Konec sezóny na koupališti Úštěk

Bavily mě povídky v druhé půlce knížky. Škoda, že byla kniha tak nevyvážená, protože některé příběhy byly fakt krásné.

Co to je proboha za marnost (redaktorů), že zařadí nejslabší povídky na začátek? V poslední době se mi to u povídkových sbírek stalo už potřetí. Toto je velmi dobrá kniha, ale po prvních dvou povídkách jsem měl chuť ji odložit. Ty skvělé jsou především v druhé polovině. Ano, musel bych si odpustit onu "hru na kalendář", ale bylo by to ku prospěchu. Velmi se mi líbilo literární osídlení Čech (nejen Středohoří, jak vyplývá z názvu, a na úkor mnohokrát zpracovávaných Jižních Čech či Moravy). Lze doporučit. Je to současné, často smutné a dojemné, bez populárního ženského násilí...

Narozdíl od kolegy "lose" já cílovka asi jsem. A téma povídek bych nazval spíše "život". Ten samozřejmě obsahuje mateřství a křesťanské prvky. Vždyť na každé větší dědině je kostel a bez mateřství bychom tady nebyli :). Ale není to jen tohle.
V podstatě nemám rád povídkové knížky. A zvláště ne sebrané povídky různých autorů. Ne že bych je nepřečetl (na dovolené, ve vlaku a pod.), ale nic moc ve mne nezanechávají a nepamatuji si je. Tato knížka je jiná. Napsaná jednou autorkou, tedy stylově sjednocená. Žádné velké děje a příběhy, ale opravdu obyčejný život obyčejných lidí. Ti také neprožívají každý den velká dramata hodná zaznamenání. Jen spoustu drobných radostí i starostí.
Pomáhá mi určitě i to, že jsem dokázal postavy povídek chápat. Jejich pohnutky a tím i konání. Nemusím s ním souhlasit, ale chápat ho mohu. A možná to chce už mít něco prožito, aby člověk nebyl tak radikální v úsudcích a zamyslel se nad těmi činy různých postav z obou stran.
Prostě moc milá a příjemná knížka. Díky.

tady zjevně zase nejsem cílovka, co se tématu týče (křesťanské prvky, ženství a mateřství atd.), po prvních dvou číslech jsem knihu málem odložil; převažují črty nálad civilně poetické se smířlivou, citlivou až sentimentální pointou; zvolené řazení podle měsíců a církevních svátků se zdá aranžované dodatečně, aby zdánlivě sjednotilo jinak nesourodé texty = kalendářní forma je typický postup osvícenské, jo a taky rurální literatury, v současné próze působí dost školácky

Moc hezky napsané, dobře vypointované povídky vyprávěné poetickým jazykem. Při čtení jsem měl pocit, jako bych ty postavy osobně znal, jako bych místa děje už někdy navštívil. Podobné pocity jsem měl i u předchozích knih. Autorku Veroniku Bendovou nelze nemilovat.

Zdánlivě se toho v povídkách Veroniky Bendové zase až tolik neděje, ale přesto jsem se ani u jedné nenudil a málokdy mě zklamal závěr, což se mi jinak u povídek děje skoro pořád. Jemné, civilní příběhy seřazené podle měsíců v roce dokážou na pár stránkách vysoustružit živé, uvěřitelné postavy, a ve čtenáři nastavit jak vztah k nim, tak zvědavost na jejich osud. Veronika Bendová je podle mě jeden z největších talentů české literatury, což si potvrzuju už ve třetí knížce.

