Kočka na cestách
Hiro Arikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426973/bmid_kocka-na-cestach-xfo-426973.jpg
4
336
91
Toulavého kocourka Nanu zachrání jednoho dne před jistou smrtí mladý muž jménem Satoru Mijawaki. Pět let spolu žijí v jednom z tisíců tokijských bytů. Potom ovšem zasáhne osud a Satoru musí Nanuovi najít nového páníčka. Nasednou do Satoruovy stříbrné dodávky a vyrazí na cestu. Během putování se Nanu setkává se Satoruovými přáteli z dětství a dostává se na místa, kam by se jinak nikdy nevydal. Postupně je mu čím dál jasnější, že za plánovaným rozloučením bude něco víc než jenom Satoruova komplikovaná finanční situace. Proč se Satoru musí své milované kočky vzdát? Jaký osud ho v životě potkal? A jaké tajemství před Nanuem skrývá? Dojemný příběh o kočce a jejím člověku, odehrávající se v japonském prostředí, potěší nejenom milovníky zvířat a koček, ale hlavně ty, kteří hledají nenáročnou a přesto zábavnou knihu pro dlouhá odpoledne.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , KontrastOriginální název:
Tabineko Ripóto / 旅猫リポート , 2011
více info...
Přidat komentář
Bohužel knihu jsem nezvládla dočíst, přišlo mi to takové nějaké. Děj mě moc nezaujal.
Tak tato kniha si získala mé srdce. Absolutně krásný, dojemný a pravdivý příběh ze života navíc vyprávěný z pohledu velice chytrého kocourka. Nenásilné zakomponování filozofických myšlenek do prostého děje mi velice připomínalo styl Malého prince, z čehož jsem byla nadšená. Troufám si říct, že této knize by měl dát šanci každý.
Dojemny, nezny, ale i misty humorny pribeh o chytrem kocourkovi a jeho panickovi zasazeny do Japonska, vypraveny v ich forme (z pohledu kocoura) a v er forme z pohledu ostatnich postav. Velmi mi struktura knihy i jeji obsah a zaver pripominala knihu "Co me naucil tucnak" (k precteni moc doporucuji!). Lidsky vypraveny pribeh o posledni ceste hlavniho hrdiny.
Moc se mi libil onen kocici pohled na dulezite veci v zivote i kazdodenni malickosti, zaroven mi kniha ukazala pohled na zivot z perspektivy kocky, coz pro me, jakozto ne-kockomilku, bylo v mnoha ohledech velmi poucne. :) Dost jsem chapala tetu Noriko, protoze presne takova bych byla ve vztahu ke kockam ja. :)
Byt je uz od zacatku jasne, jak cely pribeh a putovani skonci, necekala jsem, ze me dozene k slzam. Opravdu bravurne napsane!
2 citace z knihy, ktere se mi moc libily (ich forma - kocour Nana):
" Jestli se me pokusis vyndat z klece nasilim, drapama ti narysuju pres oblicej takovou mrizku, ze na nem budes moct hrat dalsi 3 mesice piskvorky".
Druha citace je dukazem toho, ze cteme opravdu zapisky kocoura, jakozto hlavniho hrdiny teto knihy. Zivotni moudro, ktere boli, ale zaroven v nem je neskutecna sila a pravda:
" Kdyz jeden vypravi o tom, co zazil na sve ceste, zaroven se vydava na cestu dalsi. A mysli pri tom na lidi, kteri se na ni vydali pred nim. A take na ty, kteri ho budou nasledovat. A jednoho dne vsechny ty lidi potkame znovu. Za dalekym, predalekym obzorem."
Velmi krasny a vkusny obal knihy muze vahave ctenare inspirovat k nakouknuti na pravni stranky. Stejne jako to bylo u me. A nelituji!
