Komturova smrt
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379599/bmid_komturova-smrt-fD9-379599.jpg
4
611
149
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2018 , Odeon
Originální název:
騎士団長殺し Kišidančo goroši , 2017
více info...
Přidat komentář
Mysteriózna lahôdka ktorá očarí najmä tým, ako krásne všetko do seba postupne zapadá. Srší to trochu tým inakvejším pohľadom na svet, typickým pre japonské diela, kde je nadprirodzeno tak akosi otvorenejšie prijímané, a siahodlhé opakujúce sa pasáže, opisujuce paniku, strach a šok, ktoré čitateľ automaticky očakáva od západného diela, takmer chýbajú. Naopak, čo nechýba, je viac než detailná a intímna charakterizácia postáv, naviac veľmi umne zakomponovaná do deja. Dalo by sa povedať, že tu nieje nič navyše a tých takmer 700 strán (azda až na jednu retrospektívnu časť v závere), ubehne ako voda.
Element umenia, ktorý sa nesie celým dielom, ako nástroj, ktorý dokáže preniknúť do vnútra zobrazeného subjektu, a dokáže poodhaliť na vonok skryté vlastnosti, traumy, či veci, ktoré by mali ostať nevidené, akési zrkadlo zobrazujúce viac než púhy odraz, je fascinujúci koncept a drží čitateľa v očakávaní až do konca.
Po dlhšej dobe niečo zo žánru, čo ma nielen bavilo, ale aj uspokojilo na hlbšej urovni.
Překvapilo mě, že kniha byla v Japonsku vydána až v roce 2017, přijde mi, že jsem ji měla v povědomí hrozně dlouho. Od Murakamiho jsem myslím zatím četla jenom Kafku na pobřeží a ta ve mě zanechala trochu smíšené pocity, ale zápletku si pamatuji už jen matně. Komturova smrt mě nicméně bavila velmi. V této knize se myslím ukazuje bravurní stylistické umění Murakamiho, protože se valnou většinu děje vlastně nic moc neděje a hlavní hrdina popisuje den za dnem co snídá, kdy vstává, co ten den dělá - to všechno poměrně detailně ("vypil jsem dvě sklenice studené vody a pak jsem se podíval z okna"). Zároveň jsem ale po celou dobu měla pocit, že se smyčka utahuje a napětí, vyvstalé zdánlivě z ničeho, houstne a houstne. Nějaké velké rozuzlení jsem neočekávala a proto mě konec nějak nerozhodil jako jiné čtenáře tady, ale mám pochopení pro to, pokud někomu nepřipadal dostatečný. A musím ještě také zmínit prostředí, které mě bavilo jako takové. Navzdory tomu, jaká je to bichle, jsem byla ochotná narvat knihu téměř do jakéhokoli svého zavazadla a číst ji všude. Jednoznačně doporučuji.
Až do samého konce je kniha úžasným zážitkem. Tak jako většina murakamiho knih. Konec pro mě byl ale zklamáním. Od chvíle malířovy cesty za vysvobozením Marie, byl pro mě text odfláknutou zkratkou. Takže nakonec celkový dojem z knihy je rozpačitý. Ale zapomínám nakonec a stejně dávám 4*.
Musím priznať že som neočakávane s touto knihou bojoval, aj keď autora môžem a čítal by som od neho aj nákupný zoznam. Možno za to mohol nástup Covidu a zmenené zviky a priority alebo repetícia v prvej časti a potom rozvláčne opisy v druhej časti, že som mal problem sa chytiť. Kniha nakoniec nesklamala, len to chcelo viac čas.
(SPOILER) Tak moc jsem se na tuhle knihu od mistra Murakamiho těšil a musím říct, že ne nadarmo. Opravdu úžasná, čtivá, napínavá záležitost, na které mě mrzí jen jedna jediná věc: že si portréty pana Menšikiho či mladé Marie i Komturovu smrt samotnou mohu zobrazovat jen ve vlastní fantazii a to je opravdu málo. Chci mnohem, mnohem víc!
Zhruba v půlce knihy, kde se zdánlivě nic moc nedělo, mě chytla lehčí čtenářská krize a říkala jsem si, že snad poprvé v životě nějakou Murakamiho knihu nedočtu. Naštěstí jsem ji odložila, za týden se k ní vrátila a pak už dočetla jedním dechem. Jedna velká krásná metafora s úplně poetickými obrazy. A japonský dům v horách i jámu v hájku za ním budu mít vryté do paměti už asi navždy.
Váhala jsem mezi 4* a 5*. Nakonec dávám 5. Tahle kniha se z mého pohledu od Murakamiho ostatních lišila. Hlavně konec mi přišel takový netypický. To ale nemění nic na tom, že je to další skvělá kniha:)
Já už jsem Murakamiho skalní fanoušek, takže ať napíše cokoliv, líbí se mi to. Komturova smrt byla jeho typickým románem, hodně podobné Kafkovi na pobřeží - hlavní hrdina je muž, který se vydává na cestu sebepoznání. Moc se mi líbilo propojení se světem umění, jak byly popisovány obrazy a jejich tvorba, ale také hudba. Opět jsme nevěděli, kde je přesná hranice mezi realitou a fantazií. Opět je vše psáno "jednoduše" a lehko člověk sklouzne k myšlence, že se vlastně nic pořádného neděje. Ale po dočtení si uvědomíte, jakou to má celé hloubku a že je v tom všechno. 5/5
"Má zvědavost byla zkrátka mnohem silnější než snaha řídit se nároky etikety a zdravého rozumu."
Další skvělá kniha od mistra nepředvídatelných příběhů. Velmi zajímavý příběh, který mě velmi bavil a užil jsem si četbu této krásné knihy. Moc se mi líbí ,jak dokáže Murakami psát o obyčejných věcech ,a že to čtu s naprostým zaujetím.
