Kronika ohlášené smrti

Kronika ohlášené smrti https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439277/bmid_kronika-ohlasene-smrti-FFh-439277.png 4 1003 106

Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...... celý text

Žánr:
Literatura světová , Novely

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Crónica de una muerte anunciada , 1981


více info...

morienhithwen
morienhithwen
17.02.2019 5 z 5

Syžet na jedničku.

ZNellyZ
ZNellyZ
11.01.2019 odpad!

Ze začátku mě to bavilo, ale po několika stránkách se to neustále opakovalo a kniha mě, už ničím nepřekvapila.


mysa.cek
mysa.cek
04.01.2019

Osudu neutečieš..

..je to až veselé, s akou prostotou a veľmi naturalisticky Márquez opisuje príbeh jednej nechutnej vraždy...a medzi riadkami ukrýva posolstvá hodné zamyslenia. A niektoré tajomstvá nikdy neodhalí..to ma na Márquezovi veľmi baví. Pre mňa prudko čitateľná kniha!

laepus
laepus
28.12.2018 4 z 5

Vybral jsem si ji jako poslední kousek do letošní Čtenářské výzvy a jsem rád, že si můžu odškrtnout další klasiku. Ale čekal jsem mnohem víc. Mnohem víc. Je to jen kousek detektivky, kdy se řeší pořád dokola z několika pohledů jedna vražda, kterou vrazi nahlásili dopředu. To, z čeho jde v téhle útlé knížečce největší mráz po zádech je ta netečnost obyvatel vesnice, kteří buď nevěří tomu, že Santiago Nasar bude zavražděn, nechtějí si to připustit, zavírají před tím oči nebo se tomu dokonce ještě smějí jako výbornému vtipu. Je to dost smutný obrázek společnosti a nedělám si iluze, že by to jinak bylo v reálném životě - raději zavřít vrata a nepřipouštět si nic špatného. A jen tím, že budu myslet na tu dobrou variantu, tak se ona stane skutečností. Nestane! Jinak - jakékoli vraždy "ze cti" mě vždycky strašně vytáčejí a společnost, která je uznává, je sto let za opicema.

mia.com
mia.com
16.12.2018 2 z 5

Nevím no, ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě, ale mě to teda nijak nechytlo. Celkem jsem se musela do čtení nutit, ačkoliv je kniha krátká, četla jsem ji dlouho. Zajimavy byl pro mě jen ten konec, kdy se teda dozvíme, jak přesně se zabití Santiaga stalo.

certik003
certik003
02.11.2018

Celé městečko ví, že Santiago Nasar má být zavražděný, ale přesto se nenajde nikdo, kdo by mu to řekl. Někteří dokonce i čekají, aby se podívali… Na začátku jsem si říkala, o čem chce autor psát, když je všechno dopředu jasné, ale překvapilo mě, že popisování lhostejnosti a senzacechtivosti může být tak čtivé.

smazenaryba
smazenaryba
14.08.2018 5 z 5

USA má Updikea, India Rushdieho, Faerské ostrovy Heinesena, Kolumbia Márqueza (sčítanejší čitatelia doplnia určite veľa ďalších). Spoločné majú títo spisovatelia to, že píšu nevšedné príbehy o všedných ľuďoch. Trefne a vtipne opisujú vzostupy a pády obyčajného človeka z ich rodných krajín. Tieto príbehy ovplývajú rozdielmi a krásami danými špecifikami a históriou týchto krajín, no zároveň sú si veľmi podobné vlastnosťami ľudí, ktoré sa nemenia po celom svete. Veľmi, veľmi sa teším na objavovanie Márquezov ďalších krajín.

SilviaKovacikov
SilviaKovacikov
01.08.2018 5 z 5

Prečítaná jedným dychom. Neuveriteľný príbeh.

TheMelorry
TheMelorry
01.01.2018 3 z 5

Zvláštní knížka, ve které čtenář od začátku ví, co se stane. Příběh hlavního hrdiny je postupně vyprávěn z pohledu několika občanů z města a ukazuje se jak jsou lidé necitlivý, sobečtí a lhostejní vůči neštěstí druhých. Nad knihou je třeba se zamyslet a nejde ani tak o příběh samotný, jako o cosi nevyřčeného táhnoucího se celou knihou.

rybizka
rybizka
24.09.2017 5 z 5

Krátká,ale působivá novela plná zločinu nevšímavosti a lhostejnosti. Děj zajímavý a originální. Okolí,lidé a jejich povaha a myšlení dobře popsané,ale závěr,ten mě dostal naprosto.

mirektrubak
mirektrubak
25.08.2017 5 z 5

Můj dosud nejoblíbenější Márquezův příběh byla (nepřekvapivě) kniha Sto roků samoty, která předkládá tu nejopulentnější čtenářskou hostinu, jakou si lze představit. Ale přestože jsem byl při čtení toho románu nadšen (napodruhé ještě víc), tak jsem se u něj zároveň cítil trochu podobně, jako se cítí fotbalový fanda při sledování nějakého benefičního nebo exhibičního zápasu - vidí ty nejlepší hráče předvádět to nejlepší v jejich oboru, ale přitom mu trochu chybí napětí a emocionální zaangažovanost.

