Poslední kolonie
John Scalzi
Koloniální války série
< 3. díl >
John Perry, hrdina Scalziho kultovního románu Válka starého muže, se usadil se svou ženou a dcerou v jedné z mnoha kolonií, obývaných lidmi. Žije si celkem spokojeně, ale přece jen... něco mu chybí. Když Johna a Jane požádají, aby vedli úplně novou kolonii, neváhají využít příležitost a ještě jednou se vydají do vesmíru. Ale všechno je komplikovaně rozehraná, smrtelná partie. Perry a nová kolonie jsou jen figurkami v galaktické hře diplomacie a války mezi Koloniální unií a novým, zdánlivě nezastavitelným sdružením ostatních inteligentních ras, jejímž cílem je zabránit lidem v kolonizaci dalších planet. Aby zachránil rodinu a s ní celé lidstvo, musí Perry rozplést pavučinu lží, polopravd a klamů, a odhalit šokující účel své kolonie - než se stane tou poslední.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2011 , Classic
Originální název:
The Last Colony , 2007
více info...
Přidat komentář
Máme tu všetko čo od scifi oddychovky na pokračovanie môžeme chcieť, príbeh ma bavili, postavy som si obľúbil, emzáci to pekne schytali. Trochu sa bojím že autor zaviedol dej do slepej uličky, z ktorej povedie len nudná politicky korektne-naivná cesta. Za mňa by to tu mohlo skončiť.
Podľa mňa to spisovateľský prúser nie je, ako to vidia ostatní čitatela. Z môjho pohľadu je to príma odpočinkové čítanie, kedy naši starí známi na čele s Johnom Perrym, pobavia čitateľské publikum nenáročným a tak trochu naivným príbehom o kolonizácii jednej planéty, ktorá kolonizovaná byť nemala. Takže o zápletku je postarané a, ruku na srdce, ak by sme sa s Johnom zoznámili v tomto príbehu, tak by sme ho postavili na roveň hrdinom Harryho Harrisona a všetci by boli spokojní. Sci-fi je super žáner, kde sa môže stať a odohrať takmer všetko a preto sú SF knihy také rozmanité. Takže popri "serióznych" ťukačov do kláves písacích strojov a klávesníc počítačov v rámci žánru tu máme aj "oddychových" pisateľov a "zábavných" tvorcov príbehov, kde smelo a bez hany možno zaradiť aj Johna Scalziho a jeho príbehy. Za mňa ok a určite sa so spisovateľovým dielom nevidím naposledy.
Nechápu takové nízké hodnocení, oproti předešlému dílu určitě podstatné zlepšení. John se vydává jako nový osadník na novou planetu pod záštitou Koloniální unie aby nakonec zjistil, že vlastně nic není jak vypadá a opravdu jsem byla zvědavá, jak se ze všech těch zapeklitých situací dostane. Snad neprozradím moc, když řeknu, že se ten vychytralý šikula ze všech šlamastyk dostane s bravurou sobě vlastní.
Jednoznačně nejlepší díl. John Perry se vrací ve skvělé formě nikoliv jako zelený mozek, ale jako lídr a politik, který je, navzdory nepříznivým okolnostem, schopen pohnout historií našeho ramene spirální Galaxie. Tato třetí kniha docela ustupuje od formátu military a je více vystavěna jako klasická sci-fi s dobrým, skoro se nebojím říct téměř heinleinovským příběhem. A to mě bavilo. Ten závěr je sice až trochu moc happy (poslední věta :-), ale překvapivých zvratů je v knize celkem dost na to, aby to čtenář nakonec ocenil. Za mě s přimhouřením jednoho oka za 5. Zelení to nemají snadné :-)
V tomhle žánru člověk neočekává zas tak moc, jde přece hlavně o zábavu. Poslední kolonie je ale na můj vkus až moc naivní. Namísto solidního příběhu je tu spousta chaotických konspirací, navíc, aby se to nějak vyřešilo, bůh ze stroje vyskakuje daleko častěji než je zdrávo. Dávám tři hvězdy, a to trošku přidávám. Zkusím ještě Příběh Zoe, ale pokud ten trend směrem dolů bude pokračovat, nechám si to na léto k vodě :)
Na téma kolonizace cizích planet jsem v posledních letech četla několik knih a většinou jsem si dané téma dobře užívala. Těžištěm Scalziho příběhu však není průzkum neznámého prostředí, agresivní fauna či flóra a další problémy spojené se snahou podmanit si nové prostředí. Tohle všechno sice v knížce najdeme, jde však o pouhé křoví pro mezirasový konflikt a intriky v intrikách Koloniální unie. Což je docela škoda, protože ta dobrodružná složka s různými vnitřními spory šlapala bez problémů (stručnosti navzdory), zatímco širší vesmírné uspořádání, konflikty a politika mi zatím přišly dost zjednodušené, nepřesvědčivé jako kulisy z papundeklu.
