Den, kdy padla noc

Som rada, že sa táto časť odohráva pred pomarančovníkom, lebo si z neho veľa nepamätám :D. Takto som si mohla užívať čítanie miesto rozmýšľania nad tým, či mi niečo ušlo. A veru si bolo čo užívať, ten svet je úžasný. Síce mi chvíľku trvalo sa v tom zorientovať, začiatok je trochu zmätený, ale potom to už svišťalo jedna radosť. Príbeh sledujeme z pohľadu niekoľkých postáv, niektoré sa mi páčili viac, niektoré menej. Najobľúbenejší bol asi Wulf, jeho línia mi prišla najzaujímavejšia a pretínala niekoľko iných. Aj línia Tunuvy ma bavila, aj keď s mnohými jej rozhodnutiami som nesúhlasila. Najmenej ma bavila Dumai, ale úprimne netuším prečo, aj jej línia bola zaujímavá, ale nejak ma nenadchla. Dlhú dobu som pri tomto príbehu čakala, že sa dejové línie navzájom pretnú, až po dlhšej dobe mi došlo, že asi to tak nebude. Niektoré sa stretli, ale nie všetky. Každá línia ukazuje, čo sa v ktorom kúte sveta deje a väčšinou to nie je nič akčné. Ale mne to absolútne nevadilo. Prevažná väčšina vecí ma bavila, rozhovory postáv, ich emócie, snaha vyrovnať sa s tým, že sa mení svet a nie je toho až tak veľa, čo môžu spraviť... Celý ten svet. Autorka to napísala neskutočne, aj keď občas som si nemohla pomôcť a zdalo sa mi to rozťahané. Posledných pár strán tam ani nemuselo byť, za mňa boli zbytočné a len ma rozčúlili :D. Ale po dočítaní vo mne ostala túžba ostať v tomto príbehu a znova si prečítať Pomarančovník, k čomu sa snáď niekedy ešte dostanem. A dúfam v ďalší príbeh z tohto sveta.

Vítejte ve světe plné intrik, lží, přetvářek, bájných bytostí. A také se připravte na LGBT, neutrální označení osob.
Prvních 100 stran je velká nálož na postavy, prostředí. Poté se začnete pomalu orientovat. Možná u něčeho byl podrobnější popis, tím ta kniha byla díky tomu objemnější. Ale na konec mi to vůbec nevadilo. Co bylo horší, tak nahuštěné malé písmo od běžnách knih, četla se o to značně déle.
Kniha by mohla dostat 5*, bohužel mi to dost kazilo téma LGBT. Jeden pár by mi nevadil..ale bylo tam toho moc. Těším se na pokračování.

Musím souhlasit s předešlým komentářem. Je to obrovská škoda, že autorka svůj veliký vymyšlený svět pokazila LGBT (a všechno to okolo) tematikou. Jinak je to nádhera - tři světadíly, dva ostrovy, několik království a panství, množství postav, několik náboženstvi. Až je složité se v tom vyznat. A o to je to zajímavější.
A teď mi řekněte, proč považovala za nutné minimálně 50% (možná i víc) postav zařadit do LGBT komunity? Nemám nic proti takovým lidem. Příroda to takto zařídila a mně to nevadí. V těch cca 4%. Ale svět, kde je takových lidí převaha? To je každému jasné, že je to nesmysl. Zde přežití takového světa autorka vyřešila tím, že si lesby se sebezapřením pořídí potomka (většinou s homosexuálem), než se podřídí své přirozenosti :(.
Proboha proč takto? Obrovská škoda, která zkazí celý dojem z dobře napsané epické fantazy ságy.

