Kostičas
Samantha Shannon
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193478/bmid_kosticas-xn0-193478.jpg
4
1347
337
Příběh začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí, kde působí jako jakási „spojka" či „posel" – je krajinochodec, zvláštní typ jasnovidce, a díky svým schopnostem se dokáže vnořit do mysli druhých lidí. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
The Bone Season , 2013
více info...
Přidat komentář
Knih z žánru fantasy jsem četla opravdu hodně a mám své top oblíbence. Proto jsem byla opravdu zvědavá, jak se mi bude líbit tato Kostičas je za mě velice originální a chytlavá fantasy se silnou hlavní hrdinkou v čele. Velice mě zaujal skvěle promyšlený fantasy svět plný intrik a napětí. Opravdu oceňuji hloubku propracování celého světa, tam se autorka opravdu předvedla Postavy jsou ta mě také top! Některé sympatické, jiné zase záměrně kruté Celkově se mi knížka četla skvěle a příběh krásné plynul. Takže za mě fakt dobrá fantasy, která určitě stojí za přečtení
,,Ať jsem si to občas přála sebevíc, žádná normálnost neexistovala. Ani teď, ani předtím. Normalita a přirozenost jsou největší lži, jaké lidé se svou omezenou myslí kdy vytvořili. A možná by mi normálnost ani neslušela."
- citát z knihy Kostičas, který ji dle mého názoru opravdu skvěle vystihuje ️
Za poskytnutí knihy moc děkuji @humbook a @humbook_blogeri ️
(SPOILER) Díky @humbook_blogeri a @humbook za knihu. Jelikož jsem četla Převorství u pomerančovníku tak jsem si chtěla přečíst i Kostičas. Kniha byla fajn. Zaujalo mě že všichni vidí "magii" jinak. A ta romantická linka jakože MILUJU, když Nick ublížil Paige trpěla jsem s ní. Nebo když se jí strážce dotkl holýma rukama bez rukavic no prostě to bylo boží. A prostředí bylo taky super a celé jsem si to dokázala představit. Jedinou výtkou je že mi příběh ze začátku připadal trochu roztěkaný ale později už to bylo v pohodě.
Děkuji @humbook_blogeri a @humbook za poskytnutí knihy.
O knize jsem začala uvažovat ve chvíli kdy jsem zjistila, že autorka bude hostem na letošním Humbookfestu.
Nebyla jsem si stále jistá zda knihu chci číst a nakonec jsem ráda že na to došlo.
Po všech těch vílách, čarodějnicích a upírech je prostředí jasnovidců velmi příjemná změna.
Navíc autorka celý svět velmi dobře promyslela. Jasnovidci tu nejsou jen osoby co vám přečtou karty, podívají se do skleněné koule na váš osud nebo vám vyvěští budoucnost z ruky.
Je to velmi rozmanité společenství, kde existuje mnoho různých druhů jasnozřivosti a schopností, které jednotlivé typy vidoucích ovládají. Jenže ač jsou jejich schopnosti úžasné, jsou postaveny mimo zákon. Začátek knihy má poměrně pomalejší rozjezd a hlavně je zde spousta informací o světem a o tom jak to v něm vlastně chodí.
Celkově jsme do světa ve kterém se příběh odehrává spíše vtaženi, než že bychom s ním byli postupně seznamováni. Což je zpočátku trochu náročné a chvíli mi trvalo než jsem se tím prokousala. Hlavní hrdinka Paige je velmi sympatická, i postavu Strážce jsem si velmi oblíbila. Romantická linka je trochu uspěchaná, ale vlastně to příběhu až tolik nevadí. Celkově je kniha čtivá a jakmile překonáte prvotní informační šok na začátku je to skvělé. Navíc musím ocenit krásné zpracování knihy od obálky až po mapu a přehled řádů jasnozřivosti. Do dalších dílů se nejspíše taky pustím jsem totiž zvědavá jak se bude příběh vyvíjet.
