Pomalé skúmanie ticha
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230684/bmid_kronika-kralovraha-pomale-skumanie--6DJ-230684.jpg
4
360
69
Hlboko pod univerzitou sa nachádza Podsvet, ponuré, nehostinné miesto. O sieti rozpadávajúcich sa prastarých chodieb a opustených miestností vie iba hŕstka ľudí. V samom srdci zabudnutého bludiska, uprostred rozľahlých tunelov Podsveta, ktosi žije. Dievča. To záhadné stvorenie sa volá Auri. „... ak sa chcete dozvedieť viac o Auri, táto kniha vám má čo ponúknuť. Ak milujete slová, záhady a tajomstvá, zaujímate sa o Podsvet a alchýmiu a túžite nazrieť za oponu môjho sveta... … potom je tento príbeh možno práve pre vás.“ Pomalé skúmanie ticha je krátky, nežný pohľad do Aurinho života, do jej každodenných súkromných dobrodružstiev. Veselé a zároveň znepokojujúce rozprávanie ponúka jedinečnú príležitosť pozrieť sa na svet Aurinými očami a dozvedieť sa viac o jej tajomstvách. Patrick Rothfuss nám otvára dvere do sveta jednej z najtajomnejších postáv slávnej trilógie Príbeh kráľovraha. Novela Pomalé skúmanie ticha je príbehom zlomeného dievčaťa pokúšajúceho sa prežiť v zlomenom svete. „Tento príbeh je pre všetkých mierne zlomených ľudí. Som jeden z vás. Nie ste sami. V mojich očiach ste všetci nádherní.“ Patrick Rothfuss... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)
Originální název:
The Slow Regard of Silent Things , 2014
více info...
Přidat komentář
Po přečtení Kroniky Královraha bylo jen otázkou času, než se vrhnu i na Hudbu ticha. Kniha se hodnotí těžce, protože podle všech pravidel v podstatě nemá děj - neobsahuje konflikt. U kohokoliv jiného by to byl problém, mistr slova to ale zvládl tak, že z toho vylezlo pěkné, doplňující dílko, jako stvořené pro pohlazení na duši. Chápu, že to takto má být, že to tak autor cítil a že to už od začátku není psané pro každého (viz epilog), ale přesto si stojím za tím, že kdyby tam konflikt byl, bylo by to lepší.
(SPOILER)
Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni:
Po nahlédnutí do Rothfussova světa, odmítala jsem se ho vzdát a hledala jakoukoli příležitost k návratu. Vypůjčila jsem si v knihovně útlounkou Hudbu ticha a pustila se do čtení. Předtím jsem ovšem udělala to, co se nemá, a totiž, že jsem si z nedočkavosti přečetla komentáře všech, kteří knihu četli přede mnou. Protože je to už pár měsíců, co jsem knížku četla, dojmy vybledly. Přesto si ale vybavuji, že se mi líbila poetika příběhu, i když mne současně obtěžovalo neustálé opakování toho, co vše si Auri myje a kolikrát. Mám pochopení pro lidi, kteří mají vztah k věcem, i já sama mám své oblíbené personifikované předměty, rozmlouvám s nimi a jsou mému srdci drahé, takže má pro mne nesmírný význam, když se rozhodnu je někomu věnovat. Když se ovšem konečně "začalo něco dít", kniha skončila a zanechala ve mně silný pocit frustrace. Těšila jsem se, až On přijde a setkají se, doufala jsem, že Rothfuss poodkryje víc z minulosti vypravěčky, vysvětlí věci, které čtenáře podráždily již ve Jméně větru. Nic z toho se ovšem nekonalo a já si nejsem jistá, jestli to jen nezvládl nebo to byl autorův záměr a hra se čtenářem.
Křehká, něžná Auri, celou svou energií pečující o spokojenost světa malých věcí kolem sebe, vracejíc je tam kam správně patří...No, tohle opravdu nepůsobí jako klasická fantasy povídka...ale mně naopak, pane Rothfussi, vůbec nepřekvapuje, že spousta čtenářů právě té úzkostně citlivé dívce, jejíž snaha kdykoli může vyjít nazmar, protože celý svět se může v kterémkoli okamžiku zhroutit, rozumí.
Jak už Rothfuss několikrát zmiňoval, tohle není normální příběh, ale to není ani ten Kvothův. Pro mě tahle knížka představuje další střípek skládačky Temerantu, skvělé zosobnění nevšedního charakteru jako je Auri, a v neposlední řadě také inspiraci.
