Kroniky prachu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna. V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/42_/422662/kroniky-prachu-Iey-422662.jpg 4.5141
Žánr
Literatura světová, Dívčí romány, Historické romány
Vydáno, Fragment (ČR)
Orig. název

Animant Crumbs Staubchronik, 2017

více informací...


Nahrávám...

Komentáře (56)

Kniha Kroniky prachu

Přidat komentář
kklepkaa
dnes

Prostředí knihovny jsem si jako správná knihomolka užívala. Oba hrdinové byli občas otravní, ale musím uznat, že pro sebe stvoření. Autorka nikam nespěchá, což je u takovéto knihy jedině dobře, a vztah mezi Animant a panem Reedem buduje postupně krůček po krůčku. Je to cudné (což je vzhledem k té době očekávatelné) a miloučké, ale zároveň předvídatelné. Ale nemyslím si, že u podobných knih se očekává něco jiného.
S knihami, které se snaží napodobovat jiné autory z dob minulých mám trochu problém. Tady byla evidentně velká snaha se přiblížit Austenové, ale pochybuji, že bych v jejích knihách narazila např. na slovo "vyprskla" či "trapná". Taky věk páry mě moc nezaujal, ale naštěstí to není hlavním tématem knihy :-)

Šalamoun
předevčírem

Krásná oddychovka. Moc pěkné čtení :).

JessieEx
předevčírem

Knížka měla pomalejší rozjezd (cca 200 stran!) ale přesto jsem ji neodložila - protože byla vtipná hned od začátku, dobře se četla a hlavní hrdinka mi byla sympatická. Animant byla fakt číslo, trošku drzá, chytrá, odvážná a k tomu navíc velká knihomolka. Pan Reed byl správný bručoun a když se do něj Animant pomalu zamilovávala, byla to krása. Zpočátku mě štvala autorčina inspirace Pýchou a předsudkem, ale hlavní rozdíl byl v tom, že jsem místy měla pocit, že některé věci a situace prostě do viktoriánské Anglie nepatří, že to bylo nereálné. Takhle krásně popsané pocity hlavní hrdinky vůči muži jejího srdce byste v románech Jane Austen nenašli. A mě se ty její pocity líbily, to jiskření mezi ústřední dvojicí bylo popsáno tak krásně, že jsem to prožívala spolu s nimi a musím říct, že nějaký současný erotický román je, co se citů týče, oproti Kronikám úplná hadra. A přitom tady se odehrávalo vše ve vší počestnosti! Slowburn a hate-to-love romance mám prostě moc ráda a tady to bylo přesně podle mého gusta, takže mě hodně zklamal samotný konec, příliš rychlý a pravý opak celé knihy. Pana Reeda jsem si naprosto zamilovala, díky tomu jak ho viděla Animant. Měla jsem problém knížku odložit a nechtěla jsem, aby skončila, a to se mi u takových bichlí příliš nestává. Takže doporučuji! Povinná četba všech knihomolek :)

Edera
předevčírem

Ajaj! Byla jsem připravená na kvalitní romantický, miloučký slaďák, kolem kterého se momentálně strhl pořádný humbuk, ne na objemnou harlekýnku plnou klišé, která je zvláštní opravdu jen tím Animantiným povoláním a dobou, v níž se odehrává.
Animant není příliš sympatickou postavou. Na svých 19 let se tato údajně sečtělá a bystrá žena chová dost dětsky, takže si od začátku zvykněte na pubertální odsekávání druhým lidem místo normální, duchaplnější konverzace. Animant skoro na nikom nenechá nit suchou. Korzet moc škrtí, móda je nemožná, máma moc poroučí a ten knihovník je takovej nesnesitelnej chlap! Musela jsem přeskakovat, moc mi to nebralo, příběh je navíc nudně předvídatelný.
Když vypnete mozek a nebudete mít žádné nároky, možná budete spokojeni s knihou jako prima jednoduchou, šablonovitou oddechovkou. Mně osobně dívčí románek zklamal, asi pro to, že kolem něho bylo tolik rozruchu a nadějí. Jo, anotace zněla lákavě, ale vyklubala se z toho jenom průměrná, polopatická červená knihovna, která se z principu žánru snadno čte. Nic víc, nic extra, včetně samotného příběhu.
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy, vysněné povolání: knihovnice. Snad je mi k dobru alespoň to, že odpad už z úcty ke knihovnickému povolání Kronikám prachu nedávám. :)

