Kouř a zrcadla

06.01.2016

Můžeme to pro vás zařídit ve velkém...z toho mi došel dech. Gaiman musí mít v hlavě neskutečné peklo se všemi jeho kruhy, když se zamýšlí nad takovými věcmi. A já jeho peklo sdílím, protože ty jeho šílené (neskutečně hluboké) myšlenky čtu

29.11.2015

Má první od Gaimana. Různorodost knihy mě zastihla zcela nepřipravenou, v průběhu knihy mě dostávala pravidelně do kolen – naladila jsem se na jednu skladbu a druhá mě přelaďovala jinam. Někdy mě to mírně mrzelo, jindy jsem byla ráda, že čtu švédský stůl.
Převládají ovšem dojmy ryze pozitivní!
Nejvýše hodnotím: "Vymetač snů", "Sněden".

18.11.2014

Výborné! Od teď vnímám Sněhurku trochu jinak....

17.10.2014

Tato kniha byla velkým zklamáním, zvláště po jiných autorových výtvorech, ze kterých mám ty nejlepší dojmy. Gaiman se v tom nezapře, zvláštně v povídkách ne, ale vadí mi zde absence pointy u téměř všech příběhů a pak především jeho pokusy o poezie v próze, volný tok myšlenek, či jak to jinak nazvat. Přečetla jsem knihu poctivě celou, ale u všech částí rozsekaných do samostatných řádků jsem musela třeštit oči. Hlavou se mi honilo "A to má být jako co?" Nebyla jsem schopna z toho vytěžit jakýkoli pocit nebo myšlenku, ať jsem se snažila sebevíc. A že jsem se snažila jenom proto, že jde o Gaimana. Každý autor má (a má mít) své slabé stránky a pro mě je to jednoznačně tohle dílo. Věřím, že za zrodem všech příběhů stálo silné vnuknutí, u některých jsem ho i spatřila, ale většinou mi nezbylo než jen kroutit hlavou. Chyběl mi tu i proslulý Gaimanův poetický jazyk. Oceňuju ovšem krátkou povídku Babycakes, ani ne tak stylem, ale jednoznačně nápadem. Tohle kontroverzní téma je nutné jednou za čas prošťourat a Gaimanovi se podle mě povedlo udělat to tím správným způsobem.

02.05.2014

Prvních pár povídek jsem přečetla s pocitem, že "nic moc", z povídky "Sněden" jsem byla poněkud zmatená... ale pak se to nějak zlomilo a zbytek jsem přečetla téměř jedním dechem, v nekončícím úžasu. Takže nakonec hodnotím jako knihu hodnou přečtení, která zanechá dojem ještě dlouho, dlouho potom...

18.09.2013

pro Kate S. a ostatní, kteří by měli podobný názor.. Povídka "o pojídání mimin" že nemá smysl??? To snad nemyslíte vážně, že ne?! Vy si myslíte, že je v pořádku, používat zvířata k pokusům, jíst je, oblékat se do jejich kůže atd..? Pokud ano, tak je mi Vás upřímně líto. Jaký je rozdíl, mezi zvířetem a člověkem? Myslíte, že zvířata jsou méněcenná? Jsou to živí tvorové stejně, jako my. Když jim do očí nakapou kyselinu, bude je to bolet stejně, jako by to bolelo Vás! A pokud je podle Vás v pořádku tenhle hyenismus praktikovat na zvířatech, proč ne na miminech/lidech? Zamyslete se trochu, proboha..! Ta povídka byla o tom, že spousta lidí jsou takové zrůdy, že se nezastaví před ničím! Nedokážou se sami omezit a tak hledají způsoby, jak se omezovat nemuset..

18.09.2013

Na doporučení svého muže jsem si jako první přečetla poslední povídku v této knížce a jedním slovem "HUSTÝ"! Už nikdy se na původní pohádku nebudu koukat stejně ;)
Teď postupně pročítám i ty ostatní i když na fantasy zrovna moc nejsem, tak tyhle povídky mě hodně baví :)

17.09.2013

Skvělé povídky, některé z této sbírky si pamatuji i po letech... určitě se k nim ještě někdy vrátím.

14.09.2013

Skvělá povídková sbírka mnoha žánrů a forem. Najdeme zde horory, pohádky, detektivku, porno i básně. Každá povídka ale zaujme především originalitou a bohatou imaginací. Krátký Svatební dar považuji za v podstatě dokonale bezchybné povídkové dílo, zaujal mne ještě například příběh o muži, který si chtěl objednat nájemnou vraždu s co největší množstevní slevou, vyprávění fotografa, který celý svůj život trávil hledáním nikdy nestárnoucí dívky z Playboye, či naprosto fascinující a hrůzostrašný příběh o tom, jak to ve skutečnosti bylo se Sněhurkou a Zlou královnou, nazvaný Sníh, zrcadlo, jablka – na tuto pohádku se ale pak už nikdy nebudete dívat jako dřív.
Kniha je povinností pro Gaimanovy fanoušky - ačkoli je kvalita povídek občas kolísavá, právě zde je vidět, jak se autor vyvíjel.

