Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31888/bmid_komu-zvoni-hrana-8Vp-31888.jpg
4
1640
190
Děj románu, soustředěný na tři až čtyři dny, odehrává se v druhém roce občanské války ve Španělsku. Američan Robert Jordan, člen mezinárodní brigády, je pověřen důležitým úkolem, který má zajistit úspěch chystané republikánské ofenzívě. Na charakterech několika republikánů, s nimiž se hrdina románu setkává při zajišťování akce, je zobrazeno celé tehdejší revoluční Španělsko se všemi problémy, úspěchy i zmatky. Autor se sám zúčastnil jako korespondent občanské války ve Španělsku na straně republikánů.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1958 , Naše vojsko
Originální název:
For Whom the Bell Tolls , 1940
více info...
Přidat komentář
Hemingway je vynikající spisovatel, přes 70 let stará kniha a člověka přesto naprosto pohltí. Skvělá historická výprava do války zmítaného Španělska, do dob, kdy ještě nikdo netušil, kam až se zrůdnost fašistické ideologie rozroste.
Na první pohled je tato kniha poněkud zdlouhavá a roztahaná. To však nemění nic na tom, že je celkem čtivá a některé výjevy jsou popsány velmi živě, že máte pocit jakoby jste byli přímo v centru dění.
Když však přijde na řadu láska a pocity, tak je Hemingway kýčovitý jako stádo růžových velbloudů. Zde však příběh ze své vlastní podstaty vylučuje cukrkandlování na minimum a tak naštěstí zůstane pouze u "králíčka" a "země se pohnula", ale i tak to bohatě stačí.
Naopak pokud jde o vylíčení hlavního hrdiny jako racionálně uvažujícího člověka, který v rozhodujícím okamžiku nepřipouští žádné "ale", tak tam jsem Hamingwayovi uvěřil každé slovo. To je prostě poloha, která mu sedí, jak palčáky na tulení ploutve. Ze stejného důvodu však Hamingway nikdy nebude mím oblíbeným autorem.
Dávám 4 hvězdy, protože i když mi Hamingwayův styl v určitých ohledech nesedí, tak musím uznat, že se jedná o poměrně slušné čtení.
Kniha není vůbec špatná, ale je dost zdlouhavá. Příběh je pěkný, ale nějak jsem se nemohla vcítit do role partyzána v občanské válce.
Musím říct, na rozdíl od ostatních komentářů tady, je to jediná Hemingwayova kniha, kterou jsem přečetl a hrozně mě bavila. Hltal jsem každou stránku, každé slovo... Pravda, už je to dlouho, co jsem ji četl (někdy v době maturity?), ale o to víc si pamatuju, že jsem neměl v ruce knížku z válečného prostředí, která by mě dokázala tak vtáhnout do děje. Hlavní hrdina pořád chlastal absinth a pamatuju si, že jsem chtěl zažít ten pocit rozlévajícího se tepla do těla, když si ho loknete. Při první příležitosti jsem si objednal panáka a... shořela mi huba. Od tý doby jsem ho nepil, ale na knížku vzpomínám pořád a rád.
Přečetl jsem napotřetí a trvalo mi to půl roku...
Hemingway sice dokáže zachytit válečné utrpení věrohodně, naturalisticky, ale píše takovým stylem, že je to pro mě i čtenářské utrpení.
Milostný motiv srovnatelný s Titanicem nebo Osobním strážcem.
"Milovali jste se?" zeptala se žena.
"Co ti řekla?"
"Nechtěla mi nic povědět."
"Ani já ti to nepovím."
"Tak jste se teda milovali," řekla žena. "Zacházej s ní pokud možno opatrně."
"Co když bude mít dítě?"
"To by nevadilo," řekla žena. "To by nijak nevadilo." (s.78/79)
Vadil mi překlad Jiřího Valji (Vyšehrad, 1987) - proč nemůže napsat Pilar, Pablova žena a píše žena Pablova? Zpočátku jsem se ztrácel, jestli kromě Pilar a králíčků jsou v jeskyni ještě další ženy.
