Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/816/bmid_kopretiny-pro-zameckou-pani-scq-816.png
4
854
159
Prázdninová komedie o holkách krásně praštěných. Patnáctiletá Kateřina Krásná žije se svými rodiči - kastelány na hradě Krabonoši. Je otrávená pomyšlením, že stráví svoje prázdniny v neútulné pokladně hradu. její - podle jejího názoru - nudný život na Krabonoši je narušen příchodem studenta Petra, který by měl na hradě dělat průvodce. Katka se do něj zamiluje a marně se snaží upoutat jeho pozornost a to opravdu všemi způsoby...... celý text
Přidat komentář
Vzpominka na dětství. Teď už si vůbec nemohu vybavit, co se mi na této knize líbilo.....
Hodila se mi do čtenářské výzvy, tak proč toho nevyužít. Kniha je určena pro dospívající a taky napsána v 70. letech minulého století. Jasně, že dnešní literatura je už jinde, ale já byla ještě generace, kdy jsem to správné dětství zažila a tak jsem si příběh Kateřiny užila. Bylo fajn si přečíst i nějakou tu oddechovku a vrátit se zpět do dětských let a letních lásek. Příběh ničím velkým nepřekvapí a víte, jak se to bude odehrávat. Každopádně nevidím na tom nic špatného.
Knihy od Stanislava Rudolfa jsem nikdy nečetla (vždycky jsem byla spíš tým Lancové). Vzhledem k tomu, že už nějakou dobu nejsem cílovka, se to hodně špatně hodnotí. Věřím, že mé náctileté já by bylo nadšené, ale je mi o 20 let víc a to už tak super prostě není.
Knihu, kterou jsem četla v mládí jsem si připomněla kvůli čtenářské výzvě. Příběh Katky se mě v dětství líbil, dnes už mě spíše nudil a uspával:-) Druhá polovina knihy byla akčnější, ale dnešní mladé už podle mého názoru nemá šanci zaujmout. No a co se týká hlavní hrdinky....No comment. Tři hvězdy za vzpomínky.
Stanislava Rudolfa jsem jako- náctiletá neskutečně milovala a jeho knihy byly součástí mé knihovny. V Katce jsem se i trochu viděla ( jako vlastně ve všech hrdinkách Rudolfových knih) a přesně věděla co a jak cítí. Prostě za mě plný počet možných hvězdiček - přesto že mi není - náct, ale již - sát, tak se k jeho knihám ráda vracím a kdysi jsem je chtěla předat vnučkám- které však pohltil svět ON-Line u tabletů a telefonů, takže knihy nadále zůstávají pokladem v knihovně mé....
Dívčí román z dob minulých dočtený pro čtenářskou výzvu jako nutné zlo. Možná v těch českých sedmdesátkách to bylo terno :) no nebavilo mě to, velké finále mi taky tep nezrychlilo a Katka byla pěkná kráva :)
Ano, nejsem cílovka, ale toto mě fakt nebavilo. Ploché postavy, děj, který se prakticky neposouvá dopředu a iritující hlavní hrdinka. Celkově mi kniha přišla nezáživná a ač nešlo o vyložený odpad, převládá ve mně značné zklamání.
V dospívání byla tato kniha jednou z mých oblíbených a četla jsem ji několikrát. Po letech jsem se k ní vrátila v rámci čtenářské výzvy a pořád mě hodně bavila. Navíc mě přiměla s nostalgií zavzpomínat, jaké kousky jsme v té době vyváděly s mými kamarádkami (a že občas byly opravdu hodně ztřeštěné). :-)
Katka mi připadala jako fajn holka, která se chovala přiměřeně svému věku. Snaha působit dospěle a vyzrále se střídá s okamžiky dětinského chování a nejistoty - prostě puberta, no. Katka se v knize potýká se svou první zamilovaností doprovázenou žárlivostí a pocity vlastní nedostatečnosti.
Trochu mi v knize chybělo podrobnější vykreslení Petrova charakteru - zřejmé bylo akorát, že je dobře vychovaný a zdvořilý, ale jinak rysy jeho povahy zmíněny nebyly.
Každopádně autor uměl svým poutavým vyprávěním zaujmout.
Dívčí román, který jsem četla před mnoha a mnoha leta, ale v rámci čtenářské výzvy jsem si knihu půjčila teď, znovu přečetla a přenesla se desetiletími zpět do mého mládí. Je to pěkný román o první lásce, kamarádství, drobné konflikty s rodiči a připomenutí, že se dříve vychovávalo jinak, než dnes. Moc příjemné a milé čtení i s troškou humoru, vždyť dívčí romány pana spisovatele patřily k nejlepším.
Tuto knížku jsem četla podruhé kvůli čtenářské výzvě. Pamatuji si, jak mi ji v dětství doporučovala mamka a já na ni velmi dlouho čekala v knihovně, kde byla pořád rozpůjčovaná. Jednou mi ji paní knihovnice dala bokem a já z ní měla velkou radost. Nyní na mě kniha dýchla velkým retro dojmem. Doba jiná, než dnes, trochu naivní. Ten slovník dospívajících! :-D Úplně mě přenesla do jiných časů :-) Příjemné chvíle s tou to knížkou jak v dospívání, tak v dospělosti.
