Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211356/bmid_kronika-ptacka-na-klicek-9sm-211356.jpg
4
723
137
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze… Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2014 , Odeon
Originální název:
ねじまき鳥クロニクル (Nedžimaki-dori kuronikuru) , 1995
více info...
Přidat komentář
Tajemné, magické, prostě po Kafkovi na pobřeží pro mě zatím asi nejlepší Murakami. Některé pasáže mi atmosférou připomínaly Twin Peaks (pokoj 208), vlastně by se to dalo říct i o řadě postav, sestry Malta a Kréta Kanó nebo May Kasaharová by tam zapadly jako nic.
Na druhou stranu se mi někdy zdálo, že (jinak zajímavé) historické pasáže o Mandžusku s těmi ze současného Japonska moc nedrží pohromadě, proto také "jen" 4 hvězdičky.
Vlastně se až tak moc nestalo. Jen se mladým manželům zatoulal kocour. Kdo by byl býval řekl, že to spustí tak nečekanou změť událostí. Tóru Okadovi nejdřív volá neznámá žena a hovory jsou to poměrně peprné a lascivní. Potom se nepohodne s manželkou Kumiko a ta jednoho dne zmizí. Odejde do práce a už se nevrátí. Tóru je zmatený a není se co divit, protože se v jeho životě začne objevovat plejáda zvláštních žen, které si libují ve falešných jménech, začnou se mu zdát sny tak živé, že by jeden řekl, že jsou opravdu skutečné. Z těchto snových stavů si do tohoto světa přináší skvrnu na tváři, kterou už měl v minulosti i někdo jiný, a která má nevšední účinky na ženy, jež se jí dotýkají, na čemž Tóru založí dobře fungující utajený byznys. U toho všeho nepřestává pátrat po Kumiko. Snaží se přijít na to, proč nečekaně odešla a kde ji najít, jak ji vrátit zpět. Odpověď je zřejmě za hranicí snu, v tajemném pokoji, kam se lze dostat pouze ze dna studny.
Vyprávění je to rozvláčné. Jestli pan Kundera vystavěl svůj styl na tom, že v jeho knihách není zbytečné ani slovo, Murakami právě naopak píše tak, že kam se ještě nějaké slovo vejde, tam ho taky vetkne. Dokáže široce přemítat a k ničemu konkrétnímu nedospět. Žádná postava není normální. Všechny do jedné jsou něčím zvláštní, ojedinělé a vyšinuté. Svět je přehlídka bizarností a jednotlivé motivy se několikrát opakují. V minulosti, současnosti, paralelně...jsou jako ozvěna, která se odráží od stěn tohoto světa a zaslechnout ji můžete i ve světech ostatních.
A jak to celé dopadlo? Inu, kdo ví...
Poutavá knížka, dokáže vtáhnout a nepustit. Pro mě první od autora. Velmi zajímavě vykreslené postavy, jedna podivnější než druhá. Mysteriózní atmosféra, paranormální jevy, zajímavé prostředí. Otevřený konec, zapadající do celkového vyznění knihy. Myslím, že je patrné autorovo uvíznutí mezi japonskou a západní kulturou, ten mix je úžasný a velmi netradiční.
K Murakamimu jsem poněkud nekritická, neboť je to můj oblíbený autor. Ovšem domnívám se, že je třeba k jeho knihám dospět. Je dost možné, že někdy ve dvaceti bych na ně připravena nebyla. Nejsou to zábavné romány, abych je posuzovala podle toho, jak mne pobavily. Pochopit (alespoň zčásti) hrdiny jeho knih je jako pochopit skutečné hrdiny všedních dní, smířit se s faktem, že život je strast a jen silná osobnost je schopna se strastem postavit. Že život má svou kontinuitu bez ohledu na to, jakým hrůzám jsou jeho účastníci vystaveni. Právě válečné pasáže této knihy jsou pro mě nejsilnější a stále aktuální a určité scény mě stále straší v hlavě. Avšak je to mocné memento o běsech, které v sobě lidstvo má, i o věčném souboji dobra se zlem, který je tak syrově skutečný a stále přítomný. Ať si Kroniku přečte ten, kdo se nebojí a je připraven.
