Jméno větru

od:


KoupitKoupit eknihu

Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/136158/kronika-kralovraha-jmeno-vetru-l9w-136158.jpg 4.7660
Série:

Kronika Královraha (1.)

Orig. název:

The Name of the Wind (2007)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Argo, Triton
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (119)

Přidat komentář
Ebeca
30. listopadu

Skvostná fantasy

Eslem
06. listopadu

Už dlouho jsem se nesetkala s tak přepálenou anotací. Po jazykové stránce je kniha napsaná/přeložená velmi zdařile (ovšem Kvothe, Kote a všechny jeho další varianty zní v češtině prostě hloupě), dějově by se však dala shrnout jako 200 stran úvodní kočovné nudy plus dalších zhruba 300 stran umělecky popsaného vzdychání nad nesympatickou dívkou, kterou se autor snaží obestřít hávem tajuplna. Snad to měla být parodie na dívčí YA trend, pro změnu s toužebně ukňouraným nesmělým mládencem, který se nikdy na nic nezmůže a zřejmě proto přitahuje každou vnadnou mladou ženu z okolí.
Občas dějem prosvitnou zajímavější okamžiky, převážně ze studia na univerzitě, ale na více než 600 stránkové stopáži je jich zoufale málo. Je mi jasné, že má autor všechno hezky promyšlené, od jmen věcí až po druhy ticha, a snaží se nás přesvědčit, že vata je cukrová a ať si ji vychutnáme, ale mě touto snahou na úkor děje prostě předávkoval.

postoran-CZ
15. října

Moc pěkně zpracovaná fantasy. Ač teda dlouhá (to jsem ještě neměl v ruce druhý díl :) ), tak příběh pěkně odsýpá a čte se to svižně. Nicméně v některých místech mě hlavní hrdina (Kvothe) pěkně šte, protože se chová naprosto hloupě (nemyslím to jako kritiku knihy, pouze konstatuji). Rothfussův svět, postavy a atmosféra má rozhodně něco do sebe.

BernardBlack
13. října

Je to už skoro 20.let co jsem četl fantasy co by mě tak uhranula, sejmula a zaujala (R.R.Martine ty víš:).
Jsem zcela okouzlen autorovým světem, slovem a fantazií.I když to sem tam chtělo prosekat (třeba les s drakem:), tak jde asi o nejlepší debut co jsem kdy četl a jsem v očekávání věcí, příběhů a jinotajů příštích...

BernardBlack
06. září

Je to už skoro 20.let co jsem četl fantasy co by mě tak uhranula, sejmula a zaujala (R.R.Martine ty víš:)Tak proč nedám maximum někomu, kdo mě tak okouzlil svým světem, slovem a fantazií?Protože jsem v očekávání věcí, příběhů a světů příštích...každopádně asi nejlepší debut co jsem kdy četl.

Allysa1985
14. srpna

Ano, tohle je fantasy podle mého gusta. Čirá radost ze čtení, všechny ingredience ve správném poměru. Jen teda zase ty nedopsané série... Mám z toho tik. Vždycky si říkám, že už NIKDY nezačnu číst, dokud autor nedopíše celou sérii a pak... hm.

busmil
29. července

Výborné fantasy, i přes svoji rozsáhlost se čte velmi příjemně.

špulo
22. července

Dalo by sa povedať, že je to taká fantasy parádička. Proste, všetky žánrové ingredience namiešané v správnom pomere...

NemmamSlov
10. června

Prvy krat som tuto knihu cital ked som mal 18 a na to aka je hruba tak clovek po docitani by chcel este viac a viac. Pan Rothfuss presne vedel co chcem a to som aj dostal. Meno vetra je najlepsia fantasy kniha co som zatial cital a dufam, ze sa coskoro dostane do predaja aj 3. diel (The doors of stone), ktory fanusikovia tolko ocakavaju.

czpilar
04. června

Dlouhá kniha, ale dobrá. Rozhodně stojí za přečtení. A překlad je taky vynikající.

Mirime13
21. května

Knížku čtu už podruhé a byť se mi napoprvé zdála opravdu dobrá, teď se mi zdá ještě mnohem lepší. Příběh krásně plyne a český překlad je velkolepý. Opravdu se nemůžu od knížky odtrhnout. Ano knížka je velmi dlouhá, ale ani jedno slovo není navíc.

alekis
17. května

Ač myšlenky mám zmatené,
přec čistší vody z pramene.
U Pocestného kamene,
tam dlí mé srdce zmámené...

Přemýšlím, jaké by to bylo asi,
pohladit zlehka rudé vlasy,
dotknout se tvého ramene..?

