Cesta kocourka Chloupka

Supr příběh, který mě upřímně bavil číst. Oba jsme si se synem (3 a 3/4) tehle příběh pro malé dobrodruhy objevující svět moc užili. Kromě přátelství, pomoci, lítosti i radosti dětem představí že strach má často velké oči :)

Největší předností této dětské knížky jsou nesporně krásné a roztomilé ilustrace, jež zachycují dobrodružnou cestu titulního kocourka (podotkněme, že nijak zvlášť originální, nápaditou a vlastně ani napínavou) lesem v touze najít usměvavé světýlko. To je pochopitelně, jak se v závěru ukáže, pouze iluzorní, avšak má v knize svou metaforickou úlohu. Důležitější náplní a poselstvím díla je to, že malé čtenáře (či posluchače) vede k vzájemné ohleduplnosti, solidaritě a kamarádství, vyzdvihuje pevnost vůle a smysluplnost pomoci druhým, a především ukazuje scestnost předsudků a z nich plynoucí xenofobie, přičemž to činí nenásilnou, prvoplánově nenávodnou formou (hrdiny knihy jsou zvířátka a jde o jejich vztahy, role a životní prostory). Myslím, že obzvlášť v dnešní situaci je to nesmírně cenná a potřebná mise.

Krásná, milá knížečka a nádherné ilustrace.Budu se k ní vracet.

Moc hezký příběh o strachu, přátelství, hledání a cestě.

Nádherně zpracovaná kniha, která pohladí po duši děti i dospělé.

Není nad knížky, které jsou pro čtenáře všech věkových kategorií.
Cesta kocourka Chloupka je milým kouzelně ilustrovaným příběhem, v němž si každý najde to svoje.

Ilustrací je zde spousta, až jsem si říkala, že by se knížka dobře vyjímala i mezi komiksy. Také se mi líbilo, jak se autorce povedlo zachytit emoce ve tvářích zvířátek.

Příběh se zpočátku zdá velice jednoduchý a přímočarý - kocourek Chloupek jedné noci nemůže spát a za oknem spatří světýlko, které jakoby se na něho usmívalo a povzbuzovalo ho, aby šel za ním. Chloupek se i přes strach z medvěda, jenž žije v temném lese, vydá na cestu. A tady začíná jeho dlouhé putování, při němž se seznámí se spoustou nových tvorů. Každý z nich ho něco naučí a nezapomene ho varovat před hrozným medvědem, jenže... je skutečně ten obávaný medvěd takový, jak ho popisují ostatní?

Pochvalu si zaslouží i přebal a formát knihy. Zkrátka laskavé dílko s přesahem, které vás zahřeje na duši a ozdobí vám knihovničku.
Jednoznačně doporučuji!

Moc pěkný příběh a převelice půvabné ilustrace. PS. Nejlepší to bylo u sobů.

Miloučká kniha :-).

To bylo tak krásné milé čtení . Dcera (7let) si knížku sama vybrala na Světě knih a hned po přečtení mi vyprávěla o čem knížka byla. Mě se podařilo jí přečíst až včera, protože ji nechtěla dát z ruky.
Knížka vypráví o kocourkovi Chloupkovi, který v noci zahlédne usměvavé světýlko a tak se rozhodne, že ho bude hledat. Vezme si šálu a torničku.

Při svém dobrodružství potkává v lese spoustu lesních zvířátek, kteří mu dají něco k jídlu a užitečné rady a hlavně mu říkají ať si dá v lese pozor na medvěda.

Kocourek dostává strach, aby ho nepotkal, čemuž se nevyhne, ale medvěd není takový jaký by podle lesních zvířátek měl být. Kocourek zjišťuje, že měl strach z něčeho jen kvůli tomu, že to bylo neznámé.


Knížku doprovází nádherné ilustrace a je to taková laskavá a milá knížka s přesahem. Klárce se líbila a mě okouzlila.

To bylo tak krásně milý a obrázky kouzelný. Kocourek Chloupek nemůže spát a jak se převaluje, zahlédne venku usměvavé světýlko a vydá se ho do lesa hledat. Vezme si šálu, sbalí torničku a jde za dobrodružstvím.

Trochu se bojí a neví, kde má hledat, ale má radost z cesty. Cestou lesem potkává různé lesní zvířátka. Seznámí se se sovím dědečkem, s panem mývalem, s panem veverkou. Od každého získá nějaké informace a užitečné rady či něco k jídlu.

Všechny zvířátka ho ale varují před medvědem. Až to začne vrtat kocourkovi v hlavě. Začne se bát. Navíc se udělá tma a les ve tmě je zdaleka jiný než ve dne…stíny vytvářejí různá strašidla.

Medvěda nakonec potká, ale je úplně jiný, než říkali zvířátka. Učí děti, že strach z nových věcí má každý a nedělat si úsudek o někom, koho neznáme.

Celé vyprávění je na každé straně doplněné krásnými kresbani. Tak je kniha přečtená velice rychle, přesto má svůj přesah. Moc se nám s Luci líbila.

To bylo tak krásně milý a obrázky kouzelný. Kocourek Chloupek nemůže spát a jak se převaluje, zahlédne venku usměvavé světýlko a vydá se ho do lesa hledat. Vezme si šálu, sbalí torničku a jde za dobrodružstvím.