U čerstvě dočtené Kroniky jsem tento pocit neměl, protože tahle novela nabízí to nejlepší z Márquezova literárního talentu v kombinaci s nadčasovým (a tím pádem vždy aktuálním) tématem osobní a sdílené odpovědnosti.
To mě asi zaujalo nejvíc: že je zde v plné síle zastoupen magický realismus - osobité metafory, bohatý jazyk, košatě „opentličkované“ věty, bizarní detaily (ano, dojde i na obligátní Márquezovy ryby plavoucí v interiéru) a zároveň jsme svědky strhujícího (na Márquezovy poměry má kniha vážně tempo) příběhu o tom, jak zlá vůle a opatrnost může přispět k nevratné tragédii.

Děj novely se sice odehrává v exotickém prostředí, ale není tak těžké si podobnou zápletku představit i jinde. Třeba na české vesnici nebo v českém městě. A výsledek by mohl být stejný i kdyby se hlavní hrdina nejmenoval Santiago, ale Pepík. Protože lidská netečnost a neochota k aktivní pomoci je univerzální lidská vlastnost. A to je hlavní myšlenka celé knihy (alespoň pro mě): Když se nebudeme starat o svět kolem sebe, budou umírat nevinní lidé.

Annkag
Annkag
24.07.2017 5 z 5

K tomuto dielu som sa počas stredoškolských čias ked bolo zaradené medzi povinnou četbou nevedela dokopat.Pred rokmi som na nu narazila v jednom kníhkupectve kde som bloumala a hladala čosi na prečítanioe.Siahla som po nej a skončila u mna doma na stolíku.
V okamihu ked som ju otvorila a začítala sa do nej som ju nedokázala z ruky pustit.
Autor využil nádhernú hru ked niečo tak krásne,metaforicky a obšírne vykresloval a akoby len tak náhodou sa v retrospektívach vrátil do dávnejšej doby a spomenul si na niečo velmi doležité čo úplne sedí na dianie teraz.
Je to úžasné dielo a vrelo ho odporúčam.

trudoš
trudoš
17.04.2017 4 z 5

Kronika ohlášené smrti je vedle Sto roků samoty jedním z nejslavnějších děl Gabriela García Márqueze. Jenže když má román méně jak sto stran, těžko nějak drobně naznačit, o čem vlastně je. Člověk má zkrátka strach, aby ve finále o knize nenapsal víc, než sama obsahuje. Takže to vezmu zkrátka - Kronika ohlášené smrti je o životě na venkově. O životě, který má stejnou měrou nepsaná, jako neúprosná pravidla. O životě, jenž dokáže být stejně cynický, jako kouzelný. O životě, který skrze příčiny a následky hýbe osudy obyčejných lidí (a i těch neobyčejných). Je to možná těžko přijatelné, ale život je už prostě takový.
Nejsilnější Márquezovou stránkou je bezesporu vypravěčský talent. Ač vám už na první stránce řekne, o čem těch následných sto bude, přesto si užíváte každé písmenko, které vám předloží. Ne, nejde o převrat v dějinách literatury, nejde ani o knihu, která by měla změnit váš život. Ale jako literární hříčka, která zaujme jazykem, atmosférou a vyzněním, rozhodně nezklame.

IŠ
16.04.2017 5 z 5

Člověk by si mohl myslet, že když se dozví hned na začátku knihy základní informaci o hlavním hrdinovi, tak už ho vlastně nic nemůže překvapit. Trochu mi to připomíná Kafkovu Proměnu, kdy se jednoho dne Řehoř probudí a zjistí, že se proměnil v odporný hmyz. To důležité je vyzrazeno už v úvodu, ale ta surovost, která se potom kolem odehrává je ohromující. Množství postav v Kronice pro mě není zmatečné. Některé osoby pro mě nemají tu důležitost, abych nad nimi příliš přemýšlela a vnímám je jako kompars. Jiným dávám tvář. A tak je Santiago Nasar podobný Waldemaru Matuškovi. V období, kdy zpíval svou Terezu. A Angela Vicariová je krásná jako Penélope Cruz. Nepřekvapuje mě ta lhostejnost a pasivita obyvatel městečka. Nikdo totiž nevěří, co se chystají bratři Vicariové spáchat. A pokud by se snad našel někdo, kdo by byl ochoten se touto myšlenkou zabývat, zavčas si najde nějaký svůj argument proč to nedělat. Když uvážím, na kolika málo stranách se děj knihy odehrává, je až neuvěřitelné, jak děj postupně graduje a obsahově do sebe vše krásně zapadá. Popis je dostatečně čtivý a umí udržet mou pozornost. Minimum dialogů je přínosem. Když Santigo bušil na dveře domu, které jen před chvílí zamkla jeho matka, cítila jsem strašnou beznaděj a osobně jsem prožívala tento její fatální omyl. Podobných momentů bych zde ale našla více.

