Strach moudrého muže

Strach moudrého muže https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260207/mid_kronika-kralovraha-strach-moudreho--BAx-260207.jpg 5 947 147

Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a na stopě skupině žoldnéřů vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě. Při tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu umožnily pomstít vraždu svých rodičů.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Fantasy

Vydáno: , Argo , Triton
Originální název:

The Wise Man's Fear , 2011


více info...

CaesuraLackless
CaesuraLackless
29.01.2024 5 z 5

Mé nejmilejší fantasy. Styl vyprávění je poutavý a postavy zajímavé až je člověk naštvaný, že musí svět pana Rothfusse opustit. Někomu se můžou některé pasáže zdát zdlouhavé a nudné, já si je však užíval. Objevování světa, odhalování tajemna, hledání malých puzzlíků a představování si vlastních teorií co se stalo a stane je velkou předností celé série a při druhém přečtení jsem si knihu užil ještě více. Těším se na pokračování a doufám, že se ho někdy dočkáme.

Chidlink
Chidlink
18.12.2023 1 z 5

(SPOILER) No v první knize se alespoň trochu něco dělo. I když 300 stran číst stále se dokola opakující se vzorec: potřebuju peníze-získám peníze- zas nemám peníze bylo už docela úmorné, tak to přeci jen nové prostředí univerzity utáhlo. A pochopil jsem, že se s hlavním hrdinou musíme seznámit. Ve druhé knize jsem čekal, že se to rozjede, ale to jsem se šeredně mýlil. Dalších cca 350 stran je Kvothe stále na univerzitě, vedlejší postavy i nadále zůstávají příšerně nudné a nezajímavé, tedy kromě Elodina, ale to je jen výjimka, která potvrzuje pravidlo. A najednou z ničeho nic Kvothe s univerzity během pár stránek odejde, kvůli něčemu co se stalo ještě v prvním díle ! WTF ! Žádný oslí můstek nic. Přečetl jsem cca dohromady i s prvním dílem 1000 stran (skončil jsem na straně 400 u druhého dílu). Těch 1000 stran by se dalo shrnout bez problému do 300. Není umění napsat extrémně dlouhou knihu, plnou vaty, ale je umění napsat co nejkratší knihu, ale čtenáři co nejvíce sdělit, co nejmenším počtem slov. Mě přišlo, že už se autor vyčerpal a nevěděl co dál psát, tak psal dokola, pořád to samé. Osobně nechápu tady to vysoké hodnocení. Čekal jsem mnohem víc.


Majkrofon
Majkrofon
03.11.2023 4 z 5

(SPOILER) Prvých cca 550 strán je skvelých, v podobnom štýle ako prvá časť. Potom však prídu zdĺhavejšie pasáže s Felurian a Ademsky výcvik, za ktoré dávam hviezdičku dole, keby boli o polovicu kratšie knihe by to neubralo. I tak som si aké druhý diel užil a dúfam, že sa dožijeme aj poslednej tretej knihy.

Las_T
Las_T
02.09.2023 4 z 5

(SPOILER) První polovina knihy jede v podobném tempu jako jednička, velmi jsem si ji užil. Nešlo jen o to prostředí Univerzity, které se mi sakra líbí, ona je totiž zábavná i část kdy Kvothe odchází do světa a dostává se na dvůr svého šlechtického patrona. Problém nastává až u toho road tripu jehož součástí se stane, na který dále navazuje část z Felurian a uspávací učení u žoldnéřů. Kniha se nakonec vrátí na začátek, ale když jsem to dočítal, nemohl jsem se zbavit pocitu, že to tak nějak vyšumělo do ztracena, což hezky koresponduje s tím, že autor píše třetí díl už přes deset let, asi sám neví jak dál. Furt je tam ale výborných pět set stran, což může hodně autorů jen z povzdálí závidět, takže nemám problém tomu dát tu čtyřku.

Milos530
Milos530
30.01.2023 odpad!

