Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Kultovní román, odehrávající se ve dvou paralelních světech: v současném nočním Tokiu a v jakémsi světě představ, kde neplatí minulost ani budoucnost. Hrdina, specialista na kódování počítačových dat, přijme na první pohled normální zakázku a vzápětí se stane klíčovým prvkem v podivné hře. Netuší, že se už dávno ocitl na okraji propasti a že ta propast je mnohem hlubší, než by čekal. Mrazivé podobenství o cestě do temnot, skrývajících se za nablýskanou reklamní realitou našeho světa.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Sekai no owari to hádoboirudo wandárando , 1985
více info...
Přidat komentář
Příjemné čtení, ale asi jsem podle ohlasů na autora očekával trochu víc. Každopádně knížka má pro mě pár míst, které si určitě ještě časem přeshufluju v hlavě x).
zatím nejlepší, co jsem četla od Murakamiho. a narozdíl od Kafky na pobřeží měla dobré zakončení
To jsem jedina, koho pocatecnich 40 stran tak strasne unudilo, ze to musel vzdat? :/ Jinak mam Murakamiho dilo moc rada, ale tohle se nedalo cist...dlouhe popisovani hradeb, srsti, podzemniho "tunelu"...nuda, nuda...velke zklamani :-(
(Od kolikate strany se to rozjede? Jestli vubec (?)...Nejak nevim, jestli tomu dat jeste sanci, lezi mi tu uplne nova zbytecne na polici..)
Zvláštní příběh. Ze začátku jsem se do děje lehce zamotával, ale časem jsem se vnořil do děje. Zajímavý příběh o dvou světech, z níchž jeden je v podvědomí hlavního hrdiny. tak trochu mě hlavní hrdina štval svým přístupem k životu..:D
Když jsem to před dvěma lety dočetl, říkal jsem si, že to nebylo nic moc. Do čtení jsem se totiž musel často nutit a nijak extra mě to nevzalo. Jenže po těch dvou letech mám tu knížku pořád v hlavě, přemýšlím o ní a říkám si, že si ji budu muset přečíst znovu, protože jsem tenkrát třeba jen byl ve špatném rozpoložení.
Jsem ohromená, uvržená do úvah o duši. Příběh možná jednou zapomenu, ale ty myšlenky, co byly vyslovené a co ve mě byly vyvolány, ty nezapomenu asi nikdy.
Popisy podzemí Tokia a Konce světa mi přišly jako výjevy z nějakého expresionistického obrazu a měly svou krásnou tíhu.
Možná se mi kniha četla trochu hůře než Kafka na pobřeží, ale myslím, že myšlenková hloubka převážila můj zájem ve prospěch Konce světa.
A bezejmenní hrdinové a zvláštní neosobní popisy - není Murakami Kafkovým obdivovatelem? Možná je tahle jeho kniha nejvíce Kafkovská.
Ze začátku jsem nevěděla, co si mám myslet, ale pak mě příběh pohltil. Jak už tu bylo napsáno, prolínání paralelních příběhů a odkrývání souvislostí Murakamimu fakt jde. Konec světa napsal dříve než Kafku, ale já četla nejdříve Kafku a v Konci světa se vlastně objevují prvky, které potom dále vyvedl v Kafkovi. Totální nářez. Další kniha, kterou si musím pořídit do osobního vlastnictví.
Měl jsem pocit, že jsem se dostal na bohatou a drahou hostinu, na níž zámecký pán pokryl vybranými pochoutkami několik dlouhých stolů v několika sálech i v zahradách. Tolik jídla! A každý si může najít, co mu chutná. A tak jdete od stolu ke stolu, tu uzobnete, tady si dáte, tohle vás zaujme, tohle se vám moc nezdá... A ve druhém sále zjistíte, že jste přesyceni a všechny ty další, táhnoucí se stoly vás naplňují spíše vnitřním odporem. A tak se nakonec omluvíte, zeptáte se na cestu a zajdete si za kuchařem pro obyčejný kus chleba se sádlem a cibulí.
Máme duši? Konec světa je jedinečnou záležitostí už jen proto, že je naprosto jiný než ostatní Murakamiho díla. Zprvu jsem byla trochu rozpačitá, sci-fi není můj šálek čaje a navíc mi chyběla jména postav. Všechny pochybnosti se však rozplynuly spolu s postupně se rozvíjejícím rovinám příběhu, jak to je jsem tušila zhruba od první třetíny, ale to vůbec nevadilo... Celá kniha je vlastně jako propojený kruh, zatímco podzemní Tokio postupně ubíralo v tempu, konec světa se z poklidného rozjímání pomalu dával do pohybu.
A hlavně je tu ta palčivá otázka - Máme duši? A pokud ano, do jaké míry je důležitá?
