Kolem Jakuba

30.06.2020

Skvělé povídky, tedy až na tu o politickém prominentovi. Nějak jsem úplně nepochopila, proč byla vlastně do souboru zařazena. Souvislost s Jakubem mi zřejmě nějak unikla. Rovněž povídka o vězněném Lojzovi se týkala rybníku jen hodně okrajově. Za to musím povídkám jako celku ubrat jednu hvězdičku. Jinak to ale bylo moc dobré počtení.

26.06.2020

Chvilku trvalo než jsem k povídkám našel ten správný klíč, k té první jsem se vracel několikrát a pak i v průběhu čtení těch ostatních, jsem se musel občas k nějakému detailu vrátit, tak aby mi v jednotlivých časových obdobích neunikla vztahová propojenost postav.
Jinak jsou to skvěle napsané a vypointované příběhy o tom, že lidský život je jenom malou kapkou, v řece zvané dějiny. V řece, která plynula před námi a poplyne i po nás.
Doporučuji, stojí za přečtení.

10.06.2020

Příběhy, které upoutají a zaujmou. Každý příběh je z jiné doby, ale spojuje je stejné místo. Četla jsem od autora již knihu Prak. I tentokrát jsem byla mile překvapena. Těším se na další tvorbu pana spisovatele Vrby.

31.05.2020

Tak tohle byla fakt pecka. Každá z povídek je skvělá,napínavá a zasáhne přímo do srdce,některá míň jiná víc.A nakonec se kruh uzavře a jeden jen kouká a přemýšlí a něco docvakne hned a něco až za chvilku.Moc povedená je i obálka knihy, prostě je to celé perfektní.

28.05.2020

Až na povídku z Budapešti, která mi nějak nesedla, tak hezké propojené povídky. Nic moc veselého, nic moc převratného, ale styl psaní pěkný

17.05.2020

Zajímavé, nevšední, poutavé a velmi velmi dobré!! soubor pěti baladických příběhů , které jsou časově rozkročené od sedmnáctého až po dvacáté století, ovšem každý z nich se více či méně dotkne jednoho místa, rybník Jakub, který je umístěn v lesích je zde jako svědek veškerého lidského pinožení ... rybník je ta konstanta, která se nemění a jen shovívavě sleduje, co se okolo něj děje, všechny příběhy jsou perfektně vystavěné a nechávají veliký prostor pro to, aby si čtenář domyslel, co bylo dál, není třeba vyřknout vše, stačí náznaky, pár indicií a pozorný čtenář pozná, kterým směrem se asi vše bude ubírat a není to žádná idylka... všechny povídky ze souboru se mi líbily, autor dokázal na velmi malém prostoru bravurně nahodit spoustu lidských charakterů a většinou bolestných tragických osudů... veliká spokojenost a určitě doporučuji !! kniha je i krásně zpracovaná, je lehoučká, příjemná do ruky a má krásně graficky pojatou obálku s jakoby plátěnou texturou...

16.05.2020

Jakubský rybník nedaleko Městce Králové jako spojujícím prvek pěti povídek. Nejedná se úplně o typický povídkový soubor, události v časové souslednosti za sebou jdoucí, se neustále vrací k jednomu místu. Místu, které je němým svědkem malých životů a situací v nelehkých dobách. Nejsem fanda povídkových souborů, ale tohle bylo jiné - napínavé, autor krásně vystavěl stísněnou atmosféru každé povídky a knihu jsem nedokázala odložit dokud jsem každou z nich nedočetla do konce. Nominace na Magnesii Literu se v tomto případě doufám přemění v konkrétní ocenění, protože to vážně stojí za to!

16.05.2020

Velmi smutná kniha o křivdách, těžkých lidských dobách a osudech. Mně osobně se nejvíc dotkla hned první příhoda z období Třicetileté války, která byla velmi drsná a mrazivá.

15.05.2020

Nebýt databáze a jejích přispěvatelů, nikdy bych se s touhle lehkou (kniha má téměř 200 stran, ale odlehčený typ pevné vazby je skvělý) knížkou nepotkala.
Pět nezaměnitelných příběhů, časový rozptyl téměř čtyři století, přičemž pojítko je velmi volné až iluzorní. Tísnivá atmosféra většiny povídek a obava z dějů příštích mi při prvním čtení nedovolovala vychutnávat jazykové nuance.
Pět zcela odlišných hrdinů, ale všichni jsou díky autorovu vypravěčskému umění velmi reální. Každý příběh je vyprávěný jiným jazykem, každý mě nutil přemýšlet o té době, o lidech, kteří byli nuceni ji prožít, a jak (pokud vůbec) se jim podařilo ji přežít.
Takže děkuju za skvělý tip, nejen magnolii za výstižný komentář a už teď se těším na Prak, který jsme objednali do naší knihovny.