Kostičas je první díl fantasy série, jejíž autorka letos míří na #Humbookfest a to byl přesně ten důvod, proč jsem po knížce sáhla.
Příběh vypráví o Paige, jasnovidce s ojedinělou schopností, čehož využívá šéf jejího gangu, ale tohoto daru se chce zmocnit i někdo jiný. Je odvedena do “převýchovného tábora”, kterému vládnou Refájci, rasa podobná lidem, která brání svět před Emejci, tvory toužící po lidském mase. A je toho mnohem víc…
Zda se vám to složité? Pak věřte, že příběh je ještě zamotanější. Já většinou nemám problém s vytvořeným světem, novými názvy a výrazy, ale zorientovat se v tomto příběhu mi dělalo problém téměř po celou dobu. Autorka píše zajímavě a především postavy Paige a Strážce jsou napsané skvěle, ponechávají si svá tajemství fandíte jim, ale to nestačí.
Jsem v rozpacích. Kniha je zajímavá, ale bohužel asi ne natolik, abych sáhla i po pokračování.
Nebylo to špatné, ale zároveň mě to dvakrát nezaujalo:-( Nevím, nějak jsem se nemohla sžít s hlavními postavami.
Na začátku byla má myšlenka taková, že se s tím autorka teda nese... nemazlí. Spousta neznámých výrazů, nespočet druhů jasnovidců, příběh promlouval tak, jako kdybych v jeho světě měla být už ryba ve vodě, ale já teprve začínala a poněkud tápala. Myslím, že čtenáři by mohli knihu brzy vzdát právě kvůli tomu, ocenila bych možná trochu více pozvolného seznámení s novým světem, ale dobře, nestalo se. Jak jsem četla dál, začala jsem si na styl psaní zvykat. Kniha má výhodu, že se v ní stále něco děje a řeší, až na desítky všemožných nových slov (lze naštěstí vyhledat ve slovníčku na konci knihy) se jedná o pohodovou, nenáročnou četbu.
Autorka tento díl napsala velmi mladá, je to vlastně její prvotina... když k tomu přihlédnu, tak si myslím, že se s tím poprala s velkou ctí. Jasně, byly tam nějaké časové nepřesnosti, resp. jsem celou dobu měla dojem, že sleduji hrdinku den po dni a pak najednou je mi sděleno, že hrdinka je u Strážce už několik měsíců. Ha! A co se za takovou dobu stalo? S tréninkem se tam Refájci taky moc nepřetrhli, hlavní hrdinka se vše naučí za pár lekcí... No budiž, je to "pohádka". Vztah v knize je tak prvoplánový, až to je roztomilé, ale prozatím mi to vůbec nevadilo, snad se to nezvrtne a nezačnou mě postavy štvát, to bych nerada, protože se těším na další díly a jsem zvědavá, co se dál bude dít.
Tahle série má potenciál to nepopírám, ale je na tom hodně vidět, že je to prvotina od mladé autorky. Když jsem knihu začala číst, tak jsem byla neskutečně zmatená, protože autorka na vás vychrlí strašně moc postav a názvů, které si jsou strašně podobné. Postupem času ale většinu pochopíte a příběh vás strhne. Chtěla bych pochválit romantickou linku a postavy, to knize dodávalo šťávu. V zápletce nenajdete nic světoborného, je to prostě už starší fantasy, ale jinak je svět a magický systém celkem originální. Na pokračování jsem celkem zvědavá a musím se do něj vrhnout co nejdřív, jinak to všechno zapomenu :-).
Kniha byla vydána už před dlouhou dobou, takže nejsem cílová skupina. Možná jsem moc tvrdá. Kniha byla dobrá, ale...
Autorka se snažila vytvořit nový fantasy svět, myslím, že nápad měl velký potenciál. Bohužel, to sklouzlo k tomu, že autorka akorát vše speciálně pojmenovala (spousta těch nových slov mi přišla spíš k smíchu), ale jinak je vše stejné jako u jiných knih daného žánru.
