Král a světec: Příběh Tomáše Becketa

od:

Král a světec: Příběh Tomáše Becketa

Tragický příběh o osudu Tomáše Becketa, arcibiskupa canterburského, který se odehrává na pozadí vylíčení zápasu moci světské a duchovní.

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/25690/kral-a-svetec-pribeh-25690.jpg 3.98
Originální název:

Heilige (1973)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Vyšehrad
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
Chesterton
07. února

Mám "kamarádku" jež vystudovala knihovnictví a mnoho již let je mi průvodkyní po zapadlých skvostech knihovních:) Tuto knihu jsme obě potkaly před lety a byly jsme z ní nadšené:) Teď si s údivem a obdivem čtu, že i muž věku mého syna dokáže tuto knížku ocenit :))

Fefin Lišák
19.02.2013

Knížka slohem autoru nedělá ostudu. Pravda. Povahou věci jakož i dobou a okolnostmi vzniku je krapet scénická a do líčení, na druhou stranu pro někoho možná nezáživné scény výtečně evokují danou atmosféru. Některá přirovnání stojí za popatření a příměru hamižného biskupa k „vášnivému a zaujatému sběrateli mincí, ale nikoli mincí starých římských imperátorů, které třebaže vlastní v několika dobře zachovalých kusech, dává přednost zlaťákům s královou podobiznou, kterých touží mít sta a tisíce, neboť právě v Jindřichově vznešené tváři nachází zalíbení“ mě rozesmívá dosud.
Pokud máte rádi historické novely, romány a vyprávění a jste ochotni oželet akci a strhující zápletky (koneckonců, co čekat od převyprávění příběhu sv. Tomáše Becketa), nechat se unášet vyprávění o postavě jemného, mravního a oddaného kancléře tváří tvář energickému a prchlivému králi (vůbec ... onen kontrast hýbe celou knihou), je Meyerova knížka výbornou volbou. Sice ji nebudu doporučovat na potkání, ale pokud váháte ji přečíst a nemáte osypky z složitých a dlouhých souvětí, řady vložených vět a vůbec slohům 19. století, určitě vás nezklame. A mnoho času nezabere.

Z historického hlediska knihu nemá cenu hodnotit. Autor byl hodně inspirován středověkými legendami a o věrohodnost se ani nepokoušel. Prvek zázračné a světící moci církve, která mocně zapůsobí obrat pokorného patolízalského kancléře (ačkoli mělněn Meyerem přidanou Becketovou dcerou) v mučedníka církve, je eminentní i přes barvité vnitřní pochody kancléře, které mají onu „zázračnost“ rozptýlit. Podobně se neupouští od středověkého klišé „syn saracénky obrácené z lásky na křesťankou víru“ podtrhující Thomase rysem mysticismu. Hezky je nastíněna rivalita mezi Jindřichovými čtyřmi syny coby malými děcky (ačkoli zejména vůči Janovi nešetřil autor zažitými stereotypy prolhaného a úskočného již od raného dětství).

Závěrečný doslov Jiřího Munzara obsahuje několik paralel s Biblí a středověkými legendami, které i pozorný čtenář nejspíš přehlédne, nicméně dokazují, jak je novela po vnitřní stránce propracovaná a promyšlená.

Knihu hodnotím z části v závislosti na době sepsání a povaze věci. Dnes terno neudělá, ale nedivím se, že ve své době byla dost oblíbená.