Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/bmid_konec-civilizace-bh1-59620.jpg
4
1631
273
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My (1920) a Orwellovým románem 1984 (1949) jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2011 , Maťa
Originální název:
Brave New World , 1932
více info...
Přidat komentář
Začátek super, prostředek super, konec už byl slabší, ale dost to odpovídá moderní společnosti kde sex je na prvním wc na disco nebo klubu, všechno na jedno použití a nic se nepravuje.. Smutné
Začátek se nesl na vlně téměř nepředstavitelného futurismu a utopie a kromě 3 kapitoly, která kvůli svému stylu byla hodně zmatená, jsem byl zatažen do děje a chtěl jsem vědět víc o tomto světě. Bohužel tím stavba světa prakticky skončila a kromě výletu do rezervace už to bylo jen o budoucností pokřivených lidských vztazích a o přístupu divocha k poznávání společnosti. Přerod divocha na konci knihy byl hodně náhlý a i zbytečně vyhrocený. Tón, který kniha nasadila, není úplně shodný s jinými antiutopickými romány - nevychází z něho tak jasné varování. Zároveň má kniha dost delších pasáží, kde se reálně nic neděje, děj se neposouvá ale svět se nestaví, a je to spíše práce číst dál. 4/10
Jak cestujeme dále a dále do budoucnosti, je dosti možné, že budeme natolik technologicky rozvití, že lidství, jak ho známe, bude vnímáno jako bezpředmětné a omezující. Take Soma a nechť se o zbytek postará chemie.
V rámci žánru antiutopického románu se jedná o "must read" knihu. Narozdíl od ostatních knih s touto mě příliš psychicky nezdeptala, za to mě velmi bavila. Neotřelé
Forda Pána, nemít v sobě ty dva gramy somy, hrklo ve mně, že je to snad doopravdy :-)
Ó Forde, Forde, málem se stalo něco, co jsem za svůj život udělal snad jen asi 2x. A sice to, že bych knížku nedočetl. Opravdu ten začátek nebyl jednoduchý. Pořád jsem čekal, kdy se začne něco dít. A ono se pořád nic nedělo. Na chvíli jsem tu knížku i odložil a přečetl něco jiného, abych se k ní posléze vrátil.
Výsledek sice není to, co jsem od knížky původně očekával. Čekal jsem příběh ve stylu 1984, ale ono to tak není. Ta knížka je něco jiného a v podstatě jsem ji začal hltat až s posledními cca šedesáti stranami. Stálo to za to a jsem rád, že jsem se kousnul a dorazil to.
V neposlední řadě by se i u Huxleyho, podobně jako u Orwela, dalo říct - "Ta kniha není návod, ale varování!"
Oooo...k tohle bude dlouhé, předem se za to omlouvám. V zásadě mám ke knize jednu jedinou výtku tudíž si dovolím ji zmínit hned na začátku a pak u ž se budu zabývat interpretací. Ta výtka je v zásadě dost hloupá. Kniha je o dost delší, než by nezbytně musela být. A než se zeptáte, ano. Tohle opravdu píši ke knize o rozsahu nějakých trapných 260 stran, či kolika. Problém je asi takový, že v utopických, či dystopických knihách má příběh, už tak nějak z jejich přirozenosti, pomocný charakter. Prostě je to věšáček, na který pověsíme sdělovanou myšlenku. To není nic špatného, ale je pak chybou dávat příběhu příliš prostoru, který nedokáže zaplnit. Tak se to stalo, že se plynulý tok děje několikrát zbytečně opakuje, případně odbočuje do prázdna. Což, nebojme se si to přiznat, člověka nudí. Takových čtyřicet stránek pryč a byl bych spokojen. Ale pryč už od toho, jdu se vyblbnout. Mám tu několik poznámek, pokusím se jich sem narvat co nejvíce a to, pokud možno, v provázaném sledu.
O výkladu této knihy se vedou relativně dlouhé diskuze a v zásadě existují dvě hlavní větve. Jedna říká, novela kritizuje socialismus (Ať už odkazy jmen (Marx, Lenina, Trocká), nebo celkovým systémem – odvržení samoty, nezaměnitelné místo ve velkém kolektivu, zákaz jeho narušování) a druhá větev naopak za kritiku kapitalismu (teze o tom, že se nesmí opravovat, ale kupovat nové, extrémní význam kladený na plynoucí trh, velká pohyblivost v rámci světa, likvidace zábav v nichž by se netočil kapitál (např. botanika)). Ale když v knize najdeme toto všechno, není očividné, že ani jedno není pravda? Že je to ještě jinak? Teď maličko ukročím.
