Kolymské poviedky - výber

od:


KoupitKoupit eknihu

Solženicynov Súostrovie gulag, či Jeden deň Ivana Denisoviča bol o víťazstve človeka nad mašinériou gulagu, v Kolymských poviedkach človek prehráva na celej čiare, pre hlad, či zimu aj povodne najpriamejší ludia strácajú zábrany a páchajú velké zverstvá. Poviedky vychádzajú v zbierkach tak ako ich rozdelil autor. Poviedky vychádzajú v zbierkach tak ako ich rozdelil autor. Prvé úplné vydanie prvého zväzku a výber z ďalších próz. Z ruského originálu preložila, doslov a bibliografické poznámky napísala Anna A. Hlaváčová....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27235/kolymske-poviedky-vyber-rDJ-27235.jpg 4.763
Orig. název:

Колымские рассказы (Kolymskije rasskazy) (1951)

Žánr:
Literatura světová, Povídky
Vydáno:, Odeon, Ikar (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Přidat komentář
Rade
15.05.2018

Drsné čtení, naprostý děs, neumím vyjádřit silněji. Sovětské gulagy jsou stále nedořešený problém v dějinách 20.století, nacistické koncentráky už dějiny zpracovaly, to, co se dělo v Rusku celá desetiletí na dálném severu na důkladné odhalení i zpracování asi stále čeká. I dnes se o tom mluví tak nějak potají… A Stalin je dodnes oslavován...

„Přestože byl Dugajev tak mladý, už pochopil, jak falešné je úsloví o přátelství, které se prověřuje neštěstími a pohromami. Aby přátelství mohlo být přátelstvím, musí se zakládat za podmínek, kdy způsob života ještě nepřekročil hranici, za kterou v člověku už není nic lidského, kdy už zbývá jenom nedůvěra, zloba a lež. Dugajev už dobře chápal trojí vězeňské přikázání, běžné na severu: nevěř, neboj se, nepros…“

jelad
18.03.2018

Drsná Kolyma se zuboženým vězňům sovětských gulagů zažírá do těla a způsobuje nezvratnou otravu severem - nic dobrého před sebou, nic dobrého za sebou - sněhové bílé pláně a kontrastně modré nebe, padesát pod nulou, při kterých plivanec zamrzá ještě v letu, to je samotná hrana světa - pomezí člověka živého a zdánlivě živého. Protože, jak píše Šalamov, slovo „člověk“ a „lidství“ dostává zcela novou dimenzi - je to kus masa, který ještě neopustily životní funkce, duše ale ano. Je konec vzpírání se osudu, snahám o vyváznutí - ve světě, kde vás zabijí pro teplejší svetr, kde dozorce nedočkavě čeká na to, až překročíte hranice lesa a on vás bude moc střelit do hlavy, na místě, kde rázem ztratíte veškerou vizi o světě, kterou jste si vytvořili v civilizaci, je smrt všude, i ve vás, už pevně usazená. Pobyt na svobodě je podle autora nikoli vysvobozením, ale dalším ponížením, krutostí, která člověka dorazí - doma totiž člověk zjišťuje, že za dobu strávenou v gulagu nepovyrostl, ale že se jeho zájmy zúžily a zhrubly. Přátelství, které překročilo hranice tábora neexistuje a vlastně neexistovalo ani tam. Člověk myslí jenom sám na sebe, druzí jej ohrožují, musí se s nimi dělit o jídlo, o teplo. A časoprostor - to je pojem, který ztrácí všechen svůj význam.
Varlam Šalamov, který velkou část života strávil v táborech na Kolymě, zemřel jako starší muž v ústavu pro choromyslné - je otázkou, zdali to není právě šílenství, které člověka udrží v chaosu a v destrukci všech základní lidských hodnot ještě naživu.

„Když jsme se my čtyři sešli u pramene Duskaňja, věděli jsme všichni, že jsme sem nepřišli uzavřít přátelství. Věděli jsme, že pokud přežijeme, nebudeme se rádi setkávat. Bude nám nepříjemné vzpomínat na hlad k zešílení, na vypařování vší v kotlících, z kterých jíme, na příšerné lhaní u ohně, na to prolhané fantazírování, na labužnické bajky, na to, jak jsme se hádali, a na to, jak se nám všem zdály tytéž sny - protože se nám všem zdálo o tomtéž - jak kolem nás lítají jako bolidy nebo andělé veky režného chleba.“

„Každá minuta táborového života je minutou otrávenou. Je tam mnoho z toho, co by člověk neměl znát, neměl vidět, a když už to viděl, měl by raději zemřít.“

„Ukazuje se, že člověk může být podlý, a přesto žít.
Dá se lhát - a přesto žít.
Dá se slibovat, sliby neplnit, a přesto žít.“

bejan
31.12.2017

Povídky o přežití v gulazích a na Sibiři. Perfektně napsané. A přesné jak řez zkušeného chirurga. Jestli čekáte "výlet" na Sibiř za dobrodružnými a napínavými historkami a poté návrat do normálního života, tak na to zapomeňte. Z této četby se můžete vrátit pouze bez víry a bez kantovského okouzlení vesmírem. V takových podmínkách už není nic než jen živočich zvaný člověk a jeho přirozený pud sebezáchovy.

druzickaster
19.06.2017

První z šesti sbírek povídek z prostředí GULAGu. Střípky života mukla, jeho strasti, bolesti, starosti. Ne radosti tam nehledejte, težko hledat něco co není. Život ze dne na den, bez perspektivy, v bolesti a hladu. Tak nějak se dá poskládat život z oněch zmiňovaných střípků tehdejších politických trestanců. Povídky zajímavě doplňují trilogii Souostroví Gulag od Solženicyna. No je čas sehnat další pokračování povídek a to Levý břeh.

