Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/bmid_konec-civilizace-bh1-59620.jpg
4
1631
273
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My (1920) a Orwellovým románem 1984 (1949) jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2011 , Maťa
Originální název:
Brave New World , 1932
více info...
Přidat komentář
Ten konec... dlouho to ve mně rezonovalo. Pořád znovu ji doporučuji lidem na školeních jako excelentní popis společnosti ovládané strachem z emocí, upřímnosti a potažmo i vzdělání. Divochův osud mě nepřestane asi dojímat nikdy.
Zvláštně nevyvážená kniha, byť rozhodně ne průměrná. Několik pozoruhodných myšlenek a postřehů se vztahuje spíše k dnešnímu nakládání s masami, než k totalitním režimům. Huxleyho svět nelze označit za jednoznačně špatný, "pouze" je v něm zcela potlačena individualita jedince na úkor zcela bezstarostného bytí - není štěstí, není ani neštěstí. Kniha je rozdělena na několik ne úplně pohromadě držících částí, které se nijak smysluplně neprolnou.
Jestli měla být poselstvím bezmoc, tak ok. Ale asi nejsem predestinovaná k bezmoci.
Knížka plná velkých myšlenek … Vzhledem k době vzniku jsem překvapená, jak dobře se to četlo. Konec byl paradoxně opravdu reálný a asi nevyhnutelný.
táto utopistická spoločnosť je ako ten povestný ľadovec, nosná časť je pod hladinou, v tom čo nebolo napísané a čo vás núti nastaviť zrkadlo vlastnému rebríčku hodnôt ...
Ke krátké knize jen pár krátkých poznámek:
Dílo je často přirovnáváno k románu 1984, ale myslím si, že k tomu má hodně daleko.
S ohledem na to, v jaké době bylo napsáno a jaké myšlenky přináší, hodnotím vesměs kladně. Bohužel, z úplně stejných důvodů mne čtení moc nebavilo. V té době možná převratná záležitost, dnes už tak trochu k smíchu.
Rozsah bych trochu zkrátil, formát povídky by mi k tomu, co měl příběh vypovědět, seděl lépe.
Nevěděl jsem přesně, co se přesně myslí slovem "pneumatická", ale líbilo se mi to.
Obě hlavní postavy, Bernard i Divoch, mi byly příliš nesympatické na to, aby mne bavilo sledovat jejich osudy.
Jako největší klad hodnotím nápad a "bokanizaci", největší mínus zpracování.
Hodnocení: 3/5
Verdikt: Lepší si znovu přečíst 1984.
Po celou dobu čtení mě provázal opar deprese. A to nejen z toho jak je to nadčasové.
Kniha mě zaujala svým tématem a popisem života ve společnosti, kde štěstí a pohodlí je nejvyšší hodnotou a nekonvenčnost nebo samotářství naopak ohrožuje zavedený řád. Princip hromadné výroby byl zaveden i v biologii a jsou produkovány masy lidí, predestinovány pro naplnění svého sociálního účelu a udržení chodu společnosti. Neexistuje právo na individualitu, na to být sám sebou, život plyne bez vyššího cíle a hlubšího smyslu. Nenašla jsem zde jedinou zápornou, ale ani kladnou postavu. Jen Divocha mi bylo líto. Přesto, že námět byl zajímavý, něco tomu chybělo.
Huxley je strašidelný práve tým, že namiesto hrubého násilia dáva ľuďom to, čo chcú – byť mladí a krásni a nezamýšľať sa nad nudnou a otravnou politikou – v zdravom tele zhnitý duch. A nezabúdajme na to, že genetické inžinierstvo je technicky možné už teraz. A preto buďme ostražití, aby sme sa raz nezobudili do sveta, kde to neskončilo len pri odstraňovaní chorôb a chorobných predispozícií, ale kde sa štát odhodlá geneticky upraviť a vychovať „dokonalých občanov“ – poslušné a slintajúce ovce v nezmyselnom kolotoči neslobody, ktorú si už ani neuvedomujú.