Leť, Větře, bouřným povětřím!
Kéž tvoje Jméno jednou zvím... :-)

Sallka
19. dubna

Na úvod bych se přiznala, že jsem knihu nadhodnotila. Nechtěla jsem srazit hodnocení knize, kterou tu většina považuje za vrchol tvorby pana spisovatele a také mám ráda fantazii, o které to vlastně celé je, ale z trošku jiného soudku.
Hlavní postava Kvothe mi byl nesympatický a jeho přechytralé názory a už i samotná mluva mi vadily. Magii, která zde hraje velkou roli, jsem moc nepochopila a doteď nevím, co a jak k čemu bylo. Příběh měl hlavu i patu, ale ta omáčka okolo byla pro mě neúnosná.
Knihu jsem četla na doporučení kamarádky, která mi půjčila i druhý díl. Z obou je nadšená. Já jsem dvojku pouze držela v ruce a jenom ta představa času u ní stráveného...

krži
09. dubna

Četl jsem jako dvě knihy a nějak jsem nepochopil to rozdělení - asi způsob, jak tahat z lidi peníze, co nebyl naštěstí můj případ. K dílu jako takovému. Za mě opravdu příjemná fantasy pohádka, která sice neměla tolik akce, kolik jsem čekal, ale ve finále mi to ani zase tak moc nevadilo. Pořád tak nějak čekám co se bude dít dál - autor chytře více otázek předložil, než zodpověděl, a proto se těším na další díl. I přes nějaké vnitřní výhrady, za tuto pohádkovou magii musím dát pět hvězd ;)

Apollka
23. března

Jméno větru se mi líbilo hlavně díky originalitě hrdiny, který nepatří k morálně zatvrzelým hlavním postavám, které jako by měly jít nám, čtenářům, vzorem a kteří jsou tak typičtí pro ostatní knihy tohoto žánru. Kvothe je samozřejmě odlišný a to zaručuje příběhu originalitu a vedlo mě to k četbě. Všech 600 stran jsem tak přečetla velmi rychle a s nadšením.

moonell
19. března

Dotkla se, zaryla.

Enthik
16. března

Rozpláče i rozesměje. Když šel Kvothe poprvé na rohy, tak jsem se chechtal až mě břicho bolelo. Nádherný příběh o tom, jak se nadaný chlapec setkává s krutým světem.

_Sue_
04. března

Patrick Rothfuss s Kvothem předvedli neuvěřitelné magické číslo, jež se snoubilo s břitkým bojovým tancem legendy, jež neumí nic a přesto paradoxně umí vše. Myslela jsem si, že po Harryho škole čar a kouzel v Bradavicích nebo po Snítkově Svatém Fraxu nebude existovat místo, kde bych natolik chtěla usednout do školní lavice... a ono je tady! Pojďme společně hledat jméno větru...

RyonMathrin
25. února

Epochální. Jeden z důvodů, proč miluji fantasy je číst o nových, originálních a propracovaných světech. A tento mezi ně patří. Nebo spíš mezi ostatními světy vyniká. Co se týče magie, tak se jedná o zcela nejpropracovanější a nejdetailněji popsaný systém ze všech fantasy, které jsem zatím četl. Kouzlení je zde rozděleno na několik vědeckých disciplín (autor zjevně dost čerpá z vlastního civilního povolání profesora), člověk ovládající magii si musí umět spočítat, jak bude kouzlo náročné a ještě ho musí umět uskutečnit svou zručností a v neposlední řadě k tomu mít vycvičenou mysl.
Hrdina je sympatický a jako v mnoha příbězích musí projít velkými těžkostmi (sice poměrně běžná zápletka pro mnoho knih, ovšem perfektně napsáno, plno zvratů a strhujících momentů).
Je také velmi šikovný a oplývá od narození mnoha talenty (jako chemik a zároveň muzikant jsem si některé pasáže knihy zvlášť vychutnal).
Doporučuji všem. Pro příznivce fantastiky nutnost. Pro čtenáře, kteří s fantasy zatím moc nepřišli do styku, doporučuji dvojnásob.

Shinstria
18. února

3 dny - tak dlouho jsem knížku četla. Jinými slovy - jsem se po ní vrhla, kdykoliv jsem měla chvíli času. Je to neuvěřitelně duchaplný příběh o nelehkém osudu a mladíkovi, který zatnul zuby a přežil. I když to nebylo nabyté akcí ani krvavé a bylo to "naivní", tak to bylo skvělé. Vlastně bez té naivity si to neumím představit. Přecejen to bylo o dítěti. Styl vyprávění byl skvělý a nemohla jsem se od příběhu vůbec odtrhnout. Celou dobu jsem se v příběhu ztrácela, realita mizela a já běhala s Kvothem po střechách, sledovala draka, ztrácela se v hudbě a hledala jméno větru. Krásné čtení, opravdu.

welcomeboredom
11. února

Naivní.

Srovnání s Písní ledu a ohně nebo Malazské knize je úplně mimo mísu.

Na druhou stranu čtivé a slušně napsané.

KAREL6725
30. ledna

Rothfuss umí pohladit po duši, tohle je jeden z nejhezčích fantasy příběhů co jsem kdy četl a že už jsem něco četl. Plný počet hvězd je jasná volba.