Tak tohle bylo zklamání, Převorství u pomerančovníku se mi líbilo, takže jsem byl nadšený, že vyjde prequel. Ten se bohužel nedá číst. Ne, že by autorka neuměla psát, nebo byl špatný překlad, to ne. Jen nechápu, proč se místo fantasy autorka rozhodla pro feministickou a lgbt agitku? Shannon zřejmě nenávidí hetero muže, ok má na to právo, jen mě zaráží, že si neuvědomuje, že vlastně vytváří stejně nespravedlivou společnost, proti které bojuje, jen s přehozením pohlaví. No a to, že 80% postav jsou gayové, lesby, nebinární atd., to je trošku přehnané, taková společnost by z dlouhodobého hlediska neměla naději na přežití. Jsem v půlce a dost bojuju s tím, jestli to dočtu. V podstatě se v knize nic neděje, možná se to změní. Ono se to čte příjemně, tak snad ani nevadí, že děj je hodně řídký. Každopádně kniha půjde z domu, propagandu mít nechci, takže se budu tvářit, že Převorství je single román bez jakýchkoliv dalších dílů.

Skvělé, jako Převorství. Ale přeci jen byly některé pasáže zdlouhavé a abych pravdu řekla, to množství LGBTFRS+-/* postav bylo trochu unavující.

Po dočtení mám v hlavě maglajs. Kniha měla naprosto všechno. Jsem nadšená jak je kniha zpracovaná do jedné.. stylem psaní by totiž nešla ani rozdělit, protože to bylo neskutečně pomalé tempo a bez akčních pasáží. Takže tímto jedním dlouhým dílem mi to dává smysl nejvíce. Prvně jsem byla taky zaražená, že se nic neděje.. ale pak jsem pochopila, že ani není co dělat. To mi neskutečně pomohlo si tu knihu užít až do konce. Vychutnávat si tu temnou atmosféru a čekat spolu s těmi postavami co se vlastně stane..
Příběh je o víře v bohy, rozpolcených duší a síle tradic. Je to nádherné.
Nejvíce mi k srdci přirostla Tunuva, ona byla tou nejsilnější postavou v knize. Autorka v ní napsala neskutečnou vnitřní sílu a odhodlání. Líbí se mi, jak si vybrala 3 hlavní postavy (aspoň tak jsem to vnímala) co jsou od sebe nejvíce vzdálené - věkem, místem, víře, podmínkami v nichž vyrůstali.
Ze závěru jsem byla nadšená nejvíce, není to žádná pohádka se šťastným koncem... naprosto boží. Boží. Boží.
Jsem tak opilá příběhem, že nevím jak se dokážu začíst do další knihy..
Těším se na novelku, jenž má ještě z tohoto světa přijít :)

Keď som sa púšťala do tejto knihy, skoro tisícka strán vo mne vyvolávala rešpekt (a priznám sa, aj jemnú paniku). Ale Samantha Shannon to opäť zvládla s gráciou, citom a čarom, ktoré poznám už z knihy Převorství u pomerančovníku. Jej príbehy sú ako hlboké rieky pokojné na povrchu, ale pod hladinou plné vírov, ktoré vás stiahnu až na dno emócií.

Príbeh nás vracia do čias Smútku vekov, do obdobia, kedy sa temnota opäť začína prebúdzať zo svojich pradávnych koreňov. Sledujeme osudy silných, často utrápených, no nesmierne odhodlaných postáv, ktoré balansujú medzi tým, čo chcú a tým, čo si vyžaduje vyššie dobro. Boli chvíle, keď som držala knihu v rukách a hovorila si: „Toto je ono. Tento moment. Toto je dôvod, prečo čítam fantasy.“

Glorian, Dumai, sestry z Převorství každá z nich je jedinečná a zanecháva stopu ako vyrytú runu na kameni. Milovala som ich, hoci mi niektoré z ich rozhodnutí lámali srdce. Odkaz o sebaobetovaní, o tom, že niekedy musíme konať proti sebe pre druhých, sa mi hlboko vryl pod kožu. A potom je tu Wulf postava, ktorá ma prekvapila, dojala a zanechala po sebe tieň smútku. Zaslúžil by si viac.

