Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211356/bmid_kronika-ptacka-na-klicek-9sm-211356.jpg
4
724
137
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze… Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
ねじまき鳥クロニクル (Nedžimaki-dori kuronikuru) , 1995
více info...
Přidat komentář
Pravděpodobně nejzmatenější kniha od Murakamiho, kterou jsem doposud četl. Když jsem román dočetl, musel jsem se na internetu podívat na různé doslovy či vysvětlení děje, protože mi samotný závěr příliš odpovědí neposkytl. Díky vysvětlení se každopádně román v mých očích velmi pozvedl.
"Kronika ptáčka na klíček" je velmi náročnou knihou na čtení, nejen, že je velmi dlouhá, ale vyskytuje se v ní spousta postav, dějových odboček (reálných, nereálných, přítomných, ale i těch minulých), ale i otevřených témat (sexuální zneužívání, velmi naturalisticky popsány scény z druhé světové války). Mně kniha bavila, Murakami umí psát velmi dobře, každopádně věřím, že by se mi "Kronika..." líbila více, pokud by autor nějakou dějovou linku vynechal, zestručnil či naopak dovysvětlil.
Toru Okada, právní inspicient, stojí na pomyslné životní křižovatce.Dava výpověď ze zaměstnání, které ho neuspokojuje a stává se jakýmsi mužem v domácnosti, než se rozhodne, co dál. Ale prave v té době ho opouští jeho manželka...... Najde Toru cestu z pomyslného kruhu? Podaří se mu zachránit vztah?
První Murakami, kde bylo nutné dát si malou přestávku. Tím nechci naznačit, že by šlo o špatnou knihu, to opravdu naopak. Bohužel se v v příběhu objevuje příliš mnoho záhadných osob a dějových linek. Přesto dávám čtyři hvězdičky.
1. Po přečtení opět nejsem s to dost dobře interpretovat, o čem kniha vlastně byla...a to mě na Murakamim pořád baví :)
2. Jedna scéna byla tak příšerná, že jsem se málem pozvracela a omdlela na vlakovém nástupišti...dík, Haruki, to se mi ještě nestalo :-D
3. ...a doba studny spojené se Samarou je pryč.
Tak mne znovu navštívil Haruki Murakami .... a trochu překvapil ....
Byla jsem připravena na sondu do manželského života.... na otázky vzájemného chápání partnerů .... na únik do snového světa .....
Ale vůbec jsem nečekala kapitoly z historie o válečném tažení .... i když vyprávění nadporučíka Mamiji bylo reálné .... tyto informace neznám .....
..... Obraz, který máme před očima, je jen nepatrná část světa .....
..... Skutečný svět je v mnohem temnějších a hlubších zákoutích .....
..... Dvě třetiny povrchu zeměkoule zaujímá moře .... a my vidíme jen hladinu, ale nevíme, co se skrývá pod ní .....
Hledání Tóru Okada je ve známých oblastech autora - ztracený kocour, sestup do temné studny a jeho oblíbená hudba .....
A existence " ptáčka na klíček " který je natažen pružinou a omezen ve volnosti, omezuje se v prostoru , který jim byl určen ....
A zaujal mne doslov, kde autor říká :
.... Je to ve mně, Chalchyn, Pearl Harbor - to vše ....
.... Chci vědět, co je hnalo do takových věcí, aby zabíjeli a mrzačili tisíce lidí....
.... Chci tomu rozumět - ale nerozumím .....
Kniha, která určitě stojí za přečtení
Murakami se stal mým oblíbeným spisovatelem a tak s každou další knihou čekám, čím mě zase překvapí. Tato kronika byla na mě ale bohužel až moc rozsáhlá s mnoha odbočkami, čímž se celkový děj jaksi rozplizl. I tak jde o dobré čtení, chvíli poutavé, častěji méně, občas (výjimečně) až nudné. Velmi zajímavý je doslov, který objasňuje to, proč se autor zabývá Japonsko - Ruskou válkou. 75%, 23. 4. 2023.
Velmi krásně napsaný příběh, místy ale opravdu už zdlouhavý a konec mě trochu zklamal, čekala jsem nějaké konkrétnější vysvětlení osudu rodiny manželky hlavního hrdiny Kumiko. Oceňuji ale i historický pohled na Japonsko za Druhé světové války. Popis drsných mučících praktik byl velmi konkrétní a opravdu mi běhal mráz po zádech.
"Všiml sis, že většina lidí na světě je strašně seriózní?"
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila právě ve chvíli, kdy jsem sama potřebovala na čas utéct z hektického života, slézt na dno studny a jen v té tmě a tichu přemýšlet.
Bavila mě ta klidná, lehce kafkovská atmosféra knihy, všechny ty symboly, nad kterými musel člověk dumat a sbírat k nim vodítka, než je pak ke konci Murakami vysvětlil. A nebo nevysvětlil a nechal to jen na nás.
Murakami prostě nezklame)
Tohle je trochu slabší kus, v podstatě totéž jsme už od něj měli mnohokrát a lépe, ke konci mě to už i trochu štvalo.
