Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda
Junot Díaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24916/bmid_kratky-lec-divuplny-zivot-oskara-wa-Wbf-24916.jpg
4
94
17
Junot Díaz, americký autor původem z Dominikánské republiky, vyrůstající v New Jersey a nyní žijící v New Yorku, si získal nadšené zástupy čtenářů a posléze i uznání v podobě Pulitzerovy ceny v r. 2008 právě tímto románem. Hlavní postava Oskar (narážka na Oscara Wilda) je milý, ale značně obtloustlý nýmand, který v New Jersey sní o tom, že se stane dominikánským Tolkienem a že díky tomu najde konečně lásku. Možná se mu to ale nikdy nemá splnit, protože jeho rodinu už po několik generací pronásleduje prastará kletba zvaná fukú, jež je sužuje různými pohromami, smůlou a hlavně nešťastnými láskami. Oskar stále jen teprve sní o svém prvním polibku a zdá se být zatím poslední obětí rodinné kletby, když se jednoho osudového léta rozhodne, že to s fukú skoncuje. Ve jménu lásky je třeba riskovat všechno.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2009 , Argo
Originální název:
The Brief Wondrous Life of Oscar Wao , 2007
více info...
Přidat komentář
proč já vlastně sáhnu po takovéhle knize, když se nezajímám o historii Dominikánské republiky, nerozumím španělsky a o DC, Marvellu, Star Treku a D&D si pamatuju asi tolik, co o PMS a dějinách VKS(b)? nicméně chytil jsem se aspoň na Tolkiena (takže Trujillo jako Sauron, ne?) a zajásal při odhalení parafráze Bradburyho...
Oskar je další z řady protagonistů-nerdů, jejichž dětství a dospívání je líčeno z pohledu okolo se ochomýtajících vedlejších postav tak dlouho, výpravně a digresivně, až to v závěru složí rodinnou ságu/kroniku
ale jo, dobrá je ta "stínová" část románu, vedená ve formě autorských poznámek pod čarou, cynický komentář dominikánské politické historie; a taky jsem se naučil pár španělských sprosťáren
Chodíte rádi na pouť? A jaký je váš nejoblíbenější blitkostroj? Twister? Centrifuga? Pořádná horská dráha?
Tak si představte, že jste právě spořádali cukrovou vatu, grilovanou klobásu, želé hady a langoš s kečupem a sejrem a zalili to jedním pětipivem a samozřejmě vám přišlo jako supr nápad vlízt na ten nejlepší blitkostroj, kterej matějská nabízí.
Hudba huláká, puberťáci se smějou, atrakce se dává do pohybu.
Otevíráte první stránku a Díaz vás chytá do svých spárů a už se vezete.
Oskar Wajd je pekelná jízda, která vám zamotá hlavu i žaludek a který se zároveň nebudete moct nabažit, protože má sakraprácedohájezelenýho absolutně všechno, co má hustej román mít.
Junotův styl je naprosto zběsilej a jde hlavou přímo proti zdi a pak znovu a znovu a vy, protože jste si koupili žeton a obsluha za váma zacvakla řetízek, se prostě vezete s ním.
A dostane se vám všeho (historie Dominikánský republiky, Trujillova diktatura, život Dominikánců v newyorským exilu, rodinný vztahy, skvělá práce s popkulturními odkazy, využití poznámek pod čarou způsobem, že mi z toho pomalu tekly sliny - všechno v překladu, nad kterým jsem se tetelila blahem) a na konci vám autor bez špetky sentimentu zakroutí krkem a hodí vás na hnůj - a vy mu ještě poděkujete, protože tuhle jízdu jste namoudušinapsíuši navzdory tomu, že jste si během ní párkrát nablili do pusy, pekelně užili.
A netvrďte mi, že jsem vám to teď totálně neprodala!
Dramatické dějiny formující život člověka. Nádherná kniha, krásně napsáno, strhující čtení a poznání části historie vzdálené země.
Tak nevím, jestli ta Pulitzerova cena skončila v roce 2008 v těch nejlepších rukou...
Atribut "tragikomický" je na místě, ale komický text vyznívá povětšinou povrchně a hodně hloupě, na rozdíl od pasáží opačného citového pólu.
Děj je ovšem poněkud bizarní a hlavní postava otylého sexuchtivého loudila je mi silně nesympatická (btw název knihy poměrně zavádějící, prtž SPOILER nic tak divuplného se dominikánskému mladíkovi nepřihodí, vyjma nepřetržitého řetězce patologické touhy po pohlavním aktu.)