22.03.2020

Čas nikdy neumírá,
kruh není kulatý.
(Před deštěm, 1994)

"...a knížku, kterou napsal kluk o vesnici kousek od nás, jmenuje se to Kolem Jakuba, to je ten rybník cestou..." odpovídala sestra na dotaz, co jí přinesl Ježíšek. Představila jsem si další samonákladem vydaný bizár lokálního nadšence.
Jak jen jsem se mýlila!
Kolem Jakuba je pětice (místy trošku zbytečně násilně) provázaných povídek, jež spojuje tíživá, hutná a tím správným počtem správných slov na správných místech zbudovaná atmosféra, která zachycuje okamžiky dějin, momenty, ze kterých se svírá srdce i dech. A vy jen v duchu prosíte, aby aspoň tohle dopadlo dobře. Aspoň tohle!
Jenže takhle to zkrátka nechodí, život není peříčko ani hasičský bál a od samého začátku, kdy uvidíte letopočet 1639, víte, že tohle nebude lehké, usměvavé čtení.
Z pohledu dějin zanedbatelná dramata malých lidí, kteří se přimotali k okamžikům zásadním anebo taky vůbec ne, opakující se motivy toho špatného, co v sobě máme do jisté míry všichni a někdy to zkrátka převáží (a třeba i s pocitem, že je to oprávněné a že si to ten hajzl zasloužil!). Strach, bolest, rodná zem, smutek, láska, rodina, vzpomínky... A čas se kolem nás nezadržitelně valí, i když bychom ho kolikrát chtěli zoufale chytit za šosy a držet a nepouštět, ještě aspoň chvíli, prosím... A lidé mizí a přicházejí další a další a přestože se mění kulisy, rozměry šachovnice zůstávají stejné.

Za mě zcela oprávněná nominace na letošní magnesii literu.

20.03.2020

Protože mě zlobí internet a komentář píšu už potřetí, vezmu to zrychleně. Obálka skvělá. Kniha také. Všechny příběhy měly šťávu a prokázaly autorův talent "převtělit" se do jakékoliv doby. Byla to síla lidského konání a moc se mi to líbilo. Děkuji.

18.03.2020

Už Prak ukázal, že v osobě pana Vrby roste české spisovatelské obci osobnost pera. Povídky Kolem Jakuba opětovně tnou svým mistrným zacílením dějinné zkratky v osudech lidí. Skvělé.

18.03.2020

kromě první povídky velké čtenářské překvapení, nepředvídatelná pointa, nápaditá kompozice, doporučuju

14.03.2020

Jak člověka dokážou poznamenat mezní situace dějin, které nedokáže ovlivnit a jak se na to rychle zapomene nebo se vše zkreslí. Jde sice o povídky, ale vše je propojené nejen postavami a Jakubem, ale i jakýmsi celkovým pocitem zvratů i zmaru. V dnešní pohodlné době už na něco takového nejsme zvyklí a je dobré si to s pokorou připomenout.

13.03.2020

Kniha se mi moc líbila a byť to někdy musím přetlačit přes své spisovatelské ego (bo se též pokouším něco napsat), především pak v případě Českých autorůch - tak tady musím bez mučení přiznat, že super. Bavila mě dějinná propojenost, detaily, a situace lidí v mezních situacích, kdy nám povětšinou jde o druhé. Nejméně mě pak bavila povídka první a poslední, byť se v ních krásně propojí i motiv další a to motiv kruhu. Nicméně u povídky první bych očekával větší vyhrání si s jazykem, přeci jen v 17. stol., se tu klevetilo krapet jinak, nemusí to být samozřejmě psáno jazykem Bible Kralické, ale tak alespoň lehké odlišnosti od jiných časových období by znát být mohli. Mno a povídka poslední, byť pointou super, mě trochu rozčilovala svojí schématičností, mno přišlo mi, že až moc operuje se zažitými stereotyp, až na hranici karikatury; na druhou stranu, pravdou je, že spousta lidí, asi skutečně takto uvažuje. A též, možná je to příznačné i pro naší dobu, o to více by se vysvětlovalo to, proč mě to rozčiluje, hehe.
Ovšem ostatní tři povídky, k nim nemám námitek - ostatně ulice Aloise Kostrouna - mě dostala, takhle se dělá mýtus!
Mno a poslední poznatek - v rámci povídky o motorce - nevím teď název, se domnívám, že v roce 1958 ještě nebyla sobota volným dnem, ale to je jenom takový detail.

05.03.2020

Velmi čtivé, napínavé povídky, originální nápad zachytit osudy obyčejných lidí spojených jedním místem v různých dobách... Líbí se mi ta drobná pojítka a zmínky, které vždy propojí následující příběh s předchozím... Autorovi se podařilo dobře zachytit dobové odlišnosti a zároveň i prvky v lidském myšlení a jednání, které zůstávají napříč dějinami stále stejné.

21.02.2020

Krátké minipříběhy nejsou zrovna mým šálkem melty... ALE... po famózním zásahu Prakem, kdy mi zůstala pořádná modřina na srdeční chlopni... jsem prostě musela vyrazit k Jakubovi.
A výpravy za osudy místních či mnohdy i jen kolemjedoucích mi opět pocuchaly spaní... nestačilo se totiž s opatrností držet na břehu... nenamočit se... bylo třeba pomalými krůčky ztrácet půdu pod nohama... ponořit celou svojí duši a doufat, že se nenaloká toho zmaru a zavčasu se odrazí ze dna... díky za něco tak dobrého v tom našem malém českém rybníčku.

16.02.2020

Každá z pěti povídek se odehrává v jiné době, a přesto se díky Jakubovi dokážou protnout. U první se mi tajil dech z osudu mlynářových dětí, dokonce jsem si díky ní vyhledala historické souvislosti švédských nájezdů. U druhé povídky z Poušti, jsem byla napjatá jak struna a doufala jsem ve šťastný hospodářův konec. Třetí povídka z revolučního Maďarska ve mně vzbuzovala odpor k hlavnímu hrdinovi, jen té Marii jsem to nepřála. U čtvrté mě svírala lítost nad nespravedlivým osudem Lojzy Kostrouna a třepala jsem se hněvem nad soudružskými praktikami. Závěrečná povídka vše krásně doplní a kruh kolem Jakuba se uzavře.
Na tuto knihu nikdy nezapomenu, jednotlivé příběhy ve mně zanechaly hlubokou stopu. Ráda autorovi skládám poklonu za další mistrovský kousek a všem čtenářům ráda doporučuji!

16.02.2020

Kniha je výborně napsaná, ale přesto jsem se nemohl dočkat, až ji budu mít za sebou. Raději přečíst na posezení než s ní trávit pár týdnů... Proč? Napětí je tak dusivé, že by se dalo krájet jak ta mlha nad Jakubem v první povídce. Zkrátka nepříjemné, stísňující čtení. Za vším tušíte, že to nemůže dopadnout dobře. Autor je skvělý psycholog, umí výborně líčit psychologii postav z drobných detailů a odvozovat jejich pocity ze sotva znatelných gest nebo záchvěvů ve tváři, ale také zapůsobit na čtenáře tak, že ani nedutá. I popisy (krajiny, prostředí, pracovních činností...) jsou skvělé a výborně evokují atmosféru. Přesto mě ale kniha zklamala tím, co jsem si od ní sliboval a co se nenaplnilo – a to je spjatost lidských osudů s místem. Kolem rybníka Jakuba se ve skutečnosti odehrávají jen dvě povídky, jen v nich samo místo nějak výrazněji vstupuje do děje. Ve skutečnosti tématem povídkové knihy jsou spíš lidé, kteří prožívají vypjaté existenciální situace. (Do těchto téměř baladicky laděných příběhů mi navíc nezapadala poslední povídka, která sice docela výstižně líčí kvintesenci porevoluční doby 90. let, ale svojí strukturou ani laděním k ostatním příliš nejde.) Zkrátka bych si dovedl představit, že samo místo a krajina kolem Jakuba bude zřetelnějším hybatelem malých lidských příběhů ve velkých dějinách. Třeba tím, že jim dává kontinuitu, východisko, smysl nebo naději? Nebo jen tím, že zůstává hluché a netečné a nabízí torza předchozích, už dávno zapomenutých příběhů beze smyslu, jejichž souvislosti může odhalit až čtenář? Nevím, ale nejsem autor, abych to vymýšlel. Myslel jsem, že právě tím mě autor osloví, což se bohužel nestalo.