Ke knize jsem se dostal poté, co jsme s francouzskou kolegyní debatovali Orwellovo 1984, a to právě na její doporučení.
Začátek knihy je něco úplně neuvěřitelného. Vrchol zvěrstva lidí, sortování ještě nenarozených dětí na ty, co budou žít plnohodnotný život v luxusu a na ty, co se nikdy nedostanou dál než k otevírání dveří a zametání ulic. Podprahový a instinktivní obdiv nadřazených vrstev společnosti podřízenými a znechucení a pohrdání podřízenými vrstvami ze strany nadřazených. To vše jen na základě kvót. Lidé fungující na antidepresivech, která jsou podporována jako skvělá věc. Tedy, mně po první polovině knihy běhal mráz po zádech a musím říct, že popsané sociálně-anatomické inženýrství ve mně zanechalo hlubokou stopu. Zvlášť když k němu nemusí být až tak daleko. Velmi silné a až neuvěřitelné s přihlédnutím k tomu, kdy byla kniha napsána.
Bohužel, nabrané tempo pro mě kniha absolutně ztratila v druhé polovině. Ano, popis života v rezervaci byl také děsivý, ale už mi zkrátka něco chybělo. Nicméně, už kvůli první polovině se vyplatí knihu číst. Ještě teď se mimoděk otřesu, když si na ní vzpomenu.
Nečekejte zde akční scény, až na drobné výjimky. Kniha se zamýšlí nad směřováním lidstva a jeho udržitelností, což je čím dál častější téma. Zase, musíte brát v potaz kdy byla napsána, i proto je styl trochu jiný. Nicméně námět je velice zajímavý a ve svém žánru rozhodně stojí za přečtení. Navíc v té době musela být kniha skutečně něco "jiného". Neměl jsem s plynulostí textu problém a nepřišlo mi, že by autor knihu významně natahoval, jak se zde vytýká. Ale zase to není kniha, kterou bych v blízké době chtěl číst znovu :) Takže 4 hvězdy.
Pohříchu pozdě jsem se dostala ke Konci civilizace, ale nastíněný konec zrovna prožíváme (všechno to turistické očumování, snaha být neustále bezbolestně šťastný, sjet se čímkoliv, jen aby bylo dobře a tak dál) , takže získané informace ještě využiju. Bavilo mě to, zajímalo, nutilo k přemýšlení, jestli stojí za to vyměnit svobodu za jistoty, anebo jistoty za svobodu. Kupříkladu nápad rozehnat rozvášněný dav mrakem štěstí a vemlouvavým hlasovým vábením je dokonalý! Absence velkých zlých záporáků je v knize obzvláště zákeřná, protože nedovolí, aby se člověk jasně postavil na něčí stranu. Bylo to velmi příjemné setkání.
Jednoznačně jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době přečetl. Podaří-li se ti naladit mozkovou frekvenci na Huxleyho nikam nespěchající styl a vnímat všechny ty drobné a zarážející atmosféru dotvářející detaily, naskytne se ti příležitost zažít neskutečně strašidelný (a mimochodem přes 80 let starý) pohled do automatické, šťastné a emočně ploché budoucnosti - protože emoce jsou nám v životě největší zábranou.(?) Nebo největším pohonem.(?) A co by na to řekli rodiče?
Nebylo co číst a tak jsem "šáhl" na tuto oceňovanou knihu. Cca do poloviny měla kniha ucházející tempo, nápad, směr. Ale zbytečnými, zdlouhavými, až nudnými debatami a popisy, mě kniha odrazovala k dočtení. A to jsem si myslel, že 200 stránek, přečtu za jeden večer. Oceňuji nadhled, který měl pan Huxley při psaní knihy. Ale přece jen je to dlouhá doba, kdy kniha byla poprvé vydána a v názorech a popisech je to znát.
