Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/688/bmid_krakatit-Lyj-688.jpg
4
1771
222
Čapkův román Krakatit (časop. Lidové noviny, 25. 12. 1923 15. 4. 1924, O. Štorch-Marien 1924) vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou "krakatit" nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu - vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem - bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.... celý text
Přidat komentář
Toto byla katastrofa... vůbec mě to nebavilo a je to jedna z nejhorších knih, které jsem kdy četla... rozhodně vám to nedoporučuji.
Knihu jsem četla kvůli dceři, která ji má v povinné četbě. Prvních 30 stránek byla hrůza, pak se to dalo číst a chvílemi to bylo i zajímavé, ale konec se mi zase nelíbil. Váhala jsem nezi 3 a 4 *, ale protože se mi toto dílo líbilo nejmíň ze všech Čapkových děl, dávám jen 3.
Kniha se mi hodí i do tématu 20. Autor již nežije, tak nemůže mít letos kulatiny, cenu nezískal, jen jsem očekávala, zda tam nebude pohřeb nebo svatba-oboje bylo zmíněno, ale nedošlo k tomu.
Četla jsem jako povinnou četbu, knížka má své poselství, ale čekala jsem od ní víc akce. Jinak jako povinná četba se kniha čte docela dobře.
Musím se přiznat, že mi dalo opravdu dost zabrat knihu dočíst. Před 100 lety muselo jít o nadčasovou tvorbu, ale já byl zklamán, protože jsem nečekal, že budu prakticky neustále číst jen o milostných vzplanutích Ing. Prokopa. Když tento zvláštní človíček neplanul láskou k nějaké ženě, byl dost často nemocný a trápily jej různé přeludy (tyto pasáže jsem opravdu nesnášel). Části, kdy se řeší zneužívání Krakatitu, jeho výroba, mocenské machinace..., to bylo přesně to, co jsem od knihy očekával. Bohužel tato dějová linie je v knize popisována maximálně z 10%. Možná jsem nebyl na knihu ještě připravený a nebo jsem čekal naopak moc dlouho a měl jsem si Krakatit přečíst před X lety při přípravě na maturitu :-)
Tato kniha byla v době jejího vydání zaručeně nadčasová. Velmi se mi líbilo, jak spisovatel Karel Čapek pomocí tohoto díla vyjádřil jeho názor na používání techniky proti lidem. Vlastnosti některých postav vyznačují, jak závistiví a lakomí lidé dokážou být. Jak už jsem zmiňovala, kniha v její době musela být velmi zajímavá, ale osobně mě kniha moc nezaujala, jelikož to není úplně žánr knih, který čtu. Řekla bych, že lidé, kteří si zažili více věcí a mají jiný pohled na svět kniha zaujala více než mě. Místy jsem měla problém se zorientovat v dané situaci. Celkově bych knihu doporučila především lidem, kteří jsou starší, protože pro mě osobně byla kniha zdlouhavá a nijak mě nenadchla. Mám v plánu si tento příběh přečíst znovu až budu starší a zajímá mě, jaký názor na knihu budu mít později. Myslím, že Karel Čapek byl velmi dobrý spisovatel. Už jen díky jeho specifickému stylu psaní knih, které byly nadčasové.
Čapka mám moc rád, ale tenhle román byl pro mě místy utrpení. Nápad s náhodně vynalezenou výbušninou, která se může stát neuvěřitelně mocnou zbraní, a tak se o ní přetahují světové velmoci, je super, ale bohužel je tenhle užvaněný román zaměřený z 90 % na romantické kratochvíle hlavního hrdiny. Inženýr Prokop je mrzout, který se vždy zamiluje do nějaké krásné záhadné dívky, tvrdí, jak ona je ta úplně nej, aby na ni v zápětí zapomněl kvůli jiné holce. Celé mi to připadalo takové uslintané a dětinské.
Pět otravně zamilovaných chlapů z deseti.
Musím přiznat že Vávrův film mě bavil mnohem víc. Pasáž ve vojenském komplexu v Balltinu je hodně roztahaná. Jinak typický humanistický a pacifistický Čapek.
Čapek byl úžasný lingvista. Pokud chce někdo pochopit určité Čapkovo dílo, musí také prostudovat jeho jazykovou stránku. Autor využívá intonaci, tempo a rytmus řeči nebo frekvenci slov či vět, které souvisí s různými funkcemi, které označují změnu situace či atmosféry. Také často používá odborné termíny nebo vícejazyčnost či slohově různorodou slovní zásobu, které charakterizují prostředí nebo společenskou pozici osoby. Čapek má úžasnou schopnost vnímat i ty nejobyčejnější maličkosti kolem sebe a těch pak využít ke sdělení vážných problémů. A přesně proto ho miluju.
