Kroniky prachu
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422662/bmid_kroniky-prachu-Zcg-422662.jpg
4
2079
659
Kroniky prachu série
1. díl >
Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna. V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2019 , Fragment (ČR)Originální název:
Animant Crumbs Staubchronik , 2017
více info...
Přidat komentář
To byl tak krásný příběh! Nejdříve mě zarazila tloušťka knihy, ale stránky mi pod rukou ubíhaly jedna za druhou. Příběh je velmi čtivý, kapitoly krátké a děj zasazený do starého Londýna, plného plesů, krásných šatů, korzetů, drožek. Animant si mě hned omotala kolem prstu - inteligentní, zvídavá, mladá žena, která vybočuje z jasně dané role, kterou jí společenská vrstva přisuzuje. A navíc moc ráda čte. A Thomas, klasický mrzout, který od sebe všechny odhání. Jejich rozhovory a slovní přestřelky mě moc bavily! Příběh je předvídatelný, ale to vůbec nevadí! Pokud chcete něžný příběh, u kterého se budete uculovat a pochechtávat, určitě doporučuji!
V podstatě jsem od brzkého začátku tušila jak příběh dopadne, ale nic to neubralo na čtivosti. Milé, romantické, čtivé.
3,4/5 Kniha je i přes svůj rozsah překvapivě čtivá, ale přišlo mi, že zatímco se začátkem si autorka poměrně vyhrála, tak konec trestuhodně odbyla. Já sama mám celkem ráda knihy z viktoriánského období, přesto bych ráda ocenila nějaký doslov, kde by vysvětlila z historického hlediska, co vše bylo v té době možné a co ne, čím se inspirovala a co si vymyslela.
Na knize je jednoznačně poznat, že není vrcholným dílem plně vyspělého autora. Slušelo by se některé pasáže krapet zestručnit a jiné rozvést, aby byla kniha vyváženější. I přesto, že je kniha romantická, není dle mého potřeba, aby se zhruba od poloviny stále jako ve smyčce opakovaly skoro stejné popisy vzpomínek hlavní hrdinky na její lásku. I po jazykové stránce si čtenář může všimnout sem tam nějakých úletů a nedorazů, ať už vinou překladu nebo autorky. Přesto ale nejsem zastáncem názoru, že by knihy z wattpadu pro blaho čtenářů neměly spatřit světlo světa. Naopak myslím, že i na této platformě se sem tam vyskytují zajímavá dílka a slibní autoři. Přeci jen žádný učený z nebe nespadl a je jedno, zda si píše do šuplete a nebo sdílí, stejně se musí vypsat. Je ale potřeba pečlivě vybírat, co vydat a také si myslím, že je potřeba jim v tom případě věnovat větší korekční a jinou péči.
Zajisté bude ještě zajímavé sledovat, jak se bude dále vyvýjet kariéra autorky a já si od ní určitě ještě něco přečtu.
Knihu jsem četla po druhé a určitě se k i zase někdy vrátím. Romantický příběh, který jsem prožívala s hlavními hrdiny a doufala, že kniha neskončí a bude příběh pokračovat dál. Knihu můžu jen doporučit ostatním k přečtením.
Jednou z nejúžasnějších věcí, která se vám stane, pokud aktivně čtete, je, že čas od času narazíte na knihu, která vám „skvěle sedne“. A to nejen v tom smyslu, že se vám zrovna trefí do nálady či do životní situace, jež právě prožíváte, ale že je jak napsaná přímo pro vás. Přesně takový pocit jsem měla při čtení Kronik prachu.
Toto dílo musí dle mého názoru zaujmout každého čtenáře už jen podle nádherného přebalu. (Získal ocenění čtenářské ankety Kniha roku v kategorii Obálka roku 2020). A příběh sám za vizuální stránkou knihy nezaostává.
Německá autorka Lin Rina nám vypravuje příběh jisté knihomolky Animant Crumbové. Animant je mladá a finančně zajištěná slečna z dobré rodiny, která vede pohodlný život, v němž se obklopuje milovanými knihami a svou vlastní fantazií. O život okolo sebe se příliš nestará ani nezajímá a pobízení své matky, aby se konečně vdala a založila rodinu, pouští takříkajíc „jedním uchem tam a druhým ven“. To vše však jen do doby, kdy se u nich objeví její strýček. Dřív, než si to stihne Animant řádně promyslet, přijme strýčkovu nabídku pracovat jeden měsíc jako knihovnice v londýnské univerzitní knihovně. A tak Animant plná očekávání a hladová po dobrodružstvích, která prozatím prožívala jen na stránkách svých knih, opouští nudné ospalé městečko a vyráží do velkolepého vzrušujícího Londýna.