Postavy mi přišly ploché a já si k nim nevytvořila téměř žádný vztah.
Největším problémem pro mě byl styl psaní. Spousta popisů na úkor děje, a celkově styl vyprávění. Popsala bych to slovem.. Chaos. Byly časti, kde jsem se vyloženě nudila.
Uvidím, jestli se pustím do dalšího dílu.
Už několik let kolem mě tahle kniha kroužila a čekala, až po ní chňapnu. Vůbec nechápu, proč jsem se do ní dřív nepustila. Fantasy příběh čtenáře zavede do roku 2059, ve kterém na světě funguje tzv. represivní režim Scion a oblasti jsou rozděleny do sektorů, kterým šéfují Vidopáni. Trochu scifi prostředí mě zprvu docela odrazovalo. Měla jsem opravdu co dělat, abych se v tomto prazvláštním světě zorientovala. Svět, kterému vládl strach, smrt a temno, není totiž tím světem, který by mě nějak zvlášť přitahoval.
Mladá krajinochodkyně Paige Mahoneyová pracuje v londýnském podsvětí a takřka denně bojuje o svůj život, což je paradoxně asi jediná práce, která ji slušně živí. Jednoho dne ji ale přepadnou a unesou do města, o kterém si myslela, že již před téměř dvěma sty lety zmizelo z povrchu zemského. Paige je přidělena Strážci – snoubenci čisté krve – který ji má za úkol cvičit v boji, aby prošla důležitými zkouškami. Všechno se točí kolem magických bytostí, které ovládají svět nebo jsou světem ovládány. Potkáváme jasnovidce, vidoucí – lidi, které režim označil jako nepřirozené a které je potřeba zlikvidovat. Všichni lidé s nějakou mocí tak museli skrývat vlastní životy mimo život veřejný. Svět se proměnil v jeden velký špatný vtip.
Paige se cvičí v boji, ve využití svého daru ovládat tzv. éter, zdokonaluje se v technice útěků i manipulace a postupně si nachází cestu i ke Strážci, který sám má svá vlastní tajemství, které nesmí vyplout na povrch.
Příběh je plný bojových i magických scén, je plný bolesti a krutosti. Já vím jistě, že se hned chopím dalšího dílu, neboť jako celek byla tato kniha perfektní – vytvořený svět, jeho řád a zákonitosti i nevšední magie.
Musím přiznat, že u téhle knížky mě anotace vůbec nezaujala. Jedinej důvod, proč jsem se nakonec rozhodla Kostičas zkusit je ten, že to napsala Samantha Shannon. Ta Samantha Shannon, která napsala naprosto výborný Převorství u pomerančovníku. Ale jak jsem řekla, anotace mě nezaujala. O to víc jsem byla ale překvapená, jak dobrá tahle knížka vlastně je.
Tak zaprvé, hlavní hrdinka Paige je úžasná. Vždycky - jakože vždycky - se chová naprosto pochopitelně. Nemá ve zvyku fňukat, ani se vzdávat. A hlavně - je naprosto loajální a zároveň dost nedůvěřivá. No prostě mi Paige výborně sedla. Ostatní postavy mám taky ráda - obzvlášť Strážce, Nadine a Danicu - ale ráda bych se o nich dozvěděla víc. Kromě strážce tu vedlejší postavy byly hrozně okrajově.
Líbily se mi vztahy mezi jednotlivými postavami, ale opět, chtěla bych vědět víc.
Děj byl úžasný, napínavý, a já se zkrátka nemůžu dočkat co bude dál, takže další díl už mám koupený.
A nejvíc nejúžasnější byl ten svět. Já o tom chci vědět všechno. Jak se tam dostali Emejci? Kdo vlastně jsou? A co Refájci? Kde se vlastně vzal Scion? Mám tolik otázek! Chci k tom světě vědět všechno, co jde. A o postavách taky, když už jsme u toho.
