Konec sezóny na koupališti Úštěk
Veronika Bendová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542308/bmid_konec-sezony-na-koupalisti-ustek.jpg
4
22
22
Dvanáct povídek o hrdinech druhého plánu Je sama s děckem a pak spolu stráví „byzantské“ Vánoce na jednu noc. On sedí v autě na vyhřívaném sedadle a cítí se jako Job na hromadě popela. Pašije v salonku u Šoupalů se zvrhnou v hemžení postaviček. Rozhovor o „láskách, které vydržely“ končí reportem z postelových bojišť. Porouchá se auto, zvrtne se život a člověk marně hledá, kde by spočinul. Dávno se setmělo a na vchodu Parkhotelu Nebesa visí nápis „Zavřeno“. Povídkový soubor zaujme nejen čtivě a uvěřitelně vykreslenými postavami, ale i precizním stylem. Pozornému čtenáři neujde, že jednotlivé povídky si pomocí drobných opakujících se motivů navzájem nenápadně podávají ruce. Svorníkem díla tak není jen cyklický čas, rafinované souvislosti, ale třeba i postavy, které jsme na stránkách zahlédli jen letmo či vůbec. Ten občasný pocit je možná univerzální. Jsme ve svých životech hlavními hrdiny, nebo jen komparzisty? Sezóna končí (je jedno jaká) a dveře (je jedno které) se pomalu zavírají. Tak toto je vše? Ale naráz, bez varování, do nás „přes rozmrzelou únavu pronikne zlatý šíp vědomí, že tohle je přeci jen štěstí“.... celý text
Přidat komentář
Vyzrálé a citlivé povídkové texty. Ač jsou řazeny každý k jednomu z měsíců roku, pro zvláštní teskně studivou atmosféru, křehkost a subtilnost citových vazeb, hlubinnou a niternou samotu, jež však nezůstane čnít bez naděje, se mi výborně osvědčily jako vánoční četba.
Autorka myslím od Vytěženého kraje pokročila o notný kus vpřed, pokud jde o míru prožitosti tvorby, mistrnost psychologie postav i situace a vlastně i pokud jde o sloh, jakkoli nesdílím nadšení některých čtenářů a kritiků, že je tento její nový soubor povídek stylisticky svrchovaným dílem. Snad patří v naší současné próze k nadprůměru, ale zejména v přímých řečech zůstalo dost různých nepřirozeností.
Oceňuji situování většiny próz do míst na periferii: severní Čechy (Středohoří), západní Čechy (Ašsko), Hořicko, Velvarsko. Shodou okolností většinu těch dějišť vcelku dobře znám, takže se mi to vykreslilo zřetelněji.
Působivé je i propojení s minulostí, de facto dějinností, tu bližší (pandemie), tu vzdálenější (mj. odsun Němců), které je zcela integrálně, nenásilně a přesvědčivě vklíněno do textů, promítá se do aktuálních reflexí i emocí postav, aniž by to bylo rušivé či umělé. V tom možná spatřuji největší přínos a sílu této znamenité povídkové knihy.
Povídky obvykle moc nevyhledávám, ale toto mi velmi sedlo. Dvanáct povídek jako je dvanáct měsíců v roce. Každá z nich ten svůj měsíc něčím reprezentovala a musím říct, že Veronice Bendové se to podařilo výborně. Každá měla svého hrdinu, svůj příběh, svou atmosféru a současně to tak krásně pasovalo k sobě. Jako celý rok. Krásný zážitek. Obzvláště teď na konci roku.
Dvanáct měsíců a přesně tolik povídek. Tématicky laděné k danému měsíci, ale jednotlivý hlavní postavy se nijak nepropojí a neznají.
Povídky většinou nevyhledávám, protože než se s nějakou postavou sžiju, tak je konec. Ovšem u této knihy by to byla velká škoda. Nevím jak to autorka provedla, ale já měla u každé povídky pocit, že jsou to starý známý. :)
Vtipně popsaný život, někdy veselejší, někdy smutnější. Vzpomenuto na dobu covidu a jejich nařízení. O lásce, o víře, o dlouhodobém vztahu, o ztrátě blízké osoby, o dospívání, o stárnutí, v knize je v podstatě obsáhlý celý život.