Krakatit se mi líbil, každá autorova kniha je pohlazení. Tři hvězdy dávám jenom proto, že Čapkovo dílo je velmi rozsáhlé a mnohé příběhy mě oslovily více – ne tedy z důvodu, že by to bylo průměrné. Takže pokud Vás zajímá značná "porouchanost" Ing. Prokopa, dění v Praze, občasná snová realita v horečkách, či lehký sexuální podkres – doporučuji.
Klasicky dobrý námět a děj i chování postav dle dané doby. Příběh samotný připadal mi uměle natahovaný a konec s náznakem filozofie pro mě trochu matoucí. Přesto Čapek předává náladu a vzpomínky na dobu minulou, kdy se k sobě lidé chovali jinak a kdy byly priority jednotlivců také někde jinde. Takové knihy jsou osvěžující.
Tak tady to Karel přehnal už dost. To, že si to pan Čapek ve svých prozách šněroval velmi černobíle jsem věděl. Ale tady už to bylo teda přes čárku.
Milostné romány mám rád zásadně v kamnech a jsem velmi nemile překvapen, že Čapoun mé chutě nerespektuje. Krakatit má být o vynálezci nebezpečné výbušniny, který má dilema jestli nebude zneužita pro nekalé úmysly armád.
No, ale vcelku vzato to je o blouznícím magorovi, kterej neví kterou buchtičku by radši zdrandil a má-mě-ráda-nemá-mě-ráda patos z toho teče proudem a celý je to zabitý koncem, za kterej by se nemusel stydět ani Paolo Coelho.
Pan Čapek má tímto zákaz vstupu do literárních vrat. Doufám, že si to bude pamatovat. Omluvte mne, musím se jit vykrakatit. Naskle. 3/10
Ač je to možná ostuda, Čapek mne nikdy zvlášť nelákal, asi kvůli tomu tlačení ve škole. Ale Krakatit, který jsem přečetla až v dospělosti, se mi líbil. Je to temné a tísnivé a napínavé a i nějaká erotika (překvapení) tam je. Takže hádám, že jsem už k Čapkovi dorostla a budu v něm pokračovat. Doporučuji.
Genialni pan Capek a jeho dalsi nadcasove dilo.Musim se tedy priznat ze nez knizka me vic bavil film.Karel Hager tu opravdu predvadi herecky koncert.Velice psychologicke,tisnive az depresivni dilo myslim ze neni uplne pro kazdeho..Capek byl proste vizionar a tohle je jeho pohled na zneuziti techniky vuci lidstvu.Samotne dilo se pak prolina na hranici snu a reality...Capkova filozofie je opravdu uzasna.Kazdopadne pro me je zatim nejlepsim dilem Capka Bila nemoc tak davam spravedlive ctyri hvezdy.
Vynález, který se katem svému stvořiteli stal. Buď paralyzována myšlenka, buď setnuta ruka, buď polita tekutým železem hruď nepovolané osoby, která zmocnit se chtěla „patentu“ Ing. Prokopa. Vyplenit zem, strach a paniku vyvolat, lidstvo do války zahnat, k bídě přivést, ve zkáze utopit svět. Varovně příkladný překlad snu a nemocí ochromené pravdy. Mír ať není omráčen, ať neomdlévá v horečkách, ať v bdělém stavu zachován zůstává po generace.
Jak mám Karla Čapka rád jako spisovatele, Krakatit patří mezi má nejméně oblíbená díla. A nic na tom nemění výborná stylistika a jazyková obratnost. Inženýr Prokop je totiž na můj vkus tak strašně nevyrovnanou postavou, že sledovat jeho peripetie napříč Evropou, mě ve finále nebavilo v literární, filmové ani komiksové podobě. Jednou je to zmatkář, podruhé drsňák, poté světák, později intelektuál. S tím souvisejí samozřejmě jeho milostné avantýry, kdy mu sličné děvy padají do rozevřené náruče, aniž by bylo jasné, čím je přiměl přijít o rozum. Podobně roztříštěná je i zápletka, která nějak začne, jinak pokračuje a ještě jinak skončí, jako by si autor teprve v průběhu psaní rozmýšlel, co vlastně chce psát. Množství zajímavých motivů tak zcela vyšumí a jádro příběhu se začne formovat až v poslední třetině vyprávění. To se pak ztrácí ve víru hrdinovy fantazie, tvůrčí metafory a ztroskotancova blouznění. Pro mě typický příklad toho, když poselství příběhu zvítězí nad dramatickou koncepcí.