(SPOILER) Konečně dočteno a musím říct, že po nějakém tom dalším pokračování (jestli vůbec někdy bude) určitě nesáhnu a abych řekl pravdu, tak ani nevím a vůbec nechápu, proč toto dílo je vlastně tak zbytečně nadhodnocené. Kniha (knihy) je sice úžasně napsaná, ale bohužel absolutně postrádá jakýkoliv děj, jiskru, zápletky jsou nezajímavé (nudné) a od smrti Kvotových rodičů se v knize v podstatě ani nic pořádného, napínavého, apod. nestane.

tatjana1737
tatjana1737
22.01.2023 4 z 5

(SPOILER) Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni:

O existenci Patricka Rothfusse a Jméně větru jsem neměla tušení, dokud jsem na něj nenarazila v jedné diskusi. Ze zvědavosti jsem si první díl vypůjčila v knihovně a příběh i autorem vytvořený svět mne zaujaly. Skočila jsem proto ihned na díl druhý a po přečtení se musela hořce smát nad komentářem: "Začal jsem číst Rothfusse, abych si zkrátil čekání, než Martin dopíše Píseň ledu a ohně." Četla jsem většinu komentářů i hodnocení autora a tak nějak souhlasím s tím, že to nedopíše a že to v reálu asi moc sympatický člověk nebude. Nicméně toto vše mi nebránilo v tom, abych si četbu Strachu moudrého muže neužívala.

V květnu 2022 jsem do čtenářské skupiny napsala následující:
"Mnohokrát jsem na knihu narazila, dala si ji do kolonky "Chci si přečíst", ale skutečně se k tomu rozhoupala až relativně nedávno. Kniha je slušný "špalek" a určitě mi uškodilo, že jsem četla na etapy, po drobných kouscích, nemohla se do příběhu cele ponořit. Po přečtení jsem byla nadšená, s odstupem mé nadšení trochu opadává. V komentářích na DK to mnozí vystihli lépe než já: anotace slibuje epický příběh s úžasným hrdinou, ale v prvním díle na nějakých 600 stranách se nám dostane relativně krátkého výseku jeho života a z toho, co anotace slibuje, tam není téměř nic. Zápletku tvoří hrdinova pomsta, ale ani ta nedojde se závěrem knihy k nějakému naplnění, takže v tomto ohledu jsem poněkud frustrovaná. Nicméně již čtu druhý díl a líbí se mi autorův promyšlený svět, takže i když vlastně na mnoha kapitolách popisuje rozmezí třeba 1 měsíce v životě hrdiny, stejně mě to nutí číst dál."

Zpětně si už nepamatuji všechny dojmy, ale souhlasím s tím, že se v knize na tom velikém množství stránek nic moc neděje :-). Kvothe v současnosti je mi sympatičtější než jeho mladé, přechytralé a veleúspěšné Já, ale ani zde jsem se nedozvěděla, co se mu stalo. (I proto sdílím Bastovy obavy a tíseň.) K vypátrání čandrínů jsme se o moc nepřiblížili, stejně jako se nevyřešil vztah Kvotheho a jeho osudové dívky. (Já si jen moc přeju, aby její současný mecenáš byl i vůdcem čandrínů.) Kvothe spáchá malér, je přinucen cestovat, má plnit úkoly ve službách maera Alverona (až asi ve 3/4 knihy mi došlo, že "maer" je označení titulu, nikoli jméno postavy), ale odběhne si, aby si užil s vílou, a pak znovu, aby se naučil "znakový jazyk" a vůbec se nedrží linie příběhu, jak by čtenář čekal. Osobně si myslím, že to Rothfuss jednoduše neukočíroval, ale současně se přiznávám, že i když hrdina neustále dělal něco jiného, než co by měl a co se od něj čekalo, všechny tyhle odbočky jsem přijala s nadšením a hltala stránku za stránkou, takže mi vlastně tak nějak začalo být fuk, že se v knize nic nedořešilo, ba naopak když přivolal Jméno větru, tetelila jsem se blahem :-).