JP
16.06.2017

"Člověk tohle všechno dokáže přežít. Kdoví, třeba žije nadějemi. Jenže žádné naděje přece nemá. Není-li hlupák, nemůže žít nadějemi. Proto je tolik sebevrahů" (...) "A dřevo z limby taky víc hřeje." (...) "Intelektuál se proměňuje ve zbabělce a vlastní mozek mu napovídá, jak se vylhat ze svých činů. Může sám sebe přesvědčit o čemkoliv." (...) "Přemýšlel tehdy o rodině? Ne. O svobodě? Ne. Říkal si zpaměti verše? Ne. Vzpomínal na minulost? Ne. Žil jen lhostejným hněvem." (...) "Jenže něco silnějšího než smrt mu nedovolovalo zemřít. Láska? Zloba? Ne. Člověk žije z týchž příčin jako strom, kámen, pes." (...) "Podváděli ho. Podvede je taky. Nezemře." (...) "Tohle byli živí lidé. Andrejev byl reprezentantem mrtvých. A jeho znalosti, znalosti mrtvého člověka, nemohly být těmhle živým lidem k ničemu." _____ (Jako vodka), 'čistý', takový je Šalamov, říkám si to celou dobu, co knihu čtu (na začátku zmiňoval paměť, která vás zrazuje a svoji tvorbu označil víc za pravdu, než literaturu). Přijde mi, že se skutečně nesnaží nic přibarvit, jinej autor by přetavil tohle ve 'zlatej důl prózu', Varlam jede svoji 'sterilnější' záležitost. Jenže o to je to jasnější a průzračnější. V jedné scéně dali básníkovi chleba, přitiskl si ho rychle k hubě a začal ho pojídat, cpal se a užíval si tu chuť. Umíral, jen ležel a umíral, už několik dní. Ostatní vězni mu řekli, "schovej si na potom" (zatímco předchozí příděl mu někdo ukradl, když spal) a on řekl "Na jaké potom?" A večer zemřel. Dva dny pak ještě předstírali, že je naživu, aby za něj dostali o příděl chleba navíc. Šalamov popisuje ten všudypřítomný hlad, vychytralost, s jakou se snažili vězni si jakkoliv přilepšit, na okamžik, den, na několik, to mě fascinuje, to hladovění, nemít sílu, to: "Všichni tu zemřeme." Ta zlomená mentalita, nezaujatá, odevzdaná. Nedůstojnost, nelidskost. A to nejsem humanista, tohle je rozklad lidskosti, zařezává se přes kůži a maso až do kostí, stejně jako všudypřítomný mráz. Co to z vás udělá? Kým se stanete, když musíte žít až takhle, s vědomím, že zemřete... většina lidí nemá ponětí.

myllo
29.04.2017

skvela, prosto skvela knizka ... odporucam koho zaujima viac o gulagoch knihu Jaka je cena cloveka

bondula
19.04.2017

Drsné poviedky z drsného lágrového sveta. Krátke príbehy, ktoré často nijak nekončia a ak aj končia, určite nie šťastne. Nepríde k žiadnej katarzií, trpiaci hrdina nenájde zadosťučinenie... Pri čítaní som čím ďalej tým viac vnímal najmä umeleckú zložku textov. Vcítenie sa do pocitov hrdinov, pochopenie, alebo vnímanie sveta ich očami prakticky nie je možné. Lágrový život sa možno na základe farbistých popisov dá zhruba predstaviť, ale celé je to v akejsi akademickej rovine „áno, bolo to hrozné“. Žiaľ, teda vlastne nešťastie, nedokážem posúdiť, čo skutočne znamená kopať permafrost. Dvanásť hodín denne, celé roky. Prakticky hladný. Nedostatočne oblečený. Pri -40 stupňoch. A s vedomím, že to celé trápenie zrejme nikdy neskončí.

venora
20.01.2017

Se Solženicynem druhý z mých oblíbených, lze-li to tak nazvat, ruských spisovatelů 20. století. Silné téma, které nepřestává být aktuální, příběhy, které jsou velmi silné a do určité míry děsivé - a to nejděsivější je, že nejde o fabulaci autora, o výplod jeho zjitřené fantazie, ale o situace, které on či jeho spoluvězni denně prožívali.

