Vidořád

včera

Přijde mi, že to mělo pomalý spád, ale jinak jsem se vůbec nenudila a knihu jsem zhltla za pár dní.

28. března

Po přečtení prvního dílu jsem s těšila na pokračování. Nicméně trochu mě zklamal... Děj se trochu vlekl.

1 20. března

Po fantasy a podobných žánrech sáhnu jen výjimečně, ale tenhle fiktivní svět mě strašně baví. Také proto jsem ochotná přejít i některé dílčí nepřesnosti v ději a nepravděpodobnost některých skutečností, vztahů, charakterů a jejich vysvětlení.
Když to shrnu, Kostičas jsem četla snad před sto lety, hned jak vyšel, k Vidořádu jsem se ale dostala až teď. Z předchozího dílu jsem si pamatovala jen několik základních dojmů: 1. Bylo pro mě strašně těžké pochopit tolik komplikovaných pravidel (Scion, Šeol, jasnovidnost jako taková). 2. Trvalo dlouho se do příběhu začíst kvůli obrovskému množství neznámých slov, které jsem zpočátku absolutně nechápala (amaurotici, vigilové, atd atd.). 3. Ale pak, jak jsem se do toho dostala, to byla parádní jízda. 4. Pamatovala jsem si postavu Strážce, který mi úplně zamotal hlavu, protože je úžasně vykreslený a i když představuje "romantickou" linku, není to prvoplánový romantický hrdina.
A úplně stejně jsem to měla i s Vidořádem. S odstupem několika let po Kostičasu jsem samozřejmě všechno zapomněla, takže Ranthenové, Sargasové, auguři, senzibilové, Emejci, Refájci a všichni ostatní vidoucí i nevidoucí pro mě byli úplně z jiného světa. Ale spadla jsem do toho ještě rychleji než v Kostičase, po první kapitole už jsem byla naprosto v obraze a nechala se unášet příběhem dál a dál. Je to nápadité, barevné, neotřelé, postavy jsou pro mě dobře srozumitelné, myslící bytosti s vlastním názorem a celkovým vývojem. A tak to má být.
Ale teď to horší - Co má znamenat ten konec??!! Uprostřed nervydrásající situace najednou KONEC! To snad nééé? I když mě ten konec doslova naštval, tak ale prostě i tak musím dát plný počet hvězd.
Od zaklapnutí knihy mi v hlavě straší jedna věc - kdo je Hadrokost? Určitě někdo, koho dobře známe...

1 18. března

Ten konec mne rozsekal. S nadějí jsem otočila stránku a zjistila, že odpověď na svou otázku dostanu až ve třetím díle.
Jinak jsem si knihu velmi užila. Doufám, že autorka bude pokračovat v tomto příběhu a utiší mou zvědavost.

1 13. března

Po prvním díle, který jsem přečetla v rámci výzvy, jsem to nevydržela a do knihovny běžela pro další dva :D No a nemohu jinak, ale musím dát 5 hvězdiček. Knihu jsem zhltla pomalu na jeden zátah a ačkoliv nejsem zrovna fanda romanťáren, tak musím říct, na Strážce jsem se v průběhu čtení vždycky těšila. Nějakým záhadným způsobem se autorce podařilo popsat chlapa tak, aby mě v knize neštval.

Co se týče děje, tak mě tento svět baví stále více. V záplavě klasického fantasy, které čtu nejčastěji, je to prostě něco jiného a svítí to na mě jako maják v mlze. Momentálně už jsem za polovinou třetího a dílu a už teď vím, že za chvilku budu brečet, až budu muset čekat kdo ví jak dlouho než vyjde čtyřka.

01. března

Prvek duchů je pro mě těžko uchopitelný a tentokrát jsem nenalezla žádné body k dobru. Těžce předvídatelné, někdy naprosto nelogické a zbytečně natahované.

10. února

Tak první díl mě nebavil jen prvních pár kapitol, tenhle mě nebavil vůbec. Asi mi nesedne tahle série.
Celý ten svět je prostě úplně absurdní, vidoucí a jejich schopnosti jsou vyvrhelové společnosti, kteří jsou schopní se organizovat a bojovat tak maximálně mezi sebou, jako by jejich schopnosti vůbec neexistovaly. Přitom to zní, že obyčejní lidé se mají v tomhle režimu taky dost mizerně a nic se neděje. A Refájci to už je úplně kapitola sama pro sebe.
Nevím, prostě mi to připadá nesmyslné, překombinované a nebaví mě to.