Líbilo se mi střídání přítomnosti s minulostí. A ještě lepší bylo, že to střídání času dávalo smysl, že bylo vysvětlený proč tu jsou i nějaký kapitoly z minulosti Paige.
Sem tam nějakou tu výtku prostě mám. Třeba, že mi něco přijde málo rozepsaný, pár pasáží mě nebavilo tolik, jak bych si přála, ale celkově se mi to moc a moc líbilo, a já se prostě těším na další díl.
4,5/5⭐
Tady budu asi trochu přísná. Svět je fajn, postavy docela taky, ale to co Řeky Londýna dohánějí humorem a Dvůr trnů a růží erotikou tady prostě jaksi nemá "náhražku". Celou dobu se nic neděje a pak se najednou vzbudí hrdinka, hlavní hrdina i všichni ostatní a všechny překážky padají jako nic... Prostě tomu nevěřím. I celý První Šeol podle mě nefunguje. Navíc autorka nedokáže udržet nit... Máte pocit, že uplynuly tři dny a najednou postava řekne: "jsi u mě už několik týdnů..." Cože!!?? Kde jsem to prošvihla, vždyť jsme se nikam neposunuli... Takže ač jiné fantasy vypadají brakověji, mám je ráda právě pro to, co mi nabízejí a přitom si nehrají na nic víc. No ale co si budeme nalhávat, další díly už mám v košíku. Přece jen chci vědět, jak se to vyvine. Zkuste to a uvidíte... Třeba bude Paige a její krajinochodectví přesně Váš šálek kávy. Kdo ví?
A musím pochválit estetickou stránku!! Mapka, slovníček, přehled sedmi řádů jasnovidnosti i krásná obálka. Tohle se Hostu povedlo.
Po přečtení prvního dílu jsem trochu v rozpacích. Nápad dobrý, provedení už méně. Je tu mnoho klasických vztahových klišé. Hlavní hrdinka mi přišla neskutečně otravná. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli si autorka uvědomuje, že to má být o mladé ženě, nikoliv nevyrovnané puberťačce. Příběh by mohl být určitě zajímavý, ale prostě něco tomu stále chybí.
Ze začátku jsem se nemohla pořádně začít, což bylo způsobeno hlavně velkým množstvím informací, které mě zmátly. Po několika stránkách a za pomoci slovníčku výrazů na konci knihy jsem se však brzy zorientovala a pak už děj odsýpal. Prostředí bylo dobře popsané a všechny ty druhy jasnovidců byly moc pěkně vymyšlené. Paige jsem si zamilovala a hodně rychle mi přirostla k srdci. Sympatie ke Strážci ze začátku nebyly moc velké, ale postupem času se mi zalíbil i on. Jelikož kniha skončila tak, jak skončila, nemůžu se dočkat až si z knihovny půjčím další díl.
(SPOILER)
Rozhodla jsem se přečíst si celou sérii znovu, než vyjde 4. díl. Kostičas jsem si pamatovala jako úžasnou knihu. O to větší bylo moje překvapení, že jsem byla vlastně trochu zklamaná. Nevím, jestli je to věkem, ale už to prostě nebylo ono. Výhodou celé série je, že je tak zamotaná a je tam tolik nových výrazů, že jsem si ji vůbec nepamatovala. První díl ještě ano, ale ty další už vůbec. Zároveň je to ale i nevýhoda. Chyběla mi tam kapitola, která by nastínila jasně a přehledně jednotlivé řády vidoucích podle spisku O podstatě nepřirozenosti. Chvílemi jsem měla pocit, že v tom má guláš i sama autorka a názvy vidoucích a jejich schopnosti prostě píše, jak ji napadnou. Bez jakéhokoli pořádku, systému. Při čtení mi vadilo, že se neorientuji, že spoustě slov nerozumím a nejsou vysvětlena ani ve slovníku pojmů na konci. Autorka většinou vysvětluje až po několika stranách a to si bohužel člověk vždycky nespojí. Také jazyk mi přišel místy neohrabaný, což ale mohl způsobit překlad. Napadá mě třeba vysvětlení vzniku zlaté šňůry. Zachránili se navzájem 3x od první smrti? První smrt je snad jen jedna ️
Dále mi úplně neseděl výběr vidoucích v kolonii. Paige zůstala jako poslední. S její aurou? Že by si ji nechtěl vzít nikdo jiný a nakonec zbyla na Arctura? A jestli o ni měl takový zájem, proč čekal, jestli mu ji někdo nevyfoukne. (zde vycházím i z dalších dílů, kde se výběru autorka věnovala a více pohnutky Arctura rozvedla.) Prostě to nesedí. A takových věcí je v knihách bohužel více
Tuto sérii odkládám už dost dlouho, a i když jsem letos nechtěla rozečítat nové, udělala jsem výjimku. Od knihy jsem měla velká očekávání, která nebyla naplněna.