Na oslovení "králíčku" jsem byl alergický. Pasáže z jeskyně mi přišly zdlouhavé.
Chyběly mi vysvětlivky - překlad španělských slov.
Zachycení vzájemného lynčování fašistů i republikánů, ponižování, znásilňování je drastické, ale čtivé.
Zajímavé jsou aluze na Dolores Ibárruri a jejího syna. Neotřele působí i popis komunistického vedení v Madridu.
Občas se v Robertových vnitřních monolozích objeví zajímavá myšlenka: "Jestli dnes zemřu, bude to škoda, protože několik věcí už vím. Rád bych věděl, jestli je chápu, protože jsem přecitlivělý, poněvadž nám zbývá tak málo času. Nic takového jako málo času neexistuje."
Závěr je očekávatelný, ale podobně jako v Körnerově Slepém ramenu překvapí, jak ho autor vyřeší.
V polovině jsem to vzdala, bohužel knihu nedokážu dočíst. Nejspíš to bude tím, že se děj odehrává ve třech dnech, přišlo mi to hrozně zdlouhavé. Hemingwaye ovšem nezatracuji, určitě se k němu někdy vrátím nebo zkusím jinou z jeho knih.
Dobrodružná kniha z období španělské války. Děj mě bavil, byl zajímavý, ale v některých chvílích až moc zdlouhavý. Pro mě je válečné pole nepředstavitelné místo. A Hemingway umí vyprávět barvitě a realisticky. Doporučuji!
Byl to můj první Hemingway, kterého jsem četla. Děj byl místy celkem zajímavý i napínavý, ač jsem mu občas nerozuměla. K této knize se už vracet ale určitě nebudu. Myslím, že Hemingway není šálek mé kávy....
Přes svůj rozsah jde o velmi čtivou knihu a děj ubíhá rychle. Doporučuji těm, kteří přemýšlí, co přečíst z maturitní četby. Jinak mě ale kniha jako taková nijak výrazně nenadchla (čímž ale nechci říct, že byla špatná; vytknout se jí nedá nic).
Pro tuto knihu jsme šáhl jednak z důvodu, že je to autorova celkem známé dílo a jednak také proto, že se s tímto jejím názvem setkávám i v pincu, tak proč si nepřečíst rovnou i knihu?;) Ze začátku se kniha jevila, že bude mít dobrý spád, že jakmile se dokončí úvodně nastíněná akce, budou následovat další akční situace, ale ouha... místo toho tu byly dlouhé stránky o ničem, v podstatě o cca 100 stran dál se uděje vlastně pouze to, že hlavní hrdina obhlídne jenom místo události, aby se mohl vytvořit nějaký plán realizace, což by v jiných knihách bylo třeba tak na 5 stran. Už mi pomalu začínalo být jasné, že když se zadaří, tak do konce knihy snad skončí alespoň ta jedna jediná akce:(. Ono i to by se dalo přežít, kdyby ovšem obsah mimo hlavní děj byl záživný, což rozhodně není případ této knihy. Místo toho je to samé rozvláčněné omýlání jednoho a toho samého, příběhy, které nemají s hlavní linií knihy skoro nic společného, případně se na jedné straně vyjádří názor, druhá strana řekne jiný a ta první zas svůj názor pozmění, aby se víc blížil názoru straně druhé a přesně takhle "záživně" je jeden názor nemající vliv na hlavní příběh rozveden na 1 až 2 strany. (...zkrácený náhodný příklad "dynamického" rozhovoru:
Osoba 3 se ptá os. 1: Co se s ním stalo?
Os 1.: Byl těžce raněný, musel jsem se ho zbavit.
Os 2.: V jednom kuse tvrdil, že to bude jednou nutný. Byla to jeho utkvělá myšlenka.
Os 1.: Ano, V jednom kuse tvrdil, že to bude jednou nutné, a byla to jeho utkvělá myšlenka...
...no přijde Vám toto jako svižný rozhovor, zvlášť, když to není výjimečný způsob komunikace a hlavní hrdina ani na nějaké obsáhle rozhovory nemá moc času?)