Pro mě zatím nejlepší kniha Harukiho. Jednoduchá zápletka, ale skvěle propletený děj.. Nečte se úplně snadno, ale to už je prostě Murakami.. :-)
Tak nevím. H.Murakami je moje srdeční záležitost, nicméně pro mne je tenhle román asi zatím nejslabší Murakamiho počin. Tedy přesněji řečeno - není to špatně napsáno, jen jsme se tentokrát s autorem trochu minuli. Možná je to proto, že obecně o válce (jakékoliv) velmi nerada čtu. Možná jsem se v tom rozsahu stran a dějů až příliš ztrácela. Kdoví. Nicméně je to opět mistrně napsáno a své čtenáře si Ptáček jistě najde.
Zatím pro mne nejlepší z obsáhlejších Murakamiho prací. Sice opět typické náměty pro tohoto autora, ale také velmi čtivé dílo, které jsem si opravdu vychutnala aniž bych měla pocit, že se něco samoúčelně opakuje. Určitě doporučuji nejenom Murakamiho fanouškům. Zároveň velmi zajímavý a nepříliš známý námět japonské okupace Mandžuska za 2. světové války a souvisejících událostí.
Murakami opět dokázal, že to s jazykem umí (ok, určitě má na tom velký podíl i skvělý překlad, ale víte, co myslím). Ze začátku to vypadá na obyčejnou zápletku - chlápka opustí manželka - ale pak se objeví typický Murakami. Nečekané zamotání děje, odbočky, které vám nejdřív nedávají smysl, odlišné časové i prostorové děje a to vše se na konec setká ve zcela nečekaném vyústění. A to, co zpočátku nedávalo smysl se osvětlí a vy získáte na věc/děj jiný pohled.
Doopravdy nádhera a oceňuji i dodatek ke knize (myšleno Murakamiho postoj k japonské literatuře a k japonskému postoji ve druhé světové válce).
Murakami opet nezklamal, velmi pekna kniha se zajimavou zapletkou, ruznymi dejo-casovymi skoky.
Stává se vám od přečtení IQ84, že se občas zahledíte na noční oblohu a vidíte dva měsíce? Jestli vás to děsí, tak se nepouštějte do Kroniky ptáčka na klíček. Vžijte se do situace, kdy z nějakého důvodu nemusíte v týdnu do školy nebo do práce a zůstáváte doma. Většina lidí odejela za svými povinnostmi, místo vašeho bydliště tepe zvláštní atmosférou, čas plyne jinak. Těmito pocity a náladami zve Murakami na návštěvu dalších ze svých paralelních světů. Uvedení do něj je natolik blízké běžnému životu, že to zákonitě v mysli čtenáře musí vyvolat otázky: „Co když svět, ve kterém žiji, není jen jeden? Fyzicky existuji v tomto konkrétním místě, ale psychicky mohu být úplně někde jinde?“ A propos: Skvělé vypořádání se s negativními stránkami japonské historie – okupace Mandžuska a krvavá bitva u řeky Chalchyn.
Už po první kapitole jsem si říkala, že tohle půjde velmi těžce. Děj se vlekl prvoplánovitě, tak nějak násilně. Dala jsem ale knize šanci a přečetla jsem další dvě kapitoly... a byly to naprosto zbytečné kapitoly, kterými jsem se kdy prokousala. Celou dobu mi přišlo, že Murakami mluví, ale z jeho úst nevychází žádná slova. Číší z toho psaní pro psaní, jen čisté "řemeslo", které má autorovi snad vydělat peníze, snad uspokojit fanoušky. Dále tím již ztrácet čas nebudu, mám na seznamu spoustu jiných knih, které si chci přečíst...
