Kocour, který učil zen

Knihu jsem si v knihovně vypůjčila na základě doporučení známého. Asi nejsem úplně cílová skupina pro tuto knihu, ale jinak je moc krásně zpracovaná. Ilustrace jsou úchvatné a překvapilo mě, že je autor maloval sám. Myšlenky uvedené v knize byly zajímavé a určitě by stály za delší rozjímaní. Knihu jsem četla synovi jako pohádku, ale myslím si, že pro něj velký duchovní přínos asi neměla. I když pro mě asi žádný trvalejší také ne. Asi potřebuji chytré myšlenky zabalené do děje a spousta povídání.

Meh, spolu s Cestou asi nejslabší kniha od autora.

Milá, nádherně ilustrovaná kniha, plná moudrých myšlenek. James Norbury píše s citem, smyslem pro detail. Krásné příběhy o pár větách, kdy nemusíte zdlouhavě přemýšlet, co tím chtěl autor vlastně říct.
Kniha působí, jako by byla pro děti, na což jsem byla v knihovně dokonce upozorněna. Ale to je jako u Malého prince. Jako dospělá tuto knihu považuji za duchovní literaturu, kterou člověk více chápe, až když je starší a něco si v životě
prožije.
Zenové příběhy poslouchám v audio verzi již delší čas. V knize, jak sám autor píše, jsou v jemnější, trochu odlišné formě. Ale význam zůstává stejný..

Knihu rozhodně doporučuji.

S lehkostí a nenuceností napsané hluboké životní myšlenky díky putování kocoura. Nádherné ilustrace. Určitě to nebyla poslední kniha tohoto autora.

Hmmm, fajn je tedy vychutnat si i ty hnusné momenty? Protože třeba až když prožijete nějaký hezký, budete vlastně rádi, protože nebude tak hnusný :).
Já si to prostě otočím a taky dobře :).

Pomáhat druhým vlastně znamená pomáhat sobě.
A důležité je "překročit koťátko," protože překážka je taky cesta.
To je super :).

Moc mile zpracované, ilustrace i myšlenky

.. A pokud ve vás některé myšlenky v této knize vyvolávají pocit nejistoty, je to dobře - stejně jako u tygra v tomto příběhu, zmatení je první známkou toho, že ve vás klíčí změna ..

Má první kniha od Norburyho a to je taková krása. Jen tiše sedět mezi stromy u západu slunce a nechávat v sobě doznívat slova, která nesou obrovskou hloubku.

Skutky druhých mohou bez poučování inspirovat okolí ke změně.

Nové myšlenky nám pomáhají růst a neopakovat stále stejné chyby.

Učit se je snazší, když si uvědomíš, že život se ti stále pokouší něco předat.

Někdy se z toho, co považujeme za špatné, vyklube dobrá věc, kdežto něco, co jsme vždycky chtěli, nám nakonec může ublížit.

Každý z nás má nějaký dar, který může světu nabídnout, a měli bychom se z něj radovat, místo abychom si přáli mít dar někoho jiného.

Překážka často bývá cestou.

Je lepší vydat se na cestu, udělat pár chyb a zménit svůj směr než čekat, až bude všechno dokonalé, a vůbec nezačít.

Málokdy chceme to, co potřebujeme. A to, co potřebujeme, skoro nikdy není to, co chceme.

Pokud prospíváme druhým, nevyhnutelně tím prospíváme i sobě.

Překážka je cestou.

Prostě se zastavit a věnovat se danému okamžiku. V dnešní době se na tohle naprosto zapomíná.

"Každý okamžik je jedinečným místem určeným jen tobě. Vychutnej si ho, protože už ho nikdy nebudeš moci znovu navštívit."

Asi nejsem dostatečně vyzenovaná, protože Panda a dráček se mi líbilo mnohem víc :)

Zen - být tady a teď, pročistit svou mysl od nečistot, reagovat s klidem a pokorou, dosáhnout vnitřního klidu a poznání.
Společně s kocourem a krysou se každý může na tuto pouť vydat.... pouť za starou borovicí, pouť na které se kocour potká s novými přáteli, vypráví příběhy, naslouchá a vnímá vše, co mu příroda a svět kolem nabízí.
Na své pouti se setká se zajícem. Učí se být sám sebou a zároveň být laskavý i vděčný, což jsou dvě velmi cenné vlastnosti.
S vránou rozvíjí myšlenky, že všechno zlé je nakonec v něčem prospěšné. Všechny klikaté cesty nám nakonec přinesou do života něco nové a zajímavé.
O svých snech mu na pouti vypráví také malé vlče. A přivádí ho na myšlenku být vždy sebou samým a umět naslouchat.
Opici naučil zklidnit se, želvu vnímat sílu okamžiku. Tygrovi ukázal, jak potlačit hněv, umět změnit své myšlenky a jít vlastní cestou.
Svou borovici nakonec našel, usadil se.... ale jeho klid narušilo malé kotě. Poznal, co mu v životě chybělo. Malé kotě mu ukázalo cestu...
Spousta krásných myšlenek na každé stránce společně s nádhernými kresbami pomůžou člověku se na chvilku zastavit, zamyslet se, meditovat, snít....
A jedno moudro nakonec: "Každá překážka je cestou."