30.08.2013

Nevídaně různorodá sbírka, kterou jsem si užil od první do poslední stránky. Některé povídky jsou spíše existenciální zamyšlení a scénáře, společně s některými básněmi, vám mohou připadat podivné, ale jinak je to paráda. Můj osobní favorit je naprosto geniální povídka "Můžeme to pro vás zařídit ve velkém", ale také "Svatební dar", "Rytířství", "Jezírko se zlatými rybkami a jiné příběhy" či "Vymetač snů" jsou vynikající jednohubky a nekonečný zdroj mé inspirace. Vřele doporučuji. 85%

10.03.2013

Byla jsem patřičně zklamaná. Povídky mají divný spád. Začátek nebyl tak špatný, ale nikdy jsem nevěděla, co si z toho mám odnést. Nepochopila jsem pointu příběhů. Po půlce knihy se mi některé povídky zdály trošičku...nevím, jak to říct. Prostě se mi nelíbily. Povídka o pojídání mimin mi doslova vyrazila dech. Co je to sakra za nesmysl? Na další povídky jsem pak neměla náladu a ani žaludek. Zklamalo mě to, opravdu zklamalo. Gaiman je podivín. Raději měl zůstat u Hvězdného prachu.

31.01.2013

Povídková kniha N. Gaimana je odrazem jeho typické tvorby - povídky se stopou mysterie, neskutečna i hororu dokážou vyrazit dech. Zvláště poslední tři mi utkvěly v paměti a díky Gaimanovi se už nikdy nebudu dívat na jednu pohádku tak jako dřív.
Kromě povídek nám kniha nabízí i pár netradičních útvarů - sestinu, rondel apod. Čtenář tak má možnost poznat Gaimana i z trochu jiného soudku.
Za zklamání se dá označit snad jen samotná vazba knihy, na které je znát laciné zpracování. Paperback "Křehké věci" ve kterém vyšly jiné Gaimanovi povídky je zpracován mnohem kvalitněji.
Buďme ale rádi, že u nás vyšla další knížka (již 2. vydání) od jehnoho z nejoblíbenějších autorů.

13.02.2012

Neila Gaimana považuji za jednoho z mých oblíbených autorů. Kniha hřbitova nebo Hvězdný prach patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších knih. Stejně tak i filmové zpracování Hvězdného prachu. Mimo jiné i Maska zrcadla, což je sice zvláštní film, ale docela se mi líbil. Naopak Coralina mě tak moc nebavila...

V první řadě jsem netušila, že půjde o povídky, jinak bych asi váhala, zda si knihu půjčit, či ne. Ty mě nikdy zrovna dvakrát nebavily. Raději si vybírám dlouhé příběhy.
Ze začátku to ovšem nevypadalo tak bledě. Trol, svatba nebo stařenka, co si z antikvariátu přinesla svatý grál, se mi líbili. Zbytek povídek, které jsou někde uprostřed knihy jsem vyloženě jenom četla očima, ale na konci se kniha zase díky Vražednému tajemství a povídce Sníh, zrcadlo, jablka dostala do hry.

Neil Gaiman umí vystihnout realitu právě v jakési kouřové cloně, kterou se snaží odrazit pomocí zrcadla do světa fantazie. Příběhy postrádají jakoukoliv pohádkovost nebo šťastné konce. U těchle příběhů fantazie děsí.

Neil je prostě vynikající spisovatel, ale já se ráda soustřeďují na dějovou stránku knihy a tentokrát mě to prostě nechytlo. Možná, že se mi jeho kniha do rukou dostane za pár let, kdy to budu mít v hlavě srovnanější a ocením jeho genialitu. Cítím, že to v těch povídkách je, ale prostě mi to nic neříká.

09.08.2011

Neil Gaiman...má takový zvláštní styl tvorby. A tady na těchto povídkách je to dost vidět. Myslím si, že každá povídka má něco do sebe, ale připadá mi, jako by je psali různí autoři. V některých vidím úplný odkaz Neila, ale na některé jsem se zase koukala jako na zjevení.
Nejvíce mě oslovila Cena (The Price). Sama mám doma 3 kočky a někdy se k nám nějaká zatoulá. A když jsem četla tu povídku a byla tam pasáž o tom, že to vlastně kočky jsou ochránkyněmi domů a já se podívala na okno, kde spala má malá Ang., tak to ve mně nechalo takovou tu silnou odezvu, že něco fantaskního proplulo do reálného světa.