Perelandra

08.04.2024

Oproti prvnímu dílu trilogie se tenhle čte mnohem hůř. Některé věci jsem napoprvé nepochopila. Chce to dobrou znalost biblických příběhů, aby čtenář pochopil

01.09.2022

Hodně upovídaná kniha. Dokážu si to představit jako dobrou 50ti stránkovou povídku. Jako román je to nudné. Neustále něco vysvětlující - Jak fungují andělé, jak je vidíme, slyšíme apod. Směsice fyziky, fantaskní popis světa, teologické úvahy a... vlastně nic víc. Děj je na druhé koleji. Téměř vše probíhá v dialozích o povaze světa. První polovina knihy je hodně nezáživný popis a vysvětlování předešlého dílu. Druhá polovina s postavou záporáka trochu ožívá, ale žádná velká akce se nekoná, jen další teologická rozprava. Doufám, že třetí díl bude v jiném duchu.

01.07.2022

Stejně jako u první knihy trilogie i zde je příběh pouze konstrukcí, která nese to nejdůležitější pro autora, jeho poselství - Lewisovy nábožensko‑filozofické představy. Zatímco u Návštěvníků z mlčící planety se to dalo snést, zde už to bylo pro mě utrpením. Kniha na mě působila jako náboženský traktát ozvláštněný velice naivním příběhem.

26.04.2021

Druhý diel Kozmickej trilógie, tentokrát o svete, ktorý iba začína. Opäť krásne opisy, menej techniky a viac fantázie. Z tohto pohľadu kniha oproti prvému dielu vyrástla.
Z pohľadu premýšľania o dobre a zle je to rovnako dobré ako prvá kniha.

27.12.2020

Druhý díl (tentokráte v kulisách Venuše) mi připadá nejvíce filozofický z celé trilogie. Podává nám ilustraci stvořeného světa s prvními lidmi a snahou proniknutí zla do krásného, a ještě nevinného světa i duší prvních lidí.

04.11.2016

Koniášovo oqénko aneb Katolická sci-fi
Takové to, jak už máte skoro dočtenou knihu, když ji máte sto chutí spálit :D Takové genderové kacířství! Čtu druhý díl sci-fi trilogie katolického autora C. S. Lewise (autora Narnie), kamaráda Tolkiena, který ale svou část sci-fi domluvy opustil. Ve druhém díle z roku 1943 (první se odehrává na Marsu, druhý na Venuši) jsou náboženské odkazy a jinotaje opravdu podstatné, ale budiž. Víc mi vadí naturalistické násilí; kdyby se raději držel popisu jídla :) A najednou na stránce 213 gender. Totiž „rod“. Takže ho znali už na přelomu 30. a 40. let. To prý jistě není náhoda, že téměř ve všech jazycích jsou předměty mužského nebo ženského rodu ;) A není to jen morfologické, ale podstata veškerého jsoucna je mužská a ženská. Přitom zároveň zdůrazňuje, že esencí je gender/rod, ne pohlaví. Pohlaví je jen jedním z jevů, nedokonalým, byť zároveň příznačným projevům genderovosti. To, že věci mají gender, není dáno tím, že by si do něj předci promítali ženské či mužské vlastnosti. Naopak. Věci samy o sobě jsou genderované, „maskulinní“ (aniž by byly „mužské“) a „femininní“ (aniž by byly „ženské“) – utěšuji se myšlenkou, že překladatelka Jana Pošmourná měla možná dost pošmourné chvíle, když to překládala, i když, kdo ví, lidi si v zásadě asi tohle stejně myslí, že je vše ženské a mužské. A takové jsou i ony dvě božské bytosti, se kterými rozmlouvá, maskulinní a femininní a přitom bezpohlavní, proto má jedna kopí a druhá prázdné ruce otočené dlaněmi vpřed… Ale v podstatě katolická sci-fi je bezva počin :) Na Venuši se odehrává ekvivalent Adama, Evy (tedy Adam přítomen není), ráje a boj o první hřích a poznání… A takováto apologetika genderu, zahrnutí genderové ideologie do nitra katolického vyznání, je vlastně fenomenální. Možná by si to měl přečíst papež. Místo odmítání zahrnout esenciálně gender do božího plánu.

