Kočár do Vídně / Svatá noc
Jan Procházka
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222503/kocar-do-vidne-svata-noc-222503.jpg
4
14
2
Dvě novely autora - první, Kočár do Vídně je znám i z filmového zpracování
Přidat komentář
23.02.2016
Kočár do Vídně je drsný, přitom poetický příběh z posledních dnů Druhé světové války. Svatá noc je odrazem doby kolektivizace vesnice počátkem padesátých lét minulého století s perfektně vykreslenými charaktery jednotlivých postav a mísící v sobě i křesťanský fanatizmus. (Geniálně zfilmoval Karel Kachyňa v roce 1967 pod názvem Noc něvěsty). Jan Procházka byl také vynikající autor s jasně rozpoznatelným rukopisem.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kočár do Vídně |
| 1990 | Ucho |
| 1965 | Ať žije republika |
| 1966 | Přestřelka |
| 1992 |  Divoké prázdniny |
Kniha Kočár do Vídně / Svatá noc je v
| Přečtených | 19x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 2x |
Nehodnotí se mi lehce.
Obě novely do mě vyryly stejný otisk: nejprve jsem byla zasažena pocitem krutosti, ztráty, nesmyslné smrti v několika provedeních, vždy násilné a drsné, poté jsem okouzlena krásným básnickým jazykem, nádhernými popisy, přesnou charakteristikou postav.
Kočár do Vídně: na 70 stránkách tolik emocí... Hrubost Kristy (pro mě opravdu ze začátku těžko snesitelná) je daná jejím těžkým údělem - udřeností, porodem mrtvého dítěte a násilnou smrtí jejího muže. Je odhodlaná pomstít se na vojáku-vojáčkovi, rakouském klukovi v uniformě, který touží po jediném - po návratu domů, více než ke své dívce snad k mamince. Právě toto prozrazení jí zadrží ruku a ve chvíli, kdy konečně pocítí něhu, touhu a vášeň, ho ztrácí navždy; násilí vykonané na ni je pro ni už to menší zlo.
Svatá noc: na začátku opět hrubost, v podání příznivců kolektivizace i jejích odpůrců - drsné "vstupování" do družstva doprovázené vztekem, odporem i sebevraždou jednoho ze sedláků. Právě jeho dcera, jeptiška vracející se domů, může mít zpočátku sympatie čtenářů, protože působí jako protipól fanatického hlasatele nového řádu Picina. Během "svaté noci" připomene části vesnice, že dříve vyznávali "půdu a víru", sama ale podlehne přesvědčení o své vyvolenosti a jako Panna jim žehná a vede je. Oba fanatikové, komunistický i náboženský, končí vykolejeni, každý jinak, ale oba poraženi, aspoň pro tuto noc.
Snad se někdy k této knížce ještě vrátím - její jazyk je opravdu nádherný, bohatý a zároveň stručný, výstižný, neopakovatelný. Tento jazyk ale popisuje tak hrozné události, jejichž podkladem jsou události skutečné, že ji odkládám - a cítím smutek.