Kniha je zajímavá co do fokalizace. Vypravěč často mění osoby, které nás nechává sledovat. To z toho důvodu, že kniha má celkem asi čtyři hlavní hrdiny. Jedním z nich je John. John je v knize častěji než svým jménem označován, zdá se dosti pejorativně, za „divocha“. To by člověk pochopil stran postav knihy, postav „civilizovaných“, ale pozor, on takto Johna označuje i vypravěč, který se jinak zdá být indiferentní vůči ději. Což je divné. Proč se tak děje? Já osobně si myslím, a nemám to podložené žádnou studií, či rozborem, že je to kvůli tomu, že je autor zastáncem myšlenky Rousseauovského „vznešeného divocha“. To, že kniha je dystopií je jasné – kritizuje tedy to, co popisuje. Pakliže jedna z hlavních postav a to ještě k tomu ta morálně nejčistší, pochází nikoliv z civilizované společnosti (v kontextu našem i kontextu knihy) se tedy zdá ukazovat na to, že společnost obecně je zde pojímána jako cosi, co vnitřně rozkládá charakter osob. Označení divoch se tedy v tomto kontextu stává nikoliv pejorativním, ale adorujícím.
Z toho mi vychází, že autor nekritizuje socialismus, či kapitalismus, ale společnost, ve slova smyslu „civilizace“, jako takovou. Dokážeme to zaměřit konkrétněji? Podívejme se, jaká ta společnost je. Je řízena z centra relativně úzkou skupinou osob, nikoliv však ve zlém úmyslu. Je řízena technicky tak, aby byla stabilní a pokojná – aby každý mohl najít štěstí, aniž by musel omezovat štěstí toho druhého. To je čistokrevná technokracie. Svět v ní není řízen politikou, ale logikou, absolutním precizním souladem všech komponent. Aby technokratická společnost byla možná, potřebuje dokonale poznat přirozenost svých komponent a potlačit jejich individuální specifika. Ano, zní to povědomě? Je to kritika toho, co nazýváme osvícenstvím. Já jsem do značné míry postmodernista, takže jsem si to možná maličko násilně vytáhnul, ale musíte uznat, že jistá logika se v mém výkladu dá najít. Čili ano, obviňuji tu Huxleyho z kritiky moderní společnosti. Huxley byl očividně velice inteligentní člověk a takovým už ve 32. roce docházelo, kam Evropa, potažmo celý svět směřuje. Pohleďme tedy na kritiku absolutní modernity – osvícenstvím ve vrcholně rozvinuté podobě a to ještě před tím, ač těsně, než vznikl první koncentrační tábor - symbol dehumanisace.
Pro nedostatek místa zde nebudu rozvádět žádnou úvahu o střetu svobody a štěstí. Je to každopádně také jedním z hlavních témat knihy. Taktéž jsem očividně pojímal komentář jako můj rozbor dystopického režimu, nikoliv rozbor společenských faktorů, ke kterým vede. V tomto ohledu dovolte mi se odkázat na citaci níže.
A závěrem, kdo jsem já, bych se vzpíral místnímu úzu. Povšimněte si, v dosavadním rozsahu mého komentáře jsem ani jednou nepoužil ono příjmení na O. Samozřejmě mne to lákalo, ale jednak jsem si myslel, že Konec civilizace je dostatečně svébytné dílo, než abychom jej museli hodnotit a priori prostřednictvím komparace s dílem jiným a jednak jsem věděl, že to nedokáži ani zdaleka tak dobře, jako pan Postman ve svém díle Ubavit se k smrti. Budu zde tedy citovat, omlouvám se za délku:
„Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy. Huxley se obával toho, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se obával těch, kteří nám zamezí přístup k informacím. Huxley se obával těch, kteří nám jich poskytnou tolik, že nás to dovede k pasivitě a egoismu. Orwell se obával, že před námi bude skrývána pravda. Huxley se obával, že pravda se utopí v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se z nás stane kultura zajatců. Huxley se obával, že se proměníme v kulturu trivialit, zaujatou něčím, na způsob pocitového kina, nebo hry s odstředivým míčkem. Jak Huxley poznamenal v pozdějším Návratu do překrásného nového světa, bojovníci za lidská práva a racionalisté, kteří jsou vždy připravení vzdorovat diktatuře, zapomněli vzít v úvahu „takřka bezedný lidský hlad po nejrůznějších formách rozptýlení“. V románu 1984, dodává Huxley, jsou lidé ovládání prostřednictvím bolesti. V Konci civilizace je kontrola zajištěna prostřednictvím slasti. Stručně řečeno, Orwell se obával, že nás zničí předmět naší nenávisti. Huxley se obával, že nás zničí předmět naší lásky.“
Zpočátku mi to přišlo jako taková trochu praštěná kniha, ale nakonec se z toho vyklubal úžasný filozoficko-sociální román, podobenství, který mě napřed uvrhl do deprese, ale nakonec došlo k porozumění (mimo jiné propasti mezi civilizacemi a jejich různým vnímáním světa či relativitě toho, co je dobré a špatné) a přijetí. Každý máme v sobě kousek predestinovaného jedince i kousek divocha. Heče peče!