Jaký šok tam však na ni čeká! Animant zvyklá na pohodlí a bezstarostnost rychle zjišťuje, jak těžký a náročný je život obyčejných pracujících lidí. Bojuje s únavou a bolestí celého těla, když musí dny trávit pobíháním po ohromné knihovně, kde knihy zařazuje, vybaluje je, štítkuje, opravuje je... Snáší pohrdavé a odsuzující pohledy mužských návštěvníků a neméně jízlivé a posměšné poznámky svého nadřízeného pana Reeda, který se „pyšní“ veřejným označením „nejprotivnější muž na světě“. Přesto všechno však Animant pozvolna zjišťuje, že ten skutečný nedokonalý náročný život má v sobě mnohem víc, než dokonalé bezstarostné snění na stránkách knih, které vedla doposud. Skrz těžké a leckdy tvrdé situace poznává samu sebe a začíná chápat, jak lhostejná a v jistém směru i necitelná byla vůči ostatním lidem včetně členů své rodiny. A nakonec se setkává s něčím pro jiné lidi tak běžným, avšak pro ni zcela novým – city k druhému člověku.
Pokud čtete můj příspěvek od začátku, pak jste už jen podle prvního odstavce pochopili, jak moc se mi tato kniha líbila. Stylem psaní i velice pozvolnou romantickou linkou může připomínat tolik známé a oblíbené klasiky Jane Austenové. Přesto mi v jistém ohledu připadá lepší, jelikož tolik neřeší vztahy a společenské konvence, ale spíše se zaměřuje na vývoj a růst osobnosti jednotlivce.
Animantiny pracovní začátky mi připomněly moje začátky v knihkupectví. Člověk, který nikdy nepracoval s knihami, si neuvědomuje, jak fyzicky náročná taková práce je. Na druhou stranu je však velmi bohatá, jelikož získáváte přehled o knižním světě, sbíráte zkušenosti a otevírá se vám rozhled v takových směrech, v jakých byste to nečekali.
Kroniky prachu nejsou žádnou „akční bombou“ plnou zvratů a napětí, nýbrž oddechovým pětisetstránkovým balzámem pro podzimní večery s čajem, dekou a deštěm bubnujícím na okna. Zahřejí vám duši a budete se po nich usmívat a cítit se příjemně odpočatí.
Romantika na druhou, ale skvělá.
Pohlazení, špetka humoru, trocha boje o ženská práva. Každá asi potřebujeme svého knihovníka.
Tak tohle byla nádhera! Knihu jsem úplně zhltla. Je rozhodně určena pro romantiky a milovníky právě takových knih, kdy sice víme, jak to dopadne, ale nejdůležitější je, jak se k tomu hlavní hrdina dopracuje. Hlavní hrdinka někdy působila naivně a trochu nemyšleně, ale jak by mohla být jiná, když vyrůstá v bohaté rodině. Za mě krásný příběh, zasazený do krásného prostředí knihovny a moc se mi líbily i děje a životy vedlejších postav, se kterými jsme se během čtení seznámili.
Kniha se mi líbila. Co říct víc? Kritizovat něco? Přece proto knihy nečtu. Kdybych uměla něco takového napsat, tak pak bych možná kritizovala a hodnotila jiné. Chci se pobavit, zapřemýšlet a vzít si z nich ponaučení. Jdu číst další díl.
Tak jsem se nechala zlákat do Viktoriánské doby do kruhu stejně závislých jako jsem sama.
Hezké počtení.
Je příjemné zase se vrátit do časů nevědomí co vše může mít na svědomí láska. Ta první je životním zážitkem nej.
Rozjitřené city, vztahy a rodinné rozepře dramatizují děj až do finále, v němž ovšem zpozdilé přiznání citu je jaksi nevyladěné.
Přesto to se mi kapku zrůžovělý příběh líbil.
A mně se moc líbila! Takový krásný, milý romantický příběh z konce 19.století odehrávající se v Anglii...Místy jsem se také přihlouple usmívala a nedočkavě hltala každou kapitolu. Milá oddechovka, u nás v knihovně zařazena mezi Young Adult, takže jsem dopředu věděla, že nemám očekávat druhou Jane Austenovou. A moc se mi líbila, jak byla vykreslena hlavní postava Animant, její emoce, reakce, "výrazy ve tváři"...
