Kočičí host
Takaši Hiraide
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296542/bmid_kocici-host-FLe-296542.jpg
4
453
118
Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti života a o tom, jaké to je prožívat ho po svém. Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatři. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc — dny jsou jasnější a barevnější. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Neko no kjaku / 猫の客 , 2001
více info...
Přidat komentář
Kniha překrásná, jako Čibin duch: dojemně křehká, až melancholická a díky tomu velmi odlišná.
Tahle útlá roztomilá knížečka mi ležela v knihovně už nějakou dobu. Jedná se o krátký a skutečný příběh japonského básníka a spisovatele Takašiho Hiraide, jenž se před lety se svou ženou stal nájemníkem malého domku s krásnou japonskou zahradou, který vlastní jedna milá stará paní s manželem. Netrvalo dlouho a začala je navštěvovat sousedovic kočička Čibi - kouzelné černobílé stvoření. Čibi si téměř hned získá lásku obou manželů, i když se od nich nenechá nikdy pomazlit. Nakonec je jí dovoleno chodit i do domu, kde přespává, a ráno zase utíká k sousedům. Pro manžele se Čibi stane středobodem vesmíru - bydlí u nich a přece nebydlí.. patří jim a přece nepatří. Jednoho dne se však stav starých majitelů zhorší a rozhodnou se pro dům s pečovatelskou službou - jejich dům se bude prodávat a pro spisovatele a jeho ženu to znamená nutné stěhování.. pro ně je však představa, že již Čibi nebudou vídat, nesnesitelná.
Tato kniha pro mě byla úplně prvním setkáním s japonskou literaturou vůbec a ačkoli mě vyloženě nedostala do kolen, neskutečně mě pohladila po duši. Zápletka je tak jednoduchá, až máte pocit, že vlastně není žádná, a v tom je právě to kouzlo. Vyprávění je pomalé, melancholické, téměř poetické a hluboké. Pokud hledáte knihu, u které si odpočinete a zanechá ve Vás příjemné pocity, přičemž nečekáte akci, zvraty a silnou dynamiku, je tahle ta pravá. Příjemné a meditační prostředí japonských zahrad i tenhle zvláštní pomalý "japonský" styl vyprávění mě prostě okouzlili, takže nemůžu než doporučit!
Když milujete kočky a vybíráte si podle toho i literaturu. (Vtípek :) Kombinace Japonska a téma kočky byla skvělá. Nikdy jsem nic takového nečetla. Ta kniha mě velmi zasáhla. Je to naprosto jiný styl, než co jsem kdy četla. Je to ale příjemné, nenáročné čtení. Žádné drama. Kniha u které budete přemýšlet a o které budete přemýšlet.
Dle anotace jsem se těšil na "Citlivý a mimořádně krásný příběh ... okamžiky ohromující poetičnosti" ale nějak se ani jedno nedostavilo.
Knížka je vlastně jen jakýsi deník s ... ani nevím jestli se to dá nazvat dějem. Jednoduše je to deník pojednávající o banálních věcech běžného každodenního života. Člověk jí dočte a řekne si "A? O čem jako, že ta kniha měla být? Pro tuhle knihu fakt byl někdo schopný najít vydavatele?" Dle mého skromného názoru si můžete přečíst 160 stran z jakéhokoliv deníku vašich známých a vyjde to nastejno nebo to bude lepší, než když si přečtete tuto knihu. Bohužel pro mě je kniha velké zklamání. Ale třeba v tom najde někdo něco, co bylo mému zraku skryto.
Jednu hvězdu dávám alespoň proto, že to může být zajímavé pro ty, kteří kočku viděli jen na fotce a nevědí jak se kočky běžně chovají.
Jsou ti Japonci nějaké nadpřirozené bytosti z jiného, zázračného světa, kam jsem ještě nepronikla? Nebo jinak si to nedokážu vysvětlit. Japonská literatura a temperament mi dokazuje, jak málo stačí, aby člověka příběh zcela strhl a zasáhl jeho srdce i duši. Buď mám štěstí na výběr, nebo je celá tak krásná, každopádně tohle byl literární požitek. A budu se dojímat. Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla a která mě opravdu zasáhla.
Na tolika málo stranách podat příběh tak hodnotný, jak literárně, tak příběhově a emocionálně, chápete to? Já ne. Jen zírám. Skvost. Jak se z příběhu prostého a téměř až banálního, kterému by málokdo připisoval podstatu a o který vlastně ani úplně nejde, stane příběh tak nádherně lidský, působivý, hluboký, procítěný, plný emocí a myšlenek, o čemž to tady je. Žádné pohromy, zlo a nenávist, jen čistá, ladná a jemná atmosféra každodenních maličkostí ve světě, kde život opravdu plyne jinak. Tento styl mi byl vždy bližší, typicky japonský, ke kterému musíte mít jistou dávku empatie a melancholie, která jednotlivé kapitoly provází dohromady, abyste mu porozuměli. Tak nádherná volba slov a skladba vět, jeden by se ustrnul, což je jistě zásluha i úžasného českého překladu. Klidná poetická nálada, při jejíchž popisech okolí, pocitů a skutečností jsem byla v sedmém nebi a vhrnulo mi to život do žil. Tohle je to nadání literáta, ze kterého jsem mimo a celým srdcem ho ctím.