“Svět je teď stabilní. Lidé jsou šťastni. Dostanou, co chtějí, a chtějí jen to, co mohou dostat. Daří se jim dobře, jsou bezpečni; nikdy nejsou nemocní, nemají strach ze smrti; netrápí je matka ani otec; nemají ženy ani děti, nemají lásku, kterou by silně prožívali; jsou predestinováni tak, že se prakticky nemohou chovat jinak, než jak se chovat mají. A když se něco nedá, je tu soma. A vy si teď přijdete, pane Divochu, a vyhodíte somu z okna ve jménu svobody. Svobody! zasmál se.”
Konec civilizace je dystopické dílo z pera A. Huxleyho popisující vizi světa budoucnosti, kde se lidé nerodí, ale “klonují” a následně šlechtí v laboratořích, čímž jsou již od samého počátku předurčeni (predestinováni) k příslušnosti do náležitých kast. V rámci těchto kast pak po celý život vykonávají svoji přidělenou roli, díky čemuž je zajištěn hladký chod celé společnosti. Pravda a krása je nahrazena pohodlím a štěstím. Jedinec nemá právo být nespokojený. Kdyby se tak přece jen stalo, je tu naštěstí soma - “Jeden gram vzít - lépe než klít.” jak ostatně naučeně recituje jedna z postav.
V kontrastu s tímto vším působí postava Johna, který je přivezen z rezervace “divochů” jako atrakce. John představuje vše, co je člověku přirozené, cítí lásku, touhu po svobodě a odmítá tupě nastavené pohodlí.
Kniha je často přirovnávána k Orwellovu 1984, podle mě jsou však tato díla odlišná - aneb jak jsem si dohledala: “Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.”
P.S.: Podle této knihy byl natočen i seriál s názvem Brave new world a je k dispozici na Netflixu.
Huxleyův Konec civilizace tvoří s Orwellowým románem 1984 a se Zamjatinovým My kultovní trojici antiutopických děl. Všechny tři jsou kritikou společnosti, vztyčeným prstem nad lidstvem, které může dopadnout velmi obdobně, pokud si nedá pozor. Konec civilizace a 1984 jsou v tomto ohledu nejvíce zneklidňující, některé skutečnosti popsané v románech, totiž pro naši společnost už platí. V Huxleyho příběhu si lidé zvolili za nejdůležitější pohodlí a štěstí pro všechny. Zaplatili za to pravdou, krásou, vědou a individualitou.
Smutné, že sa súčasnosť k tomuto "svetu-civilizácii" nebezpečne približuje. A ako inak, väčšina si toho vlastne ani nevšíma ... a nikdy nevšimne.
Tato kniha je mistrovské dílo jednoho vizionáře. Sice se četla o něco hůře než Orwellovo 1984, ale to mi nevadilo. Je to přece jen (a to je pouze můj názor) o něco komplikovanější vize, než měl Orwell. Např. u Orwella bylo naprosto jasné; kdo byl zlý a kdo hodný. Kdežto zde to bylo daleko, ale daleko komplikovanější a vlastně doteď nevím, jestli civilizace byla špatná nebo ne…
•••
Sečteno podtrženo. Tuto knihu bych doporučila těm, kteří se chtějí dozvědět z čeho vznikly dnešní dystopie.