Přestože i mně mladý Kvothe začal docela lézt na nervy, nebránilo mi to v tom užívat si příběh a hlavně komplexnost světa, který Rothfuss vytvořil. Navzdory všem výtkám a nedostatkům jsem si oba díly pořídila do knihovny. Stejně jako u Martina budu optimisticky doufat, že se někdy dočkáme pokračování či zakončení příběhu, že to autor všechno promyšlené má a že si z toho sednu za zadek. Mojí nejoblíbenější postavou je jednoznačně mistr Elodin. (Když s údivem zvolal, že je Kvothe celý zašáhlený, poslušně a s nadšením jsem se zasmála.)

"Jak dlouho asi bude trvat, než si uděláš prsten ze vzduchu?"
Zvedl jsem holou levou ruku s roztaženými prsty. "Kdo říká, že už ho nenosím?"
Elodin se otřásl smíchem, ale když jsem nezměnil výraz, přestal se smát. Svraštil obočí, upřel na mě zkoumavý pohled, střelil očima po mé ruce, pak zpátky k mé tváři. "Žertuješ?" zeptal se.
"To je dobrá otázka." Klidně jsem mu pohled oplatil. "Žertuju?"

Frizer
Frizer
29.12.2022 3 z 5

Stejné jako první díl. Patrick opět píše velice hezky o ničem. V celé knize se v podstatě nic zásadního nestane. Hlavní postava je Mary Sue, ale musíme se dobrat k tomu proč vůbec. Celou knihu čekáme nějáké zásadní odhalení ale to nepřichází, nicméně napsané je to velice pěkně....to nejspíš stačí aby se to ve všech žebříčcích vyšvihlo vysoko.

Patrick nicméně trilogii nikdy nedokončí, raději tráví čas na Twitchi a natáčí ublíženecké videa o tom jak ho všichni šikanují. Vybírá peníze na charitu pod příslibem zveřejnění nových kapitol nicméně sliby neplní....jeho kmenový vydavatel je z něj nešťastný, protože jim Patrick neustále lže....a mnohem více zábavných věcí Patrick dělá.....no prostě kvalitní charakter.

hardrock
hardrock
17.12.2022 5 z 5

Tak toto bol čistý zážitok z čítania...

annes
annes
04.12.2022 4 z 5

Jedamane, konečně Kvothe, konečně tě mám za sebou. Oproti jedničce tohle byla celkem bída a ten konec takový jakýsi nijaký. Jen pár zmínek od čandrínech, takže žádné velké posunutí hlavní dějovky. Zato prsteny, cézura nebo plášt a přivolání jména větru byly celkem poutavé. Jsem zvědavá jestli někdy vyjde třetí díl a autor zvládne všechny nadějné nitky příběhu doplést do konce.

mataj
mataj
27.10.2022 5 z 5

Výjimečný příběh mladého Kvotha pokračuje jeho dospíváním a nabýváním vědomostí a schopností jednak na samotné Univerzitě, a jednak ve vzdálenějších zemích, kde se rozhodl na chvíli "uklidit" po problémech. Jeho putování a hledaní odpovědí bylo neuvěřitelně zajímavé, občas dobrodružné a tajemné. Napsáno velmi poeticky.