No, možná zním trochu pateticky, ale tahle kniha mě naprosto dostala, nemůžu si pomoct. Je v tom něco navíc, až se mi z toho svírá srdce a ježí chloupky po celém těle. Hodina a půl času k jejímu přečtení povýšila můj život o několik levelů. Přes její obyčejnost a všednost na ní nikdy nezapomenu, tak se mi vryla do paměti i do srdce a jsem toho plná.
Je mi líto těch, kteří tento příběh nebyli schopni pochopit a ocenit, protože opravdu přišli o hodně a tato kniha si zaslouží mnohem lepší hodnocení. Nehaním to, rozumím tomu, jen je to velká škoda.
Děkuji, Čibi, že jsi zavítala jako host i do mého života.
V této knize autor příjemným způsobem vypráví o části svého a manželčina života, ve kterém řeší obyčejné problémy (práce, hledání nového domova), a do kterého jim jednoho dne vkročí kočka Čibi. Kniha se velmi lehce čte, z příběhu přímo sálá japonský klid a harmonie. Zlehka je nastíněna i situace v Japonsku na přelomu 80. a 90. let. Skvělá volba, pokud si chcete odpočinout od detektivek plných vražd, psychothrillerů či hororů, a okusit asisjský styl psaní.
Útlá knížečka nasáklá japonským stylem; nejen ta grafická úprava obálky a nadpisů, ale i ten text, na každé stránce. Japonským stylem smýšlení a typickou melancholií, přítomnou prakticky kdekoliv, kde ji budete hledat. Hledání hlubšího významu v maličkostech a přesto užívání si přítomného okamžiku. Pomíjivost a nostalgie. A milý příběh, který je vlastně spíš vzpomínkou. O to nostalgičtější.
Čítala som prózu, ale v skutočnosti to bola poézia. Rovnako pomaly ako manželia som sa do Čibi zamilovala aj ja. A zatúžila som sa na všetko vykašľať, odsťahovať sa niekde do domčeka ku lesu a žiť si vo svojom vlastnom svete.
Poznáte také tie útle knižočky, ktoré v sebe skrývajú krajší obsah ako siahodlhé romány? Toto je jedna z nich. Poviete si – obyčajná kniha. A máte pravdu. Napriek tomu od nej ale človek odchádza s neobyčajným pocitom.
Vydavateľstvo Host sa trafilo do čierneho. S výberom diela, prekladateľa, aj obálky.
Japonská literatura mě vždycky naplní melancholií ,je zvláštní ,trochu smutná,trochu moudrá.Stejně tak to bylo u Kočičího hosta.milé ,melancholické vyprávění.
Velmi příjemné a lidské vyprávění. Ačkoli hlavním hrdinou je kočka. Trochu nostalgie po starých tradicích. Trochu závan potřeby vztahů v dnešním věcném a výkonovém světě. Trochu jako vyprávění s přítelem u kávy. Nebo v tomto případě asi spíš u čaje :-)
Tahle knížka mi učarovala... je nádherná... a za takovou bych ji považovala, i kdybych neměla ráda kočky, zahrady v japonském stylu...a vážky... :-)
Krásná kniha.
Milé pomalé ale přesto velmi fascinující povídání o obyčejném životě.
V knize se nejedná o příběh, je to spíše jakási zpověď. Myšlenky, které přibližují krásu a duši těch úžasných zvířat, jakými jsou kočky. Přiznám se, že jako pravá kočkomilka jsem si vychutnala každou stránku. Je to přesně tak, jak autor popisuje: kočka prostě jednoho dne přijde a zase odejde, ať již sama od sebe nebo protože zemře, ale v nás zanechá ohromný pocit ztráty a prázdnoty - tak moc se dokáže nenápadně vloudit do našich srdcí.
Štítky knihy
kočky japonská literatura ze života mezilidské vztahy člověk a kočka
Kočičí hostKniha Kočičí host je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 606x |
| Čtenářské výzvě | 194x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 158x |
| Chystám se číst | 271x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 9x |
Milá, nádherná, melancholická kniha, která křehce vypráví každodennost života a jeho drobnosti, které nás činní šťastnými. Miluju japonskou literaturu. Člověk jí buď miluje nebo ho nezaujme. Nenáročná kniha na rozjasnění dne