Tohle je jedna z těch knih, u které vysoké hodnocení vážně neznamená kvalitu.
Už po dvaceti stránkách jsem věděla, že tohle není čtení pro mě. Styl vyprávění mi přišel strašně naivní a dětský a hlavní hrdinka nesympatická. Přesto jsem však pokračovala ve čtení, protože jsem pořád doufala, že se to zlomí. Vždyť Kroniky prachu jsou tak vychvalované, přece nemůže jít o takovou slátaninu, jak se na první pohled zdá... Nebo snad ano?
Po přečtení neuvěřitelných 540 stran musím říct, že skutečně je to taková hrůza, jak se mi po prvních stránkách zdálo. Příběh se postupem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak.
Kroniky prachu jsou napsány v první osobě a vypráví Animant, která je klasická pick me girl. 'I am not like other girls'. Tohle její chování a póza mi byly strašně nesympatické. Iritovala mě po celou dobu knihy.
Její vyprávění je nudné a jednotvárné. Permanentně analyzuje něčí chování, pořád někoho soudí za nezdvořilosti, přitom ona sama se taky nechová vždy tak, jak by etiketa vyžadovala.
Příběh je zbytečně natahován (Když jsem se na konci dozvěděla, že to byl původně Wattpad příběh, vůbec mě to nepřekvapilo), klidně by mohl mít o polovinu míň stránek. Docela dost často mi připadalo, že to, co právě čtu, jsem už minimálně jednou četla.
Co mě taky udivovalo bylo, jak se pořád řešilo, že je práce v knihovně těžká, atd. Přitom podle toho popisu to moc nevypadalo. A fakt, že nějakých dvacet předchozích asistentů pana Reeda dalo výpověď jen kvůli občasným rýpavým kecům svého nadřízeného... Well, pak že současná generace jsou sněhový vločky xd
Nejlepší na celý tý situaci s prací je, že všichni ti lidi před Animant ji nezvládali. Ale pak přišla naše hrdinka, která v životě nepracovala, a všem jim ukáže zač je toho loket.
Asi nemá smysl, abych si tu dál stěžovala na to, jak hrozná postava Animant byla. Už teď vím, že od autorky si žádnou další knihu nepřečtu a že se jí budu vyhýbat obloukem.
Na závěr jen dodám, že Pýchu a předsudek naprosto miluju a obecně klišé romantiku vyhledávám, ale tohle bylo naprosto příšerné a zmíněné knize od Austen nesahá ani po kotníky.
Jsem spíš na rozpacích. Slátanina, která má předvídatelný děj, naivní postavy...., ale je zasazena do nádherného prostředí a historicky zajímavé doby.
Nad knihou jsem dlouho váhala, zda si ji přečíst hlavně kvůli velkému humbuku kolem, ale musím uznat, že jsem velmi příjemné překvapit. Skloubit modernější verzi Pýchy a předsudku s lehkou emancipovaností žen, není jednoduchý úkol, ale autorce se to povedlo, stejně jako gradovat "zamilovanost" hlavních postav. Velmi elegantně napsáno, hltala jsem každou stránku a hrozně se mi líbil popis (a hlavně kontrast toho), jak se hlanví postava pomalu zamilovává a co do vlastně zamilovanost a láska je. S tím si autorka vyhrála opravdu mistrovsky. Jedna z knížek, kterou si hodlám pořídit do své knihovny (zatím jsem ji měla vypůjčenou)
(SPOILER)
knihu doporučuji všem romantickým duším. Od knihy jsem se nemohl odtrhnout. Každou volnou chvíli jsem se k ní po práci vracel, abych se dozvěděl, jak příběh Animant dopadne. Kniha je psaná velmi jednoduše, tím pádem se čte opravdu snadno a velmi rychle, stránky Vám budou utíkat před očima, že ani nebudete vědět jak, a budete na konci
Jedná se o romantický příběh, který se odehrává v Anglii v 90. letech 19. století. Já jsem prvotně po knize sáhnul v domněnce, že to bude fantasy kniha, ale nakonec jsem po přečtení prvních stran zjistil, že se jedná o historický román. Obálka a název knihy jsou dost matoucí, že bez přečtení synopsí ke knize, budete překvapení.