04.10.2016

Tato kniha se mi líbila snad ještě víc než první díl. Tentokrát se věnuje hlavně náboženským myšlenkám. Po přečtení jsem v sobě měl krásný hřejivý pocit stejně jako u Narnie.

23.03.2014

Jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem kdy četla. Prostě moje zamilovaná :) Lewis měl tak obrovskou fantazii! A kolik pravdy a úžasných myšlenek v sobě kniha skrývá. Hned bych se chtěla přenést do světa plovoucích ostrovů a oranžového oceánu!

15.01.2014

Tento díl hodnotím 4*. Nedosahuje sice úplně kvalit dílu prvního, ale i tak se mi kniha líbila. Náboženských a filosofických dedukcí tam bylo požehnaně, ale překvapivě mi to nijak výrazně nepřekáželo. Bibli jsem nikdy nečetla, nemohu tedy srovnávat. Spíše oceňuji autorovu fantazii a obrazotvornost s níž vykreslil opět úplně zcela odlišný svět.

Nemůžu si pomoct, ale stále mě u těchto knih napadá, jestli si pánové Lewis s Tolkienem přeci jenom nepomáhali onou tajemnou cihličkou, která je na počátku myšlenek a cest do neexistujících zemí v Ecově Baudolínovi :o

07.01.2013

První díl trilogie se mi celkem líbil, především jako odpočinkové čtení na dlouhé večery. Po čase jsem sáhla i po dvojce a ze začátku se zdálo, že kniha bude napsaná v podobném duchu. S hlavním hrdinou jsme se dostali na nový svět a začali objevovat jeho zvláštnosti. Potud dobré, nemám námitky. Jenomže za chvíli jsme se o Venuši a jejich obyvatelích dověděli vše potřebné a začalo filozofování. To by nemusel být až tak velký průšvih, kdyby to nebylo náboženské filozofování. Pokud se to s ním nepřehání, nemám problém ho strávit. Jenomže v téhle knize to bylo jak číst Bibli. Dvě třetiny knihy jsem si připadala, že čtu příběhy o stvoření a vyhnání z ráje a spol. napsané přes kopírák. Kdyby si autor dal tu práci a upravil je alespoň trochu, hned by to bylo o něčem jiném. Takhle jsem jen mechanicky četla a doufala v rychlý konec, kde samozřejmě žádné překvapení nečekalo. Kdyby to byla fantasy kniha a nikoli kniha náboženská, hodnotila bych víc. Bohužel. A jsem zvědavá, jak dlouho mi bude trvat, než se odvážím sáhnout po posledním dílu trilogie.

08.10.2012

Alegorické psaní C. S. Lewise dochází v Perelandře svého vrcholu. Dílo pojednává (jako většina Lewisových románů) o souboji dobra se zlem, o pokušení nevinného i souboji zasvěceného. Právě druhá část - jež je jakýmsi itinerářem duchovní cesty člověka, který musí sestoupit do temnot a do propastí, aby byl schopen vystoupit na Hospodinovu horu - podává příběh i jinotaj ve stejně odměřených dávkách a odhaluje tak génia Lewisovy mysli jako žádná jiná kniha.
Kdo má, tomu bude dáno, kdo nemá, ten dostane jen průměrný román.

29.04.2012

Na začátku jsem byla trošku zklamaná, že se téměř nic neděje a že je tam tak málo postav. Později to bylo ale velmi zajímavé. Líbilo se mi, že souboj dobra a zla se odehrával jinak, než bývá obvykle zvykem. Zlý jen psychologicky nahlodával čistou duši a naše hlavní postava, Ransom, se velmi vhodnými slovy snažil zlé myšlenky odvrátit. Nakonec musel Ransom projevit také velkou statečnost, když musel dokonce Zlého fyzicky odstranit. Svět Perelandry byl takový snový jako Eden, kde se člověk cítí lehce a šťastně, nic ho netrápí. Svět, o který se stará Maleldil, tvůrce všeho. Svět beze zla, třebaže se pokoušelo tam proniknout. Krásné! Tato kniha je spíše duchovního rázu, dobrodružná byla Malacandra, tak jsem zvědavá, jaká bude Ta obludná síla...