Kolegovia

13.01.2021

Tři přátelé, absolventi medicíny, komsomolci z generace, která se dívá kupředu, zpět i sobě pod nohy, se vydávají za naplněním svých snů a tužeb prvního pracovního zařazení. Že všechno nebude jen čisté, jasné a bezbolestné, je jasné hned od prvních okamžiků jejich vstupu do samostatného života. Aksjonov vypráví svůj příběh lehce, mladě a sugestivně. Sem tam mu cestu zkříží přemíra patosu a nevyhnou se mu ani nešvary budovatelských románů, včetně nadšených agitačních proslovů, přesto se mu daří držet romanticko-dobrodružnou linku nad vodou a zdárně postupovat zasněženou krajinou okolo Okrouhlova k cíli. Dramatická koncovka, byť malinko naivní a plná kolektivního nadšení, je pak třešničkou na dortu, který nakonec vůbec není špatný. Mezi klenoty ruské literatury se Kolegové asi nikdy nezařadí, ale číst se dají i bez skřípání zubů a koulení očima.

16.05.2018

Taková sovětská kniha. Kdysi součást čerstvého závanu v době chruščovovského "tání". Dnes překvapí patosem, kterým román končí. A to asi čtenáře nenapadne, že se z tohoto patetického autora stane za pár let disident. A ještě více vás zaskočí, že je to syn Jevgenije Ginzburgové, který byl v době, kdy jeho matka trpěla ve stalinském lágru (viz její vynikající román Strmá cesta) nuceně v dětském domově. To se ovšem jeho tehdejší čtenáři (ani sovětští, ani čeští) nemohli dozvědět. Absurdita doby v absurdní společnosti.