Celý příběh je psán pomalým stylem, nachází se v něm spousta popisů Animantina pracovního dne na milion způsobu, i když je to občas celkem dost repetitivní. Kniha má 544 stran, takže díky zdlouhavým popisům by mohla být tak o polovinu kratší, což nemyslím zle, já dlouhé knihy miluji (například série cizinka má klidně i 1500 stran a je tam více děje a akce), ale v tomto případě by to chtělo počet stran opravdu srazit tak na 250. Nepřidávaly tomu ani názvy kapitol typu “Jak jsme pili čaj”, jelikož vždycky shrnovaly všechno, co se v dané kapitole stane, takže čtenář nemůže být skoro nikdy překvapen nadcházejícími událostmi.
Druhá hlavní postava, je pan Reed, který je zprvu velmi hrubý a neomalený, jehož dobré srdce se začalo postupně ukazovat až v průběhu knihy. Nicméně, to není hlavní hrdina, který by si získal srdce všech čtenářů. Jeho charakter a názory mi úplně nepřišly k duhu (Být Animant, tak ho pošlu k šípku ). Nebudu lhát, u některých scén jsem se potutelně uculoval, protože chemie mezi oběma hrdiny fungovala velmi dobře, ale jinak mi začalo lézt na nervy, jak se mu měnila nálada, jeho výlevy a častá nezdvořilost.
Konec knihy se vyvinul přesně tak, jak byste očekávali, ale já si stále budu stát a za tím, že pracovitá a inteligentní Animant, by měla na někoho lepšího než na hrubiána pana Reeda.
každopádně, každý má svůj vkus, takže její rozhodnutí nebudu zpochybňovat .
Kanize dávám hodnocení 8/10
Před nedávnem jsem v komentáři zdupala nějakou romanťárnu, s tím, že hodnocení tady na databázi absolutně neodpovídají kvalitě knihy, děj bývá předvídatelný a naivní, atd.
Tato knížka by se sem taky dala zařadit. Dějová linka je předvídatelná, nic nového pod sluncem, ona je paličatá, on je paličatý, vůbec se nemají rádi, a pak najednou .... velká láska, atd.
No ale dávám přesto dobré hodnocení, protože, ....čte se to moc hezky, občas jsem se přistihla jak se u čtení připitoměle usmívám. Taky mám ráda tu dobu, 18.stol.,Londýn a Anglii vůbec...., prostředí knihovny, a taky ty první krůčky k emancipaci...., tak tímhle si trošku obhajují ty 4 hvězdy, I když obsahově je to spíš na míň.
Ač má kniha víc jak 500 stránek, četla se hrozně rychle. Bylo pěkné sledovat vzájemnou spolupráci Ani a Thomase,, jejich vznikající vztah, ale i jejich hádky a nedorozumění. Je to kniha plná emocí, ale i vtipných a úsměvných scének mezi těmi dvěmi. A moc fain bylo prostředí knihovny. Čtení jsem si moc užila.
Čtivý romantický příběh. Knížka má pomalý rozjezd, ale příběh je vcelku zajímavý. Jen bych ubrala pár stránek.
Krásný příběh z příjemného prostředí knihovny. Sice během čtení tušíme,jak příběh dopadne,ale vůbec to nevadí. Milá romantika.
Velmi příjemná a oddychová knížka s nenáročným tématem. První kniha čtená v rámci Čtenářské výzvy 2024. Knížka se četla úplně sama, akorát mi přišel její konec trochu odbytý. Avšak i tak knížka potěší a zlepší náladu, vřele doporučuji.
Štítky knihy
Londýn německá literatura tajemství pro dívky romantika knihovny knihovníci, knihovnice knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
Kniha Kroniky prachu je v
| Právě čtených | 47x |
| Přečtených | 2 664x |
| Čtenářské výzvě | 808x |
| Doporučených | 372x |
| Knihotéce | 962x |
| Chystám se číst | 1 539x |
| Chci si koupit | 438x |
| dalších seznamech | 35x |
Dokonalé oddechové čtení s velmi charizmatickou a zvídavou hlavní hrdinkou Animant, jejíž oblíbenou činností je četba knih. Pozvolnou romantickou linku, odehrávající se v období viktoriánské Anglie, kombinuje autorka skvělým sarkastickým humorem. Myslím, že si dnes již těžko dokážeme představit, že existovala doba, kdy ženy neměly možnost se vzdělávat, tak jako muži, a jejich hlavní úlohou bylo především se dobře provdat. Animant se s touto úlohou však smířit nechce! Úžasná obálka!