Příběh Zoe
John Scalzi
Koloniální války série
< 4. díl >
Jak vylíčit roli, kterou jste sehráli v největším příběhu dějin? Ptám se, protože musím. Jmenuji se Zoe Boutin-Perryová. Jsem kolonistka uvízlá na neprobádaném, smrtícím světě. Modla pro rasu mimozemšťanů. Hráč a pěšec v mezihvězdné partii šachů o záchranu lidstva nebo případný pozorovatel jeho pádu. Svědek historie. Přítel. Dcera. Člověk. Každý na Zemi zná příběh, jehož jsem součástí. Ale neznáte můj osud: jak jsem odehrála svou část -jak jsem udělala to, co jsem musela - nejen abych přežila, ale také abych udržela naživu vás. Teď se o tom chystám vyprávět, o všem, jediným způsobem, jaký znám: pravdivě, abyste pocítili to, co cítím já; radost, zděšení a nejistotu, zmatek a úžas, zoufalství a naději. Všechno z mého pohledu. Příběh, o kterém si myslíte, že ho znáte. Ale mýlíte se...... celý text
Literatura světová Válečné Sci-fi
Vydáno: 2011 , Banshies , ClassicOriginální název:
Zoe´s Tale , 2008
více info...
Přidat komentář
Nevidím to tak čierne, ako iní čitatelia, no zároveň musím dodať, že spisovateľ by nemal (hoci aj na nátlak fanúšikov) rozprávať to isté dvakrát. Takže "Príbeh Zoe" je fajn hoci (takmer) všetko už bolo povedané v knihe "Posledná kolónia". Tento istý postup zvolil aj Orson Scott Card (na ktorého v doslove Scalzi odkazuje) a napísal, podľa mňa, horšiu verziu príbehov Endera - akurát s tým rozdielom, že skalná základňa fanúšikov mu to zožrala z dôvodu "lebo Ender", čo je dosť málo. Tak ako píše užívateľka "Metla", nemám už ten správny vek (teda -násť) a ani správne pohlavie, aby som nad knihou žasol, no príbeh som si z pohľadu Zoe užil. Na to, že je Scalzi chlap, tak to napísal veľmi dobre a hlavne, neroztiahol to na päťsto strán, stačilo mu tristo. :-) Za mňa je to fajn séria a už teraz viem, že na piaty diel sa teším.
Príbeh nie je zlí, ale je to ako čítať detektívku keď vám súrodenec prezradil kto je vrah. Keďže celá séria nemá ambíciu na strhujúci záver, povedal by som že sa drží hesla "cesta je cieľ", tak to zas tak nevadí. Ako audio-kniha je to nenáročné a svižné.
Autor se pokusil o paralelní příběh z pohledu Zoe, která hraje důležitou úlohu v předchozích dílech Brigády duchů a hlavně Poslední kolonii. Myslím ale, že se to příliš nepovedlo. Většinu knihy tvoří bezbarvé a nezáživné dialogy "vesmírných puberťáků" na pozadí již známého příběhu. Nové informace tvoří prakticky jen třetí, bohužel nejkratší část, kdy se alespoň dozvíme, jak to bylo s "návštěvou" Zeo u Shromáždění a Consu. To mi přijde málo. Škoda, podle mě nevyužitá příležitost udělat univerzum KU o něco barvitější.
Vzdávám to zhruba ve třetině knihy, tohle je jedna z nejzbytečnějších knih, které se mi kdy dostaly do ruky. Sice tu mám nachystané ještě dva díly série, ale po tomhle už se mi to nechce ani zkoušet.
Kéž bych byla o 20 nebo 25 let mladší! Pak bych mohla nadšeně vytrubovat do světa, že tahle knížka je ta NEJ - v dnešním puberťáckém slovníku asi nejhustější, nejcool, nejbožejší, absolutně krutopřísná, meganářez a desítky jiných "supa" výrazů, které bych coby dospělá dobrovolně nevypustila z úst. Bohužel (bohudík?) dávno nepatřím do cílové skupiny puberťáků, ideálně puberťaček, jimž je "Příběh Zoe" ušit na míru. Ve svém věku, odborně nazývaném "mládí v hajzlu a do důchodu daleko", jsem si zkrátka nedokázala naplno užít vyprávění o první lásce, o špičkování s nejlepší kamarádkou a problémech s jejím macho klukem, zkrátka o slastech a strastech dospívání jedné ne zcela obyčejné dívky. Scalzi naštěstí upozadil emo stránku, jak jen to bylo možné, a správně vsadil na nadsázku, smysl pro humor, sarkasmus, hravost, aniž by snížil pointu knihy, její nezanedbatelný myšlenkový přesah. Nemůžu "Příběhu Zoe" vyčítat, že vše servíruje po lopatě, jednoduše, aby poselství svižně a nenásilně zpracoval každý čtenář, přece jen to však knížku stálo nějaká procenta. Další jsem srazila za jistou nesoběstačnost - tohle zkrátka měla být součást "Poslední kolonie", nikoliv vysvětlující dodatek k nejasnostem a bohům ze stroje předešlého dílu. Místo jedné dokonalé knihy tady máme dvě nedokonalé.
