Jméno větru

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/136158/kronika-kralovraha-jmeno-vetru-l9w-136158.jpg 4.7691
Série:

Kronika Královraha/Príbeh kráľovraha (1.)

Orig. název:

The Name of the Wind (2007)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Argo, Triton
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (127)

Kniha Jméno větru

Přidat komentář
shadowundead
03. února

Perfektně napsaná fantasy kniha.

Affares
25. ledna

Takže... Takže... Kniha je pro mne velké překvapení a musím říct, že příběh se čte moc pěkně. Neustále Vás má čím překvapit, dychtíte se dozvědět jak se hlavní postavě daří, co se mu stane dále. Kvalita a propracovanost světa je dokonalá. Nečekejte epické bitvy jako v Pánu prstenů ale kvalitou bych to dal na stejnou úroveň. Kdo po této knize sáhne, nemůže být zklamán. Více se rozepíšu u hodnocení druhého dílu

Atlantis
22. ledna

Jedno se musí autorovi nechat - nikde nám nepíše, že půjde o dechberoucí fantasy epických rozměrů. Takže jestli čekáte mocné kouzelné amulety, nesmrtelné draky, boj o záchranu světa (stejně jako já), rychle tuto představu opusťte a hned se vám bude Jméno větru číst lépe.
Víceméně celá kniha je o studentu univerzity, který se snaží vydělat na školné. Zní to možná hloupě, ale v Rothfussově "kouzelném" světě je toho prozatím tolik k prozkoumání, že to funguje i bez nějakých bitev a intrik, jak je poslední dobou v podobných fantasy ságách zvykem.
Kdyby někdo řekl, že je Jméno větru nudná kniha, nehádal bych se s ním. Děj se opravdu nikam příliš nežene a čím dríve na tato pravidla přistoupíte, tím budete spokojenější.
Osobně mi chyběl nějaký výraznější moment, pomocí kterého bych si tuto knihu pamatoval i za několik let. To ni ale nemění na tom, že do dalšího dílu se pustím rád.

january
07. ledna

Kniha měla výborné pasáže a nechci rozepisovat to, co už je tu v komentářích několikrát - je to takový méně chytlavý Harry Potter. Nicméně, kniha měla i slabší pasáže - pro mě natolik slabé, že jsem knihu dokonce dvakrát odložila (jsou to přesně ty pasáže, co zmiňuje Eslem). Poprvé jsem se k ní zase vrátila a začetla se s chutí, nicméně v druhé části, kde začíná bláblá červená knihovna jsem ji odložila nadobro.