Zajímavější (a bohužel sporadičtější) jsou kapitoly líčící osudy zbytku Oskarovy rodiny na pozadí Trujillovy diktatury...
Seznámení se s autorovým druhým dílem se dobrovolně vzdávám, nicméně ze zvědavosti minimálně zalistuji knihou Kozlova slavnost od M.V.Llosy avizovanou jako tematicky spřízněnou .
O tom, že Dominikánská republika nejsou jen turistická centra a sluncem prozářené pláže. Popisy praktik tamní někdejší vojensko-policejní diktatury jsou otřesné, nicméně krásně napsaná postava Oskara Wajda opravdu stojí za seznámení.
Tragikomicky podaná historie jedné dominikánské rodiny na pozadí diktátorského Trujillova režimu. Sleduje nejen krátkou a trnitou životní cestu neustále beznadějně zamilovaného panice Oskara, ale i stejně nelehké osudy jeho dědečka, matky a sestry.
Příběh protkaný spoustou popkulturních odkazů a podle očekávání i nějakých těch nadpřirozených prvků v podobě rodinné kletby fukú, mužů bez tváře a zjevujících se zlatookých mangust.
Drsné, hravé, zábavné i dojemné, ale po celou dobu svižné a osvěžující čtení.
Knížka je strhující tam, kde se osudy členů rodiny přímo setkávají s Trujillovým režimem, když i největší zvrhlosti režimu autor ležérně glosuje jako důkaz fukú (prokletí, smůly). Prokletá je totiž celá Dominikánská republika, nejen Oskar, neschopný přijít o panictví. Ten je jen důkazem fukú. Tam, kde ale autor opouští Trujilla a soustředí se na Oskara, jako kdyby román ztrácel na působivosti. Časté odkazy na Tolkiena, ač někdy zábavné, působí místy až trochu vykalkulovaně. Přestože je v románu všechno – poetika, tragédie, sarkasmus, hrůzné pozadí diktátorského režimu, moderní styl vyprávění… - jako celek to úplně nefunguje. Pořád je to dobrá knížka, k dokonalosti má ale daleko.
Zejména vypravěčsky nápaditá kronika jedné dominikánské rodiny, pronásledované prokletím zvaným fukú, je bohatá na popkulturní odkazy i faktografické údaje z dějin autorovy rodné země. Převážně nevážně napsaná kniha pojednává o událostech zcela vážných, zejména zvěrstvech napáchaných Trujillovým režimem.
Díaz se psaním baví, někdy i na čtenářův účet. Drží nás v pozoru, plné pohlcení poněkud komplikovaně podávaným příběhem nehrozí. Znamenitá hříčka, cvičení v postmoderním vypravěčském stylu, ale aby se kniha zařadila ke klasickým dílům magického realismu či zázračného reálna (k nimž Díaz odkazuje, ovšem s notnou dávkou nadsázky), musel by autor zvážnět na déle než na jeden odstavec.
Pasáže o hrůzovládě Trujilla jsou nejpůsobivější a scény drastického násilní, mučení a znásilňování jednou provždy změní čtenářovo povědomí o třicetiletém diktátorském režimu v Dominikánské republice, o kterém toho - troufám si říct - český čtenář moc nevěděl. Pozoruhodná alegorie o bezvýznamném obtloustlém mladíkovi, v příběhu jehož rodiny se zrcadlí sedmdesát let neštěstí a fúkú, právem Diazovi vynesla Pulitzerovu cenu, pro mě však v knize zůstávají četná nevyvážená místa.
Kniha sa čítala najprv ťažko,lebo to bolo úplne iné prostredie.Niečo , co si neviem predstaviť. Najlepšie by sa to dalo Stevensovym citátom vyjadrit:,,Život v tragickej zemi sa rovná životu v tragickom čase".
Cely príbeh je o jednom ehm kurpulentnom mimoňovi,ktorý filozofuje nad tým,ci existuje rodinná kliatba.Ma totiž dôvody si to myslieť.Mimoň Oscar to ma tažké,lebo nie je sexi ani hajzel a preto stále fňuká.Oskar ma ale srdce hrdinu a charakter silnej osoby.Oscar si ma získal a autor ma ešte u mňa malé plusko aj za vtipne a trefne metafory a odkazy na pána prsteňov...nech žijú mimoni, geekovia a ini nerdi ;-)
Od knihy som očakával omnoho viac. Priemer, čo časom vyprchá. O Dominikánskej republike a jej histórii mi v pamäti zostane Kozlova slavnosť od M. V. Llosu. Toto je také útržkovité,,,,,nič.