Čím dále jsem knihu četl, tím častěji se mi stávalo, že vlastně ani pořádně nevím, co čtu, či proč se o nějakém tématu v knize tak sáhodlouze píše, ale už jsem to ani nezjišťoval, protože to stejně nebylo důležité k pochopení hlavní linie příběhu. Takže po cca 50 stranách nějakého děje, přijde tak 400! stran nudy a pak teprve opět přijde nějaký ten děj. A navíc po přečtení poslední stránky se stejně nějakou uspokojivou odpověď na to, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, dovídám až teprve teď, když zde čtu popis knihy, že to vlastně bylo v motu knihy, což si ani nepamatuji, že by tam něco takového bylo. No zkrátka tato kniha byla pro mě jenom ztráta času!
Slabší 2*.
Přesto, že člověk ví, stále doufá. Ke konci má kniha takový spád, že se nelze odtrhnout.
Spláceje dluhy tzv. klasice, jsem rád, že bezúročně... Hemingway prošel natolik nasyceným životem, že do literatury přenesl sotva jeho odstín. Jestliže by prožil dobrodružně-milostnou misi v sevření horského prostředí a v obklopení hrstkou rázovitých partyzánů, svedl by vykřesat víc; nejen přímočarou a obyčejnou epizodu na 400 stran. 50/16
Nezapomenutelná knížka! Skvělý, procítěný příběh.
Jediné, na co jsem si nezvykla, je autorův styl psaní. Vše bylo takové zdlouhavé. Ale bude to asi tím, že se celý děj odehrál pouze ve 3 dnech.
Stává se mi to sice málokdy, ale stává. Nedočetla jsem. Nemohu se do toho začíst. Došla jsem sice až skoro k 230 straně, ale i přes to to vzdávám. Pro mě to není ani zajímavé, ani napínavé, ani nijak extra hluboké. Prostě ne.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, autor je opravdu mistr vypravěč. Velmi pomalý tok děje dává prostor pro detailní vykreslení charakterů postav, pro vnitřní monology, pro zajímavé odbočky od hlavní dějové linky v podobě vypravování a vzpomínek jednotlivých postav. Musím přiznat, že nebýt téhle výzvy, asi bych četbu brzy vzdala. Střídaly se zde strhující pasáže s rozvleklým nudným vyprávěním. Bojové scény v období španělské občanské války a popis vojenské techniky mi taky nic neříká, tak tyhle scény jsem jen tak přelétla. Milostný vztah mě taky moc nezaujal. Nějak jsem jim tu jejich čtyřdenní lásku na život a na smrt neuvěřila. :) Jako ano, určitě se tato kniha právem řadí mezi klasiku světové literatury, ale asi se k ní vracet nebudu.
Dech beroucí kniha. Nemohla jsem odtrhnou oči od textu, což se mi často nestává. To naprosto dokazuje, jak mě dostala. Je to velmi obsáhlý válečný román a přitom se odehrává jen ve čtyřech dnech a dokázal se vecpat do ohromných 515 stran. Moc se mi líbily Hemingwayovy myšlenkové pochody, protiřečí a úvahy.
5 hvězd jasných.
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Kniha Komu zvoní hrana je v
| Právě čtených | 37x |
| Přečtených | 2 776x |
| Čtenářské výzvě | 221x |
| Doporučených | 148x |
| Knihotéce | 881x |
| Chystám se číst | 681x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 22x |
Nevím, jak knihu hodnotit. Hemingway je jistě výborný autor, jinak by nezískal ceny....Ale nemohla jsem se vžít do role partizána (jak už někdo psal), některé pasáže byly příliš rozvleklé. Jiné zajímavé. Krásně vykreslené postavy, jejich pocity. Rozmlouvání hlavního hrdiny se sebou samým.... K přečtení mě vedly dva důvody - bod ve čtenářské výzvě a vzpomínky na dovolenou v Andalusii, kdy nám z této knihy četla průvodkyně v autobuse. Ta hrozná scéna o ubití fašistů se stala ve městě Rondo, ke kterému měl Hemingway vřelý vztah. Je tam po něm i pojmenovaná ulice.