ShiYuAkai
27. ledna

Úžasná knížka, která dokáže dojmout a rozesmát zároveň. Jen jednu věc bych tomu vyčetla, a to, že styl jakým autor píše je velmi zdlouhavý a občas se napínavé chvíle stávají nudnými, což je škoda. Ale jinak super!!

Knihomol22
06. ledna

Opravdu bravurne napsane dilo. Musim se poklonit i Janě Rečkové, ktera se s tim skvěle poprala a přeložila dilo do čtivé češtiny. Je to moje první fantazi kniha a jsem nadšen, tudiz doporučuji každému, kdo se s fantazi literaturou teprve seznamuje jako ja.

Thekingofdisco
28.12.2017

Jméno větru mi asi dva roky ležela doma, nebyl jsem schopný se do příběhu začíst, i přes několikero pokusů. Nakonec se mi zadařilo a celou knihu jsem zvádl během pár dnů. Zaujal mě hlavně kouzelný svět, dobře vymyšlený systém "magie", a taky to, že Rothfuss to sakra dobře umí se slovy. Ze začátku jsme měl trochu problém s tím, že Kvothe snad na každé druhé stránce zdůraznil, jak výborný je muzikant, jak skvěle umí zpívat, nebo že je skvělý herec. Po čase jsem si ale zvykl :D

Eremites
06.12.2017

Velmi příjemné pohlazení té části mé čtenářské duše, která miluje pohádky - fantasy příběhy s pořádnou dávkou magie, kouzel, neodolatelných hrdinů a vítězství dobra nad zlem.
Ač je spektrum mé četby nesmírně široké a pestré, jednou za čas - unavena každodenním životem, kde dobro dostává řádnou nakládačku a veškeré ideály a iluze se rozpadají v prach - dostanu neodolatelnou chuť ponořit se do kouzelného PŘÍBĚHU. Utéct tam a zapomenout na chvíli na vše okolo.
A v tomto příběhu mi pan Rothfuss poskytl mimořádně účinnou léčivou terapii. Obsahovala vše, co k posílení ducha potřebuji - charismatického zelenookého hrdinu Kvoteho (tak chytrého a přesto zbrklého, jak jen mládí může /musí být), dostatečnou dávku magie (jak se bez ní jen dokážeme v běžném životě obejít ?!?), lásku (unikající a nesmělou, žádná červená knihovna, prosím!), přátelství (co by bez něj život byl....), draka (i když tedy jeho osud nebyl zrovna ten, který bych si přála).
Na rozdíl od některých níže komentujících mi nijak nechybělo více akce či bitev - naopak, tak nějak si vystačím s těmi opravdovými v běžném životě. Tenhle příběh je niternější, ale o nic méně napínavý. Je opravdu jako vítr - chvílemi něžný, občas drsný a nemilosrdný a tak neuchopitelný....

Ač to nebylo zrovna málo stran, dokázala jsem tento první díl zhltnout za pár dní a už se nesmírně těším na pokračování.

MorriconeTheGod
21.11.2017

Kniha, která z marketingových (prachy!!!!) důvodů vyšla na dva kusy je poněkud zvláštním dílem. Na jednu stranu je zde krásně propracované pozadí (systémy magie, legendy apod.) - opravdu skvěle. Je tu také celkem silná atmosféra. Na druhou stranu kniha zaostává příběhově a dějově.

Nevadí mi jednoduchý, lineární děj, ale určitá nevyrovnanost. Některé pasáže jsou velmi napínavé, jiné jsou nudné a celkem zbytečné. Celkově je to citelně natahované a vyloženou herdou do zad je neukončenost děje (ani nějaké meziukončení). Je to takový většinou čtivý deník, od kterého pořád čekáte zápletku, až je najednou konec - a nic. S hodnocením jsem tedy taky na vážkách.

VerčaFF
16.11.2017

Připomíná mi to Zaklínače, ale s tím, že si přečteme něco o jeho školních letech:-) Moc hezky napsané, příběh plyne, je to zajímavé a promyšlené, ale možná by to chtělo trochu akce...

Vercutka
23.10.2017

Moc pěkný příběh, čtivě napsaný, ale chybělo mi tam napětí. Chvílemi jsem se i nudila a přistihla se,že myslím na něco jiného.

Emetiore
17.10.2017

Zprvu jsem byl vážně nadšený. Takhle čtivá pohádka pro větší holky a kluky už se mi do rukou vážně dlouho nedostala. Po půlce ale Jméno větru děsivě ztratí tempo a konec je až žalostně bez pointy. Být Kronikářem, tak se asi v noci vyplížím z Pocestného kamene a s nadějí, že schůzku s baronem ještě stihnu, vezmu nohy na ramena. Ovšem beru, že se jedná o první díl trilogie, a tak se rád pokračováním nechám přesvědčit o tom, že tohle dějové zaškobrtnutí byl pouze nutný úvod do úžasné série. Protože Rothfussův styl jako takový je doopravdy natolik čtivý, že si to rozhodně zaslouží.