Souhlasím s tvrzením, že je to jedna z nejlepších knih jaké jsme kdy četla. Napínavé, poutavá a přitom tak krásně melancholicky smutné a beznadějné.
Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl. Skvěle napsáno, napínavý a originální děj, prolínání dvou zdánlivě rozdílných světů a překvapivě nečekané zakončení dělá z této knihy nadpozemský zážitek, který vám po dočtení vezme všechen vzduch z plic. Právem udělená pozice v mé Top 10.
Zajímavý a originální román s specifickou atmosférou, která mně dokonale pohltila (především části ve světě představ), dojem kazila občas příliš zdlouhavá až nezáživná popisnost přdevším v té části "skutečné" reality.
Naprosto úžasná kniha,je to trochu napínavé v tom smyslu,že pořád čekáte na prolnutí dvou zcela odlišných linií ,ale potom se nemůžete dočkat,až zas po knize sáhnete.Jeho styl psaní je pozoruhodný
skvělé, jeho knihy vás vždy překvapí, čte se výborně, má to myšlenku, náboj a navíc něco jako Jules Verne současnosti :-)
No … tak jsem to dočetl. Kniha, na kterou jsem byl opravdu zvědavý, se ukázala ve výborném světle. Nebylo to zdlouhavé, nebylo to nudné ale právě naopak, každá další stránka ukazovala něco nového a nového. Murakami se čte opravdu dobře, jeho styl psaní obsahuje jednoduchost, pohodovou atmosféru, silné konce a pečlivost, kterou si získává čím dál tím víc obdivovatelů. Konec světa & Hard-boiled Wonderland je dobrá kniha, ukazující rozsáhlou fantazii spisovatele, který si dokáže pohrát se současným světem a souvisle i se světem „představ“. Další Murakami, další spokojenost.
Když se ohlížím za tou snůškou knížek od Murakamiho, které jsem přečetl, připadne mi, že tahle utkvěla v zlovlčí paměti nejsolidněji. Což pro ni znamená asi něco velmi lichotivého.
Celou dobu jsem nedůvěřivě čekal, jak a jestli se ty dvě na první pohled naprosto nesouvisející dějové linie, spojené hlavní postavou, protnou nebo navzájem osvětlí.
Dystopické podzemní Tokio, šmrcnuté občas hodně bizarními průniky nadpřirozených, hororově pohádkových jevů; a proti tomu záhadné bezčasí města plného ztřeštěných, přesto však uvěřitelných pravidel. Nic není dovyřčeno do konce, svoboda interpretace řádí jako urvaná z řetězu - a stejně jako by v tom bylo cítit nějaký hluboký záměr. Možná je to všechno mýdlová bublina, ale pokud ano, pak jsou autorovy schopnosti ještě obdivuhodnější. Spíše se ale kloním k tomu, že Murakami je postmoderní upír sající krev přímo z tepny reality.
Nakonec to do sebe zaklaplo velmi pěkně, i když jinak, než jsem předpokládal. Oproti většině jiných děl tohoto ztřeštěného Japonce jsem měl u Konce světa nejsilnější pocit ukončenosti. Pokud tedy lze smísit pojmy "konec" a "nekonečno". Mám dojem, že u Murakamiho to možné je.
Pro mě první Murakami, kterej má děj. A to dokonce hned dva. Ač konec je typicky japonskej konec-nekonec. Ale rozhodně je to čtivý a oba světy, který autor vytvořil jsou zajímavý.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Konec světa & Hard-boiled Wonderland je v
Právě čtených | 33x |
Přečtených | 1 521x |
Čtenářské výzvě | 113x |
Doporučených | 126x |
Knihotéce | 500x |
Chystám se číst | 340x |
Chci si koupit | 61x |
dalších seznamech | 14x |
Jedniná kniha od Murakamiho, ze všech co jsem četl, která skončila jinak než ostatní. Sice se jako vždy nic nedozvíte od plic, ale bude to dostatečně naznačeno (pro ty co neznají Murakamiho). Až po týdnu a jedné další přečtené knize si dovolím něco k této knize napsat, jelikož jsem po přečtení byl více méně neschopen vůbec něco říct na adresu této knihy. Dvě linie, které jdou soběžně s sebou v knize, vám dá hned nazáčátku několik verzí, jak to asi může být. Jsem moc rád, když můžu během knihy řešit nějakou tu záhadu. Záhada skončí asi někde k třetí čtvrtině, ale stále doufáte, že nějaká další přijde, co Vám zase zamotá hlavu. Bohužel nepřijde....... namísto toho se dostaví skoro deprimující, ale přesto optimistická část, která nutí čtenáře nepřestat číst. Víc nebudu psát jinak vše prozradím........ Prostě po Murakamiho knihám mám vždy chuť si o nich s někým promluvit..... :-)