Kolikrát jsem Kopretiny četla v pubertě? Dle toho salátu v mý knihovně hodněkrát. Poslední aristokratka z osmdesátých let čtená jako poslední chybějící téma do výzvy.
Kam mě čtenářská výzva ještě nezavede! Představuju si sebe, jak v patnácti čtu romány S. Rudolfa a za každou druhou větou se ušklíbám a říkám si, jak trapné čtení to je a nakonec knížku nedočtenou odkládám.
Takže díky, že jsem si tuhle záležitost mohla ve třiceti dopřát!
Cetla jsem jenom kvuli vyzvy a byla jsem mile prekvapena :), svizne, mile, vtipne, takze spokojenost.
Knihu jsem začala číst jen díky čtenářské výzvě, ale myslím, že mě opravdu bavila. Od pana Rudolfa jsem dosud znala jen knížku Metráček, kterou jsem měla půjčenou od kamarádky.
Už jen to,že se děj odehrává v rodině, která v podstatě bydlí na zámku, dělá děj knihy netradičním. Možná jedna věc, co mi opravdu nejde do hlavy je konec, úplně mi prostě nesedl.
Opravdu moc příjemné překvapení a myslím,že to rozhodně nebude poslední knížka, kterou od tohoto autora přečtu.
Čteno v rámci čtenářské výzvy a teda pro mě opravdu výzva dočíst. Kateřina mě naprosto celý čas štvala.
(SPOILER) Velmi krasne napsany divci roman o divce Katce, ktera zije s rodici na zamku, kde jeji rodice pracuji. Ona travi leto na pokladne zamku a prodava vstupenky. Ve svych volnych chvilich chodi s kamarady k rece. Zamiluje se do pomocnika na zamku, ktery se tu toto leto objevi a provadi skupiny turistu. Tato nestastna laska ji donuti k zaludnemu cinu, ktery mel byt jen trestem pro Petra, ktery si ji nevsima, ale nakonec celou zalezitost musi resit policie. I pres vsechny trable tim zpusobene ji ale Petr odpusti. Trosku skoda, ze konec neni trochu vice rozepsan, ale jinak velmi krasna knizka.
Příběh mladé a zasněné puberťačky. Nad nápady hlavní hrdinky jsem se usmívala.
Milá knížka, krátké a opravdu milé čtení, jsem ráda, že mě k ní výzva přivedla.
Štítky knihy
zfilmováno dospívání první láska pro dívky prázdniny české hrady a zámky pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány
Autorovy další knížky
| 1973 |  Kopretiny pro zámeckou paní |
| 1977 |  Nebreč, Lucie |
| 1989 | Pusinky |
| 1984 | Milionová holka |
| 1980 | Něžně háčkovaný čas |
Kniha Kopretiny pro zámeckou paní je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 480x |
| Čtenářské výzvě | 472x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 279x |
| Chystám se číst | 83x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 1x |
Léto – slunce – prázdniny__ a jedna slečna na zámku, se všemi problémy dospívání a rodiči, co chtějí nastavit pravidla _ „musíš poznat, co je to zodpovědnost!“
Jenže zapomněli, jaké to bylo, mít v hlavě zmatek a v srdci cítit cosi – co může být láska – možná – teď ještě nevíš – a tak porušuješ pravidla, co tak nenávidíš a pak se stydíš, protože už tušíš, že cesta k lásce tudy nevede.
Dnes jsou něžné kopretiny „jen“ úsměvnou nostalgickou vzpomínkou na léta dávno minulá, ale tehdy, jsem p. Rudolfa taky četla. Nemůžu sice říct, že bych jim přímo propadla, protože už tehdy mě víc bavily třeba verneovky (ten příklon směrem k sci-fi byl i tenkrát už poznat), a taky historické ságy (začínala jsem v domácí knihovně s paní Vaňkovou, kterou mám ráda dodnes), ale tehdy, stejně jako dnes, občas ráda proložím čtení něčím příjemně odpočinkovým, což pro mě dnes knížky pana Rudolfa jsou (vzpomínková četba), tehdy, jako náctiletá jsem je brala určitě víc vážně (p. Rudolf má poměrně dobře propracovanou psychologii náctiletých a tehdy jsem si s jeho revoltujícími hrdinkami docela rozuměla, a to vše ostatní, poplatné době vzniku, vůbec nevnímala).
Kopretiny jsou jednou z těch knížek, které mi utkvěly v paměti (navíc mají i pěkné filmové zpracování – dnes už film pro pamětníky).
___
„Vrátil se táta. V očích má červené potrhané nitky. Pečlivě přivře dveře. „Pitomče!“ zařve a má chuť mi střihnout facku. Měl by. Říká něco o tom, že se za mě stydí. Ten pocit mu nezávidím. Chce vědět, chce slyšet, zas mlčím.“
___
„Petrův tranzisťák! Nastavila jsem dlaně. Přijímač do nich klesl. Rádio nepřestávalo slabě hrát. Když jsem je přiblížila k očím, spatřila jsem za jeho žebrovím zastrčené dvě kopretiny. Patřily mně. „Petře!“ zkusila jsem tiše zavolat. Nikdo neodpovídal. Vrátila jsem se zpátky na gauč, přetáhla přikrývku přes hlavu a sála melodii houslí a hořkou vůni kopretin, obojí bylo jako balzám ... “