Konec starých časů

od:


KoupitKoupit eknihu

Podtitul: Romance v dur o lidech a zvířatech Tragikomické vylíčení únorových událostí v r. 1948 na malém městě. Nejrozsáhlejší autorovo dílo přináší kroniku komunistického převratu v roce 1948, jak jej prožívala řada svérázných figurek fiktivního českého maloměsta Pepův Týnec. Za tím se skrývá autorova domovská Jaroměř, autor sám pak na sebe bere podobu gymnaziálního profesora, řečeného Dlouhý Ferda. Kromě něj se s bouřlivou dobou vyrovnávají například bodrý pan Breburda, švejkovský zřízenec Kandík nebo bohémský knihkupec Žahour, své příležitosti v novém režimu se pak chopí groteskní budižkničemové bez skrupulí.. Román vyšel poprvé až roku 1991 a představuje o něco vážnější tvář oblíbeného humoristy. Přesto jde o román humoristický, jen s poněkud tragikomickými tóny, který uchovává i Žákovu tradici studentského humoru - mnoho klíčových událostí se odehrává mezi profesory a studenty místního gymnázia. V inteligentní nadsázce zároveň představuje galerii tak či onak typického chování českých povah ve vypjaté době....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32964/konec-starych-casu-32964.jpg 4.542

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Plus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Přidat komentář
tygřík2
19. dubna

Tolik jsem se už dlouho nenasmála. Oba díly jsem přečetla jedním dechem. Občas mi šel mráz po zádech. Jen doufám, že do těch sra.ek nespadnem potřetí...

InaPražáková
15. února

Na mě je Konec starých časů buď příliš dlouhý, nebo příliš groteskní. Žák uměl tvořit elegantní a chytrý humor ve stylu Saturnina, ale v tomto případě ho zaujatost proti nově vzniklé kastě vůdců z lidu vedla k hromadění všech nectností na jednu hromadu bez ladu a skladu, opakovaně a bez míry. Méně lidová a rozumnější část obyvatelstva je pak zobrazena v protikladně jásavých barvách. Což snad ani nemůže být kritika, satira je to často výstižná a jistě zábavná, jen nejsem schopna tak opulentní styl pojmout v rozsahu delším než povídka, při 250 stranách už mě výbuchy pitek, žranic a svinstev zkrátka unavovaly. Druhý díl by mě dějově zajímal, ale pokud se k němu odhodlám, tak až s odstupem.
Jazykově je to pastva pro oči a ilustrace lásky k češtině. Pastvu se bohužel nakladatelství pokusilo změnit v úhor enormním množstvím tiskových chyb, snad vyšel po revoluci rukopis úplně bez redakčních oprav a Plus pak druhé vydání jen přetiskl, aniž co měnil, protože za výsledek by zasloužili všichni zodpovědní pracovníci utít ruku, jíž se pod knihu podepsali. Kovář Binar/Bojar střídá jméno co odstavec, řeka je někdy Úslavice, jindy Úplavice, z normy tří překlepů na knihu se staly tři na stránku, velká škoda.

Bablu
28. ledna

Jako audiokniha mě to tedy vůbec nenadchlo, nějak mi k této době nesedí ten vtip a zlehčování, příběhy mě nijak zvlášť nezaujaly.

iz67
08.03.2017

Naprosto špičková kniha - velice humorná a přitom i moudrá, a to je vzácná kombinace. Pakliže vám příjdou velké dějinné události přiliš abstraktní, tak si přečtěte právě tohle, jak to asi bylo ve spoustě míst během velkého února.

bábuška
17.02.2017

Humorně podaný příběh z časů po roce 1948, stejně jako druhá kniha Na úsvitě nové doby. "...fašismus jsme už přežili. Teď ještě musíme přežít komunismus."

Vesmich
26.01.2017

V Pepově Týnci nad Lesem zažhnula výheň permanentní revoluce, v níž se staří týnečtí tavili v nové, pokrokové lidi. U některých se, vlivem jejich zatvrzelosti, tavba
nevydařila, a stali se vědomými nástroji upírů z Wall Street(u). Rekonstrukcí jediného revolučního dne dokázal autor osvítit každého, kdo po osvícení touží. Nemohla by to být dějepisně povinná četba?

Crimble
28.06.2016

Začátek skvělý, pak mne to chvílemi nudilo, ale konec zase zábavný. Krásná čeština. A antikomunistických knih není nikdy dost! (poslouchal jsem jako audioknihu v podání Miroslava Táborského (vydal Tebenas) - velmi zdařilé)

HdM
10.01.2016

Žák měl dar slova. Konec starých časů je oproti druhému dílu více náznakový, kritika režimu je více skrytá. Mám fantazii, že stejně jako já při čtení autor věřil, že to všechno ještě nějak dobře dopadne a třeba nakonec nebude tak zle.
Při čtení jsem se opravdu nasmál...a na pár místech mě hodně mrazilo v zádech z atmosféry tragické beznaděje. Bohužel v jistých ohledech jsme odsouzeni k neustále se opakující historii. Škoda, že v knize i v životě kolem nás není víc otců Breburdů.
90%

bob9249
14.09.2015

Humorný pohled na únorový puč v roce 48 na fiktivním maloměstě. Do detailu vykreslené postavičky, které vyskakují se svými hláškami a glosami. Každá postava zde představuje jeden typ člověka, který ten okamžik vnímal jinak (samozvaní vůdcové, poseroutci, recesisti, ...). Zajímává je také sebereflexe autora, který se zde vyzpovídává z toho jak komunismus v mládí obdivoval, ale posléze jeho kouzlo prokoukl (učitel Popílek).
Na humornosti knize dodává i použitý jazyk plný přechodníků atd.

Oblíbené postavy: učitelské duo Malý Sovět - Dlouhý ferda, Prokletý básník, Kartus a Samozřejmě otec Breburda.

//Jelikož se nikdo nemá k tomu, aby vám ty události vysvětlil, řeknu stručně, o co de: sme podruhý ve sračkách, a podruhý až po uši.//

Marwin
07.10.2014

"Vlastnil kromě poloviny dvojdomku dvě statné, dobře vyvinuté dcery, které se provdaly třídně uvědoměle.Ne snad, že by si vzaly dělníky, naopak, obě si přivedly chlapíky, kteří nikdy nic nedělali a dělat nehodlali, ale tito mužové byli rozenými komunisty."
Tak to je jenom krátký úryvek z jedné z nejlepších knih, které jsem kdy měl tu čest čísti.Obal tohoto díla by však měl obsahovat varování, něco jako na krabičkách cigaret.Z přední strany bych napsal asi toto :"Pozor čtenáři, při čtení této knihy dbej na to, aby nikdo neseděl naproti tobě, protože ho každou chvíli poprskáš smíchy"(Ta knížka je totiž děsně vtipná.) a ze strany zadní bych volil tuto radu:"Pozor čtenáři, pokud se blížíš k poslední stránce, připrav si laskavě kapesník, ona ta v knize popisovaná sranda se nebezpečně podobá tomu, co v našich končinách bylo dlouho realitou."(Ta knížka je bohužel docela pravdivá).
Obdivuji autora, že dovedl něco tak krásného napsat, myslím, že si nikdo z nás nedovede představit, jak mu z toho všeho kolem ( z těch světlých zítřků) muselo být na zvracení.