Kočky a 14 dalších povídek

Já jsem si to užíval, něco bylo lepší - něco horší, ale celkově mi to sedlo. Minier je borec

Knihy Miniera mám ráda.Přečetla jsem všechny,tak jsem dočetla i tuhle.Většina povídek se mi nelíbila.Není to můj šálek kávy.

Kočky jsou mojí první čtenářskou zkušeností s Bernardem Minierem. Přiznám se, že jako kočkomila mě na knihu nalákal název a její ořízka. Kniha nabízela 15 strašidelných a nervydrásajích příběhů. No, některé příběhy možná byly lehce nervydrásající a možná lehce mrazivé, ale strašidelný mi nepřišel asi ani jeden. Spíše mi v mnohém připomínaly příběhy z Věřte, nevěřte nebo s sebou nesly určité zamyšlení nad lidskými vlastnostmi a zkázou, kterou lidé přináší přírodě.
 
Často jsem měla problém se do povídek začíst a doufala jsem, že ta příští bude lepší. Někdy se tak stalo, někdy ovšem ne. Řekla bych, že tak pětina povídek byla povedených, ale zbytek čistý průměr a skutečně nenesly ani stopy strachu nebo jsem už možná po těch letech zocelená a jen tak mě nic nevyděsí.
 
Samotná povídka Kočky, po které kniha nese název, nebyla vůbec špatná. Stylem psaní a zápletkou mi Kočky velmi připomínaly díla E. A. Poa, zejména svým koncem. Ze všech povídek se mi asi nejvíce líbila ta první – Dark Tourism, která měla zajímavý námět a atmosféru a velmi mi připomínala jeden známý film od Eliho Rotha, který se odehrává u našich slovenských sousedů. Anotace knihy taktéž láká na povídku o letci, který se setkává s prastarou nenávistnou entitou, ano zní to zajímavě, ale povídka je tak podivně živočišně pojata, že si říkáte, zda je to opravdu o tom, o čem si myslíte, že to je a proč se to vůbec událo.
 
Finálně to shrnu tak, že některé povídky jsou skvělé, jiné ovšem až tak moc ne a některé dokonce ani neuvíznou v paměti. Z knihy mám stále takovou pachuť zklamání. Oceňuji ale autorovu schopnost vystihnout atmosféru a postupně gradovat děj, ovšem Kočky a povídky v nich mi zkrátka příliš nesedly.

Miniera miluju,ale musím dát za pravdu ostatním. Tohle mě tak trochu zklamalo,některé příběhy mi nedávaly smysl. Určitě to nebyly žádný horory,spíš jen prostě vyprávění. Dvakrát si to nepřečtu a pokud vyjdou další sbírky příběhů,nevím,jestli si je prečtu, ale román určítě jo, protože on psát umí! Tak pokud je tu někdo,kdo si od autora jako první přečte tuhle knihu,dejte mu šanci a rozhodně si od něj přečtěte jiný román,věřte mi,budete chtít víc!

Po předmluvě autora / děkuji za přelíbeznou čtenářku / jsem došla k přesvědčení, že ani já už v sobě nenesu tu bezelstnou důvěřivost mládí a idealismus ....
A to mi napomohlo ponořit se do povídek různorodých - odhalujících ty temné stránky v člověku ....

A přes vzpomínky na černobylskou tragédii, na nemoc hnědých uniforem, na zvířecí autonomii, na téma víry, vampýrismu a reinkarnace jsem došla k cestě poslední - a ta myšlenka o spojení dvou nerozlučně spjatých stromů mne zaujala ....

.... zimní sníh se nám usadí ve větvoví .... v létě nás horké slunce zahřeje na vrcholcích .... a naše kořeny prorostou ....

Povídky dávají informace a svědčí o autorově zájmu o světovém dění ....
Ve většině mne zaujaly.

Nudné. Tohle slovo s Minierem opravdu často nepoužívám. Miluji jeho sérii se Servazem a vždy se těším na další díl, ale tady se ukázalo, že Minier neumí psát povídky. Komentáře typu ,,děsivé!", ,,hororové" a nebo, že se někdo opovážil nazvat ho ,,králem hororu" mě po přečtení (nebo spíš nedočtení) knihy docela překvapily. Neodpovídají pravdě. Povídky jsou suché, konce ustřižené, nedotažené, nezáživné a většina předvídatelná. Velké zklamání. Doufám, že tohle jsou jeho první a zároveň poslední povídky.

Úplně mě to nebavilo. Série se Servazem je super, tohle se ale autorovi moc nepovedlo. Povídky jsou slabší a lepší, bohužel těch lepších je pomálu. Řada pasáží byla zbytečně nechutná, děj to nijak nepotřeboval. Barevná ořízka je pro mě spíš minus, tato kniha pro mě byla zklamáním.

Bernard Minier je francouzský spisovatel a v současné době je považován za jednoho z největších mistrů thrilleru a žánru detektivní literatury.

Od autora jsem již četl knihu ZKURVENÁ NOC, která se mi nelíbila a LUCIA, která se mi líbila. Časem bych si chtěl přečíst další knihy jako např. NA OKRAJI PROPASTI, NENÁVIST aj.

Byl jsem zvědavý na knihu povídek KOČKY a celkově se mi kniha líbila. Převažovaly povídky, které mě zaujaly a líbily se mi.