Pěkná knížka, ale asi by se mi příběh víc líbil, kdybych byla taky "kočkomilka", kdežto já jsem spíš "psorád" :)
Hrozně nerada čtu příběhy se zvířaty, protože to u mě většinou zavání slzavým údolím - a taky že jo. Konec jsem samozřejmě hrozně probrečela. Satoru byla moc sympatická postava - přátelský, empatický, milovník koček a vůbec všech zvířat a svým způsobem takový uklidňující. I přes všechno, co se mu v životě stalo nezahořknul a staral se o druhé.
Příběh jako takový se mi ale celkem dost táhnul. Celá knížka je takové pomalu plynoucí vyprávění o Saturově životě, žádná zápletka nebo napětí.
Co se mi naopak líbilo, byla kočičí perspektiva světa. Nano měl jako klasický příslušník kočičího kmene všechno na háku. Dobře no, můžu s tebou zůstat, když se tak snažíš a krmíš mě, ale jsem toulavá kočka a klidně se můžeme kdykoliv zase rozejít každý svou cestou. Na konci bylo však moc hezky ukázáno, že to je všechno jenom taková ta "kočičí póza" a Nano svého páníčka moc miloval. No nic, než se zase dojmu, knížce dávám tři hvězdičky a to hlavně za milé postavy, za příběh naopak hvězdičky strhávám. A příště už žádné knížky o zvířatech.
Pomalé tempo a smutný konec. Ale mezitím krásný a dojemný příběh protknutý minulostí a krásy japonské přírody.
A zase to poklidné japonské plynuti, pomalá cesta poznání, kdy se něco jen naznačuje, něco nenápadně otvírá... A k tomu milované kočky. A jejich vnitřní uvažování. Mám odjakživa ráda ty road movie, a ve spojení s mými dalšími láskami- kočkami a Japonskem- prostě neodolatelná kombinace. Užila jsem si tu jízdu za bílými jelínky a k hoře Fuji.
Dojemný příběh, který rozhodně potěší nejen milovníky koček. A i když to není chybou autorky a myslím že ani překladatelky, také mi vadily překlepy a chyby.
Kniha se mi líbila hodně, ale nedokázala jsem ji dočíst až do úplného konce, rozryla staré rány. Příběh byl velmi silný a velmi smutný. Ačkoli jsem od začátku tušila, co přijde, stejně mě to dostalo. Kočky jsou věrná, oddaná a milující stvoření, která vás v životě zarmoutí jen jednou - když odejdou za duhový most. Autorka tohle moc dobře ví a proto je příběh tak poutavý a jedinečný. Rozhodně doporučuji k přečtení, ale pouze se zásobou kapesníčků na otření slz.
Určitě se to nestane mou oblíbenou knihou. Nemusím moc takové ty moderní příběhy typu "roadmovie" a toto je jeden z nich. Bylo to zajímavé, ale jednou asi stačí.
Kniha se mi strašně táhla, nebavila mě a dočetla jsem ji jen protože ji mám koupenou a je krátká. Možná je to epizodním vyprávěním, tím, že je docela těžké se orientovat v textu a přímých výpovědích, nebo prostě jen tématem. Oproti nudě většiny knihy byl konec aspoň trochu slušný a poetický, i když za mě až moc rozbředlý a sázející na to, že čtenáře rozpláče (málem se mu to i povedlo).
Díky konci hodnotím 6/10
Dobré pro lidi zbožňující soudobou japonskou prózu a kočky.
Příběh o putování mladého muže s jeho kocourem, kterému dal ale kočičí jméno Nana. Příběh popisuje sám kocour ve stylu, o kterém si skutečně myslím, že se může blížit kočičímu přemýšlení vzhledem k jejich povaze. Krásný příběh o lásce mezi člověkem a zvířetem, až do bolavého konce. Jednu hvězdu ubírám za značné množství překlepů v knize a taky gramatické chyby. Cituji: "Zemědělské domy mývají problémy s hlodavci."