Fantasy svet, ktorý tu autorka vytvorila, je nádherne detailný politické intrigy, dávne mýty, magické sily, napätie medzi kultúrami a kontinentmi... je to ako čítať historický epos, ktorý si občas odskočí k drakom a magickým zbraniam. Prvá polovica sa rozbieha pomaly, opatrne, so zmyslom pre každú štrbinku v svete. No postupne sa zatiahne obloha a príde to temné, čo autorka sľubovala a s tým aj slzy. Áno, aj ja som si poplakala.

Priznávam očakávala som viac drakov. Keď ich máte na obálke, chcete ich aj medzi stranami cítiť, počuť šuchot ich krídel, cítiť dych ohňa. Niektoré bitky mi prišli ukončené prirýchlo, akoby sa napätie rozplynulo v jednej vete. A hoci milujem rozmanitosť a queer reprezentáciu, niekedy mi chýbal balans nie v úcte, ale v rozvrstvení.

A viete čo? Napriek výhradám som listovala ďalej so zatajeným dychom, so srdcom, ktoré bilo pre každý súboj aj tiché vyznanie. Hľadala som svetlo v temnote to, ktoré Shannon medzi riadkami stále znova rozžínala.

Ak hľadáte bohatý svet, silné postavy, napätie, ktoré sa ticho vkráda medzi riadky, a emócie, čo vás zaskočia, Den, kdy padla noc by vás mohol chytiť rovnako ako mňa. A ak nie? Aspoň si spolu môžeme pokecať o tom, kde všetci tí draci zmizli.

Stejně jako u Převorství mi chvilku trvalo, než jsem se zorientovala v postávách a kdo kam patří. Ale jakmile jsem se začetla už jsem se nemohla odtrhnout. Co se rozsahu týče, bichle mi nevadí, naopak o to víc, si je vychutnám.

Ke knize jsem se dostala tak, že jsem si někde četla "zajímavé knihy, které vyjdou".
Z recenze jsem nějako nepochopila, že se jedná o fantasy, druhý díl trilogie, s výraznou queer tématikou a že to celé má asi tak tisíc stran.
Naštěstí tu část, že je to dobrý, jsem pochopila správně, a tak mi rozsah (navzdory k mé literární, filmové a asi i faktické nelásce k bitvám) nevadil.
Protože je to prekel, tak mi ani nevadilo, že je to druhý díl trilogie a fantasy byla spíše čarodějná a sympatická, než cokoli jiného.
A k mému prvnímu setkání s queer tématikou v knize? Až mě překvapilo, jak mě to vůbec nerušilo. Sice si myslím, že homosexuálních osob bylo v knize víc než ve skutečném světě, ale je to přece jenom fantasy. A vlastně, kdyby mě nezaujalo jedno jediné, asi bych pro queer tématiku nedělala vlastní odstavec - ale v Převorství muži vyšívají stuhy, hrají na loutny, připravují jídlo, zkrátka se věnují "ženským pracem". A tohle přijmout pro mě jako fakt bylo asi nejtěžší. Spíš budou dva baroni vychovávat tři děti než vyšívat stuhy, že jo?!

PS: ze začátku jsem se nemohla zbavit dojmu, že v knize je příliš mnoho spojených bodů se seriálem Duny. A zajímalo by mě, kdo četl čí rukopis. A jestli teď tudíž vím, jak seriálová Duna dopadne.