Zjistila jsem, že v době intenzivního studia je pro mě nejlepší číst povídky, proto také v letním semestru konečně došlo i na Konec sezóny na koupališti Úštěk. Dvanáct měsíců, dvanáct příběhů. Skoro by to lákalo, aby si člověk z knihy Veroniky Bendové povídky dávkoval po celý rok, ale to jsem tedy nezvládla. Pro čtivost a hezky plynoucí děj jsem to naopak dokázala dočíst v čase, který byl s ohledem na intenzivní studium skutečně krátký! Akorát se až po poměrně dlouhé době dostávám k sepsání dojmů, proto si nepamatuji přesně, jak dlouho mi to vlastně trvalo.
Prvně mě nalákal už samotný Úštěk v názvu – ten kraj kolem něj patří mezi má nejmilovanější místa. O to větší byla má radost, když jsem se prolistovala i k dalším místům, jež mi jsou známá – Levín, Srdov, letmá zmínka je dokonce i o ústecké vaně! Autentické využití reálných kulis dokáže literaturu významně oživit, tady se to navíc daří o to víc, že autorka umí výborně pracovat i s lidskými charaktery, které se svým krajem krásně ladí. Celkově přitom jde o příběhy nesmírně lidské, které ukazují, jak blízko k sobě lidé mají, přinejmenším tedy mohou mít, když chtějí. A nebo taky ne.
Velice se mi líbilo nenápadné a docela hravé propojení povídek prostřednictvím malých detailů, které způsobily jejich jemnou provázanost, i když se každá z nich odehrávala v trochu jiném prostředí a s jinými protagonisty. Takové drobnosti mám moc ráda!
Jo a moc doporučuji poslechnout si podcast s Veronikou Bendovou v rámci pořadu Fascinace na Hostcastu – vlastně celkově mám ten pořad moc ráda! PS: Kniha má zvláštní ořízku, kdy snad každý list je jinak dlouhý. Nevím, zda jde o nějakou chybu, nebo je to záměr (snažila jsem se to ověřit, ale bez úspěchu), ale musím říct, že se mi to značně zamlouvá!

Bendová je jediný český autor, od kterého doma kupujeme vše, neboť si zaslouží být podporována.

Výborná kniha s krásnou obálkou.
Autorka píše mimořádně čtivě, text krásně plyne a ještě jsem si z každé povídky zapamatovala nějaký důležitý motiv či takové "popostrčení" nad čím popřemýšlet.

Poslechla jsem volně na ČRo a tím objevila další naši českou autorku. Z 5 povídek se mi líbily 3.

Sympatická knížka, v sympatickém formátu akorát do kapsy, v sympatické a vkusné grafické úpravě. Moje první od V.B.
Jakési (trochu až rodinné) album momentů vnitřní úzdravy, příslibů katarze, střípků spásy.
Autorka má mimořádný dar přirozeného vyprávění, z kterého je znát radostná potřeba psát, se čtenářem nemanipuluje, pouze nabízí insipraci k široké řadě úvah i odlehčující humor (měl jsem pocit, že Křížovou cestou psala společně s Woody Allenem), nejspíš má sama nemálo za sebou.

Nakonec mi to nedá a zpětně musím konstatovat, že je to asi pro mě za dlouhou dobu nejlepší kniha. Souzněla jsem s ní úplně stoprocentně.

Úplně nevím, co si myslet jako celek. Je to tak 50:50. Některé povídky by stálo za to rozvést a četlo by se to báječně a některé mi přišly nijaké, až zbytečné. Možná mi to jen nesedlo, nevím.
Ale styl vyjadřování nezklamal:)

Konec sezóny na koupališti Úštěk čtenáře asi nejvíc potěší svou čtivostí a uvěřitelností.

Všední problémy, myšlenky, ty dobré, i ty zlé. Které se můžou objevit v hlavě každého z nás. Častokrát zakončené nečekaným uvědoměním, které ve vás možná stejně jako ve mně zanechá mnoho pocitů.

Člověčinka na každé jedné stránce. To mě fakt bavilo.

Vyzrálé a citlivé povídkové texty. Ač jsou řazeny každý k jednomu z měsíců roku, pro zvláštní teskně studivou atmosféru, křehkost a subtilnost citových vazeb, hlubinnou a niternou samotu, jež však nezůstane čnít bez naděje, se mi výborně osvědčily jako vánoční četba.

Autorka myslím od Vytěženého kraje pokročila o notný kus vpřed, pokud jde o míru prožitosti tvorby, mistrnost psychologie postav i situace a vlastně i pokud jde o sloh, jakkoli nesdílím nadšení některých čtenářů a kritiků, že je tento její nový soubor povídek stylisticky svrchovaným dílem. Snad patří v naší současné próze k nadprůměru, ale zejména v přímých řečech zůstalo dost různých nepřirozeností.

Oceňuji situování většiny próz do míst na periferii: severní Čechy (Středohoří), západní Čechy (Ašsko), Hořicko, Velvarsko. Shodou okolností většinu těch dějišť vcelku dobře znám, takže se mi to vykreslilo zřetelněji.

