovností irských jmen a výrazů na začátku knihy, protože ty mohou být opravdu oříškem.
Sečteno a podtrženo, pokud jste fanoušky svižných urban fantasy a rádi se u knihy zasmějete, Attika určitě doporučuji.