Návrat do světa Převorství u pomerančovníku! Chtěla jsem ji přečíst během volnějšího období mezi semestry, ale zkouškové řeklo, že to by bylo moc jednoduché, a tak jsem se s tou velkou kráskou tahala v báglu přes měsíc a kus. Samantha Shannon si na druhé knize ze série Kořeny Chaosu dala záležet, takže oproti první knize je Den, kdy padla noc ještě propracovanější, což s sebou ovšem nese i větší provázanost postav a komplikovanější svět. Nebo se mi jen zdálo, že je to všechno ještě o fous zamotanější? Nejsem si jistá, ale v čem pochybnosti rozhodně nemám, to je epický závěr. V předešlé knize se mi ten hlavní střet totiž zdál poněkud uspěchaný, ovšem tentokrát je celá kniha o dost tísnivější, temnota se krajinami toho fantasy světa postupně rozlévá, až je nakonec v silném závěru parádně rozehraná! Jo, to jsem si hodně užila! A ano, v jednu chvíli jsem taky brečela…
Opět je tu pochopitelně i moje milované převorství (a s ním i chuť mít vlastní ichneumonku, ale zatím se spokojím i s kočkou – ne neosedlávám si ji! =D) Já prostě miluju svět, v němž jsou ženy drsné bojovnice a muži se starají o domácí krb! Stejně jako práce s LGBT tématy je za mě moc potřebná – díky za ni.
Teď už tedy nezbývá nic jiného než se těšit na další knihu z tohoto světa. Jak jsem zjistila, čeká nás jedna novela Among the Burning Flowers, takže se snad za rok budu moci zase vrátit.
A v mezičase snad přijde i český překlad The Dark Mirror, další knihy z Shannoniny série Kostičas!

Začnu tím, že kniha má opravdu velký rozsah. Než se něco začne dít, tak autorka musela uvést spoustu postav, vystavět jednotlivé kultury…to samo o sobě dělalo třeba 15-20% knihy. Takže rozjezd opravdu pomalý.
Zároveň by pro někoho mohl být problém styl psaní, jelikož to není náš moderní jazyk jako u Maasové.
Aleeee tady to sedlo. Komu nevadí pomalejší, ale vážně BOHATÁ fantasy se spoustou postav, tak ať neváhá!
Kvůli stylu psaní, jsem si s postavami tvořila vztah poněkud déle, ale na konci mi i ukápla slzička, především u Glorian a Nikeyi.
K ději nemám co vytknout. Chvili jsem se bála, že některé věci zůstanou nezodpovězeny, ale moje čtenářská dušička byla nakonec spokojena.
Určitě se chystám na Převorství a další autorčiny knihy.
Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy v rámci spolupráce :)

Kladem této knihy je, že mě přiměla vrátit se k prvnímu dílu, než se pustím do druhého. Znovu jsem si tedy s potěšením přečetla Převorství u pomerančovníku.
Dále chválím obálku knihy.
Jinak to bylo zklamání, navíc umocněné přehnaným rozsahem textu. Neustálé přehazování výhybek mezi světovými stranami bylo únavné. A samotná zápletka hodně roztříštěná, příliš mnoho plochých postav a málo kompaktní příběh. Řadu dalších výhrad za mě výborně vystihli čtenáři níže.
Škoda, ale tohle se nepodařilo.

Jakmile se objeví draci, chci si o nich přečíst. Samantha Shannon se vyznamenala knihou Převorství u pomerančovníku. Nejspíše i na základě jejího úspěchu (můj vlastní odhad) se pak se čtenáři rozhodla podělit o to, co příběhu Převorství předcházelo. A vznikl román Den, kdy padla noc. Je celkem jedno, zda hádám správně či nikoliv. Příběh obsahuje draky a já toužila vědět víc. Že jsem na sebe upletla bič, jsem zjistila velice záhy.

Den, kdy padla noc bych označila za LGBT+ propagandu. V příbězích se jistě mohou vyskytovat stejnopohlavní páry. Ale aby téměř každý byl takový? A aby pomalu každá pátá osoba byla nebinární? Zpočátku mi to nevadilo. Kateřina Hajžmanová odvedla při překladu excelentní práci. Bravurně zvládla skloňování a já se jí hluboce klaním. Navíc tolik jmen, tolik osudů, tolik myšlenek - přeložit to všechno tak, aby z toho vznikl český příběh, muselo stát hodně sil a já jsem jí za to vděčná.