-Pečivo-
-Pečivo-
30.01.2017 2 z 5

Se španělsky píšícíma autorama končim. S Marquézem už sem měl dřív problém, protože povětšinou okolo sebe nemám poznámkovej blok, abych si zapisoval všechny postavy, který se v knížce mihnou. Průměr novejch postav na stránku je tak 8 a každá se jmenuje skoro stejně. A ještě k tomu španělsky. A ani jeden neni Fernando Torres a ani Chicharito, takže si to normální člověk prostě nemůže zapamatovat.

Hrdina kroniky ohlášené smrti, říkejme mu pro zjednodušení Fernando Torres je z nějaký jihoamerický díry a na začátku knihy je mrtvej. Postupně čtenář zjišťuje, že ho pobodali dva bráchové jedný nevěsty, říkejme jí pro zjednodušení Chicharita, od který utek o svatební noci manžel, protože zjistil, že už je jetá. Dřív se prej věšely po svatební noci ven prostěradla s červenou skvrnou, na důkaz oddanosti manželky. No a protože už byla vodšpuntovaná, tak se starej ráno nemoh chlubit a odešel. Neštěstí. Chicharita pak celýmu jihoamericku namluvila, že to byl Fernando Torres (i když je od první strany jistý, že to on nebyl) a její bráchové se tak rozhodnou ji pomstít. Celá vesnice to ví, ale nikdo tomu nechce věřit. Konec

Celej příběh vypráví bratranec Chicharity a je to záživný jako tato krátká povídka, kterou jsem právě napsal: "Jde kuře a potká šunku. Ta šunka je silnej kuřák a má čerstvý papíry na motorku. Kuře se zamyslí a šunka pá: Ty vole kuře!"

Dvě hvězdičky za to, že to je krátký a přečet sem to za dvě jízdy vlakem.

Katulik86
Katulik86
10.01.2017 5 z 5

Moje asi 2. nejoblíbenější Gabitova knížka, kterou jsem zhltla maximálně za 3 hodiny už před maturitou, prostě jsem se nemohla odtrhnout. Vloni v originále mi to s "všudelozícím" prckem zabralo asi 3 dny, ale i tak nemůžu než 5 hvězdami. Jen mě mrzí, že komukoliv ji doporučím, přijde s tím, že je strááášně nečitelná a nedá se do ní začíst... Nevím, pro mě jednohubka, i když trochu moc krvavá a syrová...

Samira
Samira
12.11.2016 4 z 5

Žádná volba slov nebude dostačující vedle takového mistra jakým nepochybně je právě Márquez. Každá jednotlivá strana je doslova pastvou a je obdivuhodné, jaký přesah se mu podařilo nenásilně vměstnat na nevelký počet stran a s jakou nadčasovostí. Kniha se neztratí a její téma nezapadne ani v dalších generacích.
Přesto, že ho jednoznačně obdivuji, jak dokáže pracovat s formou a slovy a právě Kroniku pokládám asi za jeho vůbec nejlepší počin, nikdy si z jeho knih neodnáším dobrý pocit, vzbudí u mne vždy nejniternější emoce, ale negativní. Žádný z jeho hrdinů mi nikdy není sympatický a hlava mne od neustálého kroucení doslova bolí. Nikdy však nezapomenu. Je mu opravdu dáno a ač se míjíme, jeho kvality nezpochybňuji, to ani v nejmenším.
Závěr a popisy ohlášené smrti byly až zbytečně morbidní a jen pro silné povahy.
Celkově však nezapomenutelné!

Taťka Hraboš
Taťka Hraboš
10.10.2016 5 z 5

Útlá, ale nesmírně silná kniha. Brutální příběh (vycházející z reálné události) zdánlivě obyčejného, poklidného malého města, kde se všichni znají a vlastně proti sobě nic nemají, vztahy mezi nimi naopak působí jako idylka, a přesto nakonec nikdo nic neudělá proti hrůznému činu vůči nevinnému člověku, o němž skoro všichni dopředu vědí.

suezie
suezie
26.08.2016 2 z 5

Čekala jsem absolutně něco jiného. Ale absolutně!

Od Márqueze jsem zatím četla jen Lásku za časů cholery a tak jsem očekávala, že toto dílo bude v podobném stylu. Asi jsem se zmýlila.

Jak jsem byla z Lásky za časů cholery nadšená, tak jsem z této knihy zklamaná. Nevím proč, ale dost mi to připomínalo Dostojevského Zločin a trest. Příliš depresivní, příliš surové, až moc naturalistické.

Nechci to hanit, protože to není můj styl. Myslím si, že to skvěle popisuje egoistickou, sebestřednou společnost a dýchne to na vás odporem.

Překvapilo mě, že jeden autor napsal dvě tak odlišné knihy. Úsměvná, humorná a milostná Láska za časů cholery X depresivní, naturalistická Kronika ohlášené smrti ?

vandalka
vandalka
06.08.2016 5 z 5

Strašný, naprosto strašný.
Další skvělá kniha (respektive jednohubka) od Márqueze, ale ten konec mě prostě dorazil - co Santiagova matka na závěr omylem udělala, to mě srazilo na zem.