JP
05. ledna

Na to, jak moc mě to bavilo, mi čtení téhle knihy trvalo opravdu dlouho (dost podobně jsem to měl s Trevanianovým Šibumi). Tuhle literaturu ocení především tvořivci – spisovatelé, básníci, překladatelé, editoři, zkrátka ti, co rozpoznají materiál, do kterého bylo vloženo opravdu hodně času, energie, talentu a má Vás neustále čím překvapovat (jak Patrick sám řekl, jsou věci, co nepochopíte, dokud nepřečtete tyhle knihy desetkrát a postupně neodemknete vzájemné spojitosti, mezi první, druhou a eventuelně i třetí částí), protože se značně odlišuje od většiny současné produkce a těžko říct, kolik let strávil Rothfuss psaním a stále tráví, snad to jsou dvě dekády. Negativní komentáře, ať už mimo tenhle server, nebo tady, mi dávají vzpomenout na Stanislawa Lema a jeho "Než jsem objevil internet, nevěděl jsem, že je na Světě tolik idiotů." Nejde o fakt, že se kniha nelíbí, to je ok, jde o to, že důvody a argumenty jsou jak vycucané z prstu, nemají absolutně žádné opodstatnění, jako někdo, kdo nedokáže sám vymyslet argument a tak jen opakuje to, co mu řeknete "O čem to mluvíš?" "O čem to TY mluvíš?". Trochu za to může i hype, kterej tuhle sérii obklopuje. Jméno větru je ale bezesporu jedna z nejlepších fantasy za enormně dlouhou dobu... chápe žánr a jak s ním pracovat a nad to ještě chytře a komplexně odkazuje a propojuje a vrství, kapitolu po kapitole, příběh, jeden příběh, který ani není příliš komplexní sám o sobě, ale je napsán s řemeslnou zručností a úskočnou hbitostí nezodpovězených otázek. Sám Rothfuss při svých přednáškách trochu rozvedl něco málo okolo a sám přiznal, jako profesor angličtiny, že by nechtěl knihy překládat, sám říká, že jeho práce je tak silně spjatá a vystavená na jazyku, že vlastně překlad, znamená knihu zničit (a i přesto se snaží překladatelům vycházet vstříc a pomáhat, jak jen může) – ale je to vlastně úplně něco jiného (a s tímhle argumentem bohužel souhlasím). A vzhledem k tomu jak moc na čas si dává Rothfuss se závěrečným dílem, má tahle série ještě stále potenciál na to završit, uzavřít a udělat slušnej gangbang. A můžu říct, že jsem četl daleko víc hardcore literatury, dlouho jsem na fantasy zanevřel a říkám vám stejně, Kronika královraha si zasluhuje všechnu pozornost, jaké se jí dostává, už jen pro formální um Patricka Rothfusse a celou tu výstavbu jeho románu, kapitolu za kapitolou. Neviděl jsem dlouho někoho napsat něco takhle dobře, takhle lišácky. Některé výhrady vůči knize, vlastně většina, se dost často dotýkají Kvotheho postavy (nebo způsobu, jakým se příběh ubírá), že mu vše prochází, že je stalker / creepy / weirdo (k tomuhle bych rád odbočil a uvedl komentář, který jsem musel napsat u video recenze, kde si jeden čtenář stěžoval, že Kvothe je vše výše uvedené, Kvothe je stalker, který neustále dolízá za Dennou, která je v podstatě šlapka a Kvothe ji nedokáže nechat být, kupuje jejím kunčaftům pití a ve své hlavě se vidí, že jí rozumí víc, než kdokoliv z nich bude, myslím si, že tenhle crush state je dost obvyklej v současnosti a přijde mi legrační, že někdo (asi příliš liberální fajnová osoba) dokáže tyhle drobnosti brát tak vážně, že kvůli tomu má problém se samotnou knihou (navíc uvedl i fakt, že Pat má divné sexuální narážky i na svým blogu a že jedinej gay v celé knize to okamžitě zkouší na patnáctiletýho Kvotheho a to hází na autora stín pro to, jak se dívá na gay komunitu). Ale na druhou stranu, já viděl Kubrickův 'Clockwork Orange', když mi bylo šest a od puberty jsem si užíval Bukowského i De Sada. Lidi jsou daleko úchylnější a divnější, než to, co dělá Kvothe, nebo Pat Rothfuss... navíc mi přijde, že Kvothe sám je především nezkušený a zdrženlivý, až stydlivý, pokud jde o tohle), někomu nesedí styl, jakým se děj ubírá a přiznávám, že i já jsem jednu část vyloženě protrpěl (Denna a drak obecný / Ambrose jako postava je neuvěřitelně skečovitý, šablonovitý, bully type). Nejsem fanda toho, když hrdinovi vše uměle prochází, ale Kvothe mě bavil... Patrick Rothfuss je zároveň tak trochu sadista a fabulátor, pokud jde o tenhle aspekt a vidím v něm hodně právě z Kvoteho, především ten "smartass" aspekt, navíc hrdina, který si musí neustále procházet takovou spoustou sraček (dokonce, pokud jsem to pochytil dobře, v jedné z řečí, znamené Kvotheho krycí jméno hostinského "neštěstí"). A pokud jde o psaní samotné... jak řekl, prostě mu to trvá, protože hodně přepisuje. Na rozdíl od většiny lidí nesdílím tu šílenou vlnu nenávisti vůči autorovi, který si dává tolik načas s publikací závěrečného dílu (ba naopak to nejen chápu, ale i vítám - když to bude). Ale moje podezření s tou prodlevou tak trochu visí i na faktu, že podle mě, proč psát, když můžete dělat workshopy, přednášky, když máte příjem ze svých projektů a můžete v klidu pařit a streamovat Zaklínače na twitchi a nemusíte se plně stresovat s deadlinem pro nějakou knihu a bandou uřvaných děcek, co chtějí poslední díl. Až to bude, tak to bude a když to nebude, tak to nebude. Sorry za vyčerpávající komentář, nikdo z něj není víc vyčerpanej, jak já. 8.5/10 (ani ne pro to, že by obsah byl tak dobrej, ale pro to, že Rothfuss má tak styl)

OndřejMergl
30.12.2018

Mám rád příběhy obestřené špetkou magie, bájné hlavní hrdiny, kteří ale prošli dlouhou a strastiplnou cestou, než se stali živoucími legendami. Proto mi vyprávění Kvotha uhranulo.