Pro svého nešťastného hrdinu Oskara má autor v zásobě nelítostný sarkasmus i porozumění a soucit, pro diktátora Rafaela Trujilla ale jen to první - plus zcela zasloužené opovržení a nenávist. Tahle pro našince prakticky neznámá postava svírala Dominikánskou republiku svojí hrůzovládou ve 30. - 60. letech a soudě podle Díazova vyprávění byla proti jeho zvěrstvům naše čtyřicetiletá totalita idylickou selankou. Už jen seznámit se s touhle opomíjenou epizodou hrůz 20. století je velmi přínosné. Díazovo vyprávění na tomto pozadí je ale také velmi přitažlivé. Bravurně míchá tragično s komičnem, je temperamentní i uvolněné (přitom on sám přiznává jak dlouhá a těžká bývá jeho cesta k definitivnímu textu), v pravých chvílích ironicky relativizující i citově zaujaté.
Ozvláštňující je, že vypravěčem je jedna z vedlejších postav a ta se vedle tlustého beznadějného nerda Oskara postupně zaměřuje i na uzlové životní body jeho sestry, matky a dědečka. Tím vzniká živý a provázaný obraz jedné rodiny pronásledované drtivým stínem domnělé kletby fukú. Ten je ale neodlišitelný od stínu zvůle Trujillova režimu, která osud rodiny nesmazatelně poznamenala a v Oskarovi ovlivňuje i další generace. Trujillův přízrak nad nimi neúnavně bdí jako Sauronovo oko (to přirovnání je přímo od autora - Oskar je totiž blázen do sci-fi a fantasy a Díaz podobné odlehčující paralely používá velmi důvtipně). Chytře napsaný román, který nečpí intelektuálštinou ale živou krví.
Podivuhodný příběh nepolíbeného tlustého mimoně Oskara… Za neúspěch v jeho milostném životě může fukú, rodinná kletba. Při odkrývání tajemství Oskarovy rodiny nám autor nenásilně přibližuje historii Dominikánské republiky. Některé jeho komentáře jsou i vtipné („Trujillo byl možná diktátor, ale byl dominikánský diktátor, což jinými slovy znamená, že byl „ten nejnadrženější samec“ v zemi.“)
Kniha se mi četla dobře a díky španělským výrazům použitým přímo v textu jsem lépe nasála atmosféru DR, ale nebýt hispanistou, tak neocením neustálé hledání překladu na konci knihy. Osobně bych se i obešla narážek na Pána prstenů jako např. „Náš člověk ovládal Santo Domino, jako by to byl jeho soukromý Mordor.“ nebo „Jako schovávat prsten před Sauronem.“
Výborná sága s nenásilným výkladem novodobých dominikánských dějin a exkurze do jejich obyčejného života a mentality. Oskar je typický lůzr, nerd a prostě trouba. O to víc mě během čtení zajímalo, co s ním bude dál! Autor dobře kombinuje dějové linie a střídá vyprávění z pohledu několika postav.
Přetrpěla jsem třetinu knihy a pak ji odložila na neurčito.
Teď už si ani nevzpomenu, o čem ta část byla.
Pro mě jedna z nejzbytečnějších knih; velké zklamání.
Štítky knihy
americká literatura Pulitzerova cena Dominikánská republika
Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda
Kniha Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 117x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 60x |
| Chystám se číst | 128x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 7x |
Znáte Dearyho sérii Děsivé dejiny? K Děsivé Dominikánské republice se nedostal, ale ani nemusí, protože Junot Díaz ji napsal za něj. Mix krutostí, absurdity, humoru černého, že by mohl sbírat bavlnu, a vtípků o nerdovi Oskarovi, pojďme si to užít, jen se občas zamyslete, čemu jste se zrovna zasmáli.
Dějiny státu a rodiny se prolínají, ale čím dál do historie, tím víc mě to zajímalo. Trujillovu diktaturu jsem neznala a Díazovo pojetí mi přijde zvolené přesně akorát - pokud to nemá být objektivní historická publikace, je nejlepší neutápět se v sentimentu a zoufalství pojednat se zoufalým humorem. Tragédie se tím neumenší, naopak se vyrýsuje ve vší nesmyslnosti. Oskarova současnost, která směšnost doplňuje citem a upřímností, mi přišla o něco slabší, ale to v konkurenci dějin národa není žádná prohra.
Bavila jsem se, poučila jsem se, byla jsem zaujata. Ve všech ohledech mnohem víc než u spousty vážných románů z nedávné historie, které mají zřejmou ambici zaujmout postoj, ukázat na všechno bezpráví a vyždímat ze čtenáře emoce až do mrtě.