Přestože je Čapkův styl velmi čtivý, blouznění a podivné sny protagonisty Prokopa byly velmi rozvleklé a dle mého názoru zbytečně tříštily už i tak podivně koncipovaný děj. Protagonista je navíc velmi emočně přelétavý a točí se jako nevyzpytatelná planeta po orbitu každé ženy objevující se v románu. Četla jsem knihu k maturitě, například R.U.R. se mi moc líbilo, ale tohle bylo utrpení. Člověk by dle názvu čekal, že bude dílo pojednávat hlavně o novém vynálezu, ale spíše se jednalo hlavně o podivné románky hlavního hrdiny. Dočetla jsem to, ale zanechalo to ve mě opravdu podivné pocity (obzvlášť na konci!). Když Čapka, tak rozhodně něco jiného.
Zajímavý Čapkův román. Z jedné strany se to trochu sci-fi - inženýr Prokop vynalezne novou ničivou výbušninu krakatit a z druhé strany je to naopak příliš realistické, když lidé, kteří na tom chtějí zbohatnout ukradnou Prokopovi vzorec krakatitu a snaží se ho prodat a vyrábět podle něho víc krakatitu a prodávat ho. Čapek vlastně popsal výbušninu, jejíž účinnost je rovna atomové bombě. Rozdíl je jen v tom, že atomová bomba je výplodem fyzika a krakatit chemie.
Nesmírně mě potěšil komentář Jaccka, protože já tu knihu chápu taky jinak, než jak je nám servírována (a tak trochu tenhle dojem vytváří i vynikající film s K. Hogerem v hlavní roli). Osobně si totiž myslím, že Čapek má k Bulgakovovi mnohem blíž, než jsme schopni si uvědomit a přiznat a Jacckovo označení románu Krakatit jako díla magického realismu naprosto sedí. Nakonec, kdykoliv čtu Mistra a Markétku, tak část týkající se ukřižování Ježíše - Ha Nocriho je jako kdyby to byl jeden z mistrovských Čapkových Apokryfů. Nejde o krakatit, jde skutečně o Prokopovo chování a pokud už něco varuje před nebezpečnými vynálezy, je to buď Továrna na absolutno nebo i samozřejmě R.U.R.. A lékař a jeho dcera jsou pro mě symbolem toho, co je v životě nejdůležitější - klid, pohoda a ten Čapkem oprávněně oslavovaný běžný život. Ne sláva, ne moc, ne vášeň a láska, tedy vesměs nekontrolovatelné emoce - ale spokojenost, vyrovnanost, tolikrát omílaný a leckterými zprofanovaný dobrý vztah k lidem a užitečnost.
Krakatit je vlastně taková zajímavá a nevyzpytatelná látka, a to mluvím o knize a nikoliv samotné třaskavině. Prokop je ve svém nitru zvíře (jako každý muž) a tak je jeho konání od začátku do konce ovlivněno hlavně ženami. Případná záchrana světa je tak čistě v rukou jeho záchvěvů vášně, což je vlastně silně realistické a knize to dodává šťávu. Nebýt zběsilého, snového a dalšího blouznění (ty pasáže považuji za značně nudné) a nevýrazného konce, řadila by se kniha mezi mé velmi oblíbené, ne-li nejoblíbenější. I s několika málo prohřešky se však Čapek opět trefil do mého vkusu a v mnoha chvílích jsou postavy z knihy uvěřitelné až je Vám z jejich chování stydno.
Štítky knihy
zfilmováno rozhlasové zpracování utopické romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Krakatit je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 3 025x |
| Čtenářské výzvě | 150x |
| Doporučených | 96x |
| Knihotéce | 995x |
| Chystám se číst | 358x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 16x |
Ne zrovna jednoduché a přímočaré dílo, není to úplně černobílé a vyžaduje i nějaké to přemýšlení. Nicméně pokud toto čtenář akceptuje a nebude to (bohužel) nesmyslně srovnávat s dramaty, může si přijít na své. Já jsem měl o Krakatitu jisté představy, ale ty vzaly docela rychle za své a nechal jsem se unášet tím, co mi bylo předloženo. Není to úplně nejlepší Čapek, ale výslovně to někomu nedoporučovat? Jazykově se tu neuvěřitelně odvázal a rozjel a závěr je opravdu typický - lidský. Rád si za nějaký čas přečtu znovu.