Ve Jménu větru vypráví o svém dětství ve společnosti kočovných herců, těžkém přežívání na ulici velkoměsta i začátcích ve škole kouzel. Byť se nedočkáme objasnění téměř žádného legendárního příběhu, tyto pasáže jsem si užíval a obecně je potřebujeme znát kvůli pochopení celku.

Co jsem ovšem nepotřeboval slyšet je druhá polovina Jména větru, kdy Kvothe opěvuje (z mého pohledu neskutečně otravnou) holku, o které nejspíš ani neví, jak se doopravdy jmenuje. Holku, která se chová jako zlatokopka a u které předpokládám, že mu v závěru příběhu zlomí srdce.

Každopádně to nic nemění na tom, že jsem nesmírně zvědavý, jak tohle celé dopadne a autor objasní všechny rozpletené nitky, kterých je opravdu požehnaně.

blowfish
18.12.2018

I přesto, že nejsem fanoušek fantasy, tuto knihu hodnotím kladně. Kdybych byla bývala mladší, nejspíše bych si ji oblíbila.

nefernefer
18.12.2018

Do téhle knížky jsem se pustila nejen na základě zdejších oslavných komentářů, ale také na základě poutavé anotace, které skutečně tleskám. Je to dokonalý reklamní trik. V prvním díle, který má úctyhodných 640 stran, se totiž téměř o ničem z toho, co anotace slibuje, nedočtete. :o) Ale kdyby se v ní psalo, že celá ta bichle je o malém klukovi, kterak se protlouká životem (něco mezi Oliverem Twistem a Harry Potterem), rozhodně by to nepůsobilo tak přitažlivě a možná bych se do ní ani nepustila, což by byla velká škoda. Je totiž opravdu moc krásná.

Bavil mě ten do nejmenších detailů propracovaný svět. Všechno je popsáno tak uvěřitelně, že vám to vůbec nepřijde jako fantasy. Od běžného života až po magii, která tady není nějaké mávání hůlkou a pronášení kouzelných formulí, ale skutečně obtížná vědecká disciplína. Směs přírodních věd a dokonalého umění ovládání vlastní mysli, které zvládnou skutečně jen vyvolení. Hlavní hrdina je abnormálně nadaný ve všech směrech. Za normálních okolností by to člověku asi za chvíli začalo jít na nervy, ale Kvothe je naštěstí dostatečně dětsky naivní, čestný, skromný, hrdý a tak dále, takže je celkem lehké mu to, jak je ve všem nejlepší, odpustit. Navíc se s ním život moc nemazlí a každou chvíli mu připraví nějakou tu horkou chvilku.

V prvním díle se tedy seznámíte s dětstvím velké legendy a tím, co předcházelo tomu, než se legendou stal. Nenechte se odradit počtem stran. Čte se to krásně hladce. A celou dobu jste prostřednictvím různých náznaků a nezodpovězených otázek udržováni v mírném napětí a zvědavosti, takže po dočtení určitě budete chtít sáhnout po druhém dílu, abyste zjistili odpovědi a konečně se dočetli něco o tom, co slibovala anotace prvního dílu. Já tedy rozhodně. :o)

M0rte
12.12.2018

Na zaklade hodnoceni jsem cekal daleko vic. Ctive, ale nezajimave a trochu tuctove, nemuzu si pomoct :-/

Ebeca
30.11.2018

Skvostná fantasy

Eslem
06.11.2018

Už dlouho jsem se nesetkala s tak přepálenou anotací. Po jazykové stránce je kniha napsaná/přeložená velmi zdařile (ovšem Kvothe, Kote a všechny jeho další varianty zní v češtině prostě hloupě), dějově by se však dala shrnout jako 200 stran úvodní kočovné nudy plus dalších zhruba 300 stran umělecky popsaného vzdychání nad nesympatickou dívkou, kterou se autor snaží obestřít hávem tajuplna. Snad to měla být parodie na dívčí YA trend, pro změnu s toužebně ukňouraným nesmělým mládencem, který se nikdy na nic nezmůže a zřejmě proto přitahuje každou vnadnou mladou ženu z okolí.
Občas dějem prosvitnou zajímavější okamžiky, převážně ze studia na univerzitě, ale na více než 600 stránkové stopáži je jich zoufale málo. Je mi jasné, že má autor všechno hezky promyšlené, od jmen věcí až po druhy ticha, a snaží se nás přesvědčit, že vata je cukrová a ať si ji vychutnáme, ale mě touto snahou na úkor děje prostě předávkoval.

