Krátká vítězná válka

07.09.2023

Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl třetí: Krátká vítězná válka

Třetí díl série a další posun vpřed. Z různých pokoutných plánů na oslabení Mantichory nic moc nevyplynulo (tedy až na odsouzení Honor v nepřítomnosti k smrti za vraždu civilní lodi v Bazilišku), je tedy čas posunout hru na vyšší úroveň. Protože pokud něco zmírající ekonomika Havenu potřebuje, je to krátká vítězná válka (roll credits).

Z Honor se po událostech z minulé knihy stal hrdina, na kterou se vrší všemožné pocty a vyznamenání. Rozloučíme se tedy s (už druhou) lodí HMS Fearless, Honor totiž dostává svůj první bitevní křižník. A to dokonce HMS Nike, právě dostavenou loď, která navíc dostala jméno z první pozice List of Honor. Je to největší čest, kterou může kapitán v RMN dostat, a kdyby jste to nevěděli, tak vám to v knížkách ještě několikrát zopakují.
Nový úkol vypadá jednoduše, připojit se jako vlajková loď k 5. eskadře bitevních křižníků pod vedením kontradmirála Marka Sarnowa, která je součástí stanice Hancock pod vedením viceadmirála Yanceyho Parkse. Takže žádná politika ani diplomacie, dokonce i bez zodpovědnosti samostatného velení. Místo toho jen ochrana opravárenské základny v hraniční soustavě království. Ale nebyla by to zábavná knížka, kdyby se tu nic nestalo...

První problém jsou jednoduché technické problémy, které si ale vyžádají zásah opravárenské základny. Není snad větší potupy, když nejlepší loď námořnictva nefunguje tak jak má. A tak se zde objevuje staronová postava Paula Tankersleyho. XO Warlocka z první knihy, kde dostal asi dvě repliky, má nyní na starosti opravu Nike. A my mezitím objevujeme další z maličkostí, které bojem ostřílenou a chladnokrevnou Honor absolutně rozhodí a znejistí - lidské vztahy.

Dále je Honor pronásledována svými posledními úspěchy. Diplomatické vedení diplomatického personálu na Graysonu ji přineslo politické nepřátele, pověst Salamandra zase nedůvěru admirála Parkse. A navíc se objevuje Warlock, pořád s Pavlem Youngem na palubě. A to nikdo ještě netuší, že jsou pod bedlivým špionážním dohledem a že se právě stávají cílem pro Havenský blitzkrieg.

Většina knihy tedy směřuje k finální konfrontaci, která stojí za to. Těžké jednotky jsou zrovna někde pryč a Hancock je bráněn pouze bitevními křižníky a lehčími loděmi. Opatrní Haveňané, v obavě před pastí, vysílají do boje pouze část svých sil. Tedy takovou, že oproti Sarnowovu velení jsou silnější asi jen trojnásobně. A tak se dostáváme ke skoro partyzánské taktice, kdy Mantichora využívá svých technologických předností, jako lepších elektronických systémů (které tak vedou k lepšímu efektivnímu dostřelu nebo efektivnější obraně). Své si odbydou také výkonné drony, střelové pody nebo miny. Missile pod má jednoduchý koncept. Do mnohatunové kostky se namontují jednočinné odpalovače řízených střel, každý s připravenou střelou. Všechny střely se pak najednou odpálí (z každého podu třeba 10) a díky tomu se první salva eskadry třeba zdvojnásobí nebo ztrojnásobí. Prostě nemilé překvapení. Miny tady jednoduše nebouchají, místo toho se jedná spíše o jednoranné laserové zbraně s relativně krátkým dostřelem. Ne že by to ve výsledku byl rozdíl, stačí jich pár a zasažená loď udělá bum.

Jak to vše dopadne nechám být, od toho je nutné si knížku přečíst. Jen je jasné, že první tahy Mantichorsko-Havenské války nevyšly úplně podle Havenských představ. A protože není lepší čas pro změnu vedení než chvíle kdy zahájíte válku, Havenem navíc otřásá revoluce a nastolení nového režimu. Takového, že dědičný prezident Havenu by byl ještě rád, že s ním bylo skončeno tak rychle.

Měřítko knihy opět poskočilo, po střetech několika lodí tu máme první opravdové střety velkých jednotek, desítky lodí a stovky střel lítajících všemi směry (a konečně za to taky nemůže Honor). Kromě taktiky už se uplatňuje i strategie a ukazuje se, že to odteď bude ještě složitější.

Je třetí díl lepší než ten předchozí? Řekl bych že ne. Ale není o moc za ním, je tak na úrovni první knihy. Třetí díl je totiž trochu jednodušší a přímočařejší než ten druhý. Dobrá, možná je horší i než první díl. Protože taky chybí pořádní záporáci, jsou to jen neosobní útočníci. Všechny obecné poznatky psané u předchozích dvou dílů ale pořád platí. No, rozlučte se se starým Havenem, je tady Haven nový. A my si musíme chvíli počkat, než si ho pořádně užijeme.