.
Prvních cca 70 stran jsem byla zmatená. Nechápala jsem svět ani schopnosti jasnovidců. Navíc mi přišlo, že je moc druhů těchto postav a s většinou jsme se ani nesetkali, tudíž neznáme jejich vlastnosti. Hlavní protagonistka - Paige - se mi začala líbit. Byla to nakopávačka zadků, říkala, co si myslí a tím mi připomínala mou oblíbenou Rose Hathaway z Vampýrské akademie. Oblíbila jsem si i vedlejší postavy, hlavně Nicka. Romantická linka byla předvídatelná a na můj vkus unáhlená (z nuly na sto během jedné scény). Té teda moc nefandím. Co se týče tempa příběhu, je vzestupného rázu, což je pro mě rozhodně plus, ale někoho by mohl pomalý a zmatený začátek odradit. Bohužel jsem čekala něco víc, příběh mě nepohltil a neměla jsem problém knihu odložit.
.
Další díly číst budu, a doufám, že budou jen lepší a lepší.
.
Hodnocení | 3,5 hvězdičky
Kostičas jsem četla poprvé někdy v roce 2016 a už tehdy mě to totálně uchvátilo, i když nechápu jak jsem v té době mohla pochopit ten komplikovaný magický systém. A to může být pro někoho hlavní problém s knihou, protože je tu strašně moc informací, které musíte vědět. Aby toho nebylo málo, pop prvních 50 stránkách, kdy máte pocit, že vám z toho všeho vybuchne hlava, se z Londýna přesouváte jinam, kde dostává váš mozek ještě více zabrat, přičemž jste ještě ani nestihli zpracovat to před tím. Ale vyplatí se to.
Svět i magický systém je PERFEKTNÍ. Kombinace Jasnovidectví a totalitního režimu v budoucnosti funguje (překvapivě) naprosto skvěle a dělá z knihy originální a jedinečné čtení. Má to zvláštní atmosféru a já tomu plně podlehla.
Skvěle fungují i postavy, především hlavní. Paige je hrdinka, která nemá na růžích ustláno, umí za sebe bojovat, ale není to drzá, arogantní, sarkastická mrcha. Je to prostě holka, která chce přežít, ve světe, kde jsou jasnovidci lidmi utlačování a spousta jasnovidců (a jiných bytostí) prahne po jejich schopnostech.
Navíc je tu moje milovaná romantická linka enemies-to-lovers, která je v kombinaci se Strážcem úžasná. Jak si k sobě postupně hledají cestu a budují důvěru je přesně to, co na téhle romantické lince zbožňuji.
No, teď vzhůru na re-reading dalších dílu, abych byla v dubnu ready na čtvrtý!
Dlouho jsem se žánru fantasy poslední dobou vyhýbal, protože ty odhadnutelné a naivní pointy, kterých je tenhle žánr plný mne moc neuspokojují. Nicméně tuhle knihu jsem si přečetl s chutí, do děje autorka umí vtáhnout hezky, takže jsem jí tu odhadnutelnost zápletky odpustil. V závěrečné bitvě bych ale oželel tu chaotičnost děje. Mělo to možná až příliš rychlý spád a ztrácel jsem se v tom kdo komu co udělal, koho praštil a kam šel... Dal bych tomu tak čtyři a půl hvězdy, takže pět.
