Zeď mlčení

tak tady ta, nechronologicky čtená, byla mnohem lepší, než těsně před ní čtený Přerušený klid... bavil zejména vedejší děj - tajemná zeď, ve sklepě, aby se pak propojil i s Konrádovým hledáním. Na tom Islandu snad není nikdo, žijící v klidu a harmonii, všichni s sebou táhnou velkou dávku násilí, ať už ho zakusili, nebo ho šíří oni kolem sebe. Konrád si tentokrát zkomplikuje vztah se synem, kdyyž se tahají kostlivci ze skříně. No a pak i sobě, kdyyž před bývalým kolegou řekne, co by neměl - všechno, co řekntete, může být použito proti vám...a že to tak i dopadne ...Zapojí se americký voják. A spravedlnost. Nebo psychosomatika ? výčitky můžou člověka dohnat různě.

Skvělé čtení, které rozhodně není prvoplánovité - naopak jsou tady různé hladiny jednoho příběhu. Jak je zvykem u tohoto autora, text je vkusně napsaný, žádné explicitně drastické detaily tu nenajdeme. O to víc na čtenáře působí těžká témata, odpočinková četba to moc není.
Pokud tuto sérii neznáte, doporučuji číst postupně od prvního dílu.

Všude samý divný lidi a ponuré prostředí :-D Téma násilí na ženách a dětech je samozřejmě důležité, ale připadá mi, že celý ten příběh je docela překombinovaný. Ztotožnit se s hlavní postavou asi ani není možné, Konráð na penzi je pořádně protivnej. Přečetl jsem celkem rychle, dojmy jsou rozpačité.

Bohužel to čtu na přeskáčku, po druhém příběhu rovnou čtvrtý, ale naštěstí krásně tyto dva příběhy na sebe navazují a doplňují. Četlo se velice dobře, a i když jsme s informacemi někdy dál, než Konrád, nic to neubírá na zajímavosti.

Očekávaný autorův styl mě nezklamal. Pomalu odvíjející děj mu dává prostor pomalu vše poodhalovat a postupně se dobrat konce a vše nám vysvětlit. Bez krvelačných scén. Abych toho moc neprozradil - vedlejší větev příběhu mne trochu nudila.

V této sérii obzvlášť platí, že staré hříchy vrhají dlouhé stíny - zápletky mívají kořeny v minulosti. A je s podivem, kolik střípků informací se přesto najde a mnohé se vyjasní. Není to strhující čtení, ale přesto velmi poutavé, jen na zvláštní atmosféru příběhů z této série musím mít náladu. Opět jsem spokojená a už se těším na pokračování.

V suterénu jednoho domu je ve zdi nalezena za podivných okolností lidská kostra. Ta ale neodpovídá žádné z pohřešovaných osob. Kdo to tedy je? Islandská policie se pouští do pátrání, ale je trochu bezradná. Konrað, policista v penzi, mezitím pátrá po nových stopách v případu vraždy jeho vlastního otce.

Severské kriminální romány bývají často ke svým postavám dost kruté. V této knize tomu nebylo jinak, ale to, co mě na ní zasáhlo, byla nepřeberná škála emocí, kterou jsem se všemi postavami prožívala. Vše začalo nádechem duchařiny, která upoutala mou zvědavost. Očekávání se změnilo v sympatie s penzionovaným policajtem. Následně přišlo zděšení a znechucení nad tím, jak moc je možné ubližovat nejen cizím, ale taky svým nejbližším, těm, které máme předurčeno chránit. Poté následoval šok a na závěr jsem cítila, jak se mi z očí tlačí slzy plné melancholie. Ještě dlouho po dočtení se mi příběh neustále převaloval v hlavě a nechtěl odejít, potřeboval prostě doznít.

Největším trestem, když něco ve svém životě uděláme špatně, není to, že a povrch vyplave nějaké tajemství, ale to, že pokud se nesnažíme o nápravu, dokonale nás to sežere zevnitř.

Jediné podivné překvapení pro mne bylo vzájemné tykání postav, ač se předtím vůbec neznaly. Možná to je nějaká severská zvláštnost. Příběhu ale nijak neuškodila. Tento nový islandský objev má v mé knihovně své místo jisté.
4,5*

Zeď mlčení od autora Arnaldura Indridasona je další knihou z islandské série o charismatickém policejním komisaři Konrádovi, nyní již ve výslužbě, který se z vlastní iniciativy a zvědavosti vrhá do řešení dalšího velmi zapeklitého případu, jež mu nedá jen tak spát.

Celý příběh začíná v okamžiku, kdy ve sklepení jednoho domu v centru Reykjavíku objeví nešťastnou náhodou zazděnou kostru mrtvoly. Je zřejmé, že tato oběť byla zavražděna a následně zazděna na několik desítek let do zdi, a to bez povšimnutí, a hlavně bez vědomí svých nových majitelů.

Otázkou však zůstává, kdo je onou obětí, a hlavně kdo tento obludný zločin spáchal? Jaký byl jeho skutečný motiv? Policie v případě tohoto zločinu je tak trochu bezradná, protože nikdo nikoho nepostrádá, a po tolika letech již chybí jakékoliv indicie k odhalení tohoto tajemného zločinu, natož nějaké skryté stopy vedoucí k samotnému pachateli.