postoran-CZ
15.10.2018

Moc pěkně zpracovaná fantasy. Ač teda dlouhá (to jsem ještě neměl v ruce druhý díl :) ), tak příběh pěkně odsýpá a čte se to svižně. Nicméně v některých místech mě hlavní hrdina (Kvothe) pěkně šte, protože se chová naprosto hloupě (nemyslím to jako kritiku knihy, pouze konstatuji). Rothfussův svět, postavy a atmosféra má rozhodně něco do sebe.

BernardBlack
13.10.2018

Je to už skoro 20.let co jsem četl fantasy co by mě tak uhranula, sejmula a zaujala (R.R.Martine ty víš:).
Jsem zcela okouzlen autorovým světem, slovem a fantazií.I když to sem tam chtělo prosekat (třeba les s drakem:), tak jde asi o nejlepší debut co jsem kdy četl a jsem v očekávání věcí, příběhů a jinotajů příštích...

Allysa1985
14.08.2018

Ano, tohle je fantasy podle mého gusta. Čirá radost ze čtení, všechny ingredience ve správném poměru. Jen teda zase ty nedopsané série... Mám z toho tik. Vždycky si říkám, že už NIKDY nezačnu číst, dokud autor nedopíše celou sérii a pak... hm.

busmil
29.07.2018

Výborné fantasy, i přes svoji rozsáhlost se čte velmi příjemně.

špulo
22.07.2018

Dalo by sa povedať, že je to taká fantasy parádička. Proste, všetky žánrové ingredience namiešané v správnom pomere...

NemmamSlov
10.06.2018

Prvy krat som tuto knihu cital ked som mal 18 a na to aka je hruba tak clovek po docitani by chcel este viac a viac. Pan Rothfuss presne vedel co chcem a to som aj dostal. Meno vetra je najlepsia fantasy kniha co som zatial cital a dufam, ze sa coskoro dostane do predaja aj 3. diel (The doors of stone), ktory fanusikovia tolko ocakavaju.

czpilar
04.06.2018

Dlouhá kniha, ale dobrá. Rozhodně stojí za přečtení. A překlad je taky vynikající.

Mirime13
21.05.2018

Knížku čtu už podruhé a byť se mi napoprvé zdála opravdu dobrá, teď se mi zdá ještě mnohem lepší. Příběh krásně plyne a český překlad je velkolepý. Opravdu se nemůžu od knížky odtrhnout. Ano knížka je velmi dlouhá, ale ani jedno slovo není navíc.

alekis
17.05.2018

Ač myšlenky mám zmatené,
přec čistší vody z pramene.
U Pocestného kamene,
tam dlí mé srdce zmámené...

Přemýšlím, jaké by to bylo asi,
pohladit zlehka rudé vlasy,
dotknout se tvého ramene..?

Leť, Větře, bouřným povětřím!
Kéž tvoje Jméno jednou zvím... :-)

Sallka
19.04.2018

Na úvod bych se přiznala, že jsem knihu nadhodnotila. Nechtěla jsem srazit hodnocení knize, kterou tu většina považuje za vrchol tvorby pana spisovatele a také mám ráda fantazii, o které to vlastně celé je, ale z trošku jiného soudku.
Hlavní postava Kvothe mi byl nesympatický a jeho přechytralé názory a už i samotná mluva mi vadily. Magii, která zde hraje velkou roli, jsem moc nepochopila a doteď nevím, co a jak k čemu bylo. Příběh měl hlavu i patu, ale ta omáčka okolo byla pro mě neúnosná.
Knihu jsem četla na doporučení kamarádky, která mi půjčila i druhý díl. Z obou je nadšená. Já jsem dvojku pouze držela v ruce a jenom ta představa času u ní stráveného...