Povzdechnout si musím také nad classickým překladem, ne snad špatným co do významu, ale některé nešvary mě iritovaly, jiné (s prominutím) přímo sraly. K iritujícím patřily na pohled i na poslech ošklivé zpotvořeniny typu "zabili-li by", "spojili-li by se" a podobně, přitom si stačilo vypomoct berličkami "zda, pokud, jestli" a věty mohly být v pohodě. Co mě ovšem vyloženě mlátilo přes oči a vytáčelo jak vrtuli, byly dialogy, kde se ve snaze o hovorovou mluvu prznilo "jsem, jsi, jsme, jste" do tvarů "sem, si, sme, ste": "Než sem přišla sem, tak sem byla členkou zvláštních jednotek, žila sem na hvězdoletech." Tohle je pro mě stylistickým ekvivalentem skřípění nehtů o tabuli. A "před dvěma dněma" by snad neřekl ani Mongol...
Abych to nějak uzavřela: příjemná, inteligentní young adult sci-fi, apelující na lidskost, na to ušlechtilejší v nás. Věřím, že by z "Příběhu Zoe" mohla být má dcera tak za 10 let nadšená - s drobným háčkem, snad ji budou bavit i předchozí díly, jelikož bez nich, především tedy bez "Poslední kolonie" nemůže tahle poněkud zkratkovitá knížka plně fungovat. 70% (Nebýt povedeného finále, přiklonila bych se spíše ke třem hvězdám).
V první řadě je třeba říct, že Příběh Zoe je vlastně převyprávěním Poslední kolonie, jen s tím rozdílem, že zápletku tentokrát vidíme očima -náctileté dívky, kterou John Perry adoptoval. Jestli tedy čekáte nějaké to vyhrocení událostí, budete zklamáni. Zdali naopak smutníte, že se John Scalzi ve třetím díle Koloniálních válek dostatečně nevěnoval všem dějovým nuancím, snad vám román přinese vnitřní čtenářské zadostiučinění. Ovšem - a to je asi nejdůležitější -, jste-li v očekávání další povedené military SF, budete se muset Příběhu Zoe vyhnout obloukem. Tentokrát přijde ke slovu čistokrevná dobrodružná sci-fi, navíc lehce říznutá mládežnickým pohledem na svět.
Přesto jsem si z knihy užil každé písmenko. Scalzi je skvělý spisovatel, který pobaví a zároveň dokáže udržet akci v chodu. Jeho styl vyprávění je neustále podbarven nadsázkou, přitom dokáže přijít i s nějakou podnětnou myšlenkou. A jeho představa, že lidstvo je ve finále největší egoistická zhouba vesmíru, je jednoduše výborná.
Smekám před schopností autora popsat stejný příběh očima jiné postavy. Knihu jsem dlouho odkládal protože jsem byl skeptický k hlavní postavě, kterou tu je dospívající dívka. Opak byl však pravdou a knihu jsem přečetl raz dva.
Scalziho je potřeba ocenit v dlouhodobém měřítku. Opět prokázal, že co kniha to jiný styl. Rozhodně hodlám v čtení série dál pokračovat.
Tohle bohužel skutečně ne. Je to jiný pohled, mohlo by se říci, že i zajímavý, ale vůbec, vůbec mi v tomto díle nesedl styl psaní. A na tom celý tento díl stojí a padá. Věřím tomu, že se to dalo napsat lépe a zábavněji a dalo se popsat mnohem a mnohem více ze života Zoe. Škoda...
Na jednu stranu je to v něčem ještě slabší než předchozí díly - autor vypráví děj z předchozí knihy očima Zoe, takže novinek tam zase tak moc nebude, ale na druhou stranu prostě umí vyprávět, člověka to chytne a nepustí, dokud to nedočte. Zkusím si od něj přečíst něco mimo tuto sérii.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Válka starého muže |
| 2011 |  Poslední kolonie |
| 2010 | Brigády duchů |
| 2011 | Příběh Zoe |
| 2014 | Rozkol |
Kniha Příběh Zoe je v
| Přečtených | 74x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 35x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 3x |
Jmenuje se Zou Boutin-Perryová a je modlou pro jednu rasu mimozemšťanů, kteří se od ní učí, jak být sami sebou. Teď se však rozhodla, že s tím, co představuje, je konec. Nyní bude záležet už jen na tom, kdo doopravdy je. A John Scalzi nám předkládá její příběh, její verzi Poslední kolonie, to, jak viděla boj o roanockou kolonii ona sama. Převyprávět už jednou řečené tak, aby to bylo stále atraktivní a poutavé, je bezpochyby náročné a pro mnohé spisovatele věc, do níž by se nepustili ani za zlaté tele. John Scalzi to riskl a ještě si to ztížil tím, že svůj příběh vypráví z pohledu dospívající dívky, vystavené zásadním životním rozhodnutím. Tenhle druhý vstup do stejné řeky mu vyšel, i když musím přiznat, že zpočátku jsem nevěřil, že to dokáže. John Scalzi je však mistrem finálových partů, a tak i v Příběhu Zoe mě dostal posledními kapitolami. Díky nim jsem mu odpustil i některé hluché pasáže při onom obracení sena z Poslední kolonie. Každopádně pořád mi dává smysl sérii Koloniálních válek číst, pořád je to skvělé dobdrodružství, pořád mě to baví...