Jediný originální prvek jsou hodně drsné retrospektivy z války v Mandžusku a kritika japonského militarismu, ale s hlavním příběhem to souvisí jen velmi volně
Za mě zatím nejhorší Murakami. S přestávkami jsem knihu četl skoro rok, vlastně se v ní nic moc nedělo, věci nedávaly moc smysl... Ano, některé pasáže byly čtivé, mělo to samozřejmě jako obvykle snový kolorit, nicméně aspoň náznak nějakého děje bych uvítal. Nesdílím tentokrát s ostatními čtenáři nadšení. 2,66*
Tato kniha rozhodně nepatří k jednoduché beletrii. I kvůli většímu rozsahu a náročnosti jsem jí četla na fáze. Asi i díky tomu jsem si ji více užila a byla jsem schopná lépe zpracovat, co tím chtěl autor říci. Při četbě je potřeba se zamýšlet a uvažovat, co se skrývá v pozadí.
Dílo má určitě významný důsledek z pohledu realistického popisu stinných stránek japonských dějin, o kterých jsem dosud nevěděla.
Pořád netuším,co si o tomto díle myslet...od začátku do konce jsem téměř nich nechápala. Celé mi to přišlo jako zvláštní sen,který ráno po probuzení nedává absolutně žádný smysl,přesto má svůj hluboky význam. Ovšem míra čtivosti a napětí byla i přes tak velký objem stran až neuvěřitelná. Můj první Murakami,ale zcela jistě ne poslední.
Nepopírám, že tahle knížka obsahuje několik zajímavých myšlenek a momentů. Jako třeba prostitutku vědomí nebo Tóruovo hloubání na dně studny. Přesto jsem nějak nedokázal Tóruovi fandit, s výjimkou toho, že jsem mu přál úspěch v jeho boji s odpudivým Noboru Watajou.
Můj nejoblíbenější Murakami. Naprosto mě ta kniha, její nálada i příběh pohltily. Až mi bylo líto, že nemá víc stran.
Přečetla jsem, ale tentokrát jsem svého oblíbeného autora do temných hlubin následovala jen neochotně...
Moje první kniha z Murakamiho magického realismu a mohu konstatovat, že nezklamala. Šlo o nádherně zpracovaný příběh, postupné splétání světů a odhalování zamotaností bylo více než fascinující. S každou stránkou mě příběh pohlcoval více a více a já se nemohl dočkat až se v ději posunu dále, abych se dozvěděl, co na protagonisty čeká dál.
Človek má po prečítaní chuť si sadnúť do studne a pozerať sa na dva mesiace:)) hlboko premýšlať, stratit sa sám v sebe vo svojich myšlienkach, objavit čo v skutočnosti je za hranicou a čo sa skrýva v hoteli v izbe cislo 208 :) zase jedna krásna nelogická kniha :))ďakujeme
Sedm set stran čtení, které vás udržuje v napětí, na hlavního hrdinu hledíte téměř mikroskopem, sledujete každý krok a hnutí mysli. Přechody ze skutečnosti do snu a naopak jsou překvapivé. Já osobně jsem ovšem nedokázala číst bravurně popisované mučení a po přeskákání těch stránek jsem dospěla ke konci se zjištěním, že vlastně nevím oč přesně šlo... Každopádně mě to neodradilo od dalšího Murakamiho.
Moje první knížka od Murakamiho... Jsem zklamaná. Nebylo to špatné, ale... Na skoro 600 stránkách rozvíjí komplikovaný děj, který usekne na posledních padesáti stránkách poměrně banálně... Jakože cože!? Rozčílila jsem se :D
Líbí se mi tenká hranice reality a nadpřirozena, kterou Murakami ve svém díle využívá. Jeho díla jsou skvělá, tato kniha je obsahově i stránkově objemná, ale přečetla jsem ji rychleji než mnoho knih, které měli stran 200. Miluju popisy běžných činností, které autor v knihách popisuje lehkým, přirozeným stylem.
Štítky knihy
láska japonská literatura osamělost magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Kronika ptáčka na klíček (I.–III.) je v
| Právě čtených | 51x |
| Přečtených | 971x |
| Čtenářské výzvě | 138x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 379x |
| Chystám se číst | 392x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 16x |
Přečteno do ČV 2024 -bod č. 1 - Kniha, jejíž hlavní postava je milovníkem koček. Ale časem bych se na ni dostala i tak. :)
V tomto rozsáhlém románu se setkáváme s mužem jménem Tóru Okada, který žije na první pohled spokojený život se svojí manželkou a kocourem. Ovšem ve chvíli, kdy se Tóru rozhodne dát výpověď a promyslet si, co chce v životě dál, se roztáčí kolotoč velmi zvláštních událostí. Vše začíná zmizením kocoura, následují divné hovory od tajemné ženy, a nakonec Tórua prakticky z ničeho nic opouští jeho žena.
Tóru se vydává na cestu, kde pořádně poznává nejen sám sebe, ale i manželku. Na této cestě, potká spoustu zajímavých a zvláštních lidí a zažívá ještě více zvláštních událostí. Někdy si nejsme jisti, co je ještě realita a co sen, přijdou situace a pocity veselé i smutné, sem tam se přimíchá i nějaká ta erotika. Tóru proniká do tajemství své manželky a také do temné části historie Japonska, aby zjistil, že vše může být provázané...
Kniha má podobnou strukturu, délku a myšlenku jako Komturova smrt, takže se mi četla dobře, byť jsem ji četla cca dva týdny. To ale bylo pouze z důvodu nedostatku času, za mě zasloužených pět hvězd.