Osobně mi dělalo problém u knihy udržet pozornost, většinu knížky nevím, co se dělo. Když jsem zrovna byla schopná vnímat, tak jsem s hlavní (a v podstatě jedinou) postavou - Auri celkem sympatizovala. Nicméně čtenářský zážitek z knihy, když téměř nevím, co se v ní dělo, je téměř nulový. Co cením, jsou pěkné ilustrace, mám ráda, když jsou knihy nějak ozvláštněny. Co ovšem knize velmi ubližuje, je autorova předmluva a doslov. Osobně mi přijde, jako kdyby si o sobě a o svých dílech myslel, že jsou něco víc, jsou výjimečné... Pravda je však opačná. Také mi přijde, že čtenáře, kterým se toto dílo nelíbí, tak jakoby snižuje a přijdou mu méně, ač se snaží, aby to tak nevyznělo. Autor mi svými vyjádřeními přišel nesympatický a bohužel ještě víc pokazil dojem z knihy.
Krásný,úžasný, poetický příběh. Odpočinula jsem si od dramatu, zápletek ap. Příběh plyne jako splývání na vodě. Dívá se na svět srdcem. Za mě super odbočka od Kroniky královraha
Ja som veru tejto knihe nepochopila a súhlasím s autorovou prvou vetou: "Táto kniha možno nie je pre Vás". Pre mňa určite nebola.
Hudba ticha se velmi špatně hodnotí. Ne proto, že by byla špatná, ale těžko se mi hledají slova, která by dokázala správně vystihnout tento malý střípek života Auri.
Souhlasím s autorem, že tato kniha je jiná. O Auri se toho svým způsobem moc nedozvíte, ale přeci jen trošku pochopíte její dary, které nosí Kvothemu. Stejně jako pochopíte, že vlastně žije v úplně jiném světě. A ačkoliv se to může zdát šílené, je to vlastně dost zajímavé a hezké.
Příběh jako takový působí příjemně a zajímavě, avšak místy je zvláštní skoro až divný. Alespoň tak ho vnímám já. Jisté věci jsem příliš nechápala, jelikož jsem se na svět nedokázala dívat jako Auri. Také jsem se naprosto ztrácela v místnostech, kudy procházela (samozřejmě až na pár výjimek).
Hudba ticha není nutná ke Kronice Královraha, rozhodně však neuškodí ji přečíst. Tedy v případě, že vám nevadí, že se vlastně nic nedozvíte. Jen na chviličku nahlédnete do života Auri, dívky z Podvěcí.
'Coraline' Pata Rothfusse. Problémem je, že tohle se dalo zpracovat do povídky, nebo dokonce kapitoly... Rothfuss se to snaží uhrát do autu, že kniha je "zkrátka divná a možná není pro vás a možná kdybyste si ji přečetli znovu, lidem se víc líbí moje knihy, když je přečtou znovu a blablabla". Není divná. Je úplně normální. Jen mám ten dojem, jako kdyby Patovi došla esence, šťáva, protože tráví víc času dissováním svých fanoušků online, než psaním. Kratičká novelka o Auri nabízí snad jen záblesk specifické atmosféry jejího života... ale vlastně krom toho nic nepřináší, Kronika královraha je zkrátka jinde a možná, že 'Jméno větru' byl Patův 'Dragostea Din Tei', jeden hit... a konec, protože, ruku na srdce, jeho editorka tvrdí, že poslední roky ani nepíše (ale hrozně rád sám sebe poslouchá, jak je těžký pochopit jeho knihy a jejich provázanost - chápu, těžká cesta k srdci pravýho fantasy geeka, dlážděná nepředstavitelnou bolestí)... Pat de facto píše trošku nápaditější fantasy pro děti, ale sám sebe vidí jako Friedricha Nietzscheho 2.0 - nicméně, tahle knížka si svých pár fanoušků určitě najde. A epub jistí pofidérní investice do podobných projektů.
Bohužel nestačí postavit celou knihu na tom, že je jiná. Nevadilo mi, že neměla děj, ale chtělo by to kompenzovat něčím jiným, jít víc do hloubky, trochu více do nitra Auriny osobnosti. Nebo to zkrátit a nechat to jen jako takový letmý pohled do Aurina světa. Líbila se mi atmosféra a hlavní myšlenka, Aurin vztah k věcem - ale to by stačilo na jednu kapitolu. Další části knížky už nic moc nového nepřinášely, Auri jen dál přenášela věci sem a tam a vciťovala se do nich.
Podle mě by bylo lepší, kdyby to autor zkrátil třeba na 20 stran a vydal to v rámci sbírky více povídek z Kvotheho světa (tak, jako to dělá třeba Brandon Sanderson). Na celou knížku mi to přišlo málo, myslím, že ani Auri by se taková pozornost nelíbila.
Ale výroba mýdla byla zajímavá a knížka mi přece jen v paměti zůstane, už jen svou zvláštností, takže hodnotím 3 hvězdami.
Není to klasický fantasy příběh plný dialogů, akce a intrik, ale jistě má své zvláštní milé kouzlo.