Salonka
10.06.2016

Jedna neveľmi hrubá kniha autentických poviedok napísaná človekom, ktorý zažil pravé peklo, je pre mňa cennejším zdrojom ako celoživotné dielo historika, ktorý sa v teple domova, kávou prevoňanej pracovni či v pokojnom ovzduší knižníc venuje rovnakej tematike (samozrejme nemám nič proti historikom, ich kvalitná bádateľská práca je užitočná, nenahraditeľná a vôbec si ju neidealizujem). Ale... len ten, kto fyzicky strávil roky v sovietskych pracovných táboroch kdesi veľmi ďaleko (a až príliš severne) vie, ako to tam skutočne fungovalo. Ten povestný ´paragraf päťdesiatosem´ na vlastnej koži okúsil táborovú hierarchiu na čele s kriminálnikmi v kontraste s úpadkom inteligencie, to jemu zvieralo žalúdok od mučivého hladu, jemu úpela v omrznutých prstoch trvalá bolesť a zo skorbutových rán na nohách vytekal hnis. Vie, aké to je, keď pľuvanec mrzne v letku už dva týždne... vie, že nesplnenie individuálneho výmeru znamená vykúpenie = smrť.

Šalamov vo svojej zbierke krátkych autobiografických príbehov pútavo predstavuje okrem iného gulagovú verziu toho, k čomu nás vyzývajú niektorí myslitelia – pre pokoj duše žiť viac v prítomnosti. Totiž nikto z väzňov nevidel ďalej ako po koniec pracovnej zmeny toho aktuálneho dňa. Veru vonkoncom sa netrápili tým, čo bude zajtra, cieľom bolo prežiť do večera a uchrániť si svojich tristo gramov chleba. Aké ľahké.
Tiež ukazuje, že príslovie „v núdzi poznáš priateľa“ znie krásne, ale v totálnej núdzi priateľa nikto nepozná, nespozná, nerozpozná, nezíska, nemôže sa naňho spoliehať ani odvolávať – každý bojuje sám za seba. Nie je to kruté ani prekvapivé. Jednoducho ináč sa tam existovať nedalo. Kto mal vôľu zachovať si svoju biednu vráskavú suchú kožu na podvyživenom tele, ten si nemohol dovoliť prepych starať sa o niekoho iného. Možno tak o väzňa-kriminálnika, vlastne nepriateľa, ktorý teoreticky mohol byť osožný. Práve v tom dni, ktorého konca sa bolo treba dožiť.

Šalamov sa zachránil absolvovaním ošetrovateľských kurzov a svojmu životu dal zmysel napísaním pamätí z Kolymy. Ponúka v nich oveľa viac ako som naznačila. Dúfam, že neupadnú do zabudnutia.

---
Šmeľovova brigáda sústreďovala ľudský odpad – to, čo vyvrhli zlaté šachty. Z lomu, kde sa ťažia piesky a rašelina, boli tri cesty: „pod sopku“ – do bezmenných masových hrobov, do nemocnice a do Šmeľovovej brigády, tri cesty „vyžmýkancov“. Brigáda pracovala tam, kde aj všetky ostatné, ale nemala také vážne úlohy. Heslá „Splniť plán je zákon“, „Plnenie plánu začať zdola“ – to neboli len slová. Vysvetľovali sa takto: nesplnil si normu, teda si porušil zákon, oklamal vládu, a za to zodpovieš ďalším trestom – a neraz aj vlastným životom.
Ľuďom z tejto brigády dávali horšie jedlo, a aj toho bolo menej. No tunajšie príslovie „V tábore zabíja veľký, a nie malý prídel“ som si dobre pamätal. Nehnal som sa za veľkým prídelom šachtárskych brigád.

mygel
23.04.2015

Pekné opisy prírody, chvíľami som mal pocit, že čítam Londona. No a oplatí sa už pre samotný Šalamovov životný osud

Zara
19.02.2015

Nechápu a žasnu, jak si Šalamov po sedmnácti letech zvěrstva v Gulagu dokázal zachovat
svou poetickou duši.

Koňadra
13.07.2014

Solženicynov svet v Jednom dni Ivana Denisoviča sa pri Kolymských poviedkach zdá ako letný tábor. Drsné, skutočné, bez zbytočných klišé a pátosu. Dlho vo vás zostane. Pod kožou.

fmash
15.05.2012

Povídky podobného ražení, jako je Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče. Čtivé, poutavé, bez tragického patosu napsané vyprávění, popisující "běžný" život v gulagu, takto stroji na práci, výloze režimní absurdity, tyglíku povah lidských supů a místě zotročení těl i duší milionů. Autor se snaží o co nejvýstižnější ztvárnění prázdnoty mysli hladového, vyčerpaného a porobeného obyvatele pracovních táborů, pekla, kde se kromě ďáblů v podobě strážných a démonů z řad ostatních vězňů občas objevují i dobré duše - jak už to v lidských společenstvích bývá. A nutno říct, že se to autorovi daří, protože vnitřní stav otroctví jeho hrdinů na čtenáře opravdu působí.
Rozšířené a kompletizované vydání, které má být prvním svazkem sebraných spisů.