hEmy_
hEmy_
07.10.2022 2 z 5

Na této sérii si asi nejvíc cením prologů a epilogů. Vše mezi tím je docela špatenka. Jelikož se během dvou knih de facto nic nestane, tak nevím, kolik stran by musela obsahovat kniha třetí (jestli se někdy dočkáme), aby to zachránila. Ono se to tváří jako nějaká revoluční fantasy, ale vlastně je to klišé vedle klišé. Především je to strašná nuda (i když ignoruji onu retrospektivu)... Kout, prodigy ve všem na co sáhne, poháněn pomstou... meh. Nejvíce iritující jsou asi ženské postavy. Jestliže popis prvních dvou významnějších žen zní "She is the most gorgeous, the most beautiful woman I've ever seen and she doesn't look older than 20.", tak při pátém opakování tohoto popisu se vám už otevíra higonokami v kapse. Je úplně jedno, jestli se jedná o profesionální "společnici", lichvářku, studentku/knihovnici, asociální bezdomovkyni, pohádkovou příšeru, nebo feministickou žoldnéřku. Neměl bych potřebu tyto odbočky komentovat, kdyby jich kniha nebyla plná... Podobně ubíjející jsou i pasáže, kde se Kout učí všelijaké dovednosti, nebo kalkuluje nad možnostmi, jak si co nejefektivněji vydělat. Čekal jsem něco epičtějšího.

zazvorka
zazvorka
18.08.2022 5 z 5

Opět báječný čtenářský zážitek. A vplula jsem do jeho vod - na rozdíl od prvního dílu - snadno, vítali mne přece staří známí. A přidala se k nim řada dalších, které Kvothe potkal cestou. Paráda!
No a už by byl čas,abychom se dozvěděli, proč skončil frustrovaný v hospodě. A pořád doufám, že z ní ještě někam vypadne!

Gordonlord
Gordonlord
27.05.2022 4 z 5

Opět čtivo návykové jako literární heroin. Rothfuss píše tak, že se od textu nedá odtrhnout i přesto, že tentokrát to začalo kulhat a to od Kvotheho návětěvy říše Fae, přes jeho trénování Ketanu a podobných věcí u Ademů, nebo jak se ten národ jmenoval. To jsem se těšil, až bude za mnou. Bylo to natažené dost zbytečně. Stejně tak mi nevoní naprostá neuzavřenost knihy.

Jinak to bylo super, není zde mimo výše vypsané co vytknout, četlo se to celé jako sladká malina.

Gracian1964
Gracian1964
15.12.2021 5 z 5

Začal som to s čítať s vedomím, že dielo nie je dokončené, ale na rozdiel od väčšiny prítomných mi to ani veľmi neprekáža, lebo ak by som sa aj nedozvedel koniec, nič sa nedeje. Bola to zaujímavá a úžasná jazda, určite jedno z najlepších diel fantasy. Som trpezlivý, možno sa napriek všetkému raz dočkám, ak nie - nevadí. Na kvalite napísaného to nič nezmení.

Hakem
Hakem
11.12.2021

S Rothfussem jsem začala když se mi narodil syn.. ten má teď už 9 let a já pořád nevím jak to s tím Kvothem vlastně bylo. Hudba ticha a Bleskostrom byly zákusky během čekání, kdy jsem Rothfusse všem doporučovala. Teď už ho nikomu nezmiňuji, protože jsem už ztratila víru, že ho někdy dočtu. Jméno větru bylo skvělé čtení, ze Strachu moudrého muže jsem byla rozčarovaná, protože jak se tu víctkrát zmiňovalo, je to jen vata k 1. a 3. dílu.. Felurian byla zbytečně dlouhá, konec s drakem mi zase přišel jako z fantasy pro děti.. nedozvědeli jsme se poměrně nic nového.. třetí díl by tímto tempem musel mít alespoň 3tis. stran, abysme pochopili Kvotheto změněnou osobnost z hostince.. mno, uvidíme, třeba se Rothfuss pochlapí a než se mi syn ožení, tak to dopíše..

Dzunk
Dzunk
14.10.2021 4 z 5

Velmi pěkné čtení. Doporučuji všem fanouškům fantasy. Podle mě o jednu hvězdu lepší než série Eragon. Mám rád když je v příbězích magie, ale ne všem autorům se povede aby zároveň svět v knize byl natolik odlišný od našeho, že se dá uvěřit tomu, že v něm magie má svoje místo. To se Rothfussovi povedlo na výbornou. Zároveň se mi líbí, že příběh popisuje hrdinu, přičemž celou dobu víme, že skončí nešťastně, jelikož je vyprávěn hlavní postavou samotnou.