Kapitán Kobalt, RHN

02.06.2023

Lidová republika Haven se po dvou předchozích dílech, kde proti Mantichoře vystupovala skrytě, rozhodla proti ní konečně vyjít do otevřeného střetu a vyhlásit jí válku. Než tak ale učiní oficiálně, chce jí zasadit tvrdý prvotní úder.

Honor tentokrát neoperuje sama, ale je součástí většího uskupení, které má za úkol bránit zájmy Mantichory. Díky nesprávnému rozhodnutí velícího důstojníka však opět musí čelit, i se svým přímým nadřízeným, přesile.

Navíc se musí opět vyrovnávat se svou osobní nemesis Pavlem Youngem, bezpáteřním kapitánem jedné z bojových lodí, který se ji v minulosti pokusil znásilnit.

I zde lze vidět mnoho až děsivých paralel války mezi Ruskem a Ukrajinou: Vymýšlení si lživých důvodů pro napadení svého souseda pro svou vlastní obhajobu u mezinárodního mínění, aby byl skryt jejich skutečný důvod jejich agresivní rozpínavosti. Útok na svého souseda bez vyhlášení války s cílem zasadit zahajovací tvrdý úder a ukončit tak válku během krátké doby. A prvotní neúspěch útočné armády, která se do té doby považovala za nepřemožitelnou.

Kromě tohoto válečného střetu také sledujeme vznikající převrat v Lidové republice Haven, který však nemusí být nutně pozitivní pro napadenou Mantichoru.

14.08.2021

Opět to bylo výborné, ale z mého pohledu nedosáhlo pokračování super kvalit předešlých dílů. Líbil se mi posun v osobním životě Honor i získaný nový náhled na osobní pohnutky postoje lorda Younga. Bojové nasazení námořnictva bylo popsáno opět velice zručně, nejvíce na mě zapůsobila pasáž při obraně civilního konvoje. Hodnotím 4,4 hvězdami, takže zaokrouhluji na čtyři ceké.

Skvělé. Honor je má krevní skupina :-)

17.11.2019

Tento díl mi přišel skvěle vyvážený. Vyvážeností mám na mysli posun v příběhu, který se střídal s bitvou jako takovou. Názvem knihy docela hodně prozrazuje a čtenář si prakticky po přečtení první třetiny domyslí jak to celé dopadne. Zvrat je sice předvídatelný, ale i tak jsem u čtení poslední třetiny svíral palce u nohou a fandil aby to Honor zvládla a to je pro mě u knihy nejdůležitější. Kniha mě bavila a byl jsem napjatý, proto taky nakonec dávám 5 místo 4 hvězd.

ešte horšie ako 2 diel otras nuda
neodporúčam kupovať vyhodené peniaze

toto nieje scifi toto je politický román

a tímto dielom končím s tou sériou a týmto autorom

NEODPORÚČAM PRE FANÚŠIKOV SCIFI JE TO BRAK

11.07.2017

K sérii jsem se vrátil po 5 letech a kniha mě nezklamala - pěkná válečná sci-fi. Připojuji se k názoru, že protivníci jsou vyklesleni poněkud černobíle.

27.03.2017

A jedeme dál. Honor dostala lepší loď, úměrně tomu vzrostla síla nepřátel a zvýšily se sázky. Třetí díl se od předchozích dvou přece jenom liší. David Weber oddálil pohled a podíval se na blížící se válku mezi Mantichorou a Havenem ze širší perspektivy. Hlavní hrdinka nedostala tolik prostoru a prim hrají debaty mezi admirály, případně spletitá síť vztahů vládnoucí kliky Liďáků. Je to dobře? Asi je. Politická linie je zajímavá a souboje mohutných flotil jsou mnohem epičtější než přestřelka dvou křižníků. Jen je škoda, že druhou bitvu autor odbyl pár řádky.

04.09.2016

U tohoto dílu musím chtě nechtě jednu hvězdičku ubrat, i když spíše proto, že první dva díly jsou prostě moc dobré a chci mít nějaký rozdíl v hodnocení. Série o Honor mě neskutečně baví a hodlám sahat po dalších dílech stále častěji. Doufám, že autor nezklame má vysoká očekávání a série nesklouzne k opakování.

19.05.2016

Třetí pokračování série o neohrožené Honor a já se neustále bavím a přijde mi, že série rozhodně nemá sestupnou tendenci. Drží si laťku na stejné výši. Tady Honor jde trochu do pozadí, což vůbec nevadí. O bitvu se nepřijde a dozvíme se mnoho dalšího z Honorverse.