Táto kniha mi proste nesadla na prvý ani druhý raz, nepáčila sa mi po literárnej stránke a neprišla mi uveriteľná po psychologickej ani sociologickej stránke. Napríklad premisa, že ak vezmete ľuďom monogamný/výlučný vzťah, vyprchá z ich života vášeň, alebo že ak všetci budú mať toľko, koľko približne potrebujú, nikto nebude mať potrebu rozbiť susedovi hlavu o chodník. Ja tomu prosto neverím. Také spoločnosti v primitívnej forme existovali a niekde možno stále i existujú a som presvedčená, že priemerný počet rozbitých hláv a zlomených sŕdc tam bude podobný ako v Bratislave.
Nesúrodé a s ničím nesúvisiace výňatky z mojich vnútorných poznámok. Obsahujú spoilery.
Genetická manipulácia (alebo ako to nazvať)
Asi ako všetci som zhnusená z toho, že Brave New World na bežiacom páse vytvára, polodementné, degenerované obmedzené embryá, z ktorých vyrastajú polodementné, degenerované, obmedzené bytosti. Ale to robí aj Boh/Prozreteľnosť/Príroda (nehodiace sa prečiarknite) a ani vám nenechá kontakt na prípadné reklamácie.
Predestinácia
Mrazivá myšlienka, podľa ktorej sa ľudské bytosti vytvoria na objednávku businessu. Potom to dopadne tak, že génius nerobí zametača ulíc, debil nerobí riaditeľa podniku a topánky vám síce stále šije nejaké čínske decko, ale robí to za slušný plat a s láskou.
Podmieňovanie a Hypnopédia
Je to spôsob akým sa deťom vtĺkajú do hlavy sprostosti.
V Starom dobrom svete to poznáme tiež a volá sa to výchova a vzdelávanie a podľa režimu a vládnucej strany/strán sa deti učia väčšie alebo menšie somariny, napríklad, že zem je plochá/guľatá/stvorená za sedem dní, alah je veľký/malý/tak akurát, žena má byť za sporákom/za pultom/ zahalená.
V BNW tiež ľudí učia, že majú byť spokojní so svojim miestom v spoločnosti, V starom dobrom svete sa tomu kedysi hovorilo Modli sa a pracuj a dnes len Pracuj a tiež ich učia, že majú míňať peniaze a platiť dane, aby sa ekonomika krútila, v starom dobrom svete známe i ako Dávajte, čo je cisárovo, cisárovi, a čo je Božie, Bohu, teraz známe i ako Kupujte slovenské výrobky, Vymeňte svoju starú práčku za novú atď...
(Ale to s tými detičkami, kvetmi a elektrickým prúdom si mohli odpustiť)
Prístup k mŕtvym
Panebože, teda vlastne Fordepane, BNW z mŕtvych robí, pozor SPOILER hnojivo!!! Spomeňte si na to, keď budete prechádzať po tej krásne našuchorenej zelenej trávičke na cintoríne.
Ópium ľudstva
BNW je vnútorne plochý a prázdny svet, pretože v ňom chýba láska, boh, utrpenie a strach a ľudia pred touto prázdnotou musia niekam utekať. Majú na to špeciálne kiná, adrenalínové injekcie, aby niečo cítili a somu, čo je ľahká droga bez vedľajších účinkov, pomocou ktorej sa ľudia na chvíľu prenesú do iného sveta.
Ľudia žijúci v Starom dobrom svete plnom tej starej dobrej bolesti a strachu, boha a lásky sa tiež musia otupovať alkoholom, drogami alebo inak (kto ešte nevidel 12 častí seriálu za jeden deň, nech hodí kameňom) aby toho zas toľko necítili.
Prosto ľudia život dosť ťažko znášajú, a občas si od neho potrebujú zobrať dovolenku.
Prístup k sexualite a smrti
BNW odtabuizoval sex a smrť, za čo ich určite zažalovalo 8 z 10 psychoanalytikov, tí zvyšní dvaja sa na to vykašľali a pravdepodobne si to dodnes rozdávajú v čakárni.
