Křest sv. Vladimíra: Legenda z ruské historie

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Křest Sv. Vladimíra: Legenda z ruské historie. Karel Havlíček Borovský ve skladbě Křest svatého Vladimíra zaútočil na tehdejší společenské i politické poměry v rakousko-uherském mocnářství. Na jedné straně autor zesměšňoval církevní dogmatiku, na druhé si všímal despotismu Bachova režimu, který ovšem popisoval s groteskní nadsázkou. Za námět mu pak posloužila „legenda z historie ruské“, podle níž kyjevský kníže Vladimír odmítl pohanské rituály, jež jsou v básni reprezentovány bohem Perunem – a přiklonil se ke křesťanskému vyznání. Zápletka Havlíčkovy satiry je jednoduchá: Vladimír požádá Peruna jako představitele nebeského hromobití, aby na jeho svátek spustil „kanonádu“. Perun však nechce toto přání Vladimirovi splnit, a proto ho kníže pošle před vojenský soud, jímž je odsouzen k potupné smrti utopením v Dněpru. Po jeho smrti se Rusko promění v zemi bez náboženství a záležitost dojde tak daleko, že je na nového božího zástupce vypsán konkurs, jenž se však mění v pustou frašku…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436886/big_krest-sv-vladimira-legenda-z-ruske--rhn-436886.jpeg 4838
Nahrávám...

Komentáře (84)

Kniha Křest sv. Vladimíra: Legenda z ruské historie

pakoshka
23. července

Můj dávný rest.

Legens
08. června

Karel Havlíček měl ideje, kterým obětoval svůj život, naprostá většina jeho literárních prací jsou četné novinářské články a politické komentáře. Jeho vize se ukázaly hrůzně pravdivé - budeme-li mít samostatnost, tak nemáme šanci se udržet, schlamstne nás buďto Německo nebo Rusko. Naději viděl pouze v Rakousku (důležité pro nás - Evropská unie), které si ovšem představoval jinak uspořádané, v čemž se nesmírně zklamal. Jeho konec života musel být velmi smutný. Jakoby to předznamenal v jednom ze svých čtyřverší, které napsal jistě na základě své opakované trpké zkušenosti a pocitů zmařené práce. Je z páté kapitoly básně Křest svatého Vladimíra:
Ale svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění:
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.


tygřík2
01. června

Pana Havlíčka, blahé paměti, se zvyšujícím se číslem v kolonce věk, shledávám vtipnějším a vtipnějším.

ddkk
01. června

Havlíček byl neuvěřitelně vtipný, obratný a pohotový ve svém veršotepectví, jeho díla mají nápad, příběh a pointu. A Křest svatého Vladimíra, nezapomenutelně ilustrovaný Josefem Ladou, patří k historickým trvalkám naší knihovny, i pro ten jednoduchý verš:

...Jedna hora vysoká je
a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty,
na hubu si píská.

Když hýřili, stolovali
u carského dvoru,
ten celý den byl bůh Perun
v mrzutém humoru.

„Kdo jaktěživ bohem nebyl,
zkusil ještě málo,
není to tak lehký život,
jakoby se zdálo.

Ráno vstane: do snídaně
musí rosou kropit,
měsíček zavřít do chlívka,
potom v slunci topit...

sgjoli
22. května

Na Havlíčkovi Borovském mne prostě baví ten jeho vtip, který do těch svých veršů vkládá. Jeho texty jsou svižné, hravé a dobře srozumitelné i pro současného čtenáře. A platí to samozřejmě i pro Křest svatého Vladimíra. Jak často v poezii tápu, tak tady jsem se prostě bavila. Jasně, Havlíčkovy verše jsou možná trochu jednodušší, ta jejich stavba není nijak komplikovaná, ale baví mne ta rytmika, melodičnost a trefnost jeho sdělení.

Karoley
04. ledna

Nejdřív se mi dostalo do rukou cenzurované vydání, kde jsou všechny vulgarity nahrazeny pár tečkami, čímž nejznámější dva verše úplně ztrácí na působivosti. Plná verze nemá chybu, dobře jsem se bavila a občas i smála nahlas ;)

"Hřmi, Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády."
...
"Pro nic za nic robotovat
nevěděl bych věru,
na tu jeho čekoládu,
že mu na ni seru!
Cár necár, svátek nesvátek,
že mi všechno rovno,
ne a ne a nebudu hřmít,
co z toho mám? Hovno!"

lubtich
26.11.2021

S tím označením humorný bych byl trochu opatrný, převážná část legrácek působí trochu lacině (ale "poslední pomazání hlínou" schvaluju), nicméně je s podivem, jak se tehdejší problémy v absolutistické monarchii moc neliší od šolichů v naší demokratické republice.
Absolutismus jako dysfunkční totalitní systém, při němž společnost kolabuje kvůli neschopnému (což mu však nebrání v tom být bohatý, mocný a krutý) panovníkovi, který od ostatních požaduje chválu, ale sám není schopen předpokládat následky svých činů.
Další aktuální tematickou vrstvu tvoří pletichy uvnitř státu – ziskuchtivost, prospěchářství, sebestřednost a mocichtivost zabírají místo snahám o progres a vyřešení momentálních problémů. Však i sám Vladimír se svěřuje radši svému sluhovi než shluku ministrů. Důvěra ve stát v těchto dějových kulisách by asi nebyla nejvyšší, čemuž nepomáhá ani upadající význam boha, následná degradace vyššího duchovního do handrků skupiny úředníků.
A samosebou církev – zdravím do Polska – která rovněž ztratila svou podstatu/funkci a hodnotové vlastnosti, místo toho se z ní stává opět jen skupina kariéristů, kteří si chtějí namastit kapsu.
Vadí mi, že sice Havlíček bedlivě zaměřuje své kritické oko na nejvyšší zkažené vrstvy, celkově mi však v skladbě chybí nějaké širší společenské zastoupení. Drobné rozdíly ve společenských vrstvách zobrazeny jsou (třeba ohledně práce – "chudí rukama, bohatí hubou"), ale přijde mi, že se autor nechal zlákat neúnavným tepáním do moci, až zapomněl, že žijí i jiní lidé, kteří by mohli zobrazovat jiné rozpoložení či důsledky mizerné státní moci. Takhle se vše točí kolem mocných.
Ale jako jízlivý kousek dobrý, umělecké hodnota jde trochu na úkor sdělení, ale vzhledem k formě pro to mám pochopení. A jak jsem již zmiňoval, jisté aspekty díla se v současnosti projevují až v děsivé podobě.

mi-380
16.10.2021

1. V rodinné knihovně jsem vyhrabal staré vydání z roku 1946. Rozverné veršování, zaplněné nekonvenčním jazykem, mi připomnělo mé básnické pokusy ze základní školy. Jenže ty měly maximálně deset slok, tady jich KHB vyplodil 85 stran, a to ještě jde o pouhý fragment, úvod do nedokončeného díla. Ladovy ilustrace přenášejí děj do autorova devatenáctého století.
2. Zjistil jsem, že k dispozici je i audionahrávka z roku 1965, hlas Jana Pivce mi Havlíčkovo satirické provokativní šťourání do církve a feudálů povýšil na čtyři hvězdy.
Vtipné a nekompromisní.
80 % (zatím 778 hodnotících s průměrem 80 %).

Hřmi Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády.

Vladimír byl ještě k tomu
puncto sexti štvanec,
jako lev kraloval mužům
a ženským co kanec.
Jednu ženu měl Normanku
a jednu Řekyni
dvě měl Češky, že jsou hezky,
jednu Bulharyni.

1