Tarrei
Tarrei
18.08.2021 5 z 5

Selhání autora? Rozhodně ne!
Frustrace čtenáře? Rozhodně ano!
Druhej díl pokračuje příběhem Kvotha, který jsem si snad už víc užít nemohla. Po poslední stránce se v mé hlavě rozhostilo čtvrtý ticho, za kterým ale hned následovala zoufalost. Žádnej cliffhanger, žádný nečekaný setkání, žádný vítězství ani potupná porážka - prostě jenom ticho, ve kterým nebyly žádný (bez)naděje do, když Rothfuss dá, dalšího dílu.
Kniho, zapříčinila jsi, že budu netrpělivě vyhlížet tvou následovnici.

Charlie119
Charlie119
26.05.2021 5 z 5

Jsem otrávený. Ano. Jelikož ve chvíli, kdy tento komentář vzniká, je to již takřka devět let od vydání této knihy. Hanba tomu skvělému zloduchovi, jež stále trestuhodně nedokončil své veledílo. Lepší vyprávění byste hledali opravdu nesnadno.

JP
JP
18.04.2021 3 z 5

Vzhledem k úrovni toho, jak otrávený jsem Rothfussem, jako člověkem, ne jako autorem, ale jako člověkem, se musím přiklonit k velice specifické skupině frustrovaných lidí, která vidí druhý díl jako silné autorské selhání. Sám fantasy už moc nečtu, ale určitě nejsem jediný, kdo spatřil potenciál a kvality 'Jména větru'. Už tehdy jsem si všímal určité infantility a sebezahleděnosti jeho textu, ale nechával jsem to proplouvat, protože to Pat dobře kompenzoval vším ostatním. Při čtení jsem to fakt považoval za jednu z nejlepších žánrovek za řadu let... od druhého dílu mě odrazoval jednak hlavně rozsah a pak taky fakt, že jsem s Patem Rothfussem viděl opravdu neuvěřitelný množství rozhovorů, Q&A, ohledně toho, jak je na tom s vydáním třetí knihy a tedy i celkově fakt, že po dočtení bych musel čekat na třetí díl tak jako tak, takže proč spěchat, duh? Snažil jsem se pochopit, proč je psaní třetího dílu na bodě mrazu prakticky dekádu, a tak jsem místo čtení druhého dílu zpracoval Rothfussův psychologický profil, jakožto nejvíc stagnujícího "aktivního" spisovatele naší doby (i mrtví publikují více)... a když jsem se už trochu víc otráven jeho způsoby, konečně dostal k jeho 'Strachu moudrého muže', zodpovědělo mi to spoustu otázek. Že Rothfuss vyhrál prvním dílem v loterii. Že si hodil pořádnej kmen pod nohy tím, jak nešikovně zpracoval druhý díl. A že právě proto si asi teď dekádu kroutí plnovous a neví s tím, jak uzavřít třetí díl, protože tam toho musí nacpat hodně, jelikož na tisíci stranách své druhé knihy není vlastně skoro nic. Slovo, které v angličtině spousa negativních čtenářů ve svých recenzích používala bylo: pointless - a to knihu vystihuje. Myslím si, že jeho um leží v něčem, co bych nazval "edgy pohádky pro děti" (koneckonců 'The Thing Beneath the Bed' je asi jediná věc mimo prvního dílu Kroniky královraha, co se mi líbila a tu rovněž publikoval víc jak dekádu zpátky). Víceméně, když se nad tím zamyslíte, Rothfuss udělá radši i sidequely, jako 'Hudbu ticha', což působí jako jedna do novely roztažená kapitola, aby si koupil další čas a pořád se hřál v pozornosti, než aby uzavřel slíbenou trilogii, "co už má vlastně napsanou patnáct let, ale jen potřebuje edit a doladit". ____ "Kdybychom čekali, než budeme připraveni, čekali bychom do konce života" a Pat čeká, sedí na twitchi se sluchátkama a mele u čaje o nesmrtelnosti chrousta, poker