,,I to nejtemnější a nejtlustší mračno září na rubu stříbrným jasem ''
(SPOILER) Co to s tím Murakamim jen je? Dokáže vás poklidně vést příběhem a přitom vás loupat jako cibuli,jak se děj odvíjí,proniká hlouběji a hlouběji až nakonec zůstanete odhaleni na dřeň.Vaše nitro se otřese v základech,plazíte se tmou,derete se dál a dál,popadáte dech a jsou to vaše vlastní strachy, které vám brání jít dál.Silné téma,věčný boj dobra a zla, temné stránky v každém z nás ,víra a možnost volby,tak tohle je Murakami.
Žádný komentář nedokáže vystihnout interní dojem z knihy. Slova těžko mohou postihnout to abstraktní cosi, co se při čtení knihy rodilo v mé mysli. Ne, to bych musela být tak dobrá jako autor, abych tohle dokázala. Nedokončené a přece hotové, tak vnímám příběh já. Stejně jako obrazy namalované hlavním hrdinou. To podstatné, ta základní esence je v díle přítomna. Jakýmkoli dolaďováním detailů by hrozilo, že na povrch vyleze něco.. něco, co už vidět nechceme.
Cítím vůni spadaného listí v hájku. Slyším zvuk rolničky. A když zavřu oči, vidím i svět tam za poklopem..
A co je úplně skvělé, dostala jsem obrovskou chuť něco namalovat. Jen tak mísit barvy na plátně, protože tvary nesvedu. Najít v barvách podstatu všeho.
Skvělé dílo.
Murakamiho rozsáhlý román Komturova smrt (přes 700 stran velmi drobným písmem) patří přesně k těm knihám, které jsou na první pohled vlastně o ničem, ale když se trochu zamyslíte (stačí věnovat tomu pár minut po dočtení poslední stránky a nebýt jako polovina tuzemských literárních kritiků :)) ), dojde vám, jak je celá ta stavba a struktura téměř geniální. Tedy, má své mouchy, ale k těm později.
Neskutečně pomalu vyprávěný komorní příběh o několika měsících v životě jednoho malíře - portrétisty - v době, kdy se dočasně rozešel se svou ženou. Oba si našli někoho jiného, on se uchýlil do izolace v horách, kde žije a maluje v domě po jednom mnohem slavnějším kolegovi. A celý ten příběh lze samozřejmě číst jako malířovu iniciační cestu, která vede (do jisté míry) zpátky na začátek, kdy se toho nakonec zdánlivě příliš nepromění, jen si náš milý malíř projde krátkým obdobím plném magických podivností, což ho nějakým způsobem přeformuje, avšak ne až tolik.
Zajímavější je však ta druhá rovina románu. Text je totiž doslova přecpaný metaforami a celý ho rámuje fakt, že je jakousi studií metafory, v jeho jádru je metafora metafory (tedy jakási meta-metafora), což je prostě skvělé. A když si tuhle základní myšlenku uvědomíte, najednou začne dávat celý román zcela jiný smysl, každý jeho detail má své místo, každá drobnost odkazuje k jiné a najednou z Komturovi smrti vyvstává neskutečně provázaný a plastický text, kde skutečnost, že se stalo mnohé, aby se zas tolik nezměnilo, nejen přestane vadit, ale pojednou působí jako jediné možné rozuzlení.
Leč drobné výhrady mám. První je topornost a neuvěřitelnost dialogů, zvlášť v případě některých postav, například vypravěčovy manželky Juzu. Ale těžko říct, zda je tohle chyba autora, či překladu. Druhá výtka je, že pomalé tempo vyprávění je někdy pomalé až příliš, a to zejména vinou mnohého opakování již řečeného, někdy navíc opravdu příliš rychle za sebou, což otravuje (ale zdá se, že u japonských autorů nejsou tyhle nadbytečné repetice nic neobvyklého). Trochu mě mrzelo i to, že se autor na konci trochu zpronevěřil úvodu, kdy se už nevrátil k předjímající situaci, již celý román začíná. Na druhou stranu v metaforickém smyslu (a o ten tu jde především), lze i tohle obhájit...
Poklidný příběh s prvky tajuplných okamžiků, míst a lidí. Komturova smrt se četla krásně, nebyl to příliš akční děj, přesto vyprávění a popisování obyčejných věcí bylo poutavé. V napětí čtenáře udržoval obraz, rolnička, tajemný soused i Marie. Jediné co mě trochu nudilo byl svět za poklopem. Za mě asi nejlepší kniha pana autora. Velké díky překladateli.
Opět skvělé vyprávění alá Murakami. Opět promyšlený příběh, kdy nikdy nevíte co bude dál. A co bylo nevyřčeno - vše - to si můžete sami představit, dokončit,....
Konečně jsem přišla na to, proč Murkamiho knihy miluji. Protože příběhy, které vypráví, jen tak nikdo nevymyslí. Protože v každém okamžiku čtení nevím, co bude dál a jak to dopadne, o to víc chci číst dál. Komturova smrt není jiná a přináší skvělé postavy, nálož na fantazii (ty obrazy bych chtěla vidět), sem tam i hororové prvky a pomrkávání již známých motivů z jiných Murakamiho knih (což je velice sympatické). Bravo!
Štítky knihy
malířství japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Komturova smrt je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 777x |
| Čtenářské výzvě | 191x |
| Doporučených | 50x |
| Knihotéce | 341x |
| Chystám se číst | 362x |
| Chci si koupit | 93x |
| dalších seznamech | 6x |
Některá díla nemusí být dokončena, některá dokončená díla mají zůstat nespatřena. Spolu s hrdinou vydal jsem se na cestu do hlubin a napínal se krásně.