Působivé je i propojení s minulostí, de facto dějinností, tu bližší (pandemie), tu vzdálenější (mj. odsun Němců), které je zcela integrálně, nenásilně a přesvědčivě vklíněno do textů, promítá se do aktuálních reflexí i emocí postav, aniž by to bylo rušivé či umělé. V tom možná spatřuji největší přínos a sílu této znamenité povídkové knihy.

Povídky obvykle moc nevyhledávám, ale toto mi velmi sedlo. Dvanáct povídek jako je dvanáct měsíců v roce. Každá z nich ten svůj měsíc něčím reprezentovala a musím říct, že Veronice Bendové se to podařilo výborně. Každá měla svého hrdinu, svůj příběh, svou atmosféru a současně to tak krásně pasovalo k sobě. Jako celý rok. Krásný zážitek. Obzvláště teď na konci roku.

Dvanáct měsíců a přesně tolik povídek. Tématicky laděné k danému měsíci, ale jednotlivý hlavní postavy se nijak nepropojí a neznají.

Povídky většinou nevyhledávám, protože než se s nějakou postavou sžiju, tak je konec. Ovšem u této knihy by to byla velká škoda. Nevím jak to autorka provedla, ale já měla u každé povídky pocit, že jsou to starý známý. :)

Vtipně popsaný život, někdy veselejší, někdy smutnější. Vzpomenuto na dobu covidu a jejich nařízení. O lásce, o víře, o dlouhodobém vztahu, o ztrátě blízké osoby, o dospívání, o stárnutí, v knize je v podstatě obsáhlý celý život.

Styl autorky je úžasně čtivý a výstižný. A ani jsem snad neměla žádnou povídku, která by mě nezaujala. Někdy jsem si říkala, jestli mi nevidí do domácnosti. Je vidět, že se autorka kouká okolo sebe a chování lidí v této době pak hodí do knihy. Myslím, že alespoň v jedné povídce se najde každý z nás.

Skvělé odpočinkové čtení, které mohu jen doporučit.

Dvanáct měsíců a přesně tolik povídek. Tématicky laděné k danému měsíci, ale jednotlivý hlavní postavy se nijak nepropojí a neznají.

Povídky většinou nevyhledávám, protože než se s nějakou postavou sžiju, tak je konec. Ovšem u této knihy by to byla velká škoda. Nevím jak to autorka provedla, ale já měla u každé povídky pocit, že jsou to starý známý. :)

Vtipně popsaný život, někdy veselejší, někdy smutnější. Vzpomenuto na dobu covidu a jejich nařízení. O lásce, o víře, o dlouhodobém vztahu, o ztrátě blízké osoby, o dospívání, o stárnutí, v knize je v podstatě obsáhlý celý život.

Styl autorky je úžasně čtivý a výstižný. A ani jsem snad neměla žádnou povídku, která by mě nezaujala. Někdy jsem si říkala, jestli mi nevidí do domácnosti. Je vidět, že se autorka kouká okolo sebe a chování lidí v této době pak hodí do knihy. Myslím, že alespoň v jedné povídce se najde každý z nás.

Skvělé odpočinkové čtení, které mohu jen doporučit.

Když píšu recenze, tak dávám vždy na začátku anotaci, tentokrát udělám výjimku, jelikož je docela dlouhá, tak to vezmu svými slovy :-)

Knížka je psaná jako takový průřez kalendářním rokem, formou dvanácti různorodých a samostatných povídek, pro každý měsíc v roce jedna.

Každá povídka nás nabádá k určitému zamyšlení se nad daným tématem, ať už je to třeba vztah mezi svobodou ženou a ženatým mužem, o strastech mládí a stáří, nebo třeba o dlouhodobých vztazích, sexu v manželství po 15 letech, stereotypu ve vztazích - realita uvědomění je vcelku tvrdá :-(

Mně se nejvíc líbila povídka březnová jménem Křížová cesta, u té jsem se opravdu nasmála, aneb jak to dopadne když se na vesnici nacvičuje "divadlo" a ještě s náboženským motivem :-D

Sešly se zde témata veselejší, ale i smutnějšího rázu - povídání o Sudetech, o vlaku Svobody, o ztrátě ať už ve smyslu smrti, či právě lásky, manželství, důvěry...

Sbírka se mi celkově líbila, byla opravdu různorodá a plná spousty zajímavých myšlenek :-) Fajn oddechové čtení :-)