Vedlejším postavám by prospěly propracovanější charaktery, nicméně starý známý John Perry z "Války starého muže" je stále sympaťák s mile sarkastickým nadhledem, dialogy mají šťávu, stránky se obracejí prakticky samy. Čtivosti ovšem podtrhává nohy určitá zkratkovitost a plytkost. Autor se pokouší o přidanou hodnotu, o zdůrazňování lidskosti (bez ohledu na to, kde a kdy se dotyčný narodil, jakou barvu má jeho kůže, kolik má očí, končetin atd.), ale jaksi to klouže po povrchu a působí popcornově.
Dilema ohledně hodnocení málem rozsekly závěrečné strany, kdy se snesl bůh ze stroje. Ani neměl tu slušnost připlachtit nenápadně, přistál s kvílením bánší, ohlašujícím vážné ohrožení čtvrté hvězdy.
Do vesmíru "Koloniálních válek" jsem určitě nezavítala naposledy - vrátím se ráda, až zase budu mít chuť na jednoduché, svižné scifko s mírným myšlenkovým přesahem. 70%
Ještě slabší, než předchozí díly, stává se z toho takový naivní rodinný seriál :( I když musím uznat, že pořád to má spád a děj je dosti napínavý, ale kvality prvního dílu to zdaleka nedosahuje a obávám se, že další díl bude ještě horší.
Strašný zklamání. S Válkou starého muže nesrovnatelné, jako by to psal někdo jiný i vtipnost se vytratila. A to mám koupený ještě Příběh Zoe a jak jsem s hrůzou zjistila, je to stejný příběh viděný z jejího pohledu. Tak to nedám :-(
EDIT: je rok 2023 a Příběh Zoe jsem opravdu ještě neotevřela...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Válka starého muže |
| 2011 |  Poslední kolonie |
| 2010 | Brigády duchů |
| 2011 | Příběh Zoe |
| 2014 | Rozkol |
Kniha Poslední kolonie je v
| Přečtených | 100x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 4x |
Kolonie na Roanoke měla být podle plánů Koloniální unie postradatelnou vějičkou na zdánlivě nezastavitelnou flotilu Shromáždění. John Perry se svou ženou Jane, bývalou členkou zvláštních jednotek, se rozhodli tyhle plány změnit, a co víc, otočit zbraň proradného střelce proti němu samotnému. John Scalzi pokračuje ve své spanilé jízdě Koloniálními válkami. Zpočátku jsem si sice myslel, že to bude jeden další tuctový příběh o osídlování ztracené varty kdesi na konci vesmíru, o slastech a strastech hrstky lidských kolonistů v nehostinném prostředí planety, jejíž flóra a fauna nebude příliš přátelsky nakloněna lidským vetřelcům, jenže všechno bylo nakonec jinak. Scalzi vytáhl těžký kalibr a do hry zapojil oba hlavní hrdiny předchozích dílů, kteří sešlápli plynový pedál nebezpečně blízko podlaze. Dojímavé finále, které má i přes svou slzotvornost daleko do kýčovitosti, už bylo jen třešničkou na dortu. Podle mého se Poslední kolonie povedla a neztratila nic z napínavosti svých předchůdců.