09.01.2015

Další díl a opět o kousek lepší. Kniha je příjemně krátká, svižná a děj opět zajímavý. Tentokrát nejde pouze o Honor, ta je součásti celku. Více než o vesmírné boje jde tentokráte o politické rozbroje. Myslím, že kniha dostala trochu romantický nádech a spoustu „chichotání.“ Nepovažuji to jako negativum, poněvadž tak autor neupadá do stereotypu. Upřímně jsem zvědavý na další vývoj Honor, která začíná trochu působit jako superhrdina a štěstí si vyrábí sama.

04.05.2014

tsal - nejraději bych sdílel Váš komentář. Dobře sepsané ;).

14.01.2014

Třetí díl této série je poněkud odlišnější od předchozích dvou.
Začneme-li dvěma největšími klady, dostaneme se k příběhu. Došlo v něm totiž k posunu Honor do pozadí a problémů jejího království do popředí.

Tenhle příběh vlastně není o Honor. Harringtonová zde totiž nevystupuje jako samojediná spasitelka, která zachrání beznadějnou situaci. Rozhodovacích chvílí zde má jen minimum a spíše zde vystupuje jako oddaná podřízená a žena s osobními problémy. Je to podle mého krok správným směrem, protože její kariéra potřebovala přibrzdit, pokud z ní tedy autor nechce mít v pátém dílu generála celého vesmíru, a její hodnost připomenout, že v celé armádě není jediný schopný člověk. Dost ji to polidštilo.

A tady se dostáváme ke sporu mezi Havenem a Mantichorou. Bojové plány a promýšlení taktik vidíme jak z havenského, tak i z mantichorského hlediska, díky čemuž příběh nabírá širšího záběru. Nemáte při čtení pocit, že se Honor nachází ve vakuové bublině, ale že se vše odehrává v promyšleném vesmíru. Nahlédnutí do taktických plánů Havenu mi zprvu dost vadilo. Přišlo mi, že kniha přišla o napětí, když se vlastně předem prozradilo, kde a jak nepřítel zaútočí. Časem se autorovi ale přeci jen podařilo vybudovat dostatečně napínavou atmosféru, v níž sehrálo roli čekání na okamžik „kdy-už-se-to-konečně-sakra-stane-!“, mantichorské obranné reakce a jak jinak než náhoda. Boje jsem si tedy užívala. Škoda jen, že mě autor připravil o dvě závěrečné bitvy, k nimž celá kniha směřovala. Jednu popsal tak do půlky, druhou zmínil jedním, dvěma odstavci. Kniha měla vyvrcholení, měla i rozuzlení, ale stejně jsem si přišla poněkud neuspokojená. Čekala jsem prostě něco víc.

Co mi ale vadilo až do konce knihy, bylo černobílé rozdělení obou mocností. Zatímco drtivá většina Mantichořanů je zde prezentována jako vzor všech cností, havenská vládnoucí vrstva je prolezlá kdejakou neřestí. Taková idea prostě nepatří do militari sci-fi, které chce, aby mu člověk uvěřil. Jako kdyby tenhle nápad na hodné a zlé utekl z nějaké pohádky, kde neexistuje šedá. Upřímně doufám, že se v příštích dílech tohoto neduhu zbavíme a Haven i Mantichora budou vykresleny realisticky.
Celkově vzato se kniha četla rychle, snadno, došlo i na kousání nehtů, pár skoro slz a několik úsměvů. V porovnání s prvním a druhým dílem je Krátká vítězná válka zatím nejlepší. Hlavně pak proto, že ve mně konečně vzbudila touhu poznat ten úžasný vesmír víc!

Poslední poznámka patří k překladu. Prosím, ne. Nepoužívejte slova "chichotat se" a "hihňat se", když mluvíte o zasloužilých důstojnicích, které už mají pěknou řádku zářezů na pažbě. Chvílemi jsem si přes všechno to hihňání přišla jako ve společnosti opilých dvanáctek.

10.05.2013

V tejto časti ako keby Honor ustúpila trochu do úzadia. Väčšia časť knihy popisuje rozmiestňovanie figúrok na Weberovej šachovnici aby samotný stret prebehol na niekoľkých stranách v jej závere. Ten stret ako inak, je opäť veľmi pôsobivý. Republika Haven je tu popisovaná už realistickejšie, pohnútky a úmysly autoritárov uveriteľnejšie. Tu som zvedavý na ďalší vývoj, dúfam že to neskĺzne do známeho klišé o zlých červených. Kniha ma zaujala ale len do určitej miery. Weberova šablóna, na ktorú text naťahuje už začína byť trochu priehladná. Približne už viem, kedy, čo a ako vybuchne. Stále je to ale ešte dobré čítanie. Hodnotím ako lepší priemer.

20.03.2013

Teprve teď při druhém čtení jsem si všimla, že v tomto díle jsou poprvé zmíněni někteří z důležitých protagonistů dějů příštích... Jinak skvělé, jako vždy...