Zbožňuji Murakamiho, nicméně Ptáčku na klíček mám dost co vytknout - kniha je rozdělená na tři, první mi přišla značně nudná, bylo mi jasné, že se vše nějak vyvrbí později, ale kdybych té knize nevěřila, neměla bych problém ji tehdy opustit a už se nevrátit (a to já nedokážu nechat knihu nedočtenou, drásá mi to nervy a neustále se mi o ní zdá, ať už je sebehorší), nenalezla jsem v té části nic, co by slibovalo zajímavé pokračování. Teď, když jsem dočetla, jsem za to ráda, rozhodně bych to nenazvala jako nejlepší Murakamiho knihu, ale byla... fajn, jen zbytečně zdlouhavá. Chápu, že má smysl pro detail, ale já neměla tolik času, abych 700 stran přečetla na jeden zátah a četla jsem ji asi tři týdny a pak jsem měla problém si některé části pospojovat, když už mi odputovaly z mysli.
Přemýšlím, jestli si z ní něco vezmu... Po Norském dřevu jsem měla obraz života hrdinů v paměti ještě týdny a jejich slova mi plynula před očima. Teď nevím.
Nedočteno, nehodnotím...Fakt jsem se snažila fenomén Murakami pochopit, přečetla jsem od něj předtím tři knihy, které mi s tím moc nepomohly a pořád mu dávala šanci. Prokousávala jsem se do půlky knížky za dva týdny a to jen díky jízdě z Prahy na Moravu a zpět a tudíž asi tak šesti hodinám poklidného čtení a když jsem si uvědomila, že druhou půlku budu číst asi tak měsíc (protože žádná cesta vlakem není momentálně v plánu) a za tu dobu přečtu asi tak deset jiných knížek, řekla jsem si: Sbohem, pane Murakami. Vás svět je kouzelný, krásný, plný fantazie, ale tak naprosto vzdálený tomu mému, že se v tomto životě asi už nikdy nepotkáme.
Zajímavé, leč jsem zcela nepochopil konec knihy. Vyprávění poutavé, příběh napínavý jenže to podle mne vyznělo do prázdna. Nevím co si z té knihy mám vzít do života. Asi to nechám uzrát a pak napíši hodnocení znovu. Zatim to máš Haruki za tři....
Mě se tedy nepodařilo tuto knihu dočíst, dostala celkem tři šance, vždy jsem jí odložila, vrátila se k ní, stále mě nic neoslovilo a tak jsem jí odložila a zkusila znovu, bohužel nepodařilo se ... možná je to tím, že to byla první kniha od Murakamiho...netuším
Ta kniha je prostě kniha Murakamiho, je plná dějových linií, lidí kolem hlavního hrdiny, skutečných událostí i alegoií a fikcí, tak jak to v jeho knížkách nacházím.
Spíše tedy o tom, co zaujalo mne. Část děje je věnovaná událostem kolem japonské kolonizace Mandžuska. Murakami tedy píše o úloze Japonců v době 2.světové války. O skutečných a strašných zvěrstvech, kterých se Japonci dopouštěli. Četlo se to těžko, ale to je realita. Japonci o tom neradi mluví a Murakami se takto otevřeně vyjadřuje jako jeden z mála japonských spisovatelů a mám pocit, že je to i u něj v této knize snad poprve. Musí být tedy hodně uznávaným spisovatelem i v samotném Japonsku, že může takto otevřeně psát.
I přes svoji obsáhlost se čte téměř jedním dechem, jen povinnosti mě mohli odtrhnout. Okadův proces individuace začal přerušením stereotypního života, ukončením pracovního poměru a věnováním se domácnosti. Jednoho poklidného dne dochází ke zvratu v jeho životě, mísí se vědomí s nevědomím, realita vs. fikce. Pro mě nejlepší Murakamiho román který jsem četla. Určitě si ale nepřijde každý na své.
Úžasný začátek a předzvěst velkolepého příběhu plného magického surrealismu. Místo toho jen časem stereotypní surrealismus. Škoda...
Štítky knihy
láska japonská literatura osamělost magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Kronika ptáčka na klíček (I.–III.) je v
| Právě čtených | 51x |
| Přečtených | 969x |
| Čtenářské výzvě | 138x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 379x |
| Chystám se číst | 392x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 16x |
Jako obdivovatelka Murakamiho knih asi nenapíšu nic co by kdo nečekal. Další skvělá věc, kterou jsem přečetla za pár dní (přestože má více jak 700 stran). Nelze než doporučit...