Kouzelné zrcadlo

Svou první knihou veršů vstupuje Mirko Paráček do české slovesnosti jako básník vyzrálý. Jeho Kouzelné zrcadlo není zatíženo bezradným tápáním, jehož býváme svědky u veršovaných prvotin. Plným a zvučným hlasem zpívá o svém okouzlení milenkou, matkou a zemí, oním trojhvězdím, které nikdy nezapadá nad jeho duševním obzorem a zjevuje se mu v nové a nové podobě a kráse. Jemná sensibilita nervová jde u něho ruku v ruce s neustálými vzruchy citovými, zaměřenými k předmětu lásky. Jeho smyslové a citové nazírání, jímž přetavuje syrovou skutečnost ve vyšší básnický řád, je plaché, cudné a neobyčejně čisté. Předností Paráčkova Kouzelného zrcadla je půvabná melodičnost verše, jíž není tajemstvím rytmická krása slova a jež prozrazuje rozeného básníka. Svou okouzlenou poesii, poesii bez chmur, pochyb a pesimismu, vyslovuje s lehce svítícím doprovodem obrazovým jistě a bezpečně.... celý text