„Konec civilizace“ je dalším mezníkem na mé cestě skrze dystopickou literární krajinu. Systematicky si znovu či nově pročítám tzv. klasická díla žánru a tak nějak si je srovnávám a urovnávám, aniž bych měl potřebu sestavovat žebříček nebo cokoliv na ten způsob. Spíš mne zajímá, na co autoři reagovali a co bylo tím strašákem, jehož se báli.
Huxleyho kniha má zvláštní postavení. Není vystavěna na autoritářství a despocii typické pro jiná díla. Ukazuje člověka, jenž se vzdal své přirozenosti, kterou obětoval životu bez starostí v komfortu. To však platí jen pro část populace. Její jiná část byla o svoji přirozenost připravena, aniž by měla možnost si to uvědomit.
Pokud tak přemýšlím o naší současnosti, mám pocit, že způsob kolapsu civilizace, jenž nastínil Huxley, je nám asi nejblíže. Ne proto, že by si to nějaký diktátor vymyslel a uvrhl nás do něho, ale protože jsme ho schopni dosíci přirozenou cestou v demokratické společnosti. Je jen otázkou, co se stane somou, která nemusí mít nutně podobu „pilulek“.
Z literárního hlediska mi to moc nesedlo. Text je velmi fragmentovaný a nesouvislý. Měl jsem pocit, že se mi všechny postavy jen mihly před očima. Koneckonců i příběh jako celek je v podstatě jen jakýmsi fragmentem v životě společnosti. Fragmentem, který se stejně jako část fraktálu může opakovat v různé době, aniž by se dalo usoudit, v jaké etapě se na drogách držená společnost vlastně nachází. Výsledný dojem si každý čtenář skládá sám jako puzzle.
No nic, na své cestě půjdu dál. Čeká mne připomenutí „Zpěvu drozda“.
vela myšlienok nadčasových , mne osobne nesadol štýl písania bol v tom trochu chaos
nech sa okolo seba pozerám, ako a koľko chcem, mám pocit, že ľudstvo to dokázalo aj bez predestinačného brainwashingu a zvláda to aj bez pravidelných dávok somy...
šialená distopia. o to šialenejšia, keď si uvedomíme, kedy bola napísaná. čítal som ju kedysi v prvom vydaní v slovenčine, ale v teľacom veku človek ešte nemá dosť skúseností a vedomostí, aby si celú tú hrôzu vychutnal...
najviac ma šokovalo, ako jednoducho dokázal Huxley odôvodniť, prečo rebelov nebude stádo počúvať.
prihováram sa za návrat povinného čítania. sedemnásťročnému ekoteroristovi a bojovníkovi za práva zvierat by táto kniha nemala uškodiť, ba práve naopak, mohla by mu aspoň trochu pootvoriť oči.
a tak trochu pre pamätníkov - aj vy ste mali pocit, že slávny poľský film Sexmisia bol voľne inšpirovaný týmto dielom?:)
Nás už zachrání jen soma.....
Zvláštní jak člověk vnímá. Poprvé jsem jí četla jako téměř zakázanou spolu s MY a 1984 a smála se utopii. Teď po čtyřiceti letech už mi to jak sranda moc nepřijde
Kniha o tom, jak vlivem předurčení může systém v těchto lidech vyvolat iluzi svobody, vlastní vůle a samostatného rozhodování. To bude aktuální vždy...
První polovina přílišný popis světa bez velkého důrazu na postavy, druhá polovina značně lepší, postavy rozebrané detailněji. Nečernobílost, náhled do hlubších otázek, než jen rozbor utopického světa
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritika
Autorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Kniha Konec civilizace je v
| Právě čtených | 43x |
| Přečtených | 2 354x |
| Čtenářské výzvě | 229x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 551x |
| Chystám se číst | 1 266x |
| Chci si koupit | 312x |
| dalších seznamech | 45x |
O, Forde... Protoze jsem videla serial, vedela jsem aspon trochu, co me ceka. Serial se mi celkem libil. Zacatek knihy je super, jednotlive popisky kast, predestinace a dalsich mnoha pojmu, jsou dukladne vysvetleny, pozornejsi ctenar se v tom neztrati.. S postupem casu me to ale prestavalo bavit a ke konci uz jsem byla celkem znechucena. Johnovo chovani bylo uplne mimo misu a myslim si, ze ani neodpovida jeho predchozimu vyliceni. Nebo mu proste jen jeblo...? Kazdopadne druha pulka to te prvni kazi, tot ma predestinace :-)