Nejdříve jsem se nemohl chytit,ale potom to dostalo spád.Je pravda,že to bylo místama smutný,ale tak to chodí i v normálním životě.Doporučuji.
já prostě sem se nedokázal vcítit do knížky do postavy. dost sem se na knihu těšil ze mi ukáže náhled na kroniku z jiného úhlu jenže vono to žádnej úhel nemá.bylo strašně úmorné se prokousat 130s. jooo kresby sou fajn.
Tohle mi tedy vzalo dech... a přidalo malebnosti do mého života. Nádherný kousek. Podržet v ruce, položit na správné místo, přidat kousek vlny a zakápnout verbenou. Ach.
ja miluju auri, kroniku kralovraha, dennu, daennu, dianu, donnu, dinael, dinnu, dinay, aloru, elodina, felu, devi, kvotheho, dokonce i basta (dobre toho ne).
ale tato knizka je strasna, strasna, priserna. je tak kratka a pritom to trva snad 3 roky nez to clovek precte. a co se dovi? nic. a je to pekne? neni.
Tak jak fantasy nemusím, kniha se mi líbila. Je jedinečná, ať příběhem, tak stylem psaní. Četla jsem na doporučení kamarádky, která ví, že tenhle žánr není můj šálek kávy. Abych jí udělala radost, dala jsem knize šanci. Tedy až po přečtení předchozích. A musím říct, že jsem ráda.
Jsem ta, co si i přes autorovo varování knihu přečetla bez znalosti tamějšího světa. Upřímně, byl to zmatek, jenže klidný a milý, s temnými zákoutími a dohasínajícími světly. Mnoho věcí se mnou rezonovalo, mnoho věcí se prostě ztratilo mezi řádky.
Kniha má svou nenapodobitelnou atmosféru - chvílemi svíravou, smutnou, chvílemi tajemnou či dětsky radostnou; vše dokreslují kouzelné ilustrace.
Je to zvláštní pohádka/nepohádka, pro veselé/smutné, celé a zlomené.
Na začátku zmatek. A na konci? na konci mi přišlo, že celý příběh je "pravdivý, vše je na svém místě, tak já to má být". :-)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Kniha Pomalé skúmanie ticha je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 517x |
| Čtenářské výzvě | 71x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 255x |
| Chystám se číst | 340x |
| Chci si koupit | 118x |
| dalších seznamech | 8x |
Jak psal autor o mnoha svých betačtenářích, také jsem si při čtení říkala: "To je opravdu krásné, ale nebude se to asi líbit každému". Připadala jsem si u toho výjimečně. Mám ráda, když se mi líbí věci, které většinová společnost opomíjí nebo neschvaluje. Je v tom nepochybně kus ega, ale také věřím, že se prostě ráda spouštím k podstatě. Že ráda objevuju jiné úhly pohledu. Tato kniha je celá taková, objevuje jiné úhly pohledu. Hraje si se slovy tak úžasným způsobem, citlivým a vnímavým. Smyslným i smysluplným. Probouzí všechny smysly tak jinak, než jsme zvyklí. Vzbuzuje chuť vidět, slyšet, cítit, chutnat a vnímat svět a vše, z čeho je složen, zcela jiným a novým způsobem. Pátrat po podstatě. Najít Jméno věcí. Naleznout Jméno své.
Popravdě, tímto stylistickým uměním a citlivostí mě autor překvapil. Přitom nevím proč, již jeho předchozí tvorba nese znaky tohoto rukopisu. Ale zde je to opravdu čistá esence. Slova mají obrovskou moc a já je ráda takto vnímám, udělalo mi to ohromnou radost. Příběh je naprosto živý, a přitom (či "a také") je to jako číst báseň v próze. Báseň, v níž má každé slovo své místo, žádné nepřebývá, žádné nechybí. Jsem ráda, že mohu číst příběh tak, jak je. Že byl vydán přesně v této formě. Poodhalující a zároveň jitřící mnohé záležitosti, přičemž mnoho zůstává nevysloveno či skryto.
Jak se uvádí v závěru "tenhle příběh je pro všechny nalomené". Docela mě to zasáhlo, našlo nepřipravenou. A přitom ano, v tom je ta pointa. A chce se mi říct: chtělo by to více takových kouzelných věcí. A hned nato si uvědomuju, že se stačí pouze rozhlédnout... :-). Děkuji!
Jinak z mého úhlu pohledu mi přijde zvláštní situace, kdy někdo miluje Kroniku královraha a zároveň zavrhuje Hudbu ticha. Nedokážu si představit, že bych si pak dokázala Kroniku užít ve všech jejích rovinách, pokud bych neuměla/nechtěla vnímat sílu příběhu v "neději". Jako by se to pak celé smrsklo jen na ten příběh/děj, který je nepochybně sám o sobě také skvělý, ale zdaleka neposkytuje všechno, co se z této série dá vytěžit.