Kremulátor
Saša Filipenko
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544814/bmid_kremulator.jpg
4
17
17
Petr Iljič Něstěrenko udržuje se smrtí důvěrný každodenní vztah. Jako první ředitel moskevského krematoria, vybudovaného v roce 1927, pracoval na dvě směny – přes den probíhala kremace běžných sovětských občanů a v noci těch, které zatkla tajná policie a kteří skončili na popravišti. Něstěrenko spálil všechny: odpůrce režimu, údajné špiony i bývalé hrdiny revoluce. Pracoval v krematoriu až do roku 1941, kdy ho potkal stejný osud jako ty, jejichž těla zpopelňoval – přišla si pro něj NKVD a byl obviněn ze špionáže. Jeho životní příběh a neuvěřitelný osud daly vzniknout tomuto dokumentárnímu románu. Za každou scénou je také cítit reflexe společensko-politické situace dneška. Alegorie je jasná: nejkrutějším krematoriem jsou dějiny. Dějiny, pro které je jeden člověk naprosto bezvýznamný.... celý text
Přidat komentář
Dílo zajímavé, rozhodně hezky napsané. Očekával jsem trochu něco jiného, ale ne horšího.
Literární událost sklonku minulého roku, soukolí totality odhalené na dřeň. Jediná výtka patří vydavateli - Odeon, dříve perla překladové literatury - a nyní těch chyb, překlepů....
Zatím asi nejlepší autorův román. Skvěle napsané, skvěle zkomponované, skoro jako by Filipenkovi stál za zády Vladimir Nabokov, má to takovou tu jeho hravost a ironický odstup. Drsný svět sovětského člověka první půle 20. století, ale s přesahem ke dnešku. Autor nenapsal historický polodokumentární román, jen aby popsal situaci minulosti, ale je zde více tu méně zjevný paralelismus se současností a spousta anachronických situací, které jako by více sedí na současnou situaci Ruska než na "dávnou" minulost. Doporučuji.
(SPOILER)
Člověk se u čtení tohoto románu, který vychází ze skutečnosti, hodně zamyslí nejen nad životem a smrtí lidského života, ale i nad tím, jak jiní lidé, sloužící určitému režimu (ne nutně jen tomu sovětskému), mohou osud člověka ovlivnit, dokonce ho ukončit jediným škrtem tužky. Dělo se to v dějinách lidstva, děje se to a dít se bude, bohužel. Proto je nezbytné stále připomínat, že zlo vždycky plodí jen zlo, a že je třeba si vážit lidského života a prožít každý den, jakoby by byl poslední...
Výstižně autor praví : "Máme moc pouze nad těmi, kteří zemřeli před námi, a jsme bezmocní vůči těm, kteří přežijí nás."
Když pominu tu hrůzu co se dělo, děje a dít bude, tak skvělá kniha. Člověk nemá žádnou cenu a je jedno jak vlivný byl. Všichni stejně skončí stejně a to je jediná jistota v životě.