Tato tetralogická dysoptie je takový oříšek. Téma mne zaujalo, vlastnost hrdinky taky, ale knihy jsem četla jen s velkými obtížemi. Příliš mnoho slangu, neznámých pojmů a nedostatečně vysvětlených abstrakcí. Ani po třetím díle pořád nechápu, co je to ten éter a co to znamená dostat se do něčí krajiny a už vůbec ne to, jak postavy používají duchy. V knize nejsou dostatečně vysvětleny souvislosti, propojení s tím světem (co ostatní státy, co svět?), prostě jsem neustále tápala. Vykreslení charakteru postavy mi přišlo takové strašně ploché. A romantická linka mezi postavami? Ta tam byla hodně na sílu. Nebylo ani jasné, proč se ti dva do sebe zamilovali a ten vztah vlastně tomu příběhu neprospíval, hrdinka ani nevěděla, co vlastně chce. Sečteno podtrženo, čtení knihy ve mne zanechalo jen pocity prázdnoty, nedorozumění, nepochopení a frustrace z toho, že pořád nechápu, o co tam vlastně šlo.
Po zdlouhavém (a relativně nezáživném) úvodu se kniha nakonec rozjela ve velice slušném tempu, takže se mi to nakonec moc líbilo - příběh i postavy. Ne, že by nebylo co vytknout - např. jako sportovci mi přijde naprosto nereálné, když hlavní hrdince nejdříve někdo pod maskou zalepí ústa, takže může dýchat jen nosem, a ta se potom účastní fyzicky náročné bitvy včetně dlouhého úprku za nepřítelem... Další lahůdkou byly jednotlivé řády vidoucích - latinský název, slangový název a k tomu ještě název Refájců. Tři výrazy pro jednu a tu samou vlastnost vidím jako čtenář naprosto zbytečné a zavádějící.
I přes zmíněné nedostatky se mi dostalo přesně toho, co jsem chtěla, takže hodnotím 4 hvězdami a jdu na další díl.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie prvotina jasnovidectví příšery, monstra zajatecký tábor pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kostičas |
| 2020 | Převorství u pomerančovníku |
| 2015 | Vidořád |
| 2017 | A zrodí se píseň |
| 2022 | Když spadne maska |
Kniha Kostičas je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 771x |
| Čtenářské výzvě | 324x |
| Doporučených | 202x |
| Knihotéce | 650x |
| Chystám se číst | 991x |
| Chci si koupit | 212x |
| dalších seznamech | 25x |
Jsem nadsena. Kniha me vtahla do deje hned v prvni kapitole a nepustila. Ja mam tenhle zanr opravdu rada a kdyz vezmu v potaz, ze je to autorcina prvotina, tak smekam.
Kniha je propracovana, ocenuji slovnicek pojmu a strom sedmi radu jasnovidnosti na konci knihy, ktera pomaha se orientovat v mnoha typech jasnovidcu. Svet je dobre vystaveny, zadne neligicnosti, naopak se zatim jevi velice komplexne a propracovane. Hlavní hrdinka mi byla sympaticka, jeji sarkasticke poznamky a myslenky me opravdu bavily. Strazce je tajemny, mocny a ochranarsky, dokonaly hlavni hrdina. Vedlejsi postavy se mi taky zalibily, u nekterych se tesim, co se z nich vyklube a kam je kniha zavede
Musim vypichnout i akcni sceny, ktere se mi zdaly sviznejsi a napinavejsi nez v Prevorstvi u pomerancovniku. Celkove se mi zatim zda pribeh mnohem dospelejsi, kdy se autorka neboji ani zabiti vedlejsich postav. Zajimave a tesim se na dalsi vyvoj, kampak nas asi cela serie zavede?