Kočka a myš

Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předválečnou a válečnou a na jednu ústřední postavu. Tou je chlapec Joachim Mahlke, rozený outsider s mnoha handicapy, jež zhmotňuje — v typicky grassovské groteskní hyperbole — jeho nápadně velké Adamovo jablko. Tento „cyranovský“ defekt se Mahlke snaží od dětství kompenzovat, nakonec způsobem, který jemu a všem jeho vrstevníkům nabízí, vtlouká do hlavy dobová ideologie: chce se stát válečným hrdinou. To se mu podaří. V zázračně rychlé kariéře je jako velitel tanku dekorován válečným křížem, jímž může konečně zakrýt onen fatální defekt na krku. Na tomto zdánlivém vrcholu však tragikomický hrdina dezertuje. Novela nevysvětluje proč, nemoralizuje, neideologizuje — pouze vypráví ve výmluvných zkratkách jeden paradigmatický případ celé svedené a zničené generace, která byla současně spolupachatelem i obětí zrůdného režimu. Právě pro svůj groteskní humor, z něhož chvílemi mrazí, a pro svou novelistickou hutnost, která ponechává postavám i dějům jejich mnohoznačnost a tajemství, se stala Kočka a myš jedním z nejčtenějších textů Güntera Grasse. 3. vydání, revidované. Revizi překladu provedl a Ediční poznámku napsal Jiří Stromšík. Kresba na přebalu Günter Grass....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/25990/kocka-a-mys-25990.jpg 3.343
Originální název:

Katz und Maus (1961)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
000nugatovej
23.07.2017

Co mne zasáhlo? Tam, kde má příběh ještě svůj běžný průběh, kde výrostci běžně klackují, kde se předhánějí a kde obdivují (zejména vypravěč Pilenz), svého druha Mahlkeho, používá Grass běžný srozumitelný jazyk. Posléze však přichází Mahlkeho válečné nasazení. Jazyk se mění. Ale… když … najednou…, v důležitých chvílích, převládá nedořečené, horečnaté … A pak… Je to tak? Vzduchová bublina? Bez otvíráku? A Grassovi pak už jen zbývá požádat o radu na dobře napsaný konec.

hammond
13.05.2017

Otvárať túto knihu ako pokračovanie vášho milovaného Plechového bubienka je najväčšia možná chyba. Úvodné strany ma pocitovo vrátili do prostredia prvej časti Gdaňskej trilógie, v jednom momente sa dokonca na chviľu mihol aj sám Oskar, ale to bolo pre mňa tak všetko. Aj keď bol Mahlke s obrovským Adamovým jablkom zo začiatku zaujímavou postavou, nedokázal som sa začítať a väčšinu príbehu som sa skôr nudil.

Pre mňa celkovo sklamanie a najviac som si z knihy odniesol asi tento skvelý citát:

"Jediný také nejedl odloupaný trus, kdežto my jsme, protože se to nabízelo, žvýkali vápenité chuchvalčeky jako štěpinky škeblí a vyplivovali jsme je přes palubu v podobě pěnovitého hlenu. Chuť to mělo nijakou nebo jako sádra nebo jako rybí moučka nebo jako všechno, co si kdo představil: jako štestí, děvčatá, bůhvíco."

*Čitateľská výzva 2017 - kniha so zvieraťom v názve

cessy
12.05.2013

Na druhý diel Gdaňskej trilógie som sa tešila ako na dlho odopieranú lahôdku, ale zároveň som mala mierne obavy, či sa nepotvrdí staré známe: „Pokračovanie sa málokedy kvalitatívne vyrovná svojmu predchodcovi.“ Grass si na ňom zuby nevylámal, naopak, posilnil môj dojem, že je jedným z najvýnimočnejších autorov s ktorými som sa v literatúre stretla.

Viac-menej som očakávala, že celá trilógia sa bude niesť v rovnakom duchu, najmä čo sa týka rozsahu, štýlu atď. Omyl, omyl, omyl... Asi jediné čo majú tieto dve knihy spoločné, okrem autora, je silná ústredná postava. V Plechovom bubínkou ňou bol čudácky Oskar Matheratz, v Kočke a myši túto úlohu preberá nemenej čudácky, ale odlišným spôsobom, Joachim Mahlke, ktorého najväčším trápením je nadmerne veľký ohryzok, od ktorého sa všemožne snaží odpútať pozornosť. Proti sebe tu stojí nepatrných ledva 150 strán novely Kočka a myš kontra pompéznych 600 strán Plechového bubínku. Viac Grass nepotreboval, aj 10 strán navyše by bolo nadbytočných. Kamaráti Joachima napriek jeho povestnému čudáctvu vnímajú ako svojho hrdinu, je pre nich predmetom nekonečných diskusií, fascinujúcou osobou. Ale kým Oskar rozpráva svoj príbeh sám, Joachimov príbeh je podaný prostredníctvom vedľajšej postavy, ktorej identita zostáva veľkú časť príbehu zahalená tajomstvom. Rozprávač striedavo opisuje príhody, ktorých stredobodom je Joachim, alebo sa mu určitým intímným spôsobom prihovára, snažiac sa odhaliť podstatu Joachimovho kúzla osobnosti. Čitateľ tak nemá možnosť nahliadnuť do Joachimovho vnútra, to spoznáva len prostredníctvom myšlienkových pochodov, vnímania, cítenia rozprávača. Krátke až strohé vety (do očí bijúci rozdiel v porovnaní s Plechovým bubínkem) sa postupne predlžujú a spájajú do súvetí, príbehom sa sem-tam hmlisto mihnú staré známe postavy z Plechového bubíku, najmä Oskar. Novela Kočka a myš má pre mňa osobne pôsobivejší záver (ten je v Plechovom bubínku vlastne úvodom a teda nie je žiadnym tajomstvom), aj keď veľmi skoro pochopíte, že určité miesto (koráb), zohrá v príbehu kľúčovú úlohu.

Už sa len tešiť, čo ponúknu Psí roky… A ja sa veľmi teším!

immortal-party
20.12.2011

mdlé.
postava Malhkeho byla velmi příjemná, a to byl taky jediný důvod, proč jsem vydržela do doslovu.