Hned na počátku knihy mě zaujala PŘEDMLUVA A TAKOVÉ TY VĚCI. Je vidět, že autor má v sobě humor („Ctihodný čtenáři a přelíbezná čtenářko!“). Autor píše, že povídky napsal především proto, že ho to baví a také proto, že stály u samého zrodu jeho literární tvorby. Povídky, které napsal, má rád a několik dalších podobného druhu čeká na své dokončení v šuplíku. V současné době píše román.

V knize nalezneme 15 povídek. Jak autor píše, v každé z povídek nabídne jiné prostředí, jiné postavy, nové výzvy a možná i trochu jiný žánr. Nalezneme zde napětí, horor, ale také sci-fi.

Nejvíce se mi líbily tyto povídky:

Dark Tourism – 2 mladé páry fascinované temnou turistikou se vydávají na místa spojená s tragédiemi. Jedná se o počáteční a nejrozsáhlejší povídku.

Až na jeden detail… – z prostředí spisovatelů.

Talk-show – moderátora pořadu kontaktuje člověk, který tvrdí, že zabil několik lidí a chce se sejít s našim hlavním hrdinou, aby mu poskytnul rozhovor.

Kočky – odehrává se v období 2. světové války. Hlavní hrdinka prchá z Londýna do Irska do svého rodinného sídla. Kočky v této povídce sehrávají důležitou roli. Povídka je napsaná formou deníkových záznamů.

Zajímavá je také povídka Tajemství abbého Darcyho (pohledný kněz ukrývá temné tajemství) a Výměna neboli hrůzy války, ve které letec se během 1. světové války setkává s prastarou nenávistnou entitou. Zpočátku na mě povídka působila jako fantas magorie, ale měla něco do sebe.

Líbily se mi také poslední 2 povídky - Poslední víkend v Neverville (v tomto městě se ztratilo během jednoho dne několik lidí a novinář má jet do tohoto města a zjistit další podrobnosti; Tato povídka na mě působila, jakoby se stala ve skutečnosti, což ještě umocňuje fakt, že se v jejím závěru nacházejí poznámky pod čarou) a Poslední cesta. Povídky jsou sice krátké, ale na zamyšlení.

Nejméně se mi líbily tyto povídky:

A po lidech přijde… (PAMĚTI Z DOB COVIDOVÝCH) – zvířata se osvobodí od nadvlády lidí.

Škodolibý génius – setkání dvou spisovatelů, z nichž jeden si pozval toho druhého do svého domu s určitou nabídkou.

Ač se to nezdá, kniha je docela bichle. Knihu jsem četl několik dnů. Každý den jsem si přečetl některé povídky. Celkově hodnotím knihu pozitivně.

V knize jsem našel nějaké překlepy (zpřeházený tvar slov ve větách, některá zájmena, která byla ve větách navíc aj.).

V závěru knihy se nachází medailonek autora – BERNARD MINIER.

Kniha má pěknou obálku a také moc pěknou ořízku ze všech stran.

Pokud autor vydá další sbírku povídek, knihu si přečtu.

Četlo se to dobře. Povídky jsou kriminální až strašidelné. Všechny jsou více či méně povedené a všechny mají ducha. Velmi příjemné čtení.

V sekci povídkových knih je tato určitě na předních místech. Povídky jsou vesměs plné dusného napětí, tajemné fantasie, duchaplnosti, vtipu, děsu a nutí čtenáře, aby se trošinku zamyslel nad vším možným a nemožným v tomto a jiném světě. Samozřejmě ne všechny jsou podle mého gusta, ale jiní si i tyto určitě rádi přečtou. Za mne tedy dost dobré, abych knize věnoval plnou pozornost.

Bohužel celkem zklamání... vizuálně nádherná kniha. Tak třetina povídek mi přišla dobrá...nejvíce působivá pro mě byla ta poslední. Jinak se Minier moc nevytáhl tedy...

Po prvni povídce (Dark Tourism) jsem byla nadšená a natěšená na další. Ale postupně moje nadšení opadalo. Určitě jsou některé, které stojí za zmínku (již zmíněná Dark Tourism, Pěstouni, Talk show), ale u mnohých jsem měla chuť knihu odložit. Takže bohužel jen tři hvězdy. Škoda.

Knihy super, tady půl na půl

Krásná obálka a ořízka . Povídky -polovina dobrá , polovina ušla . Čte se to ale moc dobře .

tak tohle bylo totálně mimo... inspirace pořadem Věřte nevěřte, zdá se... vzdala jsem to v půlce a to jsem ji kvůli obálce a ořízce chtěla původně zařadit do svojí knihovny... za zmíněnou obálku a ořízku ** žel bohům za nic víc...

Cítím, že se chci autora zastat, níže je příliš kritizován. Kniha je samozřejmě zcela odlišná od toho, co běžně píše. Zřejmě měl náladu odklonit se.

A to se mu povedlo - povídky jsou originální a každá je zcela jiná.

Přesně jak sám píše na konci - odehrávají se v různých dobách, světadílech, týkají se úplně odlišných témat a některá je zcela sci-fi.

Přečtete si knihu sami a nechte každý jednotlivý příběh působit sám za sebe.

No a zpracování knihy - obálka a ořízka: skutečná nádhera.

Krásná obálka, krásná ořízka. A nulová originalita a příliš překlepů.