Kripl
Niall Griffiths
Ráno vyjíždějí z Liverpoolu dva tvrdí chlapi, mají za úkol najít jednorukého feťáka a potrestat ho za starý podraz. Jsou to ostří hoši jako vystřižení z filmů Guye Ritchieho, a podle toho jejich cesta do Walesu taky vypadá. Sto mil jižně zatím hrdina příběhu prochází každodenními strastmi obyčejného života vyléčeného alkoholika a narkomana: připraví si snídani, nakrmí králíka Karlíka, navštíví přítele, pracovní úřad a lékaře, nakoupí v supermarketu, projde se po mořském břehu, zaskočí do kavárny a se soumrakem se vrací domů. Vše musí dělat jednou rukou a nemůže nevzpomínat, jak se žije s oběma, a pochopitelně nemůže zapomenout, jak o ruku přišel. A kapitolu po kapitole přijíždějí ti dva drsní bouchači blíž a blíž. Vše se odehraje během jednoho jarního dne, a jako každý dobrý příběh i tenhle končí smrtí.... celý text
Přidat komentář
Zvláštně melancholické čtení, ale než o napínavou gangsterku se jedná o zpověď bývalého feťáka, prostříhanou scénami s dvojicí rabiátů, kteří si s ním jedou vyřídit účty. Osobně si myslím, že textu by spíš slušel formát povídky (už kvůli vtipnému závěru), spousta slov se totiž motá kolem stále stejných témat. Problém v základě je, že Niall Griffiths ústřední motiv nijak nerozvine, takže po většinu příběhu pouze sledujeme, jak se dva gauneři hádají, a třetí rekapituluje. Přičemž tím, co udává tempo, jsou sebezpytující monology.
Přestože se vyprávění nese v lehkém duchu, je to v základě ryzí deprese, ve které pro nadsázku není místo. Ono je to hodně dané tím, že autor nic nepřikrášluje a drogovou závislost vykresluje právě v těch barvách, jaká ve skutečnosti je. Humornou linku má tedy na starost dvojka gangsterů, jejichž dialogy jsou vpravdě Tarantinovské, ale u toho také zůstávají. Ne že by film Pulp Fiction přímo kopírovaly, ale ani výrazně nepřekročí jeho stín. Ostatně jako celá kniha.
Zajímavě koncipovaný příběh protkaný umně vygradovanými pasážemi, který vás dokáže pohltit tak, že si ani neuvědomíte, kolik času uplynulo. Ukazuje zoufalství spojené se ztrátou končetiny a všudypřítomné volání závislosti hraničící s šílenstvím; na druhé straně pak zdlouhavou cestu za cílem, o jehož nedosažení je rozhodnuto předem.
Kapitoly věnované "bývalému feťákovi ve zkušební době" se mi četly výrazně lépe než ty o životem znechucených nájemných zabijácích, přesto je právě náhled na příběh z obou stran tím, čeho si na knize nejvíc cením. Jen konec snad přišel příliš náhle.
Kripl
Ze začátku mi dost vadilo, jak Darren pořád na všechno nadával a používal ty samé nadávky pořád dokola.
ale když do sebe Darren a Alastair rejpali, byla to sranda!
Jinak akce žádná a ta vražda na konci? Totální výsměch čtenáři.
Tohle myslel autor vážně? Že k jediné vraždě, ke které došlo, bylo to, když lišák zakousl a roztrhal králíka?!
Tak jsem se na tu knížku těšil a nakonec tohle...
Jedinou hvězdičku dávám za rejpání Darrena do Alastaira. Jinak bych nedal žádnou.
Kniha pouze na jedno přečtení!