Styl autorky je úžasně čtivý a výstižný. A ani jsem snad neměla žádnou povídku, která by mě nezaujala. Někdy jsem si říkala, jestli mi nevidí do domácnosti. Je vidět, že se autorka kouká okolo sebe a chování lidí v této době pak hodí do knihy. Myslím, že alespoň v jedné povídce se najde každý z nás.
Skvělé odpočinkové čtení, které mohu jen doporučit.
Když píšu recenze, tak dávám vždy na začátku anotaci, tentokrát udělám výjimku, jelikož je docela dlouhá, tak to vezmu svými slovy :-)
Knížka je psaná jako takový průřez kalendářním rokem, formou dvanácti různorodých a samostatných povídek, pro každý měsíc v roce jedna.
Každá povídka nás nabádá k určitému zamyšlení se nad daným tématem, ať už je to třeba vztah mezi svobodou ženou a ženatým mužem, o strastech mládí a stáří, nebo třeba o dlouhodobých vztazích, sexu v manželství po 15 letech, stereotypu ve vztazích - realita uvědomění je vcelku tvrdá :-(
Mně se nejvíc líbila povídka březnová jménem Křížová cesta, u té jsem se opravdu nasmála, aneb jak to dopadne když se na vesnici nacvičuje "divadlo" a ještě s náboženským motivem :-D
Sešly se zde témata veselejší, ale i smutnějšího rázu - povídání o Sudetech, o vlaku Svobody, o ztrátě ať už ve smyslu smrti, či právě lásky, manželství, důvěry...
Sbírka se mi celkově líbila, byla opravdu různorodá a plná spousty zajímavých myšlenek :-) Fajn oddechové čtení :-)
Dvanáct povídek vázaných na rytmus roku, precizní styl, dobré pointy, prostředí Českého středohoří. Kniha je nádherně vypravená, autorské ilustrace podtrhují náladu povídky, která knize dala název. Po Vytěženým kraji jsem se konečně dočkala a je jasné, že autorka umí psát kratší útvary a dokáže je i zasadit do promyšleného konceptu. U mě dobrý!
Mně se to líbilo... Moc. Nevím, co bych k tomu měla říct (napsat) víc. A ve skrytu duše doufám, že červnová povídka nevznikla jen jako fantazie autorky. (Aspoň co se Denisy týká).
Z první lednové povídky jsem byla nejprve rozpačitá..., a když jsem došla na konec knihy až k prosincové, usoudila jsem, že se mi ve výsledku líbily úplně všechny. Nějaké samozřejmě více než jiné. Tyto zdánlivě ,,obyčejné, jednoduché" příběhy, kdy se člověk může ptát ,,o čem to vlastně je", mě ale dokázaly hluboce zasáhnout, vzbudit emoce, mají hloubku a cit. Navíc přímo dýchají ročními obdobími a regionem Českého středohoří.
Nesnáším povídkové knihy, s touhle to je ale jiné, je totiž skvělá. Plná uvěřitelných charakterů a situací, plná naděje v každodenních detailech. Někdy mě zamrazilo, někdy jsem se smála, někdy jsem měla pocit, že autorka popisuje můj život. Bravo!
Štítky knihy
české povídkyAutorovy další knížky
| 2019 |  Vytěženej kraj |
| 2012 |  Nonstop Eufrat |
| 2024 | Konec sezóny na koupališti Úštěk |
Konec sezóny na koupališti Úštěk čtenáře asi nejvíc potěší svou čtivostí a uvěřitelností.
Všední problémy, myšlenky, ty dobré, i ty zlé. Které se můžou objevit v hlavě každého z nás. Častokrát zakončené nečekaným uvědoměním, které ve vás možná stejně jako ve mně zanechá mnoho pocitů.
Člověčinka na každé jedné stránce. To mě fakt bavilo.