Tato neobjasněná, a tak trochu záhadná vražda, láká pozornost bývalého detektiva Konráda, jež začne pátrat na vlastní pěst. Má na to nejen spoustu volného času a prostoru, ale navíc i ve skříni jednoho staršího kostlivce, kterého by se už konečně zbavil, a to nevyřešená vražda jeho otce. Dokáže sfouknout dvě mouchy jednou ranou?...

Čím víc se noří do pátrání, a čím víc se mu začínají jednotlivé indicie spojovat, si pomalu a jistě začíná uvědomovat, že možná právě onen zločin ve sklepení může mít i mrazivou souvislost s vraždou jeho otce.

Jak moc daleko bude muset Kondrád zajít, aby odkryl všechny vyložené karty a konečně triumfoval? A jak velkou cenu bude muset kvůli tomu obětovat? To už si budete muset přečíst sami.... a nezapomeňte, že: "Každá velká lež bude jednoho dne nakonec odhalena!"

Kniha je velmi čtivá a chytlavá. Hned v úvodu nás vtáhne do děje prostřednictvím nálezu záhadné mrtvoly a s překvapivým rozuzlením děje, kdy se jednotlivé dějové linie krásně propojí v jednu, nás napíná až do samotného závěru knihy.

Velmi si cením, jak skvěle a precizně dokáže autor popsat nejen prostředí, ale i samotnou atmosféru, jež sálá doslova z každé přečtené stránky. A možná právě díky tomu si můžeme udělat velmi živý obrázek o tom, v jakém prostředí se jednotlivé postavy pohybují, jak je toto prostředí a každodenní události formují, a proč v důsledku jednají tak jak jednají.

Moc se mi líbilo, jak se jednotlivé dějové linky z přítomnosti a minulosti navzájem prolínaly a dotvářely jednotný obraz o tom, co se v minulosti stalo, a jaké to v konečném důsledku přineslo dopady na životy všech zúčastněných.

Každý čtenář jistě ocení přehledné uspořádání do kapitol, jež jsou přiměřeně dlouhé a hlavně čtivé. Pro oživení děje autor využil střídání se jednotlivých postav coby v osobě vypravěče, čímž došlo k dokonalému dokreslení jednotlivých událostí v samotném příběhu.

Zeď mlčení je ideální čtení pro všechny, co milují nenáročné severské detektivky, u kterých se mohou nejen příjemně odreagovat, ale zkusit si tipnout, jak to všechno vlastně dopadne....

Hodně pomalé, ale zajímavé.

Opět naprosto brilantní a čtivá detektivka z pera Arnaldura Indridasona, další kniha ze série s mým oblíbeným Konrádem. Konrád má smysl pro spravedlnost i pro humor, instinkty, které ho vedou tím správným směrem.
Konrád, bývalý policista, dnes detektiv na volné noze v důchodu, řeší stále vraždu svého otce, která mu nedá spát. Ač by jeho otec lump a mizera, přesto chce chce Konrád dojít k rozuzlení případu. V pátrání mu pomáhá známá Eygló, se kterou je spojil osud dobou otců. Eygló má zvláštní schopnosti, které Konrádovi pomáhají při pátrání.
Kniha řeší i další případ, kdy je objevena zazděná kostra v jednom ze starých domů. Kdo je ten člověk a proč byl takto odstraněn?
Kapitoly jsou svižné, líbí se mi střídání postav ve vyprávění. Konrád tentokrát řeší i své soukromé a rodinné záležitosti, vztah k synovi Hugovi, zemřelé ženě i bývalé přítelkyni. Vypadá to, že smrt otce bude už konečně úspěšně vyřešena. Policie ale hází Konrádovi klacky pod nohy, než aby s ním spolupracovala. Spíše naopak-kolegové mu příliš nedůvěřují.
Moc se mi líbí dějová linka, kdy se vracíme do doby před padesáti lety a sledujeme osud Elisy a jejího manžela Stana.
Elisa, která žije ze Stanem, to nemá vůbec jednoduché. Do toho se jejich kamarádi vloupají do osamělého domu, kde ukradnou šperky a fotografie. Jenže dotyčný je chce dostat za každou cenu zpátky.
Tím se rozjíždí velký případ, kdy se ve finále střetne minulost a přítomnost a vše dává najednou smysl.
Knihu jsem si velmi užila, hodnotím opět pěti hvězdičkami, protože to nejde jinak. Postavy nejsou černobílé, prostředí je dobře vykresleno. Vše do sebe přesně zapadá. Oběť jsem z počátku neodhalila, což je u mě co říct.
Celá tato série je velmi povedená, doporučuji číst knihy postupně. Rozhodně ale čtenář o nic nepřijde, když začne touto knihou. Vše je v ní vysvětleno a čtenář se v ní neztrácí. Severské detektivky mám celkově ráda, zvykla jsem si na severská jména, do této knihy prostě patří. Jen si vždy zvykám na tykání všech, i cizích lidí. S každou knihou od tohoto autora se mi Konrád dostává víc a víc pod kůži a těším se na jeho další osudy a případy.