krži
09.04.2018

Četl jsem jako dvě knihy a nějak jsem nepochopil to rozdělení - asi způsob, jak tahat z lidi peníze, co nebyl naštěstí můj případ. K dílu jako takovému. Za mě opravdu příjemná fantasy pohádka, která sice neměla tolik akce, kolik jsem čekal, ale ve finále mi to ani zase tak moc nevadilo. Pořád tak nějak čekám co se bude dít dál - autor chytře více otázek předložil, než zodpověděl, a proto se těším na další díl. I přes nějaké vnitřní výhrady, za tuto pohádkovou magii musím dát pět hvězd ;)

Apollka
23.03.2018

Jméno větru se mi líbilo hlavně díky originalitě hrdiny, který nepatří k morálně zatvrzelým hlavním postavám, které jako by měly jít nám, čtenářům, vzorem a kteří jsou tak typičtí pro ostatní knihy tohoto žánru. Kvothe je samozřejmě odlišný a to zaručuje příběhu originalitu a vedlo mě to k četbě. Všech 600 stran jsem tak přečetla velmi rychle a s nadšením.

moonell
19.03.2018

Dotkla se, zaryla.

Enthik
16.03.2018

Rozpláče i rozesměje. Když šel Kvothe poprvé na rohy, tak jsem se chechtal až mě břicho bolelo. Nádherný příběh o tom, jak se nadaný chlapec setkává s krutým světem.

_Sue_
04.03.2018

Patrick Rothfuss s Kvothem předvedli neuvěřitelné magické číslo, jež se snoubilo s břitkým bojovým tancem legendy, jež neumí nic a přesto paradoxně umí vše. Myslela jsem si, že po Harryho škole čar a kouzel v Bradavicích nebo po Snítkově Svatém Fraxu nebude existovat místo, kde bych natolik chtěla usednout do školní lavice... a ono je tady! Pojďme společně hledat jméno větru...

RyonMathrin
25.02.2018

Epochální. Jeden z důvodů, proč miluji fantasy je číst o nových, originálních a propracovaných světech. A tento mezi ně patří. Nebo spíš mezi ostatními světy vyniká. Co se týče magie, tak se jedná o zcela nejpropracovanější a nejdetailněji popsaný systém ze všech fantasy, které jsem zatím četl. Kouzlení je zde rozděleno na několik vědeckých disciplín (autor zjevně dost čerpá z vlastního civilního povolání profesora), člověk ovládající magii si musí umět spočítat, jak bude kouzlo náročné a ještě ho musí umět uskutečnit svou zručností a v neposlední řadě k tomu mít vycvičenou mysl.
Hrdina je sympatický a jako v mnoha příbězích musí projít velkými těžkostmi (sice poměrně běžná zápletka pro mnoho knih, ovšem perfektně napsáno, plno zvratů a strhujících momentů).
Je také velmi šikovný a oplývá od narození mnoha talenty (muzikanti si některé pasáže knihy zvlášť vychutnají).
Doporučuji všem. Pro příznivce fantastiky nutnost. Pro čtenáře, kteří s fantasy zatím moc nepřišli do styku, doporučuji dvojnásob.

Shinstria
18.02.2018

3 dny - tak dlouho jsem knížku četla. Jinými slovy - jsem se po ní vrhla, kdykoliv jsem měla chvíli času. Je to neuvěřitelně duchaplný příběh o nelehkém osudu a mladíkovi, který zatnul zuby a přežil. I když to nebylo nabyté akcí ani krvavé a bylo to "naivní", tak to bylo skvělé. Vlastně bez té naivity si to neumím představit. Přecejen to bylo o dítěti. Styl vyprávění byl skvělý a nemohla jsem se od příběhu vůbec odtrhnout. Celou dobu jsem se v příběhu ztrácela, realita mizela a já běhala s Kvothem po střechách, sledovala draka, ztrácela se v hudbě a hledala jméno větru. Krásné čtení, opravdu.

welcomeboredom
11.02.2018

Naivní.

Srovnání s Písní ledu a ohně nebo Malazské knize je úplně mimo mísu.

Na druhou stranu čtivé a slušně napsané.

KAREL6725
30.01.2018

Rothfuss umí pohladit po duši, tohle je jeden z nejhezčích fantasy příběhů co jsem kdy četl a že už jsem něco četl. Plný počet hvězd je jasná volba.