Takové dětské, je to primárně o obrázkách, které jsou pěkné. I ty myšlenky jsou OK, ale přiznám se, že v polovině jsem se přál knihu již dočíst. Nicméně je to na 30, max 60 minut ;)

Kocour, který učil zen - jedna z knih Jamese Norburyho, pro pomalé čtení, přemítání a kochání (i když textu tolik není, takže ji budete mít přečtenou za chvilku) a autor ji doplnil i mnoha ilustracemi.

Přečteno úplně neplánovaně...

Autor vybral několik zenových myšlenek, k tomu si něco svého přidal a poskládal do jednoho příběhu, ve kterém kocour putuje k prastaré borovici hluboko v lesích, pod jejíž korunou lze nalézt nekonečnou moudrost...po cestě potkává několik zvířat, se kterými promlouvá a až úplně poslední setkání ho nejvíce ovlivní.

"Pátrám už mnoho let, ale pořád je toho tolik, čemu nerozumím."

"Květy rozkvétají na těch nejnepravděpodobnějších místech."

"Myšlenka, že problém, který právě řešíš, v sobě nakonec může skrývat něco pozitivního, ti může pomoci tu zkušenost zvládnout."

"Díky dráčkově statečnosti se tma proměnila v krásu a bázeň v zázrak."

Moc milá knížka, takový fluffíček jsem zrovna potřebovala.

„Je lepší vydat se na cestu, udělat pár chyb a změnit svůj směr než čekat, až bude všechno dokonalé, a vůbec nezačít.“

Tak TOHLE, to je "můj milášek".
Kniha je vymazlená od začátku až do konce. Obálka, kocour, příběh samotný, ilustrace. Ach bože, ty jsou dokonalost sama. O to víc si jich cením, že je maloval sám autor. Skutečně z nich dýchá klid.
Oproti knize Panda a dráček, která mě nijak nenadchla, tak toto bylo takové pohlazení po duši. Podobá se to více pohádkám pro děti, na které jsem zvyklá. Ačkoliv opět pochybuji, že moje dcera bude vnímat pravou podstatu textu schované v hlubokých myšlenkách zenového kocoura. Pro ni to bude zajímavý příběh, ale nemyslím, že si z toho ve svém věku něco odnese. Do budoucna určitě budu chtít, aby si toto přečetla.
Pro teď tato kniha zůstane v knihovně maminky, která tomuto příběhu naprosto propadla, pohltil ji a hluboce se do něj zamilovala. Je v tom ponaučení, je v tom smysl života, je v tom obsažen život sám. Wow!

Milá knížka….

Málokdy chceme to, co potřebujeme, a to, co potřebujeme, skoro nikdy není to, co chceme...

Nádherné ilustrace, moudré myšlenky a úplně obyčejný příběh o jednom kocourovi, jedné prastaré borovici, cestě a hledání sebe sama...

Každý okamžik je jedinečný...

...život se ti pokouší stále něco předat...

Kdybys věděl, jak ti může laskavost změnit život, choval by ses laskavě při každé příležitosti...

Laskavé, moudré, něžné. Jako by se vaší duše dotklo něco křehkého.

...někdy se z toho, co považujeme za špatné, vyklube dobrá věc, kdežto něco, co jsme vždycky chtěli, nám nakonec může ublížit...

Osud nás vede klikatou cestou, a navzdory tomu, jak nepříznivě se situace může jevit, nikdy nemůžeme vědět, jak dopadne.

Jednoduchý příběh o přátelství, naslouchání, laskavosti a nadhledu.

...zdalipak jste někdy doopravdy přivoněli ke květině?

Čím více se snažíme pomáhat druhým, tím je náš život bohatší.

...tak si říkám, jaké zázraky přinese zítřek...

Moc pěkně zpracované vyprávění o zenu.
Hloubavé ponoukání, ale zároveň jemné pohlazení.

Na téhle výpravě kocour potká krysu, zajíce, draka, pandu, vránu... . Všechna zvířata mají svůj příběh. Na samém konci potká kocour malé kotě. V tu chvíli začne opět pochybovat... .

Tato kniha od Jamese Norburyho je má první. Je to kniha na jedno odpoledne a přece není. Některé knihy přečtete a nezasáhnou vás, některé vás zasáhnou a pak nad nimi přemýšlíte, pláčete, uvědomujete si... .
Každý má svůj ZEN v něčem jiném. Mnohdy si říkáme "Budu šťastný a spokojený, až..." . Někdo to AŽ ale přece už nemusí přijít... .

Knížka plná nádherných ilustrací a hlavně velmi hlubokých myšlenek.