Nebavil jsem se, bohužel. Miluji Japonsko a kočky mám také rád, ale Kočka na cestách mi prostě nesedla. Nevím, jestli to bylo tím, že premisu celé knihy odhadnete doslova v prvních padesáti stranách, nebo jestli mi tolik vadily pasáže z pohledu kocoura alá japonský Modroočko. Celé mi to dohromady nefungovalo, kniha se dopředu nepohybovala vůbec organicky a šlo vlastně jen o spletenec jednotlivých dílčích událostí.
Obálka této knihy je takovou její alegorií. Na první pohled je nádherná, úžasně barevná, téměř snová. Ale pak si všimnete, že hlavní postava velice výrazně šilhá a už máte zkažený celkový dojem až do konce čtení.
Neuvěřitelný a dojemný příběh o kočičí oddanosti. Více k tomu netřeba dodat. Nana byl věrný kocour a jeho páníček pro něj chtěl jen to nejlepší, spolu byli sehraná dvojka. Knížka mě jako milovnici koček velmi dojala a zároveň potěšila. Kočky jsou úžasná stvoření. :)
Bože, tohle bylo tak průhledné hraní na city! Nejhorší na tom je, že se autorce její záměr dokonale vydařil a já na konci knížky brečela jako při "Titanicu" nebo u "Marley a já". Co na tom, že je už od prvních stran zcela jasné, jakým směrem se bude příběh ubírat, a že čtenáře vlastně nepřekvapí žádný velký dějový zvrat. Tahle knížka si nehraje na nic víc, než co od ní očekáváte podle názvu - jde o poklidný road trip chlapce Satorua a jeho nevrlého kocoura Nanu, kterého zachránil z ulice. Bohužel se však o kocourka nemůže dál starat, proto mu hledá vhodného majitele mezi kamarády z dětství. Nanu se ale svého páníčka nechce vzdát bez boje a vypadá to, že ani pro Satorua není lehké kocourka někomu přenechat... Může mít tenhle příběh šťastný konec?
Knížka má své drobné nedokonalosti - například byly skrz oči kocourka popisovaný věci, které se ke kočičímu vnímání prostě nehodily (zásady pěstování rostlin). Jindy mě ale autorka nadchla tím, jak se do Nanua dokázala perfektně vcítit (láska ke kartonovým krabicím). Obecně bych se spíš přikláněla ke čtyřem hvězdám, ale nemůžu opomenout fakt, že mě i přes všechnu svou předvídatelnost a průhlednost závěr rozbrečel. Vztah majitele a jeho miláčka byl vykreslený naprosto dokonale a popisované krásy Japonska byly jen dalším velkým plusem. Za mě osobně můžu knížku jen a jen doporučit. Určitě je skvělou volbou pro pochmurné zimní večery, kdy potřebujete zahřát srdíčko knižní jednohubkou s pořádnou dávkou kočičí roztomilosti.
Pěkná knížka. Celkem prostý, předvídatelný, ale přesto silný příběh.
Překlad byl velmi zdařilý a čeština překladatelky se mi líbila; dle výběru slov je znát, že Anna Cima je mladší ročník. Určitě si brzy přečtu i její vlastní knihu Probudím se na Šibuji.
Ako milovníkovi mačiek bola táto kniha ako šitá na mieru pre mňa. Aj keď koniec som čakala, zápisky Satoura a Nanu boli milé a vtipné - chytili za srdce aj vyčarili úsmev (hlavne pasáže Nanu).
Štítky knihy
kočky Japonsko zfilmováno nemoci japonská literatura dětství
Kočka na cestáchKniha Kočka na cestách je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 443x |
| Čtenářské výzvě | 153x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 274x |
| Chystám se číst | 219x |
| Chci si koupit | 52x |
| dalších seznamech | 16x |
Miestami trochu rozťahané, ale inak sa mi príbeh páčil. Bolo to zaujímavé čítanie. Trochu zmeny nezaškodí. :)