face, zatímco se potí od hlavy až k patě. (*Poznámka ke knize: osobně by mě zajímalo jaký Rothfuss sleduje porno). Samozřejmě, když to čtete, není to nic špatnýho-špatnýho 'Strach moudrého muže' nese spoustu skvělých segmentů a her se slovy, ale problém je, že nic nikam nijak neposouvá (a to jsem člověk, co nesnese psaní podle učebnice, ale neviděl jsem takhle dlouhou knihu, co by dokázala být tak bezobsažná). Pat sám sebe rád a hodně poslouchá, jak je chytrej a jak to má vše dobře promyšlený a jak tohle v prvním a druhým díle pochopíte až přečtete třetí... a tak čekáte, že to chvástání bude opodstatněný, ale přijde mi, že je to tisíc stran o ničem, snaží se to "být", ale zároveň "není". U prvního dílu se mi líbilo, že některé kapitoly byly vážně vypointované téměř k dokonalosti a mělo to šmrnc a bavilo to, neposouvalo se to hodně, ale šlo to určitým směrem. Druhý díl už jen opravdu dokazuje, že 'Jméno větru' bylo skutečný one hit wonder. A je i otravný sledovat Rothfusse, který o všech teoriích a perspektivách žvaní, žvaní o tom, co nemusí, jak nikomu nic nedluží, všechen ten čas, co tráví kecáním o knize, o tom jak na ní pracuje, proč není hotová, jak ho otravuje, že se na ni lidi ptají... prostě si honí triko nad tím, jak každej očekává publikaci jeho majstrdíla, přičemž mi přijde ironií, že už dvojka padá na hubu. Je to vlastně hrozně komický, když nad tím přemýšlím. Vzpomínám si na video Paula Austera, kde radil spisovatelům "loose ego" (zbavit se ega), myslím, že tohle je přesně ukázková definice téhle rady, protože Rothfuss je ten typ, co zjistíte, jak mu pod povrchem bují hlavně tohle obrovský ego, ego nepříjemné konzistence, vychcanosti, toho, jakým způsobem už na začátku položené otázky začne obšírně odpovídat "Víte, to co říkáte, je hezký, ale nechte mě vysvětlit, proč mám pravdu já...". Je tu veliká skupina fanoušků, co zbožňují první díl tak, že i kdyby Rothfussův druhý díl byl něco na úrovni leporela, složenýho z listů od kedlubny, odkývali by mu to jako geniální, ale to už je úděl, když napíšete, byť jen jednu, opravdu dobrou knihu, co si najde čtenářskou obec... Tisíc stran skvěle napsaného ničeho. Dobrá práce, Pate. Co takhle přijmout to a na znamení porážky si oholit vousy i hlavu a začít psát tu porno fikci o svým životě, ke které tak tíhneš: The Wise Man's Gear.

KlariN
KlariN
19.02.2021 4 z 5

Kvothe je podobně fascinující postava jako Huckleberry Finn. Druhá část Kroniky Královraha posiluje motivy putování i hrdinovu cestu k dospělosti. Poutavě, s humorem, sebeironií i napětím. Rozsah vůbec není na škodu, protože autor bez pochyby patří k vynikajícím vypravěčům. Osobně bych decentní zkrácení uvítal jen v pasáži věnované Felurian. Jinak se ovšem skláním, a děkuji za strhující zážitek. Snad se v dohledné době konečně dočkáme i důstojného završení Kvothových osudů.

Štítky knihy

magie

Autorovy další knížky

Patrick Rothfuss
americká, 1973
2012  93%Strach moudrého muže
2008  89%Jméno větru I.
2015  80%Hudba ticha
2017  91%Jméno větru
2008  90%Jméno větru II.

Kniha Strach moudrého muže je v

Právě čtených21x
Přečtených1 365x
Čtenářské výzvě67x
Doporučených153x
Knihotéce413x
Chystám se číst276x
Chci si koupit94x
dalších seznamech7x