BNW mi nie je nijak sympatický, ale konkrétne tomuto ja osobne tlieskam a oproti našej neurotickej a dosť pokryteckej spoločnosti to považujem za pokrok
Klasika sci-fi mě velmi zklamala. Příběh se táhne, žádné zvraty. Nedoporučuji.
Utopická společnost, která je té dnešní na míle vzdálená. Lidé dnes rozhodně většinou nemají vysportované postavy, nestarají se zdaleka tolik o svoji výživu, stále převládá monogamie, ve společnosti nejsou žádné jasně dané kasty, vládne anarchie zvaná demokracie, ani není nijak předurčené kdy zemřeme a těhotné ženské chodí s odpornými těhotnými břichy jako s nějakou chloubou, ačkoli je to ostuda, vzhledem ke strašlivému přemnožení. Rození lidí je prostě hnus a haranti pořád jenom ječí, stěžujou si a křikem otravují okolí. (Zvířata jsou oproti nám přesný opak, od malička jsou krásná, tichá a většinou umí hned chodit.)
Co je však dnešní realitě podobné, je pro lidi typická všeobecná stádnost a průměrnost, což vede ke spokojenosti stádních jedinců, kteří tráví volný čas tím, že chodí „kalit" a „chlastat" a díky tomu zapomenou i na těch pár všedních problémů, které mají. Když si ale člověk v knize vzal „somu", tak potom nehulákal, nerušil noční klid, nedělal bordel a nechoval se jako idiot. Takže i tato jediná podobnost je pasé.
Zkrátka máme do této utopie hodně daleko a vy co píšete, že vystihuje dnešní dobu, tak jste vedle jak ta jedle.
Navíc, když byl někdo v KC „jinej", tak mohl odjet třeba na Island nebo na Falklandy, kde byly lidé vybočující ze systému. Takovou možnost já postrádám.
Samozřejmě, kdybych měl možnost se přidat do společnosti, která by byla přesně taková, tak neváhám jediný den. To je ale bohužel přece jenom utopie.
Bohužel, ačkoli se mi takováto požitkářská, dlouhodobě udržitelná společnost jeví jako ideální, tak se obávám že Huxley (Humanista? „Mysl znalá lidí opovrhuje humanitou" Misantrop Pavel Pojar) to psal především s varovným záměrem, abychom do něčeho takového nedospěli. A stejně tak je i kniha zřejmě všeobecně chápaná. To mi přijde jako velká škoda, která celou knihu znevažuje. Navíc, příběh jako takový mě taktéž nezaujal a ani styl psaní mi nepřišel nijak ohromující, a proto dávám relativně nízké hodnocení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritika
Autorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Kniha Konec civilizace je v
| Právě čtených | 43x |
| Přečtených | 2 354x |
| Čtenářské výzvě | 229x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 551x |
| Chystám se číst | 1 266x |
| Chci si koupit | 312x |
| dalších seznamech | 45x |
Opět jsem se začetl do knihy, která vyšla téměř před sto lety, a znova mě trošku zamrazilo nad tím, jak je stále aktuální a žasnu jak autoři ať je to Bradbury nebo Huxley píší o něčem, co je aktuální takovou dobu.
Ano je to hraní si na Boha, na to jak jsme schopni se povýšit nad matku přírodu a určovat jak bude svět fungovat. Je zde krásně vidět, že svět kde by bylo mnoho alfu by prostě nemohlo fungovat, protože intelektuál se prostě bude neustále ptát, bude bádat a bude chtít změnu. A to je to čeho se všechny centrálně řízené státy podvědomě bojí, a žádnou změnu nechtějí připustit.
Proto je tak jednoduché vštěpovat gamám a dalším, že změnu vlastně nechtějí a jakýkoli jenom trošku závan je špatně. Proto musíme neustále chodit a vysvětlovat všem, kteří se bojí změny, že to je přeci vývoj, který nejde zastavit, a je třeba se na něj připravit. Proto je tato kniha opravdu velmi silné poselství i po tolika letech a chtěl bych ji doporučit, ale Ti co by si podobné knížky měli přečíst , tak určitě neučiní.