Veeria
18. února

Nádherná kniha protkaná romantikou. Velice poutavá a čtivá, krásná. Ojedinělé hlavní postavy, které milují knihy a čtení. To, že se děj odehrává i v knihovně, potěší jistě každého čtenáře a čtenářku. Zamilovala jsem si jak Animant, tak pana Reeda. Byla jsem s nimi. Jsem velice spokojená a knihu jsem si moc užila! Vykouzlí vám úsměv na rtech a budete se zkrátka cítit hezky. :)

Adris
18. února

Kniha je čtivá, pro fanoušky Pýchy a předsudku jako dělaná. postava Animant se v příběhu vyvíjí, dospívá, zraje. Postava Reeda je vcelku nevýrazná. Líbilo se mi, že si Ani své negativní vlastnosti přiznává.
Příběh mě však nakonec unudil. Nic moc se tam neděje, téma se točí kolem definice lásky. Krom dvou incidentů se na skoro 550 stranách opisují všední dny Animant, které jsou čtivé jen díky občasným setkáváním s novými postavami. Příběh je "obohacen" velkou fůrou vnitřních monologů a sebekritiky. Dítě bojující s ženou.
Nemohu jinak, než ohodnotit jako průměr (možná trošku lepší průměr). Ale knize chyběly pikle, zvraty... A když se přece jen něco vyvrbilo, stala se z toho další obdivuhodná romantická vlastnost toho druhého.
Podle mě by knize prospělo zkrácení, pikle, a střídání pohledů Animant X Reed. Co mě zaujalo víc, než oni dva, byl Henryho osud. To je aspoň zajímavě okořeněné téma. Nebo téma feminismu, ukryté za příkazem knihovny (ženy nestudují a nesmí si půjčovat knihy z knihovny campusu - odbornou literaturu).

simona8126
17. února

Nedělá mi to žádnou radost, ale nemohu se připojit ke všeobecnému jásotu. Kroniky prachu mi připadaly nejen velmi naivní, ale hlavně předvídatelné. Kdykoli se autorka snažila něčím ohromit, ve skutečnosti mě jen popudila, až se ze mě zase stala sarkastická příšera protahující obličej a kvičící: „Neříkej, vážně??? Kdo by si to pomyslel!“ Problém je, že mi to celé připadalo jako nápodoba mé milované Pýchy a předsudku. Jediným novem mohla být knihovna, ovšem pracovní povinnosti Animat – každý den stejné a dopodrobna popisované pořád dokola na prvních 200 stranách – mě od dalšího čtení spíše odrazovaly. Teprve někde v polovině knihy si příběh znovu získal můj vlažný zájem a TEPRVE na posledních 38 stranách se honem začala rozbíhat spousta zajímavých (byť ne originálních) věcí. Jaká škoda, že je autorka v závěru tak uťala! Kde kniha končí, mohl skutečně slibný a zajímavý příběh teprve pořádně začít. Stačilo by odkrojit prvních dvě stě stran a připojit alespoň stovku dalších za ten nemožně naivní a neuspokojivý konec, ale… No, nemohu mít všechno. A jistě má každý autor právo napsat svůj příběh tak, jak to cítí a pokládá za nejlepší on. Takže bych měla být vstřícnější, ale nemohu si pomoct, prostě mě to trochu mrzí. Více viz recenze.

Christine-Marie
14. února

Kroniky prachu se mi v seznamu přečtení dostaly už díky krásné obálce, tématu viktoriánského Londýna a knih. Čekala jsem oddechovku, jen jsem se bála, jestli se nebudu na 500 stránkách nudit. Mé obavy byly naštěstí zbytečné, až mě to zarazilo. V tom dobrém slova smyslu - knížku jsem nemohla během čtení vůbec odložit! I když se v příběhu nic světoborného vyloženě nedělo, styl autorky byl úžasný! prostřední s postavami jakbysmet, a já se po většinu čtení musela usmívat od ucha k uchu. Lin Rina psala s lehkostí, humorem, a zkrátka... :) Krásná oddychová knížka, která se mi zapsala neskutečně do srdce.
Něco takového jsem potřebovala!

1