Pojďme ale na Den, kdy padla noc pohlédnout jako na celek. Mrkneme se na pozitiva. Samotný příběh má 877 stran, na které navazují jmenný rejstřík a časová osa. Zde musím vyzdvihnout, že ani jedno ani druhé neobsahuje spoilery. Dá se tak využít během čtení jako záchytné lano. Rovněž mapy na předsádkách pomáhají sledovat putování postav, wrymů i draků. Nejsou kompletní, ale jde o detail, který čtenář rád odpustí - protože už je víceméně ponořen v ději. Pocity, které postavy zažívají, jsou uvěřitelné a lidské. Chemie mezi hlavními protagonisty vyznívá skvěle a v tomto případě jde o krásná milostná dramata. Sexuální scény znázorňuje Shannon jemně a procítěně - a je jedno, zda jde o stejnopohlavní styk nebo ne. Boje naopak autorka popisuje více detailněji a tím, že zahrnují i magii, působí impozantně. Nechybí odvážná gesta a hrdinské činy. Řekli byste si, tak tohle je pekelně dobré čtení!

Bohužel Den, kdy padla noc má i svou stinnou stránku. Pokud pomineme propagandu, dostáváme se do střetu s Převorstvím. Jde o sektu? Proč, i když je máme vnímat kladně, inklinujeme většinu knihy k negativním pocitům? Záporáci příběhu nejsou jen wrymové, čtenář brzy odhalí další. Na to, jak autorka své postavy buduje, je pak nechává padnout v krátkosti pár odstavců. Dokonce vytváří problémy i tam, kde být technicky vůbec nemusely. Největší zklamání mi však přinesli draci. Bylo jich málo. Navíc snové rozpravy dávají příslib něčemu velkolepějšímu, než jak se Shannon rozhodne linku zla vyřešit. Ke konci knihy jsem si kladla jednu jedinou otázku: Proč?!? Nějak mi asi dlouhým čtením, protože rozvláčné a politicky zamotané vyprávění plné pletichaření mi dalo zabrat, uniklo, co bylo gró celé akce. Samozřejmě že velké množství postav bylo přidáno proto, aby dokreslilo pravé povahy našich hrdinů. Ale aby každá osoba měla své pevné místo, aby šlo o dobrý příběh, chtělo to ji zakomponovat natolik silně, aby měla kořeny. A díky tomu má kniha moc stran, je únavná a pořádné akce se dočkáme až v druhé polovině. Načež si začneme klást otázku “proč? a je vymalováno.

Den, kdy padla noc mi slíbil draky. Jsou na nádherném přebalu, jsou spjati s příběhem Pomerančovníku. A zde zůstali využiti minimálně. Spíše než o ně šlo o politiku a gaye, lesbičky a transgender osoby. Přiznávám, že ke konci se v mém literárním nitru rozhostil mír. Vadí mi, jak byly životní osudy hrdinů vedeny. Odcházím s pocitem, že nešlo o čtení ale o boj. Drama střídalo drama, epické scény na sebe nenechaly čekat a celkový název knihy by vyzněl ještě lépe, kdyby bylo využito potenciálu jedné z postav. Den, kdy padla noc ale doporučím každému, kdo dokáže ocenit překladatelský um a nebojí se strategií nejen na bojišti, ale i v síních panovníků. Kdo touží po dracích, toho raději odkážu, aby se v nakladatelství Host mrknul na jména jako Gwynne nebo Ryan.

No mám rozporuplné pocity. Když jsem četl Prevorství tak jsem byl nadšený - skvěle světy, postavy, magie, draci... prostě bezvadná kniha. Na tohle jsem se taky těšil, ale už to prostě není vůbec ono a částmi knihy jsem se musel vyloženě prokousat. Bylo to zbytečné dlouhé (kdyby to bylo poloviční, tak by se v podstatě nic nestalo), postavy mi přišly teda o dost slabší a hlavně hrozně "unaříkané" a takové nějaké rozplizlé, neduživé - vlastně jsem si nenašel ani jednu, se kterou bych nějak více sympatizoval. A ta LGBT propaganda byla už fakt extrémně přehnaná a hrozně mi to lezlo na nervy. Sorry jako, ale těch lesbiček, gayů a bezpohlavnich tam bylo přespříliš. A taky určité opakující se situace, stereotypy a charaktery postav jako by byly "vykopírované" z předchozí knihy. Škoda. Mohlo to mít velký potenciál, ale nějak mě to extra moc neuspokojilo.

(SPOILER) Za mě NE. Začnu klady :
- Četla jsem v angličtině, jazyk srozumitelný a trochu jsem si obohatila slovní zásobu.
- Propracovaný svět a občas došlo k nějakému zajímavějšímu zvratu.
- Samotná dramatická linka, kdy zlo nebylo možné porazit a museli jste "jen počkat" na příchod komety.
- Autorčina fantazie, např. icheumoni byli super a pomerančovník je nádherná rostlina. Člověka to úplně svádí k tomu si převorství namalovat.
- Záporačka Canthe, jedna z mála zajímavých postav a to si v záporácích obvykle nelibuju.
- Obálka, ale ta knihu fakt nedělá, takže hvězdičku za ni nepřidávám.
Zápory :
- Plytké charaktery, psychologie postav nula. Někde jsem četla, že se autorka stylem psaní podobá G.R.R. Martinovi. Tak přátelé ne, nepodobá. Osobně jsem si s žádnou z postav nevytvořila vztah a bylo mi fuk, jak kdo dopadne. A přísahám, fakt jsem se snažila.
- LGBT zápletky mně nevadí, pokud mají hlavu a patu. Tato autorka však sklouzává až do jakési manýry, ve které převládají lesbické vztahy. Celé to působí velmi naivně, když například lesby potkávají další a další lesby, aniž by alespoň jedna z nich čelila odmítnutí, které je přirozenou součastí milostných vzplanutí, bez ohledu na sex. orientaci. Hereto zápletka alespoň jedné z hlavních postav by byla osvěžující a Wulf s Glorian k tomu byli úplně stvořeni. Ovšem nic naplat z Wulfa se musel vyklubat homosexuál a z Glorian frigidní žena, která nestojí o intimní vztah s nikým - její škoda, připraví se o to nejhezčí v životě.
- Ženské postavy jsou silné a to by bylo fajn, bohužel ty mužské jsou slabé, neschopné, ufňukané, případně záporné. Všichni muži tam potřebují "vedení". Wulf se půlku knihy jen lituje a pochybuje o sobě. Jeden z mála silnějších chlapů king Bart je obyčejný podpantoflák, který skáče, jak Sabran píská. I v okamžiku, kdy Sabran vymýšlí zjevné bejkárny. Tohle mi vadilo hodně. Silné ženy mohou mít vedle sebe silné muže, rozhodně se to nevylučuje, naopak. Pomyslnou autorčinu pomstu vůči mužům nelze přehlédnout. A pokud tohle má být feministický román, tak kroutím hlavou. Vždy jsem si myslela, že feminismus je o rovnosti a rovných šancích, nikoli o tom, že velí pro změnu ženy a vytváří stejně toxické prostředí jako předtím muži.
- Náboženství. Je vidět, že v tomto směru nemá autorka hlubší vzdělání, a přesto, že je tam popsáno hned několik náboženských systémů, autorka klouže po povrchu a vydává ze sebe jednu prázdnou floskuli za druhou. Místy je to opět velice naivní četba. Kolik prázdných vět bylo napsáno o six virtues, či matce....
- Převorství. Sekta jak vyšitá, beroucí svobodu nešťastníkům, kteří se do ní narodí a s lehkostí (umí si to skvěle odůvodnit) vraždící nevinné lidi. To by samo o sobě nebyl problém. Problém je, že je zjevné, že jim máme fandit.
Pokud bych měla knihu popsat jedním slovem, byla by to plytkost (na 850 stranách, což je na jednu stranu úctyhodné). Chápu, že mladé, klasickou literaturou nepolíbené publikum může knihu milovat, takže se jim omlouvám za veskrze negativní hodnocení. Mně tohle jako ukázka moderního umění stačilo a příště volím raději zase klasiku (nebo alespoň fantasy klasiku) :-).