Trochu se bojí a neví, kde má hledat, ale má radost z cesty. Cestou lesem potkává různé lesní zvířátka. Seznámí se se sovím dědečkem, s panem mývalem, s panem veverkou. Od každého získá nějaké informace a užitečné rady či něco k jídlu.

Všechny zvířátka ho ale varují před medvědem. Až to začne vrtat kocourkovi v hlavě. Začne se bát. Navíc se udělá tma a les ve tmě je zdaleka jiný než ve dne…stíny vytvářejí různá strašidla.

Medvěda nakonec potká, ale je úplně jiný, než říkali zvířátka. Učí děti, že strach z nových věcí má každý a nedělat si úsudek o někom, koho neznáme.

Celé vyprávění je na každé straně doplněné krásnými kresbani. Tak je kniha přečtená velice rychle, přesto má svůj přesah. Moc se nám s Luci líbila.

Jako když hladíte kočku za deštivého dne. Nenáročné, oddechové a pěkně nakreslené.

Půvabný pozitivní příběh pro všech bez rozdílu věku :-) Kočky jsou kočky :-)

Nadherne a napadite a neotrele ilustrace. K tomu jednoduchy pribeh o jednom vytrvalem a zvedavem kocourkovi, ktery dojde do cile.
Ma to presah, je tam pouceni. Je to fajn.

Pohodové čtení pro společné chvíle s nejmenšími.

Opravdu laskavá knížka s přesahem. Moc doporučuji!

(SPOILER) Knížka čtená dceři. V knihovně mě zaujala malým formátem a ilustracemi, které knize dominují a za mě jsou velice povedené, líbily se nám oběma. Myslím, že to bylo naše první knižní setkání s asijskou autorkou. Příběh je jednoduchý. Kocourek Chloupek se vydává hledat světýlko, které jednou v noci zahlédl, a u toho se setkává s dalšími živočichy, kteří se stávají jeho přáteli, s něčím mu pomohou, poradí či ho něco naučí. Všichni ho varují před příšerným medvědem, kterému je lepší se vyhnout. Chloupek se s ním nakonec v lese přeci jen potká, ale setkání dopadne úplně jinak než si představoval. Právě onen „strašlivý medvěd“ se mi moc líbil, i jeho tvořivost – kabát, deštník a deka z listí. Bylo zde ukázáno, že je lepší někoho sám poznat, udělat si na něj vlastní názor a nedat na řeči ostatních („Když něco dobře neznáme, bojíme se toho.“). Nejvíce se mi líbila část, kdy se Chloupek setkal s mývalem, šel s ním do jeho hostince a uvařili spolu specialitu – polévku. Na konci je část „a co se stalo pak“, která obsahuje jen ilustrace a čtenář tak může příběh dovyprávět podle vlastní fantazie, nechybí ani mapa Tmavomodrého lesa, kterou nakreslil soví dědeček ze Zeleného stromu. Za mě povedené a milé čtení, doporučuji.

Fajn knížka. Ale že bych z ní byla nadšená, to říct nemůžu. Asi jsem měla velká očekávání. Ilustrace byly celkem hezké, ale také jsem si je nějak extra neužívala. Bambulku knížka taktéž moc nechytla. Ale líbila se mi ta napůl skrytá ponaučení, jejich laskavé podání.

Cesta kocourka Chloupka, malá, v podstatě nenápadná knízečka pro děti plná lásky, něhy a krásných myšlenek. Autorka dětem skrz setkání kocourka s dalšími zvířátky ukazuje, jak je užitečná spolupráce, jak je důležitá slušnost, že není potřeba se bát nových setkání, ale hlavně, že strach nám často brání v objevování něčeho nového a často nás ochuzuje o zážitky. A strach bývá často postaven na iracionálních základech a předsudcích.

Možná to teď zní, jako by Cesta kocourka Chloupka byla bichle plná složitých vět, ale opak je pravdou. Autorce se všechna tahle důležitá témata podařilo zpracovat naprosto jednoduchým způsobem tolik blízkému dětskému mýšlení. Textu je opravdu málo, vše je navíc doplněno nádhernými jemnými ilustracemi (miluju perokresbu!).

A jak příběh hodnotí dcera?

"Kocoulek Chloupek mě moc bavil, ale jako oplavdu moc! Líbilo se mi, jak se setkával s dalšími zvížátky, jak jsme si spolu hrály na seznamování jako kocoulek s panem Vevelkou (poznam. matky - často v knihách vybírám úseky, které pak spolu dramatizujeme - moc doporučuji, dcera to miluje, četbu to ozvláštní, dítě se na příběh krásně napojí a je to zkrátka zábava - tentokrát jsem vybrala část, kdy pan Veverka učí Chloupka seznámit se s cizím člověkem, pozdravit, smeknout klobouk, poprosit, poděkovat), a moc jsem se nasmála, jak se všichni báli medvěda, a pžitom nebylo ploč, si mysleli, že je zlý, i když ho neznali, že? Plotože kdyby ho znali, věděli by, že je hodný, ještěže potkal Chloupka, který je všechny skamaládil, že? Ale musel mu umýt zuby, plotože mu smldělo z